... asi je to větším časovým prostorem,
zvolněním tempa.
Konečně jsem si zalezla do postele,
pod peřinu s notebookem
a četla si jen tak blogy.
Některé zapadly v zapomenutí.
Jiné, ač zmizely, nikdy na ně nezapomenu...
Jsou to většinou ty, které měly v sobě život.
Jejich srdce mělo skutečně tep reality všedních dnů.
A pak jsou tu blogy, které jsou držáky, stálice.
Všimla jsem si, že mezi těmi zahraničními
nedošlo tolik změn,
jako u těch tuzemských.
Možná to je i tempem života.
Jak se zrychluje tempo,
mění se i sociální síť.
Hitem v této oblasti se tak stává Instagram.
Jasně, je to rychlé, stručné, teď.
Funkční, moderní, instantní.
Možná se někdy k němu dopracuji, možná.
Kdo ví.
Mně vyhovuje komunikace v konzervativní formě.
Ve formě blogu.
Mám tu dnes již za ta léta moře vzpomínek,
receptů, chvil a přátel.
Kdykoliv o něčem doma mluvíme
a nemůžeme si vzpomenout
kdy to bylo nebo kde to bylo...
podívám se na blog.
Zadám klíčové slovo do vyhledávače a je to.
Je to dnes už taková naše živá kartotéka.
A pak je tu svět facebooku.
Kdysi jsem ho neměla v oblibě.
Spatřovala jsem v něm hlavně požírač času
a ztrátu komunikace.
Nikdy neříkej nikdy!
Svatá to pravda...
Tuto sociální síť dnes mám v 5 podobách.
Svoji osobní facebook stránku,
pak fb stránku Jelimána, fb stránku knih s duší,
fb stránku mých fotek a fb stránku blogu, pro ty,
které chtějí komunikovat a blogger jim to neumožňuje.
Přesto stále zůstává pro mne
pravidlo,
že blog s ostatními soc. sítěmi moc nepropojuji
nebo na blog vždy dávám více fotek a slov.
Blog je má srdeční záležitost.
Na blog nevkládám reklamy, snad jen ty svoje
na svá díla a vernisáže výstav.
Samozřejmě, že změnil svoji podobu za 8 let svého trvání.
Je to podobné jako s dítětem.
Nejdříve se učí posadit, pak prvním krůčkům,
mluvit, poznávat svět...
a než se člověk naděje, dítko letí z hnízda...
Vždycky si vzpomenu na slova mé kamarádky,
která mi říkala:
"já si ráno udělám kafe, zapnu počítač,
napíšu do vyhledávače první dvě písmena CA
a už mi vyjede Tvůj blog.
A pak si čtu a dělám si u toho pohodu.
Mám další oblíbené blogy.
Všechny si přelouskám a může začít prima den..."
Moc mě potěšila slova mé kamarádky Hanky,
která mi říkala, že má nejraději chvíli po ránu,
kdy si ještě zaleze do postele, aby se "dopekla"
a přitom si vezme mobil a čte si můj blog...
Toto vše jsem si uvědomila,
když jsem si před pár dny četla po dlouhé době
své oblíbené blogy skoro do rána...
Je to takový časák nebo film, který má titul ŽIVOT.
Nevím, jak dlouho tento prostor bude existovat.
To nikdo z nás nevíme, co se bude dít...
Ale v mém plánu odchod z tohoto prostoru není.
Baví mě fotit, psát, těšit vás.
Otvírat vám nová témata života.
A vězte, že některé jeho kapitoly
jsou hodně náročné.
Jsem přesvědčena,
že když někdy píši mezi řádky,
vy víte...tušíte...cítíte...
A já vám z celého srdce děkuji.
Za vaše čtení mých řádků ...
Za vaše komentáře...
nahlížení a nakouknutí...
do mého života a srdce.
Děkuji
Věrka
