... tenkrát ...

… psal se tenkrát osmý prosinec odpoledne. Mrzlo, až praštilo a moje máma vylezla do koruny staré jabloně prořezat strom. Vylezla po žebříku  a s pilkou v ruce se jala prožezu. Stará paní sousedka na ní volala, ať neblbne, že má každým dnem rodit.

Máma v kožichu s hloupým nápadem slezla dolů. Vždyť byla v devátém měsíci těhotenství.

V noci se miminko rozhodlo přijít na svět. Bydleli jsme tenkrát na samotě u lesa, v domě s babičkou. V noci mrzlo ještě více než ve chvíli, kdy šplhala do koruny stromu.

Foukal mrazivý vítr a cesta byla sněhem zavátá. Táta nemohl pomalu ani nastartovat auto a tvrdil mi, že si myslel, že se miminko narodí uprostřed noci , sněhu, větru a mrazu v autě mezi lesy.

Byly to prý horké chvilky … ale dorazili po půlnoci do nemocnice a těsně poté, 9. prosince se miminko narodilo.

Tak jsem tenkrát přišla na svět 

♥ 

... s úctou a láskou k životu ...

Věrka

♥ 

... druhá adventní ...

Je brzy ráno. Nemohu spát, ač celý dům tiše spí. Zapaluji druhou adventní svíčku, v tichosti a s pokorou. S pokorou k sobě samé, k adventnímu času, k Bohu a ke všem blízkým i vzdáleným lidem. Ke všem přátelům , k vám… zapaluji druhou svíčku a do toho krásného voňavého ticha píši pár slov …

♥

... děkuji všem skvělým holkám za kouzelné dárečky a cedulky a vzkazy....všechny pro mne moc MOC znamenají ...

… přemýšlím o čase adventním. Nemohu teď moc chodit mezi lidi, kvůli infekcím. A tak jsem včera pokorně čekala v autě, před marketem, kam můj muž s Carolinkou rychle vyběhli cosi koupit. Pozorovala jsem šrumec na parkovišti, bláznění lidí, prodeje vánočních stromků…bez koled…bez úsměvů…bez lásky a nadšení…

A jak píši ve své knize Máma, která je již v autorském trezoru literárních děl a pevně věřím, že brzičko spatří světlo světa po grafických úpravách, že vánoce jsou kouzlo …

♥

... tak moc mi dělají tyto pozornosti radost a vzdalují mě od nemoci ... DĚKUJI ...

 … kouzlo voňavého jehličí s tichého lesa Kouzlo jmelí, které nese štěstí,  jen ,  když je darované. Děkuji Ti Kristýnko, že jsi mi poslala na druhou adventní neděli štěstí v této podobě. Kouzlo vůně vanilky co se lne z vašich kuchyní. Kouzlo svařeného vína, které popíjíme večer se svými blízkými. Vše m kouzlo vánoc…nehoňme se…nedělejme z kouzla vánoc hon…  Honitbu na dárky, kdy jeden dá víc než druhý. Vždyť i Ježíšek se narodil v chlévě na seně… Žádný třpyt a blahobyt … obyčejně neobyčejné kouzlo …

♥

… a tak tu sedím a slyším jen tikot hodin, ticho a vůni vánoc …Je to překrásné. Zastavme čas a nadechněme tu atmosféru pohody a klidu.  Je tu s námi, jen dejme nohu z plynu…ten čas vánoc je tu pro nás…ne my pro něj … zastavme se …tak by si to ten malý – velký  zázrak, co se narodil ve chlévě na seně přál. Udělejme mu kousek radosti …

♥

 …  všechno na světě je možné…všechno na světě jde …

♥

... tu našel před lety můj muž na poli ...
snad přinese štěstí 

… klid a pohodu vám všem …

Věrka

♥

... když mamka není v kuchyni ...

… v minulém příspěvku jsem se okrajově zmínila, jak můj muž doma odhodlaně, skvěle a s nasazením hospodaří v Carolinkou v kuchyni.

Dnes jsem vložila na její blog (zde) pár fotek, které stojí za to shlédnout.

Nevím, jak vám, ale mě přivedly nejeden kouzelný úsměv na tváři…

 ♥

…kdybych byla paní učitelka, napsala bych jim jedničku s hvězdičkou …

… kdybych byla TOP kuchař, nalepila bych jim na okénko samolepku se třemi hvězdami …

Jsem členem naší rodiny, maminkou tří dětí a ženou jedné velké lásky

a dávám jim hvězdiček a jedniček, co se do mé náručí jen vejde …

Miluji vás

♥

 Věrka s úsměvem na tváři

... první adventní ...

 … a je tu zase nový týden, pro mě už třetí léčebný a první adventní. V neděli jsme celá rodinka u snídaně rozsvítili první adventní svíčku. Carolinka moc toužila rozsvítit všechny…vysvětlili jsme ji, jak to chodí, jak budou svítit všechny 4 svíčky, až budu doma už na pořád. A víte co? Moc se těším, těšíme …tááákhle…

♥

... první adventní ...

 … a taťka nás skutečně oslnil svým kulinářským uměním. Uvařil vynikající polévku, z hovězího, vepřového a uzeného masa. Dávám mu osobně metál „ krále zlaté vařečky“

… či jaký, že to řád v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele,  pán Effa získal…

♥

 …a co je k neuvěření, Carolinka a taťka, když spolu hospodaří , také u toho i fotí. Vždy se můj Petr potutelně usmíval mému koníčku, když jsem fotila kde jakou buchtu, dekoraci či život na zahradě…a dnes bere s rukami od moučkového cukru můj oblíbený Pentax. A fotí hlava nehlava, pořádek nepořádek a ty všechny fotky mě tak moc těší…

brzy je vložím Carolince, našemu sluníčku  sem na blog

♥

… a Kristýnka pekla, až se z ní kouřilo. Obří pusinku plnou vitamínů pro maminku. A děti žily víkend v radosti…dávaly si ty opravdové pusinky bez vitamínů…a taky Kristýnka upekla kávové muffiny …bašta…

♥

♥

... plamínky tento víkend vedly...u všech dětí ...v očích, srdíčkách i ty opravdové ...

... důkaz , že mi vážně šmakuje ...
♥

… a procházely jsme se po venku v tom adventním čase a vyprávěly jsme si o čase čertovském. Jak jsme se jich bály jako děti. Jak jsem se před nimi schovávala do skříně k vysavači a ani jsme nedýchala, když u nás zazvonili. A za oknem u krmítka mi vždy nechali pár buráků, mandarinky a velký perník o velikosti školního penálu. A byl tak tvrdý, že se hodil jen k nastrouhání do rajské. A vždy venku padal sníh a já ho moc ráda pozorovala přes rozsvícené pouliční lampy. A věděla, že za necelý týden na to, budu zase o rok starší…že se blíží dne narozenin. A na ten den, byl vždy všude již druhý sníh. Tak moc si přeji zahlédnout pár padajících vloček přes lampy, co mi svítí oknem do nemocničního pokoje…pár …

… ale nejvíce si přeji být zase doma… a ZDRAVÁ 

♥

... na procházce ... s mámou ( babi) ... foceno naší Carolinkou ...je šikulka ...

 ... severský los či losice ...

 …a doma jsme tentokrát s Honzíkem, se synem, tiskli zase vánoční náladu. Tentokrát z jiného soudku. Ze soudku Skandinávského. Zde je pro potěchu oka i ducha. Pro vánoční náladu, pro pocit padajících vloček za oknem, přes svítící pouliční lampy do tmy…

Vaše Věrka

 s vánoční vločkou i náladou v mysli i srdci

 ♥

... adventní těšení ...

… v minulém reportu jsem vám přislíbila, že vám ukáži, jak jsme v neděli tvořili.

Má ukázka je zde (i zde)

♥

Zimňáček - Cesmínek

… a jak se zpívá v jednom starém evergreenu :

„ nedělní odpoledne stane se, pro mnohé chvílí volna …někdo si jen tak běhá po lese,

jiný zas chodí zvolna…“

Pro nás to byla chvíle – plná  tvoření. Pod našimi rukami, mými a našeho syna Jáji, vznikla nová zimní kolekce Zimňáčků. Carolinka mezi námi poletovala a hrála si na Pterandony (procházíme obdobím dinosaurů), poslouchali jsem prima muziku, vonělo kafíčko a barva a tiskla se zimní nálada.

♥

polštářek - koláž Cesmínek

… před našimi zraky se doslova rodili andělé s vůní vánoc. Zimní skřítkové- Zimňáčci,  s melodiemi koled a polštářové koláže pro zimní lenošení. Pro chvíle odpočinku, klidu a pohody.

Pro nádech vánoc. Pro radost a pro vás….

♥

… měla jsem nádherný pocit, že jsme udělali kousíček božských vánoc. Kousíček krásy, co k vánocům patří. Kousíček čehosi nadpozemského….pohádkového…. andělského…

♥

… a když jsem si třídila fotky, které jsem před odjezdem do Brna do nemocnice v rychlosti nafotila, vzpomínala jsem na moře vánoc. Na ty mé dětské, krásné a nezapomenutelné. O některých píši i v knížce Máma a nechala jsem se doslova unést vzpomínkami.

Na mrazivé zimní dny kdy sníh pod nohami doslova křupal, na jiskry ve sněhu i v dětských očích. Na prastaré balící papíry, které máma pečlivě rok co rok schovávala a rok co rok popisovala novými jmény a někdy v těch jménech byl takový chaos. Táta pak dostal balíček s babiččinou zástěrou, já tatínkovu kolínskou, brácha holčičí punčošky… mělo to zvláštní kouzlo mámina šetření, balicího papíru …

♥

Zimňáček- Chmýřáček

… a vzpomínala jsem na vánoce, které jsem připravovala dětem. Dnes našim dospělým dětem..jak jsem se přestrojila za Ježíška a šramotila v obýváku a Kristýnka umírala smíchy a Honzík (Jája)  strachy…A na vánoce s naší malou Carolinkou … na její těšení a naše Ježiškovské legendy…

♥

…. A při tom vzpomínání mi je fajn….je v nich láska, radost, těšení….

A letos, se těším 100x více než kdy jindy. Bez toho, že bych měla jediný dárek, bez pečení, bez bláznění, bez generálních úklidů…. Přesto se těším tak, jako tenkrát, když křupal mrazivý sníh a já ukazovala na jedné ručičce, kolik mi je let …

♥

Zimňáček  Zlatá Barborka

….přeji všem úplně všem, aby měli stejný pocit krásného těšení na vánoce …

S láskou Věrka

♥

...Report ...

... vkládám krátký report z pohodového víkendu...

♥

... všem z hloubi duše děkuji za modlitby, krásná slova, za dárečky, za překrásná překvapení všeho druhu.... je to neskutečná síla, která mne žene jako uragán vpřed. Nejen, že mi je dobře, cítím se dobře, ale kolem mne se rozlila doslova kaluž, co kaluž oceán pozitivní energie.

DĚKUJI

♥

... dlouho jsem neměla takové chutě, jaké mívám v poslední době. Snad naposledy, když jsem měla malou Carolinku v bříšku. Můj Peťan uvařil vývar. musím říci, že domácnost zvládá na jedničku a tři hvězdičky k tomu dotláčí malá Carolinka. Jsou skvělí, až mne to dojímá. A když jsem na dotaz co bych ráda si dala dobrého odpověděla "medovník". Byl tu coby dup ...

♥

... moje milé kámošky, nepadejte na záda... Petr nepekl...ale plní mi, co mi na očích vidí... Tento medovník upekl dle následujícího receptu

- velký kus lásky

- dobré slovo k tomu

- pár kroků do krámu

- asi 20 minut čekáme co z toho vzejde

- a vzešla nádherná, pohodová, sladká chvilka s vůni kávy

- špetka úsměvů

- velká hrst děkuji

♥

... a co bylo náplní odpoledne? Nikdo neuvěříte ... žádné spaní .... žádné povídání...

Příští příspěvek přinese odpověď 

Tvořili jsme a snad pro potěchu nejednoho oka a ducha

♥

.... a že mi vážně chutná...a že poprvé v životě ráda přibírám...je patrné na mých Mončiči tvářích a na jiskře v oku ...

♥

... všem krásné, sladké dny plné těch nejsladších prožitků ...

Věrka 

♥

PS: zde jsou stále otevřená vrátka do mé knihovny, pro váš zájem mé knihy MÁMA

(klik zde) pište si... moc ráda vaše jméno vepíši do seznamu Máma
(tento týden již frčí do trezoru autorů)

... krása...

... prožila jsem prodloužený víkend v kruhu rodinném. Krása. ...

♥

... v pátek jsem se nemohla dočkat chvíle, až přijede za mnou můj Peťan a malá Carolinka. Ta chvíle byla k umačkání, k umazlení...Krása...

♥

... kostelem se nesla vůně praskajícího ohně .... 

... Cesta z Brna byla dlouhá, cesta ucpaná, kolony aut, ale mě bylo krásně...povídali jsme si...pořád...a pořád bylo co...Váte, že u nás doma už byl Ježíšek? Odnesl si dopis do nebe a to není všechno! Carolinka mu dala na okenní parapet jablíčko a čaj, aby se při průletu městem u nás občerstvil a on to tak udělal. Napsal dokonce vzkaz, že je hodná holčička a že se zase zastaví. A malá Carolinka viděla pod okny stopy od nebeského spřežení ... ta nádherná dětská fantazie...to je krása

♥

... maketa kostela ... na křídlech andělů ....

...a náš taťka, tajně za závěsem hryže do jablek, popíjí z hrnku čaj a tvoří pro naší dcerku ty nejkrásnější Ježíškovské vzpomínky...  krása...

♥

.... zachytila jsem létající objekt...malého ptáčka nad mou hlavou ...byly dva a bylo to určitě dobré znamení...najdete ho?

... a v sobotu přijela omladina z Prahy...dcerka Kristýnka s malým Honzíčkem a našim Jájou. A přivezli domácí husičku, zelíčko, knedlíčky a dobrou náladu...Krása

♥

...slavnost Svatého Huberta .... moře dojmů a pocitů...krása....

...a v neděli jsme vyjeli na svatohubertskou mši do horského  kostelíčka v horách, do Neratova. Za opravdovským jelenem, za dravými ptáky. Za krásnou hudbou ,lesními rohy,  která se lnula po neskutečně krásném kostele. Vzpomínám si, jak jsem v tomto kostele kdysi dávno, už je to moře dnů a let byla na rande se svou láskou, s Peťanem. Tenkrát zde rostly břízky, nebyla žádná střecha, lavice shnilé, na zemi rostly chudobky a já své lásce pošeptala, že si ho tady jednou chci vzít... Zatím jsme tu měli jenom křtiny, naší malé Carolinky. Ale až budu zdravá... a vy víte, že své sliby plním... bude to krása....

♥

... a mluvili jsme potom s panem farářem, skvělým chlapíkem, který má přehled úplně o všem a podpořil mě svými slovy v mé situaci. Přislíbil mě i modlitbu za mě...a já cítila moment krásy...a také mi řekl, že stres je chemie a ta jako soukolí do sebe zapadající, tvoří chemický proces a buňky s potvorou mají pré...a tak pryč s pláčem, se stresem, otevřít okno dokořán a hned teď radosti a kráse ....

♥

.... svatohubertská slavnost v Neratově ...

♥

... kostelem se nesly mešní melodie a po mši i Babeta šla do světa....Krása....

.... také jsem se dotkla krásy...

... a když jsem se dotkla hebkých peříček obrovského dravce, tu krásu jedné chvíle, neobyčejné chvíle, jsem ucítila... a vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsme jako malé děti chodily na hony a tvořily živou nahánějící bránu. Bubnovaly klacky kolem sebe a tvořily hluk. A taky když za deštivých dnů, kdy mžilo a zima zalézala za nehty, běhaly jsme po polích s tunovými holínky, které byly obaleny blátem...našly jsme zelenou nebo červenou prázdnou patronu od myslivců, byl to náš podzimní poklad, krása...

♥

... Carolinka s panem sokolníkem ... učí se nebát....

přeji krásné podzimní dny plné krásy
zasloužíte si je !!!

skrze vaše myšlenky a modlitby, vše nesu a snáším tak dobře...
Věřím, že je to skrze vás
DĚKUJI

Věrka

 ♥

PS: zde jsou stále otevřená vrátka do mé knihovny, pro váš zájem mé knihy MÁMA

(klik zde) pište si... moc ráda vaše jméno vepíši do seznamu Máma