Cesta do školy ...

Mám moc ráda  Carolinky cestu do školy. Vozíme ji přes kopec, do jednoho malého městečka. Do malé školičky, kde to voní duší a láskou. Do třídy, kde je dětí „pár“ a jsou jedna parta.  Jejich paní učitelka je starostlivá , milující, prostě skvělá.  Paní ředitelka, je prostě paní řídící. Vše funguje tak, jak má …

♥

Při cestě do školy, ze školy, jezdíme kolem ohrady s ovečkami … ohrady s koňmi …kolem starých stavení … A když je krásný den, zastavím u ohrady a jen tak nasávám to ticho, vůni lesa a polí  ... pohodu. Pozoruji ovce, koně …úly …stromy. Celou tu nádheru.

♥

Včera jsem tu krásu musela vyfotit a dnes vám ji  posílám. Proč píši musela? Protože to, co jsem fotila, roste jako z vody. Malá jehňátka jsou v tyto dny kouzelná. Za měsíc, dva … už budou z nich ovečky …

♥

Byla jsem opřená u ohrady … čekala na záběr jehňátek … kdy se přiblíží ke mně  blíž a ještě blíž. V ten moment mé soustředění přerušil za zády zvuk projíždějícího Off roada. Paní  na mě mává a volá  : „ pojďte k nám…z druhé strany … jedeme ovce krmit.“ Šla jsem … Cítila jsem v každém záběru, jak se mě dotýká krása jara…božské slunce prokreslovalo každý detail …cítila jsem tu chvíli TEĎ … Tu, pro kterou stojí být na světě…dýchat …vnímat a radovat se  …

♥

život je krása

 ♥

 Milá paní, krmila ovečky. Malé bílé jehňátko s tváří anděla, ale s duší neposedného čertíka. Povídali jsme si … jen tak …o životě …o radostech i starostech…i o mém focení, které mě vytrhne vždy ze starostí …o nemoci, která mně a celé rodině, překopala život od základu … o obyčejném ránu u ohrady …a ta chvíle byla nabita pozitivní energií. Napsala mi na kousek papírku emailovou adresu. A já ji tyto fotky poslala.

 ♥

... no není to krása... ta chvíle TEĎ ...

 ♥

pojď ke mě blíž

Dnes mi přišla kouzelná odpověď. …že na mě myslí celý den, jako bych ji do cesty spadla z nebes … děkuje za moment, který jsme prožili u ohrady s ovečkami.

 ♥

šuškání jehňátek

 ♥

A já si opět uvědomila, jak jsou ty cesty osudu nevyzpytatelné. Perfektně naplánované. Přesné do všech detailů. Jak obyčejné setkání u jedné obyčejné ohrady pohladilo na duši mě i milou paní. A já pevně věřím, že mými záběry i vás…

♥

LÁSKA

 ♥

unavený prcek

 ♥

s noblesou sobě vlastní, mi ochotně pózovali

 ♥

 ♥

... tolik je krásy na tom širém světě ...

 ♥

...s tváří anděla ... mám pocit, že se dokonce usmívá ...

 ♥

ŠTĚSTÍ všem ... na cestách i necestách ... kam vás osud zavane ...

 Přeji všem kouzelné jarní chvíle

Věrka

♥

Koláč Ladovy babičky ...

… a nejen Ladovy. Tento koláč s láskou pekla i moje babička. Ta ho pekla se švestkami, jak jim důvěrně říkávala - slívami. Moje máma ho peče s malinami. Já s jablíčky.

♥ 

Vzpomínám si, jako malá holka, když končila zima, ve sklepě to vonělo ponejvíc jablíčky. Dřevěné bedýnky byly poloprázdné. Na jejich dně se koulelo pár scvrklých jablek. Jakoby přes zimu zestárly. Byly tak zvláštně moučné, sladké a suché.

♥ 

A právě z těchto jablek babička na konci zimy moc ráda pekla štrúdle a koláče. I já dnes upekla koláč ze starých jablek. Měkkých a vrásčitých. Vzpomínala jsem na obě babičky a při té příležitosti vyndala i pár jejich fotek.

♥

RECEPT  ZDE

Babičko, ta vůně koláče z scvrklých jablíček se vine oknem mé kuchyně, až k nebeskému blankytu. Ta vůně patří Tobě …

♥

A také vám …posílám ji po síti Tobě…Tobě a taky Tobě… všem dobrým duším. A kdyby jste nevěděly, co o víkendu upéct, tak třeba právě koláč Ladovy babičky.

♥

Jablíčka jsou pro mě srdeční záležitostí mého dětství. Celou jednu kapitolu jsem jim věnovala v knize Máma. Kdyby to jen šlo, napsala bych  o nich celou knihu … 

Nyní píši s nasazením, touhou, radostí, láskou a chutí velkou Mámu. Čeká mě ještě velký kus práce, ale kniha v ryzí podobě již míří do finále. Kdo by měl o ni předběžný zájem, prosím, nechejte mi zde vzkaz, komentář. 
Nebo vzkaz na emailu vera.si@seznam.cz popř. info@knihamama.com

Děkuji

♥

Přeji všem krásně voňavý, chutný a pohodový víkend, tak, jako je koláč Ladovy babičky.

♥

vaše Věrka

♥

Tajné přání ...

Je to už dávno, kdy jsem viděla v televizi dokument o Tomáši Töpferovi, který vyprávěl o pražském, starém židovském hřbitově. O hrobu Rabbi Löwa. Ke kterému se utíkají lidé se svými tužbami a přáními.

 ♥

Tomáš Töpfer vzpomínal, jak smotal do ruličky přáníčko a nacpal ho do jedné skulinky náhrobku Rabbi Löwa. Rabína, který oživil pověstného Golema. Přál si tenkrát , jako mladý jinoch motorku. Obyčejného fichtla, na kterém by se proháněl a frajeřil. Šel čas a cedulička s přáním padla v zapomnění. Přání nebylo vyslyšeno…

zdroj net Praga

 Ale nedávno mu volal jeho kamarád a povídá :“ hele, nechceš starého fichtla, motorku? Je sice stará, ale jako nová. Nic  od Tebe za ní nechci. Prostě Ti ji dám…“ A v tu chvíli si pan Töpfer vybavil tu ceduličku, kterou soukal do skuliny před  mnoha desítkami let. A uvědomil si, jakou udělal chybu. „No jasně, já tam nenapsal pro Rabbi Löwa datum…“ J

 ♥

 A já si po tomto dokumentu moc přála ten hrob jednou navštívit. Nějak jsem odrostla časům, kdy cesta do Prahy pro mne znamenala návštěvu IKEI nebo nějaké nádherné restaurace, nejlépe s výhledem na Prahu. Jsem ve fázi duševních zážitků.

♥

zdroj net Praga

A o jeden se s vámi právě dělím

♥

Před pár dny jsme jeli s Petrem do Prahy. On služebně, já účelově. Mým cílem byl náhrobek Rabbi Löwa uprostřed Prahy. Přesto, že jsem měla rýmu, jako trám. Při příjezdu z dálnice do Prahy začalo proprchávat. V centru už lilo jako z konve, že to stěrače skoro nebraly. Po služebním jednáním, jsme zamířili do centra Prahy, neboť starý židovský hřbitov na Josefově, je právě v centru města.

Lilo jako z konve, deštník jsem zapomněla doma (klasika) a tak jsem zahrabala v kabelce a jako správná česká žena, vyndala z ní igelitovou nákupní tašku z Billy. Tu nasadila na hlavu. Ke kožíšku krásný doplněk, úplně vytuněnný Outfit.

 ♥

zdroj net Praga

Když jsme přišli ke starému židovskému hřbitovu, ke kase se vinula obrovská fronta turistů s deštníky. Předběhla jsem ji a ochrance u vchodu sděluji mé velké přání. Držím v ruce ruličku s přáním, netřeba zmiňovat asi jaké… Napsala tam větičku i malá Carolinka i Peťan. Prosím kluka v černé uniformě, zda-li by mohl udělat dobrý skutek a položit tuto ruličku na hrob Rabbi Löwa. Poškrábal se za uchem a říká:

„ zavolám kolegovi u východu, aby Vás tam pustil. Já tady mám turniket, tudy to nepůjde. A aby se přání splnilo, musíte to tam dát sama. Oběhněte celý tento blok, k východu a hlavně si nechte na hlavě tu fešnou žlutou "čepici". To bude pro kolegu poznávací znamení.“

♥

Stalo se. Ruličku jsme vložili do jedné skulinky náhrobku. Zapálili jsme dvě svíčky. Poděkovala dvěma skvělým klukům z ochranky, kteří si holku s igelitkou z Billy na hlavě pamatují jistě ještě teď.

 Vyfasovala jsem ještě větší rýmu a jako bonus kašel k tomu. Ale ten pocit, že přání bude vyslyšeno … ten stál za to.

♥

PS: musím sdílet moji dnešní VELKOU radost, související s tímto příspěvkem.
Poslala jsem odkaz na něj i panu Tomáši Töpferovi, včetně přání k jeho dnešnímu svátku.


Otvírám email a tam neskutečně milý, pozitivní  vzkaz od pana T.Töpfera. 

Děkuji Vám z hloubi srdce pane Töpfer a s díky přijímám pozvání do Vašeho divadla.

Věrka

♥

RADOSTI DOSTI ...

Závěrečná koláž s prozaickým názvem RADOSTI DOSTI k vám právě letí. Moc vám všem děkuji za krásné fotky s Máminým kalendářem 2016 – každý den je dar. Potěšily jste mě a doufám, že na oplátku potěším i já vás.

Koláž RADOSTI DOSTI začínám slovy blogerky Danielky

" Do každé rodiny - kalendář máminý!

Jeho pravidelné čtení Vaši náladu v dobrou změní!"

♥  

Dostala jsem kalendář,
je to starý pohodář,
ač se píše, že je mámin,
dám si čaj a k němu závin,
neb prý každý den je dar,
praví tenhle CalenDar.

Daniela

V rukou šikovných holek, co je mají často od hlíny. V rukou, co tvoří pro tento svět krásu všech krás. Mámin kalendář v rukou skvělých keramiček.

♥

 ♥

Moc vám všem děkuji za přízeň,fotečky, milá slova a sdílení

Věrka

♥