Slíbila jsem ...

"každý den je dar"

Uprostřed těžké nemoci, 
když jsem prosila o druhou šanci na život,

vznikl můj slib.

Má slova nepsaná a daná.

Slova o pomoci druhým, o tom, že "každý den je dar".

Děkuji za možnost tu být. 

Děkuji za možnost sdělit pár slov v projektu 

pro pacienty a jejich blízké, v pořadu MEDx Talks Mojemedicina

Bylo mi ctí a potěšením vyslovit mé motto 
"každý den je dar", 

protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích ...

ZDE

mé vystoupení z Divadla pod Palmovkou

https://www.mojemedicina.cz/pruvodce-pacienta/MedXTalks.html

Vernisáž z Prahy

Minulý týden jsme měli krapet našlapané dny.

Po dni D, který přes nejednu překážku už vypadal, že ani nebude…

Nakonec byl a byl moc prima.

Byla i vernisáž výstavy „každý den je dar“ v Praze.

Jarní naděje

 Sotva jsme sundali svatební outfit, jelo se do Prahy na vernisáž.

Naše Kačka tedy jela i ve svatebním outfitu.

Zamilovala si ho natolik, že v něm chodí i do cukrárny …

Letní naděje

Vernisáž v Praze byla taky prima a já tímto děkuji všem,

kdo našli chuť a čas a přijeli či přišli se podívat.

Bylo to jedinečné setkání.

Podzimní naděje

Moc ráda jsem objala paní Zuzku,

kterou jsem se snažila na nelehké cestě za zdravím podpořit.

Její květiny, které mi darovala, voní  pro mě v kuchyni na stole každé ráno.

Děkuji za vroucí objetí Simči, z blogu blondýna.

Myslím, že bychom dokázaly propovídat dny a noci…

Děkuji úžasné Jiřince, s kterou jsme 

si krásně na lavičce uprostřed chodby povídaly. Držím pěstičky.

Děkuji za nádhernou jiskru v očích panu režisérovi Toníkovi,

s kterým si povídám vždy víc než ráda. Jeho vtip je jedinečný.

Pošeptal mi větu, že přiběhl na vernisáž na poslední chvíli, 

a když chtěl koupit květiny, místo květinářství tam vietnamka prodává podprdy.

Tak jsem to vzdal…J

Zimní naděje

Děkuji panu Janu Wolfovi, předsedovi ZHMP, který udělil 

výstavě „každý den je dar“ záštitu a ujal se slova.

Děkuji za úvodní slova panu Pavlu Bělobrádkovi.

Panu řediteli zdravotnického odboru z magistrátu hlavního města Prahy, 

za jeho gratulaci a květiny.

Panu moderátorovi Jiřímu Pešinovi za jeho proslov.

Děkuji mému Peťanovi, který se postavil na vernisáži do své „kuchyně“, 

rozléval šáňo a nabízel dobroty.

Carolince, za její asistenci a trpělivost, páč vernisáž není její hobby. 

Zde je pár slov z televizní reportáže z vernisáže z výstavy

"každý den je dar"

Když ....

Když se můj pseudonym,

 stal mým příjmením ...

♥

Nezapomenutelná hudba 

naše 

Zde

co nás provázela k a od oltáře

Každý den je dar

♥

Aby se žena vyléčila, musí se cítit v Bezpečí.

Aby se vyléčil Muž, musí se cítit Vyslyšen.

Aby se vyléčilo Dítě, musí cítit Lásku.

Aby se vyléčil Pár, musí se cítit Spojeni...

Aby se vyléčila Komunita, musí cítit Jednotu.

Aby se vyléčila Země, musí cítit Úctu.

Aby se vyléčila Planeta, musí cítit Harmonii.

Aby se vyléčil Vesmír – Všechny tyto věci se musí stát...

- Anaiya Sophia

Rychlokvašky ...

Vymývala jsem zavařovací sklenice … 

Venku lupal vzduch vedrem …

Léto v plném proudu…

Peťan skládal do vymytých sklenic velké okurky 

a najednou jsem se propadnula do dětství, 

kdy bylo stejné horko, které  jsem, jako dítě milovala.

Horké dny, kdy jsme prožívali u vody. 

Kdy jsme skákali z prkna do vody, která vůbec nebyla čirá, 

ale byla chladivá. 

Hrály jsme všemožné „baby“ a honičky. 

A den neměl konce a horko bylo ve dne i v noci. 

A k večeru jsme přišli domů a máma zrovna zavařovala okurky. 

Na plotně byl velký zavařovací hrnec a v něm jako komín dlouhý teploměr… 

Všude voněl ocet  a kopr. 

Obyčejný pocit, okurková vzpomínka,  

která ve mně někde na dně spala … 

Napíši o ní …

Peťan se rozhodl zkusit udělat recept ještě dávnější, 

než sahají mé vzpomínky na máminy okurky. 

Recept na močáky z dob jeho babičky. 

Takže dnes Peťanovi močáky, nebo-li rychlokvašky.

Do dobře vymytých sklenic naskládá okurky. 

Velké, ty co se nehodí na zavařování okurek. 

Ty propíchá vidličkou, aby se k nim dostala pěkně sůl a lák. 

Na půl litru převařené vody dal 30g soli a 40g cukru. 

Hrst listů z černého rybízu. Může být i listí ze třešně nebo vinné révy. 

Naskládané okurky tímto zalil.

 Během krátké doby začne proces kvašení. 

Bílou pěnu pečlivě každý den obíráme.

Okurky jsou záhy měkké, no rychlokvašky.

 Ke grilovanému masu pochoutka …tvrdí Peťan. 

Já kvašené potraviny nemohu, ale pro mě to byla inspirace,

 pro vzpomínku do knihy …

Věřím, že třeba inspirace i pro vás.

Věrka a Peťan  

… a příště zase o nás  a spolu …

Čtvero ročních nadějí ...

V tyto horké letní dny, barvy schnou přímo pod rukami.

Když v noci nejde spát, maluji.

Čtvero ročních období od Vivaldiho netřeba představovat. 

Políbila mě múza a pošeptala mi, 

abych namalovala čtvero ročních nadějí.

Ta minulá, celá modrá, jsem se rozhodla, 

že bude zimní. 

Ta dnešní, v poli plném vlčích máků,  je letní.

Ještě si střihnu jarní a podzimní a aukce pro projekt 

Sad nadějí, na podporu onkologickým pacientům a 

pacientům v remisi,  může začít...

O tom múza zatím mlčí...

Ale představa to je krásná ...

Tak to by bylo něco málo z mého malování.

Příště vám přinesu recept...

Recept mého Peťana a zachytila jsem ho v akci.

Přeji všem požehnané letní dny plné nadějí

Letní naděje

Podzimní naděje

Věrka

letní tvoření

Tak jsem si koupila radost, že se mi nevešla do tašky.

Pořádný, kvalitní, velký plátno, poctivě napnutý.

Pěkně mi jej zabalili do papíru, jako kdysi v narpě, 

kde to vonělo všemožnými  tužkami a barvami.

Celou dobu po cestě domů jsem si představovala, co namaluji. 

Vyndávám radost z auta a známá na mě volá :

"Koupila sis vokno? Budeš zasklívat?" 

Výsledek mého "zasklívání" na velkém plátně vám nyní představuji.

Obraz  "kvítí naděje".

♥

( Tvořila jsem u této hudby... něžnost sama)

Za pár dnů začíná vernisáž výstavy "každý den je dar"...

Srdečně Vás na ni zvu a přijďte si  prohlédnout třeba právě " kvítí naděje".

 A zatímco tvořím … tvoří i Carolinka.

Pojďte se podívat na její dílka.

Určitě bude mít radost za vaši návštěvu u ní na blogu

ZDE

Když svátek, tak v Praze

Svátek mého jména jsem jako dítě slavila 1.srpna,

dle starého kalendáře.

Byla to moje srdcovka.

♥

A i když to byla půlka prázdnin, na ten den jsem se rok co rok těšila.

Když jsem vyrostla, naši mi den svátku stanovili klasicky na den 8. října,

 jak je v kalendáři.

Ale ten den pro mě byl jen 8. říjen s mým jménem.

Cítila jsem, že 1.srpen je ten můj den sváteční.

Moje srdcovka.

♥

A tak jsem si první léto po rakovině,

stanovila sama zpátky můj svátek na půlku léta.

Vyhlásila jsem zde na blogu pátrání po původu tohoto svátku.

Proč tomu tak vlastně bylo?

Bylo vypátráno díky vám a díky Danušce.

ZDE a také zde 

♥

No a jak budu slavit svátek 1.srpna letos?

Opět radostně a ráda a třeba právě s vámi.

Na vernisáži výstavy „každý den je dar“

A dárek jsem už dostala.

A nejeden. Ten nejdůležitější je, že JSEM.

Další, že dělám věci srdcem a ráda.

Další, že se potkám s vámi.

A ještě jeden jsem si včera přivezla

z magistrátu města Prahy, od zastupitele hlavního města Prahy, 

předsedy výboru pro kulturu, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy ZHMP, 

pana Jana Wolfa.

Děkuji.

Je mi ctí a potěšením. 

♥

Když se dělají věci srdcem, dává to smysl…

Věrka