... za ohradou ...

… než vám sdělím pár fotek a řádků, moc ráda bych vám všem chtěla poděkovat za příval komentářů v minulém příspěvku. Vůbec jsem to nečekala a o to větší jsem měla a mám radost. Radost z vašich slov ... Jste skvělí … děkuji …

♥

... Carolinky oblíbenec - beránek s podkolenkami ...

… dnes vám přináším pár fotek od ohrady s bizony (opr.skotský náhorní skot)  … od skotu, který se prochází línou chůzí … s těžkým (skoro tunovým) krokem a velice krásným pohledem. Jejich oči doslova hovoří …

♥

… i když naše Carolinka si oblíbila ve vedlejší ohradě beránka. Nádherného beránka s černými podkolenkami … všimla jsem si už kolikrát její lásky ke zvířatům… i ty, které budí hrůzu, Carolinka s láskou hladí a objímá…

 ♥

… vzpomínám si na den, kdy za mým známým u kterého jsme byli, přijel manželský pár na koních. Přivázali je u brány a šli dál. Carolinka doslova mouzovala, že si chce koníčka pohladit. Černý hřebec vzbuzoval respekt na pohled. Pán Carolince sdělil, že koníček není tak moc hodný, jak si ona představuje. Nikdo ji nebyl schopen její přání rozmluvit. A tak se Carolinka s majitelem koně přibližovala pomalu k černému hřebci…

Kůň začal kývat hlavou, byl mírný, přívětivý. Majitel koně nevěřil vlastním očím. Carolinka pohladila hustou černou hřívu… Kůň frknul na znamení, že chce ještě. Majitel koně mi sdělil, že to je něco nevídaného … že to dítě musí mít neskutečně pozitivní energii, neboť k tomuto hřebci se může přiblížit jenom on a jeho paní …

 ♥

…a včera jsem si tento moment opět vybavila, když jsem fotila naši Carolinku, jak s láskou a radostí hladí beránka i bizona (opr.skotský náhorní skot) …

♥

… a také jsem si vybavila, jak jsem jako malé dítě se bála starého vola, kterého měl starý soused přivázaného u vykotlaného stromu, u svého chléva. Když jsem viděla, že je tam na řetěz přivázaný starý vůl, raději jsem jela k babičce na kole jinudy… a nebo to rozšlapala na starém pionýru na plné pecky…

♥

… dnes už tam nestojí ani starý vůl …ani starý vykotlaný strom…ale když tudy jedu, skoro pokaždé si ty chvilky vybavím. A tak třeba jednou si naše Carolinka vzpomene, jak za  dřevěnou ohradou, na samotě mezi lesy, hladila beránka a bizony (opr.skotský náhorní skot) …

 ♥

… uprostřed barevného podzimu, díky němu jsme teď každý den venku a já jen fotím a fotím… je to pro mne terapie jako hrom…a věřte, že ji moc a moc potřebuji. Snad skrze tyto fotky, pohladím duši i vám …

 ♥

Věrka

 ♥

PS: zde hlasování v blogerském světě  ... v blogerské soutěži ... 

... doteky podzimu ...

… v pondělí jsem byla na jednom vyšetření (gynekologii) u skvělého pana doktora. Tak skvělého, že to ani vypovědět nemohu… Jeho lidský přístup je doslova ohromující … Jenže ohromující byly i jeho informace pro mne… ještě teď je rozdýchávám…

♥

… díky Bohu nic tak zásadního a dramatického, jako se stalo vloni… žiji …a snad dobře ...  a lékaři jsou spokojeni… ale přesto přišly do mé cesty v životě další překážky… pro mne, jako pro ženu, pro ženu velice citlivou a vnímavou, překážky obří … Hledám sílu a energii, jak to ustát a přijmout … s pokorou a pochopením …

♥

…a tak jsem dnes vzala do ruky teplou tlapku naší malé školačky, (která je školou doslova nadšena) a přes rameno tašku s foťákem a objektivy … a vyrazily jsme se dotknout podzimu…umýt si duši … načerpat sílu, klid a pohodu… a soustředěnost pro kalendář , který tvořím s láskou a moc ráda pro vás 

♥

podzim je KRÁSA

podzim maluje a čaruje

 Spoušť mého foťáku mi dává něco, co nedokážu slovy popsat….

 ♥

v zámecké zahradě ... nádhera ... Ticho , které je provázeno jelení říjí ... 

…a když jsem brouzdala zámeckou zahradou v koberci spadaného listí, vzpomínala jsem na podzimy mého dětství, mládí… jak jsme jako děti sbíraly kaštany a dělaly z nich zvířátka spojené špejlemi. Jak jsme si cestou ze školy, nohou před sebou hrnuly listí a když ho byla  kupa, spadly jsme do ní… jako zralé jablko …

♥

... jmenuje se Marta a chutnají ji naše jablíčka ...

… a jak jsme při výtvarce vodovkami barvily listy a obtiskovaly jsme kde co…papír, lavici i sebe … to byl podzim mého dětství … barvy a změny teplot…ráno jsme při cestě do školy pouštěly z pusy páru … a představovaly si, že jsme dospělí a kouříme… odpoledne , když se opřelo sluníčko, mělo ještě sílu a my běžely z jídelny jen v tričku a aktovku jsme sotva dopnuly, byla plná oblečení …

♥

...mami, ten list má stejné čáry jako mají moje dlaně ...

♥

♥

… a vůně podzimu, je jedinečná…cítím vodu…vlhkost…páru a dým…který se líně line z komínů … a ve vzduchu to doslova puká, praská, lupe … dozrává a barví se celý svět všemi barvami … je to kouzlo …

♥

… a tak se dnes zavřel jeden obyčejný, podzimní, barevný a voňavý den …

… den, který mi dokázal skrze tyto fotky usušit slzy z tváře

… den, který mi opět dokázal říci, že život je dar

♥

v sadu pro nás dozrálo jablíčko se srdcem

Toto jablíčko v dlani mé dcerky, se stalo symbolem pro Mámin kalendář 2016 - každý den je dar

s láskou Věrka

♥

... modlitba lesa ...

Včera jsem vysoko a hluboko v horách (mj.) kráčela lesem. Carolinka poskakovala mezi stromy, až jsme na jednom stromě objevily malou cedulku. Četla jsem ji uprostřed božského ticha své dcerce pomalu a nahlas. Nakonec malá Carolinka řekla: 

„ to je tak krásný, jako modlitba  .“

♥

Modlitba lesa

Krásné a srdečné věty pana Rudolfa Těsnohlídka, autora Lišky Bystroušky, by měly viset na stromě v každém lese. Jsou tak plné pravdy…stačí se zamyslet, zastavit a nadechnout se…uprostřed lesa…uprostřed božské vůně a ticha. Léku nad léky…

♥

… a já tu meducínu zkusila fotit…  některé divy světa lze s těžkostí přenést do obrazu. Všimla jsem si, že ty nejobyčejnější věci mají to největší kouzlo. Tak, jako babiččin sad. Miluji ho … pár spadaných jablek a jakou mají moc.  Pro mne to je pořád ten stejný sad, jako za dob mého dětství, pořád stejná jablíčka a stejné dřevěné bedýnky uskladněné v chladném babiččině sklípku.

♥

A panečku co takový jablečný mošt ! Náš soused v horách ho dělá sám, ručně, svým lisem. A šťávu z vymačkaných jablíček stáčí do láhví a posílá po svých dcerkách sousedům na okošt. A ač jsme sousedi teprve budoucí, tu čest jsme již měli. Naše Carolinka se tak představila ve vsi kde komu … a prožila tak nádherný den…jak ze starých časů …

♥

... a když zmiňuji staré časy … pracuji pilně na Máminým kalendáři…

(korespondující s knihou Máma)

♥

Kromě nasávání podzimní atmosféry … procházky lesem … pomoci při budování domu v horách a focení, které je pro mě neskutečnou terapií a psaní obyčejných příspěvků pro vás, tak práce na Máminým kalendáři jsou v běhu. Věřím, že brzy spatří světlo světa. Moc se na ten okamžik těším. A moc bych si přála, aby stejný pocit a emoci jste měli i vy…

♥

přeji všem kouzelné podzimní dny, plné lásky

 Věrka

♥

...nápad a kalendář ...

…  můj říjen začíná pečeným srdíčkem plný jablíček z babiččina sadu. Z toho sadu, o kterém píši v knížce Máma. Malinká jablíčka, jako klubíčka vlny… 

... plná vůni, chuti a podzimu …

♥

… a když přichází k nám barevný pán podzim, přichází i nový nápad … záměrně zmiňuji knihu Máma, neboť nápad se týká přímo jí. Nápad s názvem

„ Mámin kalendář  “

 Protože jsem v posledním čase opět padala do horších nálad, strachu a častých stavů Off , nápad Mámina kalendáře přišel jako na zavolanou. Ta práce mě baví, nabíjí a těší. A já pevně věřím, že to bude na celé práci znát …

♥

Mámin kalendář bude korespondovat s knihou Máma, jak obrazem, tak i slovem …

A z celého mého srdce si přeji, aby se vám líbil …

Bude nástěnný, cenově dostupný a blízký lidskému srdíčku.

♥

… zatím se o Máminým kalendáři pouze okrajově zmiňuji, abych měla obrysovou představu, zda bude o něj zájem. Napište mi prosím.

♥

… zítra mě čeká náročný den, kontrola na onkologii v Brně a tak pevně věřím, že až se vrátím domů, už bez strachu a napětí, budou mě zde čekat vaše milá slova …

♥

…moc za ně děkuji …

Věrka

...když se plní sny ...

…kdy se plní dětské sny, svět dostává nekonečný rozměr…

♥

Největší dětský sen naší Carolinky byl vždy, hrát na housle. A prý celému světu …

♥

Byly ji tenkrát dva roky. Šly jsme na procházku a pod otevřenými okny ZUŠ, stála jako přikovaná. Hlavičku měla zdviženou k oknům, odkud se lnuly líbezné tóny houslí. Zdvihla jsem ji do náručí a zeptala se jí, jestli se jí to líbí. Kývala a ukazovala k otevřeným oknům. Zeptala jsem se jí, jestli chce tu krásnou hudbu vidět ? Její nadšené kývání a rozzářené oči odpověděly. Zaťukala jsem na dveře, kde bylo napsáno HOUSLE …

♥

… Zdvořile jsem se paní učitelky zeptala, zda je možné si chvilku tu krásu poslechnout. Kývla, že to je jasné, když se mi to tak moc líbí. Odvětila jsem, že to není mé přání, ale této malé cácorky. Paní učitelka s úžasem, nevěřícným úžasem pohladila maličkou Carolinku se slovy, ty budeš jednou houslistka, to jinak není možné…

♥

…tento silný moment si prý Carolinka pamatuje…na paní s houslemi, jak hrála tak líbezně… čas letěl a naše Carolinka si ze svého snu neustoupila ani o píď. Ba naopak, ještě více na svém snu přidávala na síle. Svůj sen dokreslovala slovy, že bude hrát pro celý svět, až bude velká holka…

♥

… a tak jsme se rozhodli jí sen splnit, alespoň co naše síly postačí. Po dlouhém pátrání po prima paní učitelce houslí, nás osud zavál na to pravé místo. K paní učitelce, která hraje srdcem i duší. Ve školičce i ve filharmonii. Když jsem neuvěřitelnou cestou na ni sehnala telefonní číslo, sdělila mi, že má úplně plno, úplně. Slovo dalo ještě slovo a nakonec jsme se domluvily, že to alespoň zkusíme, zda to má či nemá význam. Za pár dní na to, jsme otevřeli dveře její učebny…

♥

… Carolinka tleskala, dupala, zpívala, pískala … přeskočila jiskra …

 Paní učitelka se jí zeptala proč chce hrát na housle? Zda-li to chce maminka s tatínkem, nebo jestli máme doma housle třeba po dědovi?

„ já chci hrát na housle …sama od sebe a pro všechny…“

♥

Bylo rozhodnuto…sen se začal plnit. Paní učitelka i přes plný stav kývla. A když si psala Carolinčino jméno, jakoby na moment ztuhla. Podívala se na ni a říká :

„ ty máš Carolinko úplně hudební jméno “

Carolinka v ten moment povyrostla skoro o metr…

♥

Má své fialové housličky,od tatínka k sedmým narozeninám, které by nedala za nic na světě … a na první adventní neděli, ji prý čeká její první koncert …

Není to hlavní hrát pro celý svět, ale mít pocit, že jí celý svět naslouchá

♥

Věrka