Mlha ... a co dál ?

Když jsme poslední den v roce 2017 vyšli ven s foťákem na krku, padla mlha.

Držela se celý den, nezvedla se ani nepadla…

Kráčeli jsme v ní, neviděli na krok, bylo chladno, vlezlo a mžilo. 

Co bych asi tak chtěla fotit?

Dokonce mě uprostřed té mlhy napadaly myšlenky … které, jakoby souzněly s daným počasím a připomínaly i náladu mezi lidmi …

Ne vždy se věci jeví a zdají takové, jaké ve skutečnosti jsou.

I mlha, která je hustší než stín, dokáže se změnit lusknutím prstu v něco mimořádného…

A to se stalo i v  poslední den roku, těsně před západem slunce.

Cítila jsem skutečně něco mimořádného…

Jakoby se i Bůh přišel rozloučit s posledním dnem v roce. 

Jakoby poslal svůj mohutný dech ke krajině vůkol a hustou mlhu rozfoukal. 

Políbil zemi a jeho láskyplným dotekem rtů se rozzářila doslova a do písmene celá krajina.

Přímo hořela a já nestíhala žasnout a fotit tu krásu kolem.

♥

Ten úkaz trval pár minut …

A v ten moment mě to došlo… 

Třeba to bylo poselství, že i věci, které se zdají neviditelné, nehmatatelné, vzdálené bez orientace v čase a prostoru, mohou během vteřiny dostat obrovský smysl. 

♥

Obraz krásy. Přesný cíl a směr. V ten okamžik i naše líce zářili a vše kolem bylo zalité pozitivem a nádherou. Zalité sluncem ...

A já vám všem přeji přesně takové dny v tomto roce 2018.

♥

Abychom se nikdy a nikdo neztratili …dokázali najít směr, smysl i cíl. 

Zakusili radosti, úsměvu, blaženosti, lásky  a krásy.

Uvědomili si, že šance, láska, víra a naděje dokáže hory přenášet. 

 Skrze to, jsme schopni prožívat neskonalé štěstí a radost.

A že i když padne mlha a drží se země pevně, nikdy není na věky…

Vždy vyjde slunce a některé paprsky dokáží přímo zázrak.

♥

Ze srdce Věrka

♥

Děkuji ...

Bilancování není má parketa. 

Proto jsem raději udělala koláže s fotkami, vzpomínkami na tento rok.

♥

Dřív než je vložím, ráda bych přeci jen pár slov.

Když jsme dva dny před štědrým dnem měli vánoční vystoupení s Laďou Kerndlem v Brně, sdělila jsem publiku na náměstí, že slova jsou důležitá. 

Co je však ještě důležitější, když se jimi otevírá srdce...

♥

Jakoby naše srdce byly dveře. Nemusíme čekat, až na ně někdo zaklepe, někdo před nimi zazvoní. Zkusme ty dveře otevřít ...

Pramen světla tak do nich bude proudit...

Bylo to kouzelné vystoupení a v jednu chvíli začalo mžít. 

To prý andělé pouštěli k zemi slzy  dojetím ...

Když v závěru vystoupení lidé vypouštěli lampiony štěstí k noční obloze ... vyslovila jsem nahlas přání, abychom nezapomněli na jedno z nejdůležitějších slov.

DĚKUJI...

Moje knížka spatřila světlo světa letos

Mámin kalendář 2018 - každý den je dar

A já bych místo bilancování chtěla poděkovat úplně za vše. 

Za to, že jsem.

 Že se těším zdraví, i když mi právě v tyto dny život skrze virózu , jakýsi Moribundus říká:

 " odpočívej" 

Pár obrázku jsem přivedla na světlo světa letos

Děkuji všem mým nejbližším i blízkým, rodině, přátelům, kamarádkám, čtenářům blogu i knih, za všechna slova.

 Skrze která jsem prožila moře pocitů a chvil. 

Všechna mě obohatila

Děkuji

Děkuji za všechny inspirace, která mi život dává a já tak mohu tvořit.

Slovem i obrazem

Pro vás

Děkuji za naše Nebe, které tvoříme spolu ...

jenom já a ty

♥

Zvedám hlavu k nebi , k tomu poseté hvězdami ...

Vzpomínám na babičku, na její slova ... která vkládám do modrého hrnce beze dna ...

I za to šeptám k noční obloze

DĚKUJI ... 

Začátek nové knihy ... vzpomínky z modrého hrnce ... také letos

 Všem lidem dobré vůle přeji dobrý rok 2018

Bez strádání, ve zdraví, lásce, pokoře a naději.

♥

Věrka

♥

Dobrý oběd ...

Každý rok se těším na návštěvu mé kamarádky, která k nám přijíždí o svátcích vánočních. Jsou na světě lidé, které nevidíte celý věk, ale když jste s nimi, máte pocit, že s nimi celý věk jste.

Tak tento pocit mám se svojí dlouholetou kamarádkou, s kterou jsme víc jak před čtvrt stoletím vozily kočárky s našimi prvorozenými dcerami. Prožili jsme spolu nespočet obyčejných i neobyčejných dnů. Sdělily si dávná tajemství. Podnikly jsme společně nejeden výlet či dovolenou. Byly si oporou v náročných dnech ... v rozvodech a strádáních ...

 A i když nás osud zavál do jiných koutů a měst ...

naše telefonní čísla vždy byla a zůstala ve složce kamarádky.

A nejen čísla... i naše myšlenky, vzpomínky a pocity. 

Cítíte tu vůni ?

Pro tuto milou a pro  mě vzácnou návštěvu jsem připravila k obědu parádní "žranici."

Kohouta na víně dle francouzské receptůry

Recept moc ráda pro vás právě sem přináším, 

neboť i vy jste pro mě velmi milá a vzácná návštěva.

Co budeme potřebovat :

 očištěný kohout nebo bažant

( já připravila bažanta)

sůl a čerstvě mletý pepř

olivový olej na opékání zeleniny a masa

150 g anglické slaniny

2 větší šalotky, nakrájené najemno

2 mrkve, oloupané a nakrájené nahrubo

1/4 bulvy celeru, nakrájené nahrubo

1 řapík celeru, nakrájený

700 ml (francouzského) červeného vína

2 lžíce červeného vinného octa

1–2 lžíce rajčatového protlaku

špetka tymiánu

2 bobkové listy, 8 kuliček černého pepře, 6 kuliček nového koření

100 g másla

Na zpěněném másle jsem osmažila anglickou slaninu, na ní vložila kořenovou zeleninu s kořením. 

Podlila jsem vínem a míchala dokud se většina vína neodpaří, tak zelenina nasaje vůni a chuť vína. Poté jsem vložila naporcovaného bažanta, opekla zprudka a podlila opět větším množstvím červeného vína. 

To vše dusila v papiňáku 35 minut.

Poté jsem změklé maso vyndala do pekáčku. Koření vyndala zvlášť a zeleninu také. Tu jsem s vínem rozmixovala. Zahustila jíškou. Mezi tím jsem v troubě cca 15 minut grilovala masíčko, které jsem podlila vínem. Měkoučké maso jsem nakonec vložila do omáčky a připravila k tomu špecle. 

Příloha hotova za dvě minuty s chutí grandiózní. 

 Velmi se k této pochoutce hodí. 

Špecle dělám z mouky, vajíčka a trocha vody. 

Vodu k této mňamce nedoporučuji. Víno je mnohem lepší. 

I když se velmi dobře hodí i vychlazené plzeňské.

Dobrou chuť

Štědrej večer nastal ...

Štědrý večer má kouzlo, nádech pohádky, jedinečnosti.

 Je prostě Božský ...

♥

Štědrý večer je kouzelný pro děti i dospělé.

Je zahalen čímsi jedinečným.

♥

V každé mé knize je zmínka, vzpomínka, kapitola...o Vánocích. 

Je to čas lásky, nadějí ... čas smíření i odpuštění.

Čas her a pospolitosti.

Čas vzpomínek a vzpomínání ...

♥

Zavřu oči a vidím mrazivý zimní čas, kdy to pod nohami křupalo. Zmrzlé rukavice a v nich ještě zmrzlejší dětské ruce. Přesto jsme zimu a chlad nevnímaly... 

Byly jsme na kopci a vyprávěly si o splněných snech. 

O dárcích pod stromečkem ...

♥

Zavřu oči a cítím vůni Františku na okraji babiččiných Kaborek.

Cítím i vůni čerstvě naškrobeného ubrusu a na něm broušený tác s babiččiným cukrovím.

 K té pohodě voní obývákem dědova káva, kterou mu babička zalévala z džezvy. 

A ty jedinečné ozdoby na stromečku, který byl postaven na štokrleti v rohu místnosti.

♥

Zavřu oči a vidím první Vánoce v novém bytě, můj první salát a kapra, které jsem připravila poprvé s jiným příjmením. 

Miminko v postýlce a první vanilkové rohlíčky, které se drobily...

...ach, jak jen byly dobré ty vanilkové drobečky.

♥

Zavřu oči a vidím chumelenici ze zvonice, v štědrovečerní noc, kam jsme s dětmi vyšlapaly po prastarých dřevěných schodech. 

Všude to ticho. Tam jsem poprvé ucítila smysl písně Tichá noc...

A já si do toho ticha přála přání ...

♥

A vánoční přání mají kouzlo. Většina se jich splní ...

♥

Tak ať i vám Vánoce splní vaše krásná přání.

♥

Věrka s rodinou

♥

čtvrtá svíce ...

Přichází čas, kdy zapalujeme čtvrtou adventní svíci. 

Moje kamarádka Alenka mi poslala krásné čtení o adventních svících. 
Dovolím se o tento příběh s vámi podělit.

Na adventním věnci plápolají svíčky. 

Tak tiše, že je slyšet jak spolu rozmlouvají. První adventní svíčka říká těm ostatním:

" Mé jméno je MÍR. Mé světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují. Nemám už sílu svítit a plápolat..."

Druhá svíčka svým plamínkem zakmitala a řekla:

"Já se jmenuji VÍRA. Zdá se, že jsem zbytečná... Lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu , abych svítila."

Třetí svíce jemným hlasem pošeptala:

"Jmenuji se LÁSKA. Nemám už sílu hořet. Lidé mě odstavili na stranu, vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi."

V tom přišlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo:

" Svíčky, vy musíte svítit a ne být zhaslé ... "

V tom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčka a řekla:

" Nebojte se, dokud já budu svítit, můžeme i ostatní svíčky zapálit.

Jmenuji se NADĚJE."

Dítě od této svíce zapálilo zápalku a rozsvítilo ostatní svíčky na adventním věnci. 

Plamen NADĚJE by nikdy v našich srdcích a životech neměl zhasnout ...

♥