kvítí z Nebe s příběhem

 

Je podvečer a já skládám do dlaně kvítí na louce u nás v Nebi.

 Kvítek ke kvítku skládám s radostí.

Vnímám radost.

Přináším kytici s nadšením domů. 

"Podívej, natrhala jsem kvítí z Nebe na Hrad," říkám mému muži.

"To myslíš vážně? Že né...?", potutelně se usmívá.

Beru do rukou mobil a volám kamarádce, květinářce, zda by mi pomohla dotvořit kytici. Základ mám.

A základ je vždycky nejdůležitější.

Nejen při vázání kytice.

V základu je radost. ❤️

Tahle kytice má svůj příběh. 

Má v sobě pořádný kus lásky,  pokory, radosti a odhodlání. Se všemi těmito aspekty jsem ji trhala.

 Je barevná jako život samotný. 

Má tolik vůní, kolik jen lidské příběhy mohou mít. 

Má v sobě náboj přátelství, neboť vázala ji kamarádka s obrovskou radostí. 

Hanko, děkuji ❤️

Kvítí z Nebe jsem dovezla dnes na Hrad.

Nejen proto, že se na návštěvu s kvítím prostě chodí. Nejen proto, že je to od základu správně. 

Předně proto, abych touto květinou předala upřímnou a čistou radost. 

zahrádka

 

místo, které mám moc ráda, je zahrádka...

Odkudkoliv se vracím domů, těším se tak moc na ní...

Je pro mě oázou klidu.

Je relaxací...

A ač nemá parametry designové zahrady...

Nemá anglický trávník, jako když střihne...

Je malá, jako náprstek...

Je velkou radostí.

A protože žijeme v horách, v Nebi, je všechno v pořádném kopci.

Nezbývalo než vytvořit zahrádku v kopci.

Tedy skalku, říkám jí stejně - zahrádka.

Myslíme i na ptáčky.

Pítka, kam se jenom podíváš...

A té radosti z první jahůdky...

Mnohé zahradní propriety jsou hodně staré, 

mám k nim citovou vazbu...

Určitě je poznáváte ze staré zahrady, kde jsme bydleli...

Levandule jsou mé srdcovky.

Můj syn jim kdysi říkal  "maměnky" a já si na to vždycky vzpomenu,

když k nim přivoním...

Les na dosah ruky.

Tady ráda tvořím.

Bylinky mi přivezla má kamarádka z dětství,

která si na oplátku od nás odvezla celý vlek ovčího hnoje.

Zahrádka mě baví...

Je pro mě i jistou rehabilitací, ale nic se nesmí přehánět.

Na zlomenou kostrč jsem a musím být stále hooodně opatrná.

Mám malou pomocnici a tu zahrádka také baví...

Všechno by mělo být v rovnováze.

Tady je prostor pro čas odpočinku.

A když darované kvítí uvadá,

zavěsím jej do dřevníku v zahrádce a jeho čas prodloužím...

Třeba i adventní věnec z buksusu...

A kousek "modrého z Nebe" mám i doma za oknem...

Mějte krásné dny

Věrka

školní sdílení

 

Toto je Carolinky kulinářský výtvor pro kamarády z domškoly, 

jako občerstvení k dnešnímu zkoušení. 

Jen se po něm zaprášilo. 

Ještě v pátek pozdě večer jsme s dcerkou procházeli probrané učivo. 

Tréma byla, né že né...

Zmizela ve chvili, kdy přátelská atmosféra ve škole pro talenty 

se doslova tetelila vzduchem. 

Děti si vzájemně sdílely své projekty. 

Předávaly si své zkušenosti z domškoly. 

Se šálkem kávy jsem pozorovala to krásné hemžení. 

Vnímala úsměvy všech, dětí i dospělých.

Má cenu dělat věci jinak.

Má cenu učit se pro život, učit se pro sebe.

Vědět a znát. Resp. chtít vědět a chtít znát. 

Zkoušet nové věci. 

Třeba kreslit sám od sebe akvarelovými barvami, jak srdíčko velí.

Listovat knihami, kde se dozvídáme skutečné záhady světa. 

Objevovat tak, jak je dětem vlastní. 

Věnovat se koníčku, který třeba bude jednou naši dceru živit.

Jsou školy, které jsou pro toto vše dětem otevřeny a nakloněny. 

A ba co víc, dokáží děti propojovat a vzájemně sdílet jejich nadšení a práci.

Děkujeme ❤️ základní škole TALENT  ❤️

Také děkujeme vám všem za pěsti či palce, 

které jste Carolince drželi. 

Mělo to smysl a význam. Má samé jedničky. 

A je svatá pravda, že sdílená radost se vždycky násobí. 

Krásné dny všem

 ❤️

odvaha....

To slovo jsem často slýchávala, když jsme se rozhodli vzít dcerku do domoškoly.

"To máte teda odvahu...a fakt se nebojíte?"

"Ne. Nebojíme. Už jsme měli dceru v domácím vzdělávání, 

krátce po mé onkologické nemoci. 

Věřte, jde to a dokonce hravě, když to i formou hry uchopíte.

 

Je však důležité najít dceřinou školu,

 

která skutečně pomáhá na této netradiční cestě."

Co je zásadní, že se dcerka naučila učit pro sebe. 

Proto, aby věděla a znala. Četbu si zamilovala.

 

Věděla, kde a jak hledat a jak se ptát.  

Známky byly až na dalším místě, ač je měla a má výborné.

Na druhý stupeň dcerka nastoupila zpět do systému. 

Letos v pololetí jsme však (po dvou letech) naznali nutnost změny.

 

Opět jsme se rozhodli pro domácí vzdělávání. 

Důvod? 

Pro nesmyslné množství úkolů dcera neměla téměř prostor pro to, 

co jí naplňuje a čemu se chce 

v budoucnu věnovat i v rámci studií. 

Hře na housle. 

Tento systém školství tak trochu jakoby zapomínal na děti s talenty. 

Děti co tančí, hrají, malují a prezentují se na prknech, 

co znamenají svět. 

Vždy (zvláště za "komárů") to byli "ti bohémové"..."ti jiní"... 

A přitom oni dávají světu krásu...

Naštěstí se na nás usmálo štěstí 

a domácí vzdělávání jdeme ruku v ruce se školou, 

která se tak trochu vymyká standartu. ¨

Základní škola pro talenty, která má pod svými křídly obrovské množství

 domoškoláků, počítaje na stovku. 

Díky Bohu za jinakost některých škol.

Díky Bohu za odvahu...

Za odvahu...

Díky ní má dcera prostor pro to, co ji naplňuje. 

Díky ní ji opět baví vzdělávání a to úplně jiným způsobem.

Je to velký kus práce, který leží také na nás rodičích. 

Práce, která je doslova k nezaplacení. 

Možná, časem někoho na MŠMT napadne, že tito lidé, 

kteří tvoří domácí vzdělávání, 

by měli být podporováni.  

Tento text píši ve chvíli, kdy tvoříme projekt na téma "Člověk". 

Čteme, píšeme, povídáme si a diskutujeme...

Člověk - lidská bytost. 

Probraly jsme snad všechny soustavy. 

Probíráme i duši. 

Nezapomínám ani na odvahu, díky které je člověk člověkem. 

Nemám na to učebnice.

Mám k tomu otevřené srdce. 

❤️

A že jí to bude v životě k ničemu?

S odvahou sobě vlastní říkám, že nikoliv.

A možná, že o tomhle je právě ten náš svět...

Věrka a Carolinka

domácí sýr

 

Je slunečné nedělní ráno.

Na plotně zahřívám čerstvé ovčí mléko.

Volám na mou dcerku:

"Carolinko, půjdeš mi pomoct dělat domácí sýr?"

chvíle ticha...

...říkám si, že mě asi neslyší. 

V tom stojí v kuchyni a drží v ruce úžasný květináč s drobounkým kvítím.

"mami, pro Tebe... je přeci neděle..."

Tyhle chvíle v člověku zůstávají navždy.

Dívám se na překrásný květináč, 

ve kterém vidím podobu mého "Anděla bez křídel".

Do té láskyplné chvíle tvoříme domácí sýr.

Fotky, pár slov i recept na domácí sýr sdílím dál,

 páč radost se sdílet má.

Tak se otevírají dveře ke štěstí a srdce lásce.

Na domácí sýr jsme si zakoupily parádní vychytávku,

 říkáme jí důvěrně "syrovačka". 

Prostě výrobník sýra.

Povedený sýr lze poznat i podle vzduchových dírek.

Ty nám vždy udělají radost...

Na plotně zahřeji na  teplotu cca 30 stupňů mléko /tedy když nepasterujeme/. 

Můžete i kravské nebo kozí zakoupené od farmářů nebo z mlékomatu. 

Do něho dám pár kapek syřidla 

a během chvíle se začne oddělovat syrovátka, 

kterou slejeme.

Do plátna, které je součástí "syrovačky" 

sběračkou nalejeme zdrclé mléko, hmotu nebo-li základ sýru. 

Do něho jemně vmícháme sůl a bylinky. 

Výborné jsou třeba i sušená rajčata.

No a pak dáme do jedné plastové nádobky na ni pružinu, 

které stlačí sýr. Vložíme do druhé plastové nádobky.

 Po chvíli se v ní objeví ještě syrovátka, kterou odliju. 

Někdo vypije. Někdo použije do pleťové masky.

Dáme do chladu a za pár hodin je na světě výborný domácí sýr. 

A když jej tvoříte s láskou, sýr má chuť přímo nebesky božskou.

Dobrou chuť a ať se dílo daří.

láskyplné dny všem a věřte, 

že maličkosti tvoří největší radosti

Věrka a všichni z Nebe