Velká polévka ...

Vyrostla jsem na tradiční české kuchyni. Díky babičkám a mámě.

Mám ji ráda a ráda ji vařím.

♥

Nikdy jsem se nebránila experimentům v kuchyni. Vítala jsem vše nové.

Nepatřím mezi ty nadšence, co vyhledávají italskou kuchyni za každou cenu. Když je přemůže hlad, hledají pizzerii. Slovo pasta mi dokonce bylo od počátku dost podezřelé. Evokovalo ve mě pomůcku na čištění zubů či bot.

 Ale když to sečtu a podtrhnu, italská kuchyně mi chutná.

♥

Jsou chvíle, kdy dokonce víc než kdy jindy.

A to v letních horkých dnech.

♥

Proto vám dnes přináším tradiční hustou italskou polévku

Minestrone

Minestrone pochází z italského slova minestra – polévka. Přípona one značí slovo velká, tedy „Velká polévka“.

Jedná se o hustou zeleninovou polévku z brambor, mrkve, rajčat, celeru, fazolek (ty nedávám), cibule, cukety… prostě , co dům dal…

Přidávám rajčatový protlak, bazalku, česnek, sůl, olivový olej, šunku či anglickou slaninu. A moje inovace je dcl bílého vína. Můžete zkusit verzi místo vína, dát závěrem do každého talíře lžičku zakysané smetany.

Vše povařím asi čtvrt hodinky. V jiném hrnci uvařím nudle, správně se mají dávat nalámané špagety. Ale pak je to vážně mega velká a hustá polévka.

Na každý pád je to v létě polévka a hlavní chod zároveň. 

Sytá , výborná, výživná a hlavně dobrá.

Dobrou chuť

Věrka

♥

Modré potěšení ...

Dnešní příspěvek je o modré radosti a potěšení.

Snažím se i virtuální cestou udělat mému taťkovi radost. Posílám mu emailem fotky, které nafotím. Snažím se ho tak udržovat v psychické pohodě a dávkuji mu tak lék nejlepší  - radost.  Nebyl na tom po zdravotní stránce nejlépe a toto je má terapie pro něho. Baví ho to a mě též. Má to smysl …

♥

Nedávno jsem mu poslala fotografie Carolinky v lánu vlčích máků, které ho moc potěšily. Za pár dnů poté, jsme byli u něho a povídali jsme si o vlčích mácích i o chrpách, které z našich polí mizí. Táta dělal celý život rostlinolékaře a dozvěděla jsem se, že mizí kvůli chemickým postřikům. Proto rostou jen na okraji polí, neboť tam vůz s postřikem nedosáhne. Chrpa má místo jen v čisté zemi.

♥

Před pár dny se taťka u nás zastavil a v ruce držel snítku chrp. Přivezl mi modré potěšení. Zastavil u pole, kde je zahlédl a přivezl mi je. Dojalo mě to.

Hlavně proto, že vím, jak je pro mého tatínka těžké z auta a do auto nastupovat. Je po operaci kyčlí.

 Život je prostě bumerang. Co mu vyšleme, to nám vrátí.

Možná tato modrá snítka chrp, je poděkováním za mé emailové přílohy, které mému tátovi moc ráda posílám.

♥

A kousek té modré krásy posílám nyní i vám …

(Také kousek modré radosti)

♥

Mějte dny čisté a krásné, jako je zem, kde rostou chrpy

♥

Věrka

♥

Když v Nebi prší ...

pak se koulejí perly v trávě.

Když jsme sledovali v našem Nebi tmavé mraky ze všech stran, hustý lijavec a mokro i zespodu, napadlo mě jediné.

 Proslulá věta pana Komárka z filmu „Na samotě u lesa. “

Každý déšť má svůj konec a já vyndala objektiv a tu krásu nafotila.

 Mokrá tráva …to je vám taková krása….

Ta vůně kolem. Už jako malá holka jsem měla ráda vůni deště. Je pořád stejná a nenapodobitelná.

Vzpomínám na dětské chvíle, když jsme se sešly jako děti v zatáčce. Bahnitá cesta s tou nejhlubší kaluží. Nekonečná možnost tvoření. Hradeb, hrází, cest …a také hliněných koulí. Ty jsme pak sušily celou věčnost u babičky na lavičce pod okny.  Proč? Inu na velkou bitvu. A že to byli přímo dělové koule…

Déšť i krásně zní. Je to pro mne nádherná melodie. Taková, co dokáže i uspat. Déšť je kouzlo, krása a zázrak. Pořád stejný scénář, který má po každé jiný děj.

 A nikdy se neokouká.

Louka plná perel

Poslední dešťové slzy ...než je slunko osuší

Tak to bylo mých pár dešťových kapek, co voní a odplavují všechno špatné…

Věrka

Kousek čtení a pozvánka ...

Dnes vám přináším kousek čtení z pohádkové Moji knížky.

A nejen to. Také pozvánku na den zdraví, kam jsem pozvána, jako host i se svoji rodinou a  drobotinou z pohádkové knížky.

Zvu vás též

♥

A nyní slíbená ochutnávka z Moji knížky

(bez korekcí)

♥

„Pojď ke mně blíž…“ požádal Povídáček brouka.

„Máš hodně nožek, šest. Vyber si, jakou mi podáš. Chci Ti ukázat kouzlo. Všechno změní v Tvém životě. Je jen na Tobě, jakou cestou se dáš, jak se rozhodneš. Je to tak, jak jsem Ti právě povídal.“ Nosáček pomalu přistoupil blíž, úplně na dosah ke skřítkovi. Ten otevřel svoji mošničku, vyndal z ní křišťálové srdce.

„Pojď blíž, neboj se…“ vybídl Povídáček  Nosáčka. Zavři oči a dotkni se srdce. Nosáček tak učinil. Opět lesem zahrála hudba krásná a líbezná. Ani motorová pila z povzdálí nebyla slyšet.

  Kolem se lnula jen ta nejhezčí hudba v záplavě překrásných tónů. Celé to dokreslovala vůně všech příchutí.  Fialková, medová, cedrová i vůně pomeranče. Také s kousky čokolády i čerstvě vypraného prádla. Vůně kvetoucích lipových stromů i vůně heřmánku. Tolik jich v jednu chvíli bylo na jednom místě.  Na místě, kde se probouzí láska…

 „Co se stalo?“ zeptal se pokorně Nosáček…

„Tvé srdce se otevřelo… Nechal si do něho vstoupit lásku. Máš v ně teď mnohem víc místa. Myslím, že Tvá samota Tě právě přestala bavit. Chceš být se mnou kamarád?“ zeptal se skřítek Povídáček nosatého brouka.

„No jasně, že chci. Kolik dnů já jen bláhově prožil sám a sám… A na co ses mě to vlastně ptal, když jsi mě spatřil? Jak Ti mohu pomoci? Přátelé si přeci pomáhají… Moc rád Ti pomohu Povídáčku. Chci Ti pomoci, toužím po tom pomáhat.“ (pokračování)

Krásné letní dny

 ♥

Věrka

V nebeské kuchyni ...

a taky koupelně.

Dnes vám přináším pár záběrů z našeho „Nebe“. 

Nedávno jsem psala o našem spaní „V Nebi…“

Dnes z naší polní kuchyně a skautské koupelny v podobě sudu.

Pro Carolinku ohromná zábava.

Další  zábavu objevila s dětmi ze vsi, v podobě chytání čolků. Také motýlů z louky, která je úplně všude…

Naše kuchyň je skutečně polní.

Jelikož mám určitý stravovací řád, (po operaci stomie) mám jisté omezení … konzervy a polévky z pytlíku mi vážně nehrozí. 

Vařím pod širým nebem, jak to jen jde. A je to paráda. Máme dokonce i nový stůl, takže konečně stolujeme … na cívce, na které byl kabel.

Peťan vytvořil i polní ledničku. Z garážové jámy jsme si stanovili sklípek. A vážně funguje. Pivo studené skoro, jako ze sedmého schodu …

A proč říkáme, že naše pomalu rýsující obydlí v horách je „V Nebi“ ?

Protože je skutečně na dosah ruky. Stačí se postavit na špičky a natáhnout ruce…

Jste skoro v mracích … v nebi, které tak krásně šumí …chladí…a je všude kolem…

Tam, kde se špičky stromů dotýkají nebe

Nebe kam se podíváš

A co je ještě všude kolem? Ticho a louka plná života…

Pracovití mravenci za naším stavením

Příště Vám přinesu další, slíbenou ochutnávku z knihy Moje knížka  ...

Na samém kopci v našem Nebi stojí dva stromy k sobě srostlí. Opírají se jeden o druhého ...za každého počasí a v každé době. A v koruně stromů sedávají dva holubi ... Pro mě víc než znamení ...

Krásné dny

Věrka