Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 5. února 2017

Tam, kde se čerpá energie …



Dnes vám přináším pár záběrů z místa, kde bych mohla stát věčně…
Od ohrady ovcí …mezi lesy a luky. Tam kde je slyšet zpěv ptáků, klid a pohoda.




Už moc jsem potřebovala načerpat energii. Vzít do rukou foťák…pozorovat …dýchat…a vnímat. 
Krásu světa … záblesky přírody. Pohlazení větru a vůni lesa.




Poslední dny byly víc než náročné.

Možná jste si přečetli články o křtu knihy Velká máma v denním tisku … nebo na Novinkách na titulní straně Seznamu. Nebo jste shlédli včera příspěvek ve zpravodajství  televizních novin televize Barrandov. Možná, že ještě příští týden budou v různých časopisech probíhat zprávy o Velké mámě.




Každopádně chci říci, že jsem moc ráda, že knize Velká máma se dostalo takové pozornosti a obdivu.
Zde, na tomto blogu, jsem vždy psala a píši, co mé srdce cítí.
Proto má slova díků právě tady a teď a vám.





Ze srdce vám všem chci poděkovat za sdílení mých pocitů ze křtu knihy Velká máma.

 



 Těším se na další moc milou a krásnou příležitost být s vámi. Proto slibuji, že příště přinesu další krásnou pozvánku …




Pozvánku pro úplně obyčejnou chvíli, která v nás zůstane a promění se tak ve chvíli  neobyčejnou. A o tom život je …




Krásné dny


Věrka

čtvrtek 2. února 2017

Křest knihy Velká máma ...



1.únor 2017 byl ne úžasný, ale ÚŽASNÝ !!!




Jestli mi Pán Bůh či Osud chtěl dát plnou náruč radosti, za to, co jsem celý čas po operaci rakoviny dělala pro druhé, pak přidal na množství...


1.února 2017 ve Faustově domě v Praze, na křtu knihy Velká máma, mi do klína vysypal celý náklaďák krásných pocitů....



 Měla jsem pocit, že to bylo setkání pozitivních lidí, dobrých duší a radosti.

Lidí, co nezištně sejí světem lásku, naději a s pokorou vnímají každičkou vteřinu života.




Chci poděkovat všem, kdo se křtu účastnili. 
I těm, kdo se na něj těšili a byli myšlenkami s námi. 
Všem, kdo jej připravovali a dokázali tak udělat jedno únorové dopoledne nezapomenutelné.




Mé poděkování náleží i osobě blízké pana Karla Gotta, která mě přišla osobně obdarovat kyticí … jen tak…pro radost. Barevnou, jako je moje mysl … moje touha rozdávat lidem jen ty nejlepší pocity.

Děkuji ze srdce



Chci poděkovat dobrý duším z tohoto blogu. I ty našli cestu na tento křest. Přinesli mi jarní kvítí … nebo malého anděla co nese srdce…
Stisk rukou, popovídání, moment sdílení.




Spolužačkám, které jsem neviděla celý věk … jednu dokonce naposledy před 38 lety. 
Děkuji za nádherná setkání.





Děkuji paní Zuzce Koukalové, mamince Petra Koukala (sportovce tělem i duší ), která mi přinesla knihu jejího syna, který stejně, jako já … bojoval se zákeřnou nemocí.




Mé poděkování náleží i panu profesorovi, přednostovi onkologické kliniky VFN v Praze, MUDr. Luboši Petruželkovu, CSc. Za jeho slova  …za jeho pevný stisk našich rukou, upřímný pohled do mých očí …když mi sdělil vzkaz do budoucna…

“ Pokračujte ve psaní dál. Je to od Vás skvělé …“

Děkuji též Onko Majáku, za podporu.





 Děkuji panu doktorovi  a moderátorovi Českého rozhlasu Jirkovi Pešinovi, který celý křest moderoval. Jeho výkon byl doslova excelentní. Upřímný, od srdce a  hovořil mi z duše.





Z duše mi hovořil i pan Laďa Kerndl. Člověk nejen velkého srdce, ale i člověk, který má své velké srdce na dlani.


Jeho poděkování za mé knihy s duší, které ho oslovili, je pro mne čest. 
Jeho velké srdce a nezištné počiny vypovídají též o tom, že na křest knihy Velká máma vstával velmi časně zrána… Jel v čase nečase, jen tak, pro moji radost, spousty kilometrů.
Jsem poctěna, že právě on se stal kmotrem knihy Velká máma. 
( a dalších mých knih a Máminých kalendářů)


Bylo mi potěšením hovořit i s jeho ženou, Miladou Kerndlovou. 
I ona ví o zhoubné nemoci své. Též činí v této věci pro druhé jen to dobré …

Myslím, že není třeba vyprávět, proč právě tohoto člověka - jazzmana, jsem si vybrala, jako kmotra pro své knihy. A proč právě on bez váhání přijal moji nabídku.




Děkuji své rodině, za podporu , která byla obrovská.
 Děkuji malé Carolince… která zahrála na housle při křtu knihy píseň, 
kterou pan Laďa Kerndl má  velmi oblíbenou. 
Je to píseň, která mu připomíná jeho tatínka.

Lidová píseň  - "když se ten tálinskej rybník nahání …."

 Když v sále bylo ticho, kde  bylo slyšet i špendlík spadnout…v tom tichu zněly tóny, mého malého modrého anděla…jeho houslí a touhy mi udělat tu největší radost …

Děkuji Ti za ni Carolinko



Zřejmě v sobotu v podvečer v televizních novinách bude příběh Velké mámy. 
Příběh bude sdílen  v tisku, v médiích  ... kde se bude psát o naději v modré knize s bílým peříčkem. Nyní nevím ještě v kterých, ale ...
na každý pád vím, že život je bumerang.

Co životu dáme, to nám vrátí



 Přeji vám všem pěkné dny a dovolím si vyslovit přání:

ať každý váš den vnímáte, jako dar


Věrka


pondělí 30. ledna 2017

Slíbená buchta ...



V minulém příspěvku jsem se zmínila o jablko-čokoládové-rumové buchtě. Přislíbila jsem vám receptůru.

Zde je:


Slíbená buchta

-       2 hrnky polohr.mouky
-       1 hrnek cukru (dávám třtinový a trochu méně)
-       2 vajíčka
-       půl hrnku mléka
-       půl hrnku oleje
-       1 kypřící prášek
-       2 polévkové lžíce kakaa holandského typu
-       pořádný panák (velká bota) Rumu
-       3 jablíčka (sladší)





Ingredience promíchám v jedné míse vařečkou. Je to rychlé, je to hned. Nezapomeňte na Rum, dodá koláči ten správný zimní šmrnc.Jablíčka nakrájím, slupky jsem ponechala. Těsto naliji do formy. Na vrch zasypu pokrájenými jablíčky.

A je to




Peču cca půl hodiny v předehřáté troubě na 150°C. Slíbená buchta voní po celém domě a vážně chutná. Kombinace kakaa, jablíček a rumu, je vyvážená a lahodná.




U nás už finišují přípravy na křest, na který vás všechny srdečně zvu.


Švadlena došívá poslední stehy na mých světlemodrých šatech v barvě knihy Velká máma. A aby Carolinka prožila onu chvíli také natěšeně, s radostí  a do vzpomínek si ji uložila víc než pozitivně … i ona bude mít dnes po poslední zkoušce u švadleny.

 



Kdyby jste jen viděli její velké oči, jak září, když ji švadlena před zrcadlem špendlí špendlíky do jejich šatiček … To jsou chvíle, co stojí za to. To jsou momenty, které zůstanou v paměti i její mámě….


Do barvy ladíme i mašličku do vlásků … prostě to prožíváme jako ženské. A že jsem tento pocit hoooodně dlouho nezažila. Jo, stojí ty chvíle za to.






Jak mi řekl nedávno můj kamarád …toto je ten Tvůj bumerang, o kterém píšeš lidem… Skrze křest knihy Velká máma prožiješ to, co šíříš světem …

Uvidíme…co středa přinese…

Přeji vám, ať slíbená buchta chutná a pokud dorazíte na křest Velké mámy, ať se vám ten den jednoduše líbí





Věrka



čtvrtek 26. ledna 2017

Za humny ...



je drak, jak praví pohádka … a nebo taky krásný statek …a to je teprve pohádka




Dlouho jsem plánovala, že na toto místo musíme zajet. Přitom je to od našeho domu, coby kamenem dohodil … a zbytek došel…
 Největší krásy a kouzla bývají na dosah ruky




Na místo, které možná někdo z vás pozná …Na místo, kde jsem vyfotila ovečky pěkně v řadě za sebou. Na místo, kde na podzim roku 2015 začalo Putování s Máminým kalendářem. U prkenné ohrady ovcí - zde.



když si ovce šeptají
 Přijeli jsem hodnému farmáři věnovat kalendář letošní. A že to byla krásná vyjížďka, je patrné z fotek.
Zaťukala jsem na okno stavení. Starý pán mi s radostí otevřel, pamatoval si mě. Hned se mě ptal, jak mi slouží zdravíčko. V krásném slunečním svitu jsme spolu vedli na zápraží rozhovor.


tolik života pohromadě ...krása


Pozval mě na jaře k nafocení jehňátek, která se v sobotu narodila. Nabídku jsem s radostí přijala a o fotky se s vámi se stejnou radostí podělím.
Všimla jsem si položených běžek na lavičce u dveří stavení, kde jsem zrovna fotila kočku, co si vyhřívala svůj kožich v záři slunce. 



Ptám se farmáře, kdo u nich běžkuje? 
Nevycházím z údivu, když mi 82 letý nesmírně vitální farmář ukazuje trasu kolem lesů, kudy si to po ránu šupajdí. 

"A do nedávna  jsem to běhal, až k Přestavlkům."

„ ... jak je to daleko?“ 

Farmář se usmívá …“no, docela dost…“

zátiší s běžkami


Až doma na počítači mi zvědavost nedá a zjišťuji vzdálenost.
32 km jedna cesta.
Smekám pomyslný klobouk



zvědavé kozy


husí úprk při západu slunce


Pán mi ukazuje další cestu kolem lesů, kde jsou krásné koně.
 Pomalu zapadá slunce…neváháme ani chvilku a jedeme o dům dál.

majestátní  krok pána ohrady

... s těmito tvory je nesmírná zábava ...

s klidem, pohodou a nadhledem

Než mi sluníčko vzalo všechno světlo a schovalo se za obzor, stihla jsem udělat ještě pár fotek.
Povídáme si s další dobru duší od koní.

 Ptá se, pro koho fotím? Odpovídám, že pro sebe … pro radost… jen tak na blog... pro virtuální kamarádky. Prostě jen tak …

Usmívá se a říká :
“ tak to má být … jen tak … to totiž přináší nejvíce radosti a užitku…“




 A mě v tu chvíli s nadsázkou a vtipem napadla věta:

„To je fajn, žes nás táto vyvez ..“


když slunce jde spát v šarlatu

Věrka


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...