... venku a v kozím chlívku ...

... dnešní den zalitý sluncem jsme prožily venku, na slunci a sněhu a potom v Kozím chlívku.Tak se jmenuje kouzelná hospůdka na horách, plná lidových detailů a také lidových pokrmů.

♥

Vymrzlé děti, vysáňkované, vylyžované, vykoulované, vyválené, vydováděné a vysmáté jsme zahnaly do chlívku na horký domácí šípkový čaj s jablečnými křížaly a na pořádný domácí guláš s domácím knedlíkem. V rudých tvářích, s hýlem na nose, jedly děti jako zjednaní. Okénkami horské chalupy, kozího chlívku k nám pramenily sluneční teplé paprsky a nám bylo krásně. Ohřívala jsem si ruce o kameninový hrnek s výborným šípkovým čajem s medem a nic nám nechybělo. Krásně nám bylo a je na světě ...

♥

...lyžařka Carolinka ...

Carolinka a Kristýnka - ségry

Carolinka a Jeníček - teta a synovec

 ... dlouho jsem neudělala tolik fotek jako dnes. Několik záběrů vám posílám a v nich moře pozitivní energie. Moře smíchu pohody a dětské radosti... A já dokázala být celé dopoledne a kus odpoledne s úsměvem na tváři se svými dětmi venku. Bez bolestí, bez toalety, bez strachu co by kdyby. Dokázala jsem to ...

♥

... jako v pohádce ...
♥

... kdejaký plevel se dnes změnil v skvost ...

 ... a mnohem víc. Ptáte se co? Dokázala jsem na popud slov Ivy (viz.komentář z min.příspěvku) vyjednávat s nemocí. Přestala jsem ji říkat potvora,začala ji říkat nemoc a ona přestala běsnit, trápit mě a ničit mé životní chvilky. Nazvala bych to stavem příměří, stavem klidu.

Velebím blog, dobré lidi zde, vás všechny. Jste skvělé a ukazujete mi směr mým krokům a já díky tomu začínám se zase usmívat...

♥

...a to je vám taková radost...krása...nádhera...

Děkuji vám

♥

...radost ze sněhových vloček ...

 ♥

... malé i velké si hrály na andělíčky ve sněhu... jsou mými anděly ... miluji je ...

 ♥

... tááááákhle moc ...

... a já fotila úplně všechno ... i pohledy z okýnek ve chlívku ...

 ♥

... doteky tepla...lidského tepla... krása...

 ♥

... tolik krásy je na tom našem světě ...

 Věrka

♥

...myšlenka u ohně ...

dnes časně z rána jsem rozdělávala po dlouhé době oheň. Dům spal a já si pustila rádio a rozdělala oheň. Praskot ohně, jeho blahodárné teplo, to je to, co mě naplňuje, uklidňuje...je to krása. Také moc ráda poslouchám rádio, stanice, kde se hovoří, smysluplně. 

Moje léta naladěná stanice mne dnes po ránu , při praskotu ohně překvapila. A já se na popud těchto slov, rozhodla hned jít napsat pár slov vám ...

♥

Z rádia se lnuly krásné melodie, které vystřídala diskuze na téma "jak zhubnout do plavek" . Je to dané asi moji nemocí, ale rozhodla jsem se o tom podělit. 

Moje babička vždy říkala " s čím zacházíš, s tím scházíš". Měla pravdu. Celý život se nezastavila až ji přestaly nohy poslouchat.Já holka střední postavy s konfekční vel.38 (M) celoživotně držela celoživotní diety všeho druhu. Zkoušela jíst to či ono. Zkoušela různé doplňky stravy na hubnutí. Různé spalovače tuků, při kterých jsem šlapala na rotopedu jako o život a to doslova až do bezvědomí. A důvod? Abych byla krásná do plavek. Můj muž si mě našel pro můj úsměv, slova, pohled očí. To co ukazují plavky bylo až na stém místě. A my ženy pod tlakem medií, kamarádek a hloupé touhy takto blbneme rok co rok. Po vánocích intenzivněji...

♥

... a přitom stačí tak málo. Prostoduchá rovnice, kterou zastávala i moje babička. Příjem se musí rovnat výdeji a je vystaráno. Pohyb patří k životu.Mám na mysli přirozený pohyb. Chůze, procházky, domácí práce ... není třeba se potit v posilovnách, kupovat si jídla v krabičkách a trpět jako pes. Vše co děláte neradi se projeví. Co děláte rádi také. Holky neničte svá skvělá těla, ničíte i své skvělé duše...

♥

...kdybych vrátila čas, nedržela bych jedinou dietu, nejedla žádná prášky prapodivných původů a vzhledu. Z rotopedu bych slezla na obyčejné kolo a dýchala vzduch a krásy světa. Babička měla pravdu,  s čím zacházíme s tím scházíme. Tak dlouho jsem si odříkala, aniž bych musela, až je mi odřeknuto. Má potvora - nemoc,si našla místo právě v tomto orgánu.(o tom blíže jindy) A víte co je holky geniální? Že na světě je tolik krásných druhů a střihů plavek, že není třeba se trápit. Je třeba mít ze života radost. Mít radost sama ze sebe, ze svého úsměvu, který sluší i holkám s XXXL velikostí, věřte mi. Pohoda a krása se kolem vás rozline jako ta nejkrásnější vůně. Nenechejme se masírovat medii, reklamami a kdo ví čím. Vždyť oni potřebují jen naše peníze, ne naše úsměvy a spokojenost.

♥

A já si tak v klidu dívám do praskajícího ohně, s váhou , kterou nyní řeším, aby neubývala, ba naopak aby rostla a tiše se usmívám...

...vaše Věrka ...

♥

... chalupářská uzená ...

... ta chalupa napravo, to je náš sen už několik let ... věřím, že jsme mu už blízko ... 

... už pár dní mám posmutnělou náladu a Bůh ví proč. Vzpomněla jsem si na svoji starou babičku, která je už léta letoucí v Pánu a ta říkávala, že nejlepší lék na chmury je dobrá, horká polévka. A taky říkávala, že polévka je grunt a maso je špunt. 

A já se rozhodla dnes ráno, že vymyslím nějakou novou polévku. 

Nazvala jsem ji chalupářská , uzená ...

... poctivá uzená žebra jsem uvařila, obrala do polévky a do ní přidala smetanu, vajíčka, brambory a ve špajzce jsem našla i něco zdravého. Vyhlíželo to jako semínka a v horké polévce jim to moc slušelo. Nahradila jsem jimi kroupy, které do nich dávala babička...

 ... a vůně uzeného ve mě vždy evokuje vzpomínky na našeho souseda Vaška, který měl za domem malou udírničku. A v pošmourných dnech se z ní lnula líbezná vůně, čerstvě uzeného masa. A já chodila jako mlsná koza kolem té udírny a z jejího přístřešku kapaly černé voňavé kapky. A soused vždy zavolal na děti ze sousedství a dal nám koštovat. Přikládal švestkovými poleny a v pečícím papíru mi dal štůček uzeného na okošt našim. A náš táta zbožňoval uzené jen tak s chlebem a máminými nakládačkami. A když udil on, nesl zase sousedovi naše uzené k ochutnání.

...a lidé tak dříve žili. Nosili si na ochutnání i nedělní buchty. A já to občas dělám též. V úzké ulice bydlí starší paní Tereza, vždy na mě volá jestli chci z její zahrady rebarboru a já ji za to nesu rebarborový koláč. Jindy k ní zajdeme s Carolinkou jen tak, pohladit její kočky a neseme na talířku čerstvě upečenou bábovku. Je to krásné gesto, přátelit se jen tak. Nosit cokoliv na okošt, jen tak...

Quinoa původem pochází z jihoamerických And, kde se pěstovala až do výše 4 000 metrů. Pro andské civilizace byla po bramborách (a před kukuřicí) druhou nejdůležitější plodinou. Inkové ji nazývali „matkou všech obilnin“ a incký vládce byl tradičně prvním, kdo každoročně zaséval první nová semínka. Americká NASA s ní vzhledem k jejím speciálním vlastnostem počítá jako s jednou ze základních potravin pro vesmírné lety s lidskou posádkou. Quinoa představuje výbornou alternativu k rýži či kuskusu.  Po uvaření se quinoa vyznačuje příjemně lehkou, nadýchanou strukturou a jemnou, lehce oříškovou chutí.

 ... a já vám dnes nesu voňavou, uzenou, chalupářskou polévku jen tak ...

Věrka

PF 2015 - Přání

Přání všem

♥

přichází den, kdy si přejeme a posíláme milá slova,

tak jako vloni,tak i letos zas a znova.

Kdo hledá lásku , přeje si jen ji,

kdo hledá štěstí , přeje si i naději.

Kdo ztratil zdraví, přeje si jedno jediné,

najít ho, držet, plakat štěstím, vždyť není nad jiné.

A já Vám posílám celou náruč mé síly,

aby se vás dotkla jak moc čarovné víly.

Aby se vám splnila tajná přání,

aby i ten sen nebylo jen vaše zdání.

Ať vás ochraňuje anděl strážný každý den i noc,

ať líbí se vám celý příští rok velmi moc...

vaše Věrka se srdcem na dlani

♥

... venku ......

... dnes se zahalila krajina do krásné bílé peřiny ...každé zábradlí i nároží ...

... A já dnes  byla venku ... 

... zapadající zimní slunce ...

... to vám byla nádhera. A nebyla jsem sama. Byly se mnou mé děti, má zahrada a můj objektiv ...

A já pro vás udělala pár záběrů zimní krásy ...

... a fotím i krmítka ...

... a fotím i špičky stromů ...

... téměř magický šperk zimy ...

... sněží ...

 ... a fotila jsem každý kousek zimní krásy. Obyčejně neobyčejné zapadající slunce. Třpytící se rampouch. Padající vločky, které se doslova melodicky vznášely vzduchem ...

... pořádná koulovačka mých dcer - malé a dospělé ... radost...

...a samozřejmě děti. Jejich úsměv, pokřik, nadšení z čerstvě napadaného sněhu. Jejich koulovačky, sáňkovačky. Jejich radost. A ta je skutečně nakažlivá. Ucítila jsem ji v celém svém bytí. Kousek z ní jsem zachytila pro vás. tak, jak jsem v posledním příspěvku slíbila. 

...a maminka fotila vše co lahodilo jejímu oku a aparátu ...

... dětské zimní hrátky ...

... radost a smích malého vnoučka  Honzíčka. Sníh vidí poprvé v životě... radost ...

... a já vzpomínala na své dětství, jak jsme sáňkovaly na kde čem, na kopci za městem od rána do večera. Rukáv jsme měly lesklý (místo kapesníku) a byl to důkaz našeho pevného zdraví. Jezdily jsme na pekáčích, saních, igelitových pytlích od ledku i v plechových lavorech. Domů jsme se běžely vždy jenom najíst a pak bez jakýchkoliv signálů, mobilů a skypů se zase sešly v pravý čas na pravém místě ... byly jsme zocelené a šťastné děti z minulého století ...

... rampouchy se necucají ??? ...

 ... a taky jsem vzpomínala na rampouchy mého dětství. Jak zakázané ovoce nejvíc chutná. Vždy nám dospělí kladli na paměť, že rampouchy se necucají. Já nevím, jak vy, ale já vím, jak chutnaly. Studeně a o ničem... A taky jsme s nimi psaly do sněhu a hokejkou je shazovaly z přístřešků a střech. Pro mne mají magické kouzlo a skoro bych se nebála je nazvat nejkrásnějšími šperky zimy...

... a díky focení , psaní, blogu a vám, zapomínám na špatné chvilky,které mne provázejí  ...
Děkuji

 všem přeji kouzelné zimní dny

Věrka

...vánoční kaleidoskop ...

Kaleidoskop je dětská hračka, která pomocí soustavy zrcadel a barevných tělísek vytváří neopakovatelné obrazce při pohledu proti světelnému zdroji.

A já jsem se rozhodla udělat vám náš vánoční kaleidoskop.

Poslat střípky lidské, teplé, barevné a krásné radosti dál ... je tak cenná a důležitá ...

♥

♥

srdíčka se stala vánočním symbolem dárků v našem domově 

 ... tvořit kouzla je krása. Nejkrásnější kouzlo jsou rozzářená dětská očička. Těšení na Ježíška. Vyhlížení ze všech stran, oken a koutů, kdy se setmí a zacinká ...

... a se tmou přichází světlo. V lidských srdcích, očích, dlaních...přichází Ježíšek ...

♥

 ... vše utichne...ze  starého gramofonu prská stará deska s tóny tiché noci.. domovem voní jehličí, purpura a touha po radosti ...

♥

 ... a všude vůně dobrého jídla... rybí polévky ... pečeného kapra na másle ...

tyto vůně takto voní jen v jeden den v roce

... o vánocích...

♥

... a k večeři patří poděkování a modlitba. V tento večer je součástí slavnostní večeře. A já si vždycky vzpomenu na své dětství, jak  táta před večeří pronášel slavnostní slova...vzpomínal na všechny příbuzné, co již k večeři neusednou a prosil, abychom se za rok zase takto hezky sešli. A pak se všichni tiše modlili a já se nudila a těšila na večeři.

U nás se nevzpomíná před večeří. U nás se děkuje - za vše a letos se i prosilo ... 

 ... nejmladší člen rodiny se těší a to tak, že velmi ...

♥

 ... a co andělů mi za poslední čas do našeho domu přilétlo ...

Těmi živými jste vy. DĚKUJI

♥

... dočkali jsme se ... zacinkal zvoneček ...

♥

 ... a mamince "Ježíšek" nadělil motivaci jako HROM. Objektiv, jako HROM se kterým musím štrádovat cestičkami a pěšinami do lesů, luk a hájů.Cestou necestou... A fotit všechny krásy světa. Ptáky v oblacích a jejich hnízda v korunách stromů. A víte pro koho? Pro vás všechny. A víte proč? Protože mi je s vámi tady fajn a  na světě je moc fajn ...

♥

Věrka