Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 12. ledna 2017

Maličkosti ...



Moje babička říkávala: „ život se skládá z maličkostí…“
A já říkám : „ je to svatá pravda…“




Právě se dívám z okna … vzduchem se snáší k zemi vločky krásné, něžné a doslova ve vzduchu tančí …a cítím blaženost…volnost…pohodu. 
Cítím, že život se skládá z maličkostí …





Nedávno jsme si vyšli s Carolinkou na procházku do lesů a polí. V batohu jsme si nesli jablíčko se srdíčkem…foťák … hrníček …zimní čaj  … citrony a náladu fotit. Maličkosti …. 
A já opět cítila, že z maličkostí se skládá život.




Další maličkost mě potěšila na duši před pár dny. Nakupovala jsem s Carolinkou , nandávám nákup z košíku na pás a všimla jsem si, že jsem zapomněla koupit rohlíky. Požádala jsem Carolinku, aby zaběhla pro sedm rohlíků. Nákup byl již namarkován, fronta nekonečná a Carolinka nikde… Najednou z poza regálů jsem zahlédla bambuli čepice naší Kačky. Běžela … v ruce pytlík se sedmi rohlíky. 

Ptám se :" kde jsi byla?"

„ ... vybírala jsem mami  rohlíky jen se solí…máš je přece nejradši “

A já ucítila, jak se mě maličkost té chvíle dotýká přímo srdce.

 

je libo ledový čaj? 


Život se skládá z maličkostí. Velké gesta a skutky mohou hodně znamenat. Ale ty nejmenší se často do našich srdcí a myslí zapíšou nesmazatelným perem.
Jako třeba pár řádků čtenářského deníku školačky Anetky Š.
Dovolila mi ona i její maminka, že mohu tu nádhernou maličkost zveřejnit.
Anetko, moc Ti za to děkuji. Dala jsi mi tak krásnou maličkost, která se stala pro mě velkým momentem.







A když dnes píši o maličkostech, musím vám sdělit , že příběh maličkého skřítka je v plném proudu. Píši o něm pohádku. Prostou …o maličkostech…které dohromady tvoří silný příběh, který doufám, že  hodně dětí i dospělých osloví. Příběh ze země Srdce.





To je i důvodem, proč mé příspěvky nejsou nyní tak časté. Píši …fotím …tvořím.
 Příběh o maličkostech.
 A abych se vůbec nenudila, právě probíhají přípravy křtu knihy Velká máma.
Kmotrem by měl být člověk velmi milý, sympatický … myslím, že všem známý a sama za sebe tvrdím, že víc než  pozitivní.



baví mě přírodu pozorovat a fotit ...každou její maličkost

Kdo by se chtěl této maličkosti, která knihu Velká máma provází, zúčastnit, moc mě to potěší. Více informací o křtu knihy Velká máma napíši brzy na facebook kniha Máma.




Venku zatím přestaly padat velké sněhové vločky… vykukuje sluníčko … v kamnech praská oheň … v hrnečku voní pomerančový čaj … poslouchám hudbu, překrásné tóny houslí …. a všechny ty maličkosti, z kterých se skládá život…dělají to kouzlo právě prožívané chvíle




Přeji vám, co nejvíce nádherných maličkostí





Věrka



sobota 7. ledna 2017

Hádanka rozluštěna ...



Jaro – léto – podzim - zima
Čtvero ročních dob

Najdete v Mámině kalendáři 2017 – každý den je dar

A přesně toto číslo je to správné
4 fotografie pochází z místa, které jsem vám minule představila





Únor – stará dřevěná bedýnka s připraveným chrastím na zátop vedle dřevníku staré chaloupky. Tato fotografie je moje srdcovka. Je totiž tak obyčejná, až v mých očích se stává neobyčejnou. Patří k měsíci únoru, neboť v ten čas sluníčko už zkouší svoji sílu, ale mráz ho  ještě hravě přemůže. 
Štiplavý mráz každého zahání do příbytků, ke kamnům, k ohni a  teplíčku.




Duben -  i tato fotka patří sem. Jarní bzukot včeliček pana souseda, který má tak krásný úl, že v něm pro včeličky musí být prostě radost žít. Když jsem je fotila, šla jsem pomalými krůčky blíž  a blíž. Máma na mě volala, ať dál už nejdu, že mě včelky pobodají …
 Carolinka řekla: „ maminka je hodná, včeličky to poznají …neboj babi“




Září i tato fotka má svůj původ zde. V místě, které je jablkům doslova zasvěcené. Jak vidíte, rostou na stromech zde i v zimě, v mrazivém lednu. Jablíčka jsou mi tak blízká, prolínají se mým dětstvím, že jsem jim věnovala nejen list v kalendáři, ale i celou kapitolu v knize Máma. Vždyť, kde jsou jablka není třeba lékařů …





Říjen ležérně sedící a hledící kočka na dřevěné ohradě nádherné roubenky. Tato kočka patří do jiné chalupy, jiným sousedům. Ale i ona, tak, jako já … ví, že toto místo má kouzlo a ráda sem chodí. Na toulačku, pro kousek dobroty nebo se vyhřívat na ohradě … Udělat na pár minut mi modelku … kdyby jen věděla, že ji je zasvěcen měsíc říjen … Já ji za tu chvíli děkuji.




Také moc děkuji za komentář paní Věrky v minulém příspěvku. Je až neskutečně neuvěřitelné, že na samotě u lesa…kde je pár chalup a stavení …tam, kde lišky dávají dobrou noc … bydlela též jedna Věrka, která mě kdysi dávno vozila v kočárku. Že si pamatuje na moji hodnou babičku o které píši v knize Máma. Že si k ní kniha Máma našla cestu … A tím pádem Věrka objevila i tento blog.
Blog, kde se setkávají kamarádky z různých míst, měst i zemí. A ruka osudu zařídila, že tyto dvě Věrky ze samoty u lesa opět o sobě vědí.
Cesty žití jsou neskutečně krásné




A na koho se usmála štěstěna?
Mámin  kalendář  2017 – každý den je dar
patří od této chvíle Henrietě

 

Gratulujeme
 Ať Mámin kalendář 2017 – každý den je dar, přinese nejen radost, ale i samé prima dny po celý rok.



Všem děkuji za vaše typy …za chuť si hrát …sdílet radostné informace a být tak naladěny na pozitivní vlnu.

Vždyť …

Každý den je dar





Pro všechny, kdo touží po Mámině kalendáři 2017 a ještě ho nemají, není nic jednoduššího, než si o něj napsat … zde


Přeji příjemné dny … i když mrazivé …
Nejlepší čas odmrazit mrazničku a nebo zalézt ke kamnům s dobrým mokem.
Zabalit se do tepla domova a třeba číst knížku



naše stará okna mi dnes připravila nádherný pohled
 Věrka


pondělí 2. ledna 2017

Jak na Nový rok ...



… tak po celý rok ...

Jako malá holka jsem se snažila v ten den učit…dělat úkoly…
Aby mi to šlo po celý rok.


cesta domů


Když jsem povyrostla, v ten den jsem musela dát své lásce pusu …aby tomu tak bylo po celý rok.


A když jsem vyrostla úplně,  tak jsem se snažila dodržovat tradice.




Dnes na Nový rok si úplně obyčejně užívám hezkého dne.
Bez úkolů, povinných pus či vaření čočky stůj co stůj.



život v lese
 A protože novoroční počasí vytáhlo ven snad každého … sbalili jsme foťáky i sebe a vyrazili ven. Cestou, po které ráda jdu … tam, kde jsem vyrůstala. K našim.
 Znám tam každý koutek, pařez, kámen, úvoz…Přesto je známá krajina po každé jiná. Dnes, jako by se zde točila pohádka Mrazík …





Jablíčka v sousedovic sadu  doslova na mě čekala. Kolikrát jsem je chtěla vyfotit. Možná  mi dnešní den chtěl říci …vše má svůj pravý čas.




Vzpomínala jsem jak jsem malinkými okénky roubené chaloupky nahlížela jako malá holka. Tenkrát byla chaloupka opuštěná … To místo mě už magicky přitahovalo tenkrát. Ráda se vracím sem i dnes s foťákem






Právě na tomto místě vznikla nejedna fotka Mámina kalendáře 2017 – každý den je dar. Zkuste typnout kolik fotek obsahuje Mámin kalendář 2017 – každý den je dar právě z tohoto místa.
Své typy piště do komentářů či na facebooku do soboty 7.1.2017 do 7.00 hod. Sedmičky jsou mé šťastné.


A já věřím, že i některé z vás, neboť v ten den vylosuji vítěze, kterému bude náležet 
Mámin kalendář 2017 – každý den je dar …





Jelikož se má začít Nový rok pozitivně, tak právě tato hádanka a soutěž, je můj pozitivní začátek. 
Všem přeji jen dobré dny, pozitivní začátky, štěstí, lásku  a hlavně zdraví .



... když jablíčka nepadají daleko od stromu ...




Věrka s rodinou


čtvrtek 29. prosince 2016

Pour féliciter



nebo-li „pro blahopřání - pro štěstí"




Poslední minuty roku 2016 mizí  …

Poslední chvíle a rok 2016 bude cizí

Probouzí se cosi nové …

Je to maličké a voňavé

Je to Nový rok

Nadechuje se, rozhlíží a dělá první krok …

Tak, ať je rovný

… odvážný , šťastný, plný lásky, zdraví a pohody …

a v roce 2017 jen samé prima náhody


Věrka




Poslední dny v roce se často bilancuje … sčítá …uzavírá.

I já jsem chvíli přemýšlela, co rok 2016 obsahoval. Co jsme udělali, co nás potkalo, potěšilo nebo naopak co se nepovedlo.  Každý z nás má svůj součet roku. A je hodně na nás, jaký bude ten příští. Jak budeme žít, jaké budeme mít sny, co řekneme či napíšeme druhým. 

Jak moc otevřeme oči …srdce…dlaně …
Jaké budou naše touhy a sny  a jak moc za nimi půjdeme …





I já mám přání … malá i velká … maličká i obrovská ….

Skromnost je velmi důležitá, přesto je zrovna tak důležité říci, po čem toužíme. 
A když je těch tužeb víc, nestydět se je vyslovit. Všechny. Jen tak mají šanci k nám přijít v podobě reality.

Ta přání, co se v roce 2016 splnily … ze srdce za ně děkuji.

Děkuji svým blízkým a nejbližším …  děkuji vám, mým čtenářům knih či blogu … 

... děkuji andělům strážným a Bohu …

Otáčím se za uplynulým rokem a šeptám s pokorou a vděčností to nejdůležitější slovo v životě

DĚKUJI




Věrka


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...