Rozhovor s andělem ...

„Anděli, jak se jmenuješ?“

„Radost - jméno mé.“

„A odkud letíš?“

„Z nebe … z oblohy, která je poseta hvězdami. Vidíš, tu co září nejvíce? To je Naděje…Tu Ti rozsvěcuji při Tvých snech…každý den …“

„A kde ses tu vzal z čista jasna?“

„Člověk s velkým srdcem mě namaloval, poslal po větru, až k Tobě…“

♥

„A proč?“

„Vzpomínáš na dny, kdy jsi psala, že život je bumerang? Jezdila jsi mezi lidi s kalendářem a těch dvanáct listů svázaných k sobě jsi jim dávala. Viděl jsem, že jsi unavená, ale JÁ jsem Tě poháněl dál. Já Radost…“

„ vzpomínám… a chci rozdávat dál…“

♥

„ Přišel čas, abych Tě poznal osobně, abych se Tě dotkl a ty mě …Cítíš mě?“

Utírám slzy dojetí, čtu slova, která mi přinesl anděl Radosti. Počítám domy, které jsou na obrázku kolem Tebe. Je jich devět, jako mé číslo narození. Čtu dále čísla popisné na těch domech. Samé sedmičky … má šťastná čísla…

„ Anděli, ty mě znáš…?“

♥

“Znám…čtu Tvé myšlenky, čtu Tvé řádky i Tvé příspěvky na blogu. Máš otevřené srdce a všem píšeš s citem a  láskou. O životě, o vzpomínkách, o touhách i o bolestech a snech.“

„…a co jsi mi anděli přilétl říci?“

„Vím, měla jsi  trápení…se zdravím, se starostmi, s lidmi … stál jsem při Tobě …a protože mám rád Tvůj úsměv, Tvoji radost, Tvé zářící oči …proto tu jsem. Vždyť ty mě trousíš světem…tak jsem se přilétl na Tebe podívat … a přilétl jsem Ti říci, že líbí se mi Tvá kouzelná věta – každý den je dar. Tak užívej ho s Radostí …“

♥

Radost , která ke mně přilétla,  je skutečně dílem člověka s velkým srdcem. Marionnetko, děkuji za tu krásu, co jsi pro mě vytvořila…jen tak …

Děkuji

♥

Kousek radosti, posílám jako bumerang i já Tobě…

Všem přeji, ať anděl Radosti k vám létá každý den,

  obyčejné chvíle, tak promění se v sen…

♥

Věrka

V lese ...

... cesta k lesu vede kolem domů , zdí a plotů ...

… procházky lesem…daleko od všech zvuků …daleko od starostí … daleko od civilizace…mám ráda od dětství. Nejedna stránka v knize Máma je vzpomínkou na dětské špacíry s moji babičkou. Kolikrát táhla z lesa klacky na zátop … A já si včera na ni opět vzpomněla, když jsem viděla naši Carolinku, jak táhla z lesa stromeček…

♥

To, že lidé chodí před vánoci do lesa pro stromeček, není nic neznámého. Ale že lidé po vánocích do lesa vánoční stromeček nosí, to jsem ještě neslyšela.  Zato včera poprvé v životě viděla. 

... paráda v lese i se zbytky vánoc ...

... dotknout se přírody ...

Carolinka aranžuje lesním zvířátkům hostinu i s  nalezeným vánočním stromečkem...

…Carolinka měla okamžitý nápad. Pohozený stromeček postavit a naparádit pro lesní zvěř. Vždyť na nedalekém pařezu jsme objevily oříšky a buráky od hodných lidí … Nakonec se instalace stromečku podařila a my dnes opět kráčíme směrem k lesu. 
Carolinka má starost o rozpustilé prasátko a stromeček , zda-li je vše v pořádku.

♥

objev

 Včera naše kroky po roce vedly k hájence. Cesta je daleká, ale stojí za to. Les je tak kouzelný. Fotila jsem každý detail, neboť mě to velmi nabíjí. Posouvá vpřed, těší a radost je lék nad léky …

♥

... vrásky stařičkého stromu ...

Byla jsem překvapena, jak je znát obyčejný rok života i na zvířatech. Dnes už obrovský beran, na mě hleděl, jako pán dvorku. Vzpomínám si, když s ním kdysi dávno Carolinka dělala berany berany duc …ty fotky možná ještě najdu … Dnes k beranovi raději jen k ohradě a s velkým respektem …

… zato velkým překvapením byla malá, černá prasátka a zvláště jedno. To, které je nejmenší ze všech, protáhne se dírou mezi tyčkami v ohradě a tuze rádo chodí na vandr. Je ochočené a má moc rádo dobroty od kolemjdoucích. Prý Fidorku miluje. Přesně vím, co bude Carolinka příště v obchodě chtít – Fidorku a ne jednu a ne pro sebe …

Máma neposlušného prasátka ... raději za ohradou ...

... a zde , neposlušné prasátko chyceno při činu. Štráduje si to za námi na vandr ...

Fotky s neposlušným prasátkem jsou tu pro vás …

... přinesete mi příště Fidorku, prosím ?...

...ale u mámy je stejně nejlépe ...

♥

...to platí pro  všechna mláďátka na světě ...

♥

  

… brzy vás pozvu na další Putování s Máminým kalendářem 2016 – každý den je dar. Na dně v krabici je ještě pár kalendářů. Pokud má  někdo z vás přání ho vlastnit, je právě ten správný čas, mi napsat …

♥

Přejeme  všem krásné a pohodové dny

Věrka a Carolinka

♥

...medailonek ...

Medailonek

Moje milé kamarádky, moc vám chci poděkovat za vaše myšlenky, které jste věnovaly mé bytosti. Pozitivní  myšlenky, slova a přání. Moc a moc děkuji. Vše je v pořádku. Jsem v pořádku. A když toto mohu říci, jsem nesmírně šťastná. A myslím, že to štěstí a radost se přelévá a tak je šťastný a radostný i tento blog a moji čtenáři…

♥ 

Včera ráno mi zazvonil budík ve 4.00 hod.ráno, neboť termín  tomografu jsem měla na 7.30 hod. v Brně. Musela jsem zajistit odjezd dcerky do školy ( přijel z Prahy její brácha) Zařídit můj odjezd do Brna, neb mi odpoledne na mostě před městem bouchl palivový filtr a auto se nehnulo z místa.

Jsou na světě dobří lidé. Auto bylo odtaženo do servisu, druhý pán mě s Carolinkou odvezl domů. Do Brna, kam jsem musela jet na nutnou a neodkladnou prohlídku nám půjčila kamarádka své vozidlo.  Když je vůle, všechno jde

♥

Kontrola byla náročná, o tom nechci psát. Večer, když jsem si otevřela počítač, blog a chtěla jsem v rychlosti napsat alespoň jednu větu, větu poděkování, mě přivítala věta anonymní paní. Samozřejmě, že mě nepotěšila. Ono ruku na srdce, koho anonym, který se neumí podepsat , potěší. Ale opět jsem negativní energii přetransformovala v pozitivní…v kupu lásky, kterou vám nyní dávám.

♥

Nenaštvala jsem se, nerozplakala, nerozhodla se nepsat další články… možná dřív bych to udělala…dnes ne. Rakovina mě posunula někam jinam a já věřím, že nás osud pořád někam posunuje…někoho skrze velkou nemoc, někoho úplně jednoduše a lehce… Někdo však stojí. A tito lidé, co stojí, pak mívají zlé nápady, ironická slova a velkou zášť v sobě. A já jim moc přeji lásku, světlo a radost…

♥

A kousek z toho dnes přináším…v podobě medailonku

Vyšla jsem z ordinace CT, můj muž seděl na chodbě. Byla jsem jako vždy z tohoto vyšetření zbídačená. V ruce napíchlou kanylu, sucho v ústech, těžký dech a motání hlavy. Sedla jsem si v čekárně vedle něho. Musím zde sedět vždy půl hodiny. Kdyby se dělo něco nepříznivého, okamžitě mě vezou na dialýzu, vypláchnout ledviny. Pohladila jsem ho po ruce, objal mě. Periferním pohledem jsem si všimla, že na chodbě čekárny byla vyšší tmavovlasá paní. Na moment jsem si odskočila na toaletu.

Tam jsem se potkala s onou vyšší tmavovlasou paní. Oslovila mě. Všimla si mne už v čekárně. Jako by nás k sobě přitáhla pozitivní energie. Její nad míru krásný úsměv. Slovo dalo slovo. Záhy jsme byly naladěny na stejnou vlnovou délku. Říkala mě, hlavně si neklaďte nějakou vinu…už nikdy…vždyť to slyšíte i v tom názvu nemoci rakovina. Pryč s ní. A otevřela peněženku a vyndala z ní malou medailičku.

♥ 

„Dejte mi ruku …chci Vám něco dát…“ do dlaně mi vložila malý, zázračný medailonek. Pro štěstí, pro radost z té chvíle…Pro pocit naděje…

Kus té krásy vám i já posílám…

♥

„…děkuji, jste tak hodná paní…něco Vám chci říct. Na poslední kontrole jsem  i já zde něco nechala. Za rohem je tady kaple. Je tam pařez před oltářem a na něm bývají nezištně věci pro naději druhým. Měla jsem už dlouhá léta fosforující růženec na dně šuplete. Kdysi dávno jsem ho koupila spíše jako dekoraci do auta ... Nesvítil, byl uložen ve tmě. Vzala jsem ho a položila na ten pařez. Pro naději, kdo přijde na toto místo po mě. A vidíte, dnes mi osud za to říká své DĚKUJI. Tady na chodbě toalety držím v ruce zlacený medailonek a je mi tak moc dobře …“

Věrka

♥

vůně kávy ...

Ano, všechny do jedné jste uhodly, že dnes k nám zavítá vůně kávy. Vůně pro chvíle pohody, klidu a rozjímání. Miluji ji od dětství a v knize Máma na ni s láskou vzpomínám…

♥

…  ještě dřív, než jsem otevřela dveře rodinné firmy pana Frolíka, věděla jsem, že jsem na správném místě. Už na parkovišti jsem ucítila tu nádhernou vůni kávy. Vůni pražené kávy … kterou jsem za malý moment poté  měla možnost na vlastní oči vidět, její proces…

♥

Přivítal mne muž , kterého bych odhadem zařadila do dob Franze Josefa. To zřejmě kvůli onomu kníru, který mě jej připomínal. Milý pán Frolík  i přesto, že byl nemocný, vstal z postele a na naši smluvenu schůzku mě velmi rád přivítal. Slovo dělá chlapa. I jeho pevný stisk ruky mi to skutečně potvrdil…

Hned mi byla nabídnuta káva … výborná Frolíkova káva … a podotýkám, že skutečně výborná …

♥

Jeho pražírnu i s obchůdkem najdete na konci obce Borohrádek. Jeho firma praží a produkuje kávu téměř již čtvrt století. Kávová zrna vybírá s pečlivostí sobě vlastní a to po celém světě. Nabízí jen ty nejlepší, neboť jak praví, není žádný supermarket. Nabízí kus sebe a to tak, aby se nemusel za sebe stydět. 

♥

… na první pohled uvidíte na stromech, kávových plantážích, plody podobné třešním. Červené kuličky, které schovávají onen poklad, který nás probouzí často po ránu. Pecky. Kávová zrna. Ta se zpracovávají dále dvěma způsoby. Buď suchou cestou , většinou káva z Brazílie a nebo mokrou cestou.

Suchá cesta

sklizené plody se nejprve propírají ve velkých nádržích, kde se zbaví hlíny a nečistot. Oprané plody se suší na slunci v tenkých vrstvách. Během sušení se několikrát lopatou přehazují. Z vysušených plodů se pak semena vyluští na loupacích strojích, zbaví se slupky a stříbřité blanky. Vyluštěná semena se dále strojně čistí a třídí podle velikosti zrn a podle jakosti. Způsob zpracování plodů za sucha je méně nákladný, trvá však déle, než za mokra.

Mokrá cesta

Proudem vody  jsou plody unášeny do mačkacího stroje, tvz. pulpovníku, kde se kávová dužnina odděluje ozubeným válcem pulpovníku. Semena zbavená dužniny jsou dále unášena proudem vody do betonových fermentačních nádrží, ve kterých kvasí. V průběhu kvašení se odloučí poslední zbytky dužnaté části lpící na pergamenovité slupce, která se praním snadno odstraní. Dobře vypraná zelená káva v pergamenovité slupce  se suší na slunci nebo v sušárnách a vysušená se pak na loupacích strojích vyluští a vytřídí podle velikosti, případně se leští.

♥

 Zelená káva v jutových pytlích byla právě u pana Frolíka připravena k pražení. Ach ta vůně…Po chvíli byla na světě hnědá kávová zrna, tak, jak je už známe.

 ♥

Pan Frolík  ke každé zakoupené kávě uvádí její rodokmen.

 Z jaké nadmořské výšky pochází (čím vyšší n.m.v.  – SHG – tím pomalejší zrání, tím vyšší kvalita zrn a chuti.) Dále je tato káva ručně přebírána ( EP) což znamená, že je káva TOP kvality. A tak jsem si povšimla, že třeba u kávy z Nikaragui je rodokmen s charakteristikou chuti : sladké aroma, čokoláda, citrón, med, střední kyselost, plné tělo.

... při vstupu do pražírny -  obchůdku pana Frolíka, vás přivítá tento mlčenlivý muž ...

 To už vypadá, jako bych pomalu vybírala parfém. I zde, při koupi dobré kávy, bychom si měli dát ten čas a tzv. „okoštovat“ co nám nejlépe pasuje.

♥

Možná někoho z vás napadlo a co se děje s těmi červenými plody, když nám jde jen o tu pecku? Pecka je skutečně ten poklad , který miluje celý svět. Ten tzv.odpad mají rády cibetky. Malé šelmy, které vypadají tak trochu, jako  kuna. Živí se hmyzem, tropickými plody i kávovníkem.

Malá zajímavost :

Sběrači v pralese pátrají po jejich trusu, z něhož zrna kávy vybírají. Díky vlastnostem jejich trávicího ústrojí jsou i po jeho průchodu neporušená. Z těchto zrn se potom vyrábí údajně nejlepší a také nejdražší káva na světě Kopi Luwak. Podle některých baristů jde spíše o marketingový tah.

♥

 TOP káva je prý,ale  jamajská Blue Mountain. Třeba James Bond pil jenom tuto kávu.

♥

Aby se káva mohla nazývat Blue Mountain Jamaica (JBM) musí vyrůstat ve výškách do 1800 m v Portlandských osadách, St. Andrew, St. Mary a St. Thomas …

… nejlepší káva na světě je tzv.„šampaňská káva“. 

♥

Nedostatek a exkluzivitu kávy podtrhuje fakt, že káva JBM je ve skutečnosti jedinou kávou na světě balenou do dřevěných sudů oproti běžně používaným jutovým pytlům…

♥

Hodně chuti kávy dělá mozek. Ale nás ovlivňuje i to, kde kávu pijeme, třeba na dovolené nám chutná všechno lépe. Nebo i s kým ji pijeme. Káva je prostě zážitek více smyslů…

♥

O kávě toho bylo řečeno, napsáno pro dnešek až až …Přeji vám skvělé vychutnání té dnešní, té vaší kávičky mezi těmito řádky a to hlavní nakonec. Carolinka při vůni kávy vylosovala vítězku Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar. Stal se jí komentář č.17. a to paní Daniela. Posíláme po kávě voňavou gratulaci …

♥

Tak to bylo desáté zastavení v pražírně kávy pana Frolíka. Kde i zde našel Mámin kalendář 2016 – každý den je dar, své místečko. Myslím, že se mu zde, v teploučku a ve vůni pražené kávy, bude moc a moc líbit celý rok 2016…

Mě čeká 14.1.2016 náročný den, velká kontrola na onkologii v Brně. Tak budu odpočívat, sbírat síly a pokračovat v psaní knihy Velká máma …

♥

Přeji vám všem provoněné dny láskou

Věrka

♥