opatrujte se, tak opatrujete druhé ...

V těchto náročných dnech samozřejmě sleduji vše,

co se děje kolem nás, jako většina.
Vím, jak je důležitá duševní rovnováha a tak se snažím tvořit.

Dělat to, co mne naplňuje a těší.

Moje babička vždycky říkala,

že činnost, práce, tvorba to je půlka štěstí, radosti a úspěchu.
Jako onkologická pacientka v remisi vím, 

že má imunita není ideální, 

proto se snažím mít ideálnější osobní disciplínu.

Jsem výhradně doma, chráním tak sebe, své blízké i vzdálené.
Tvořím, jak mi kdysi dávno poradila má babička.
Konečně mám prostor třídit fotky na kde jakém disku.
Uvědomuji si běh života a současně dělám i tzv. vnitřní inventuru...
Vzpomínám a pociťuji rovnováhu.

A skrze tuto činnost třídění fotek,

vymýšlím nový Mámin kalendář 2021 - každý den je dar.
O to více si v těchto dnech uvědomuji poslání mého motta

"každý den je dar".

Opět jsem oprášila staré kalendáře po mé babičce,

100 let staré. Čtu z nich, žasnu a inspiruji se.

Jo, udělám ho zase ze starých pranostik, tradic a všeho,

co koresponduje s mottem
"každý den je dar".

Třeba s tím, kdy padají perseidy, rostou sněženky, 

dozrávají třešně nebo přichází babí léto...

Jo, moc se těším, až opět vyjdu ven s foťákem,

nadechnu se a sednu do vysoké trávy....
Budu poslouchat cvrčky v ní a pozorovat mraky na modrém blankytu.
S ohromnou vděčností a pokorou.
Proto osobní disciplína, vnitřní rovnováha 

a zodpovědnost je právě teď na místě.
Opatrujte se, neboť tak opatrujete i druhé...

Věrka

hashtag #jazustavamdoma

Často ve svých knihách zmiňuji slova mé babičky.
Dovolte mi i nyní.

„Všechno na světě má řešení…I když to vypadá na houby… když je vůle, všechno se odvíjí správným směrem.“

Já dodávám, že hlavně v klidu a s rozvahou.

Vybavuji si živě naši „karanténu“, která u nás byla před mou onkologickou operací. Když jde člověku v životě o hodně, vážně o hodně, je dobré přijmout nutná opatření, která vyžaduje situace. S notnou dávkou osobní disciplíny jsme to zvládli a já věřím, že i takovou situaci, jaká je nyní, lze zodpovědným přístupem zvládnout.

Máme doma domoškoláka již druhým školním rokem. Jde to a dokonce výborně. Technika, na které děti mnohdy visí, může se nyní ukázat jako dobrý sluha.
Mj. ještě zbude dostatečný prostor pro koníčky. Spolupráce, /nyní skrze techniku/, s pedagogy je důležitou součástí přípravy. Věřím, že opět s klidným a rozumným přístupem to lze dobře zvládnout. /hovořím z vlastní zkušenosti/ Vím, že je to vše nové, neznámé. Beze strachu a obav to je jednodušší a snazší.

Opakovala bych důležitá kritéria o hygieně. Nezapomínejme i na hygienu duše. Chcete-li psychiky. Důležitý je onen zmiňovaný pozitivní přístup, klid a třeba věta, kterou mi kladla na srdce má babička že, všechno na světě má řešení.

Často jsem na svých besedách sdělovala, pojem „zastavení“. To, že lidé pořád někam pospíchají. Nemají mnohdy čas na své blízké, přátelé ani na sebe. Věta „nestíhám…“ se stala tak častou, že nám přišla úplně normální. Nyní je tu „zastavení“. Zkusme jej brát s poklidem, pokorou, s disciplínou, zodpovědností.
Jinými slovy:  hashtag #jazustavamdoma

mnohdy cesta je cíl…

Už jako malé děti jsme závodili, kdo bude první…

Kdo doběhne do cíle první…

Kluci na páce se přetahovali, kdo bude lepší a nejlepší…

Od dětství jsme se učili soutěžit.

Až čas nám poví, pro koho to je podstatné a pro koho méně.

Pro někoho nejlepší je, 

když jeho vítězství pomáhá druhým.

Ano, vnímám to tak…  

♥

Skrze můj boj s vážnou nemocí, 

snažím se inspirovat druhé, pomáhat jim.

Namalovala jsem ku pomoci obrazy, 

s kterými jsem uskutečnila nespočet výstav s názvem 

„každý den je dar“. 

Skrze vernisáže jsem poznala tolik lidí. 

Podala si ruce s tolika lidmi, s tolika onkologickými pacienty.

 Ano, mnohdy cesta je cíl…

.

♥

Z obrazů jsem vytvořila Kouzelný kalendář / Magic Calendar.

Kouzlo je pomoc a přátelství. 

Kouzlo je vítězství nad strachem a nemocí. 

Kouzlo je naděje a pochopení. 

Kouzlo je chvíle TEĎ.

Tento Kouzelný kalendář je v nominaci na Kalendář roku 2020.

Pro mne je vítězství, že mohu tvořit a pomáhat. 

Ano, mnohdy cesta je cíl….

 Pokud se vám mé počiny líbí, stačí kliknout  ZDE

Děkuji

♥

A ještě jedno milé čtení mám pro vás…

věřím, že  vás pohladí na duši stejně, jako mě.

ZDE

libreto ...

Někdy si říkám, že ten náš život z výšky nadpozemské musí být zvláštní podívaná.

Třeba jak se protínají lidské osudy a nebo důležitá setkání.

Ještě před několika týdny by mě ani nenapadlo, že budu psát operní libreto.

Z ptačí perspektivy sledováno, osud či cesta života mi přivedla velmi příjemné

seznámení s kytaristou,skladatelem a muzikantem Lukášem Sommerem.

Zda bych dokázala napsat operní libreto?

Na pár dnů jsem se zavřela před světem a ponořila do myšlenek a tónů hudby.

Takové, co by mi přinesly inspiraci a přivolaly múzu.

A pak ...  uprostřed ticha, mezi nocí a ránem ...přilétla...

Rychle jsem usedla k počítači a psala a psala a psala...

Chyby nechyby...překlepy nepřeklepy...hlava nehlava...

Jak múza létala kolem mě, tak vznikal příběh plný lásky i bolesti...

Plný nadějí i zoufalství. Plný pravdy ...

Druhý den, jsem libreto vytiskla, položila na stůl ....

Raději vždy čtu, již od nepaměti, každý text z listu či knihy.

A jak jsem četla ...přemýšlela jsem, zda-li mám libreto předložit

a nebo jej hodit do kamen ...

Je vždycky lepší tvořit konstruktivně než destruktivně.

Proto jsem libreto odeslala...

"Je to krása..."  stálo v řádcích odpovědi...

Ta věta byla pro mne skutečně krása, co se mě dotkla. Děkuji za ni.

A víte co je ještě krása?

Když běh života protíná lidské osudy 

a setkání míří tím správným směrem...

Když z těchto protnutí vznikají úplně neobyčejně obyčejné krásy ...

Mějte krásné dny, úžasná setkání

a dnešní den žen si užijte s láskou

Věrka

mech a jarní radosti ...

Minule jsem slíbila, že dnes přinesu

jarní dekorace

motivované lesem…

 Při focení mechu v lese, mě právě napadlo,

což takhle jarní kvítí posadit do mechu ...

A mech do staré babiččiny teriny na polévku.

Do jarního kabátku jsem oblékla i kvítí v kuchyni na okně.

Mám kamarádku, která má doma vážně nádhernou kuchyň.

Krásná je právě v maličkostech a detailech.

Pokaždé, když od ní odjíždím,  něco si odvážím…

Tentokrát mi věnovala modro-bílý květináč…

Jo, z maličkostí se skládá život.

Radost ohromná 

Děkuji 

♥

A další ohromnou radostí je,

 začínající jaro.

Jsou místa,  která berou dech.

O pár takových vím a vždy s jistotou zde naleznu 

pořádný kus fajn energie.

Prostřednictvím pár fotek posílám dál...

Stojí za to ovšem sem zavítat,

 ta vůně co se doslova rozlévá údolím je jedinečná.

Máte pocit, že tady se vážně pánbůh zastavil...

 A taky čas...

Všude kolem vás zasněženo jarem....

Zámecký park a údolí v Kostelci n.Orlicí

 Krásné jaro všem

Věrka

♥

pěšinou v lese ...

Když dopíši knihu, pokaždé cítím zvláštní pocit lehkosti…

Pocit, jako když začínají prázdniny. 

Pocit prostoru a těšení se.

Na chvíli, kdy ke knize přičichnu.

Vždy mé kroky vedou ven…do přírody.

Tentokrát jsme se s Kačkou vybraly po známé pěšině lesem…

Tato pěšina už něco pamatuje…

A to i v našich vzpomínkách.

Chodívala jsem tudy, když jsem cítila tíhu na duši.

A taky, když jsem měla nezměrnou radost.

Mé kroky tudy vedly po operaci.

Byla to tenkrát jedna z mých prvních procházek…

Les, který tolik toho pamatuje…

Cesta lesem je nekonečné kino...

které vysílá ten nejkrásnější film 365 dnů v roce.

Na konci pěšiny je hájovna se zvířaty.

Vybavila jsem si chvíle, kdy jsme zde byli

s kočárkem s malým Jeníkem…

To tu ještě bývali kozy a malá prasátka.

S Kačkou jsme sem často chodívali se starým pečivem…

Dnes tu bydlí jiní lidé a za ohradou jsou oslíci a koně.

Všechno se mění…všechno.

 ¨

Dnes vedle mě jde Kačka a učí se fotit.

Moc ji to baví a mě napadá, příměr

o jablíčkách, co nepadají daleko od stromu.

Tak možná v budoucnu tu bude více fotek se mnou a  Peťanem.

Důležité je, že jí naplňuje pohled na svět objektivem. 

Pořád se dotazuje a zkouší...

 Na každý pád jsme si cestu pěšinou do lesa, 

daleko od hluku do ticha užily.

Je důležité, aby člověk zakusil lehkost bytí …

Tyto pocity nalézám právě v přírodě.

A také nejednu inspiraci ...

Ptáte se jakou? 

Třeba úplně obyčejné jarní dekorování 

jarního kvítí doma na stole.

Tak o tom třeba příště …

Přeji pokojné jarní dny

Věrka

♥