... malovaná mísa a muškáty ...

… dnes jsme s Carolinkou dopoledne pekly a chystaly pohoštění. Proč? Přijela k nám „teta“ z blogu. A to z pěkné dálky, až z daleké slunné Itálie. Vám všem známá Sonia z blogu Unavená vařečka, která nás tu zásobuje skvělými recepty…

♥ 

… a tak jsme „tetu“ Soniu přivítaly, bábovkou a bábovičkami…jak jinak, když jsme se zúčastnily kdysi jejího projektu babiččina bábovka …

Domácím pomerančovým džusem a hlavně vlaječkami, které Carolinka s nadšením tvořila a zapichovala do kde čeho…

♥ 

A protože jsme měla signál, že mě „teta“ z blogu veze muškáty, pravé, divoké, které rostou v Itálii na stráních, vytvořila jsem milé Sonie na oplátku mísu. Třeba na borůvkový koláč…na ledasco…hlavně pro radost … pro vzpomínku …

♥ 

...Carolinky vlaječky ...

 ♥

… a hezky jsme si povídaly, a já si vzpomněla na výrok pana Miloše Formana, který řekl, že o životě se dají dělat jen dvě věci. Žít ho a nebo o něm tlachat … A krásně se nám dneska tlachalo … i Carolinka měla radost i ona tlachala …  

♥ 

... opět Carolinky vlaječky  ...

 ♥

... čokoládová buchta ...

… a tak už delší dobu mám v hlavě nápad, uskutečnit blogerské setkání, všech dobrých duší ... Péct na rožni prase, pít dobrý mok a krásně tlachat o životě. Letos v létě to už nedám, ale příští rok

…kdo ví… 

... domácí pomerančový džus ...

 ♥

…a já říkám, je fajn, že existuje svět blogů …

Pro nová přátelství, poznání, krásné tlachání u kávy a pomerančového džusu…pro krásu všedního dne… pro „náhodná“ fajn setkání …

 Věrka & Carolinka

♥

...upečené srdíčko ...

… naposledy jsme pekly domácí houstičky a řekly jsme si, že do prvního deště troubu nezapneme. A včera u nás krásně zapršelo a dnes jsme tedy troubu zapnuly. Carolinka chtěla upéct srdíčko pro taťku, který se večer vrátí z hor domů… aby mu hodně chutnalo doma kafíčko ...

♥

Recept na voňavé srdíčko, plné ostružin z lesa

Polohrubá mouka, vajíčka, mléko, olej, prášek do pečiva, cukr, tvaroh,ovoce dle vůle a chuti

♥

… ale řeknu vám, kuchyň se okamžitě promění v horkou výheň… ale ta radost v dětských očích, ta mi za ten pot na čele stála … za radost z upečeného srdíčka pro tatínka …

♥

… moc ráda tvořím domov s duší… jak mám už léta uvedeno v medailonku, zde na blogu, ráda tvořím domov s duší, pro mé nejbližší, pro mé děti a moji lásku. Domov, kde to voní buchtami i levandulí. Domov, kde se pořád uklízí a je pořád nepořádek, protože to tady žije… to je náš domov… Domov, kam se člověk rád vrací…ze všech cest a koutů světa …

♥

…a dnes voněl obyčejným koláčem s nasbíranými ostružinami …a ještě čerství vám ho servírujeme …ještě z něho sála horko, tak velké, že šlehačka by se na něm rozpustila… Voní tak intenzivně, že i náš pes běhá pod okny … mlsně se olizuje a jak znám naší Kačku, určitě pro něho bude mít kousek …

♥

…a také si vzpomínám na babičku, která mi říkávala :

“ můžeš být krásná, milá, bohatá i chytrá, ale když máš plotnu studenou, je Ti to houby platný…“ Baví mě udržovat teplo rodinného krbu babi. Ono ta vůně se line, až do lidských srdcí …

♥

Věrka 

♥

... když je v zemi díra ...

 …když je v zemi díra a je plná písku a v něm voda … tak to  je písák … rozpálený, vyhřátý a voda v něm je jako pohlazení. Takový jsme objevily s Carolinkou …

♥

 … je na dosah ruky… stará budka s občerstvením, kde by se dala točit reklama na Kofolu…skákací prkno, které už skoro zmizelo z mnoha koupališť… To mi připomnělo můj první skok do vody, když jsem byla ještě hodně malá holka. Toužila jsem z něho skočit jako velcí kluci kteří z něho dělali salta a skákali šipky…tak moc se mi to líbilo. A já tenkrát na to prkno vylezla … a každý krok si vybavuji, jak se pode mnou houpal…a ta výška…ucítila jsem strach…a kluci za mnou volali, tak skoč prcku, nezdržuj … A já skočila …a i když jsem se skoro topila…dokázala jsem to…Všechno je o odvaze…skočit do víru dění …

♥

... písák po ránu ...jenom my a on ...

... tato fotka mě úplně pohladila na duši ... vyfoceno zrcadlovkoou v hloubce 1,5m ... z velké blízkosti ... našla jsem odvahu jít s foťákem do vody ...jako tenkrát, když jsem skočila z prkna...a vyplatilo se ...

… a všude kolem nás bylo ticho …protože jsme na písáku byly hodně časně z rána…slyšely jsme šum větví a hlas vlnek na hladině …stříbřily se tak kouzelně, že i ty jsem musela vyfotit…dotknout se té krásy…

♥

... kouzelné červené rybičky...všude kolem nás ...

 …a kolem nás spousta červených rybek…nevím, jak se jmenují, ale vím, že je to krása…A Kačka je krmila a maminka fotila…a všichni jsme byly spokojení …

♥

… v poslední době jsem prožívala velmi náročné psychické období. Proto jsem tak často brouzdala s Kačkou a foťákem loukami, horami … krásami přírody…a víte co?  Ona vážně pomáhá. Včerejší den u vody v přírodě…mezi červenými rybkami …zpěvem ptáků…ještěrkami, které skáčou přes deku … bzukotem včel …to celé činí v člověku klid … nevím, jak to ta mocná čarodějka příroda dělá …ale dělá  …

♥

...foceno pár centimetrů nad hladinou vody ...

… a naše Kačka je tak spokojené děvčátko …uprostřed přírody, teplé vody v písáku … že si připadám, že jsme spojené nádoby …

♥

… a zatímco my do sebe nasakujeme kouzla přírody…klidníme se a užíváme každou vteřinu bytí…náš taťka  buduje hluboko a vysoko v horách náš sen …dům v horách, na samotě u lesa ...

♥

 … a když jsem seděla na břehu, kde mi vlnky šplouchaly nohy …vzpomínala jsem na koupání svého dětství. Na betonovou nádrž za městem … na koupaliště uprostřed lesa s velkým i malým skákacím prknem …na plechovou vanu u babičky na zahradě … na můj první dětský gumový bazének, kterým pak můj táta přikrýval spousty let motor, než úplně zpukřel …

♥

Jak jsme byly šťastní  a vděční za každou kapku vody…za všechny ty rybníky, řeky, jezera. Mám je všechny moc ráda …jezera, řeky, jakékoliv přítoky, bazény, Aqua parky, moře …všechny vody na světě …i obyčejný déšť. Na který se už moc a moc těším…

♥

... nejmenší modelka dne ...úsměv prosím ...

 … a vzpomínala jsem na první tempa, jak jsem se topila …a nic na světě mě od lásky k vodě neodradilo…nic na světě mě neodradilo ani teď, plavat jako dřív, užívat si té krásy, potopit se a cítit kolem sebe ten blažený chlad…a dovádět s dětmi jako bychom byly stejně staří …a užívat si každé vteřiny…protože tak to má být…

♥

...přes hory a doly ...

… přes hory a doly , cestou necestou, jsme kráčely, jely, nesly se , přenášely, letěly a prožívaly nádherný víkend. Víkend v Krakonošově. Už jsem pocítila štěstí při prvních tempech plavání…štěstí na horské dráze, kdy mi vítr si pohrával s vlasy … a včera pohlazení na duši ve výšce 1235 n.m.v. Tam, kde je slyšet pokřik káňat, šum větru a sluneční paprsky se snoubí s příjemným vánkem…

Tak příjemným, jako je život sám ...

♥

…krása, až se tají dech…kolik dní je na tom světě tak krásných, že stojí pro to žít… Když jsme stoupaly lanovkou nahoru, bylo kolem nás tak krásné a zvláštní ticho…jako když člověk stoupá do nebe…A mě se zakalil slzami zrak…slzami štěstí … uvědomila jsem si, jak moc jsem vděčná všemu a všem, že to mohu cítit a prožívat. Obyčejně neobyčejný den.

♥

Tento víkend jsme totiž pojaly jako dámskou jízdu s jedním mužem na palubě. Já, moje dcery, malá Carolinka , velká Kristýnka a malý muž vnouček Jeník. Rozhodly jsme se ohromě „flámovat“. Nevařit, nepéct, neuklízet, neprat. Prostě jen tak být a žít…

♥

… nakoupily jsme asi kilo nanuků … čokolád, gumových žížal… obědy a večeře jsme si užívaly v centru Špindlu, bez zástěry a únavy. A když únava se dostavila, byla ze zážitků …

♥

... pane primáři, už zdolávám výšky ... a je to krása...

… z lanovky, která byla víc než příjemná a na duchu obohacující…z dětských atrakcí … z příjemně chladné horské řeky , ve které jsme se nejen koupaly, ale i celou přebrodily. Já ve froté pantoflích hotelového typu J Ale každopádně obrovský zážitek…

♥

… cenu za hrdinství  a vytrvalost  si každopádně zaslouží Krakonoš. Muž obrovského vzrůstu, že se skoro ani do hledáčku fotoaparátu nevejde, brouzdá ulicemi Špindlerova mlýnu v tlustém filcovém huberťáku, kožených kozačkách, silných pumpkách, horko ne horko. Obětavě se fotí s kolemjdoucími, děti zvedá na svá bedra … V počasí, kdy i jeho sojka je zalezlá ve stínu lesa …

♥

... hrdina dne ...

… a druhý den, jsme objevily přírodní koupaliště, jak ze starých časů… z kterého jsme si všichni baby přivezly vosí bodance L … jediný Jeník vyvázl bez újmy a to se ládoval hranolkami. My, holky, co jsme byly momentálně bez jídla se staly terčem hladových vos … nespravedlnost je na tom světě …

♥

... retro koupaliště s vosím hnízdem ... 

... náš vodník ... to má každopádně po mamince ...

 …a taky nepereme … ono ani není co J Jediné šaty, v kterých jsem přijela, jsem při úprku před vosami, zapomněla na vzdáleném koupališti … snad je někdo bude nosit stejně rád, jako já … dej a bude Ti dáno …

♥

…a večer jsme se procházely, jako lázeňští hosté na kolonádě…ze všech koutů bylo slyšet rozlišnost jazyků … a naše děti si vymyslely, že si dají k večeři po náročném dni, pečenou kachnu s domácím knedlíkem. Nikdo tomu nechtěl ani uvěřit. Ale děti vědí, co činí … spokojenost se rozlila doslova kolem nich…dobře najedení, si lehly a spaly a spaly …

♥

… a sen, který se jim zdál, byl třeba o jednom krásném víkendu, uprostřed krásných hor ...  kde se kráčí přes hory a doly … cestou necestou …

♥

Věrka a spol.