Začíná advent

 

Bylo mi ctí a potěšením být hostem Českého rozhlasu Hradec Králové, kde kalendář a diář “ každý den je dar “ byl pokřtěn a otevřel tak čas adventní.

K poslechu ZDE

Když promlouváte s klidem, v klidu k lidem o klidu.

❤️

K objednání ZDE

Mějme krásný a poklidný advent 

❤️

U nás našly adventní svíčky své místo ve formě srnčího hřbetu. 

Ten jsem vysypala solí. Do té zapíchla Louskáčky, svícínky na čajové svíčky a ořechy a kaštany.

Jen lískové oříšky jsem nikde nesehnala. 

Nevadí, alespoň už teď vím, co vysadit příští rok v Nebi - lísku.

❤️

Věrka 

Křest

 

Tak tenhle kalendář a diář s titulem “každý den je dar “ bude letos otevírat advent.

Kde? V Českém rozhlase Hradec Králové 

Kdy? 29.11.2024 od 11.05 hodin v živém vysílání, kde tato díla pokřtíme.

Každý křest má svého kmotra.

A protože tato díla jsou s duší, ráda jsem o tuto roli požádala pana Radkina Honzáka. 

Ten ji s radostí přijal. 🙏❤️

Tak si nás za týden nalaďte. 

Doufám, že vás potěšíme a také dobře naladíme na přicházející čas adventní.

Sníh v Nebi

 

U nás v Nebi omotávám stromečky, větve a věnce osvětlením v půlce listopadu. Většinou 17. listopadu tady napadne sníh a drží se. 

Se zmrzlýma rukama se tahle zimní paráda dělá stěží. 

Tak jsem to letos stihla - o fous. 

A co je v Nebi ještě nového?

Nu, jak se říká “Všechno špatný vždycky k něčemu dobrý.”

Třeba, jako když si rozsednete brýle a musíte jít pro nové. Najednou zjistíte, že máte o dioptrii a půl navíc. A vidíte! 🙏

Úplně jinak. 

Tak tohle je můj nový pohled na svět.

Tak trochu Harry Potter v červeném vydání.

Krásný den v těch nejkrásnějších barvách.

Vlčí máky

 

“Věrko, kreslíte ještě do svých knížek záložky? Ty akvarelové vlčí máky?”

(kdysi dávno jsem je tvořila)

Až se naučím říkat NE, budu mít určitě víc času. Ale taky bude mít mnoho lidí méně radosti…

Tak jsem ty barvy vytáhla a rovnou namalovala vlčích máků celý lán. 

Apropos v pondělí 11.11. je Den válečných veteránů. 

Symbol - vlčí mák 

❤️

Ohříváček pro duši

 

Před pár dny jsem požádala přes sociální sítě i tento blog o sdílení naděje, modlitbu, vroucí přání, pozitivní energii pro slečnu Janu, která prochází rakovinou.

Následně Jana založila sbírku, aby zachránila svůj život. Je tu šance, NADĚJE 🙏

Nákladná léčba, o které Jana sama psala, v zahraničí. Dvě injekce, které čítají 18500 €.

Její počin jsem sdílela a požádala o podporu na Facebooku. 

Chtěla bych vám poděkovat za vaši podporu. 

Jste úžasní ❤️ neboť během pár dní se částka (téměř půl milionu) vybrala. 

Patří vám všem obrovské DĚKUJI 👍👍👍

Naděje pro Jana Záleská 🙏

A já samou radostí vytvořila kratičké video 

“Ohříváček pro duši “

Jako poděkování, jako radost, jako zastavení ❤️

Světlo…

 

Dnes odpoledne jsme byli v Neratově.

V místě, které je moji srdcovkou. 

❤️

Zapálila jsem v prázdném kostele svíčku za všechny a pro všechny, kteří potřebují pomoc. 

Ti, kdo hledají světlo…

A také jsem v prázdném kostele uprostřed lesů a hor poděkovala. 

❤️

Sotva jsme přijeli domů, cinkla mi v mobilu zpráva od pana ředitele rychnovské nemocnice, se kterým jsme nedávno slavnostně odhalovali Lavičku naděje v areálu nemocnice v Rychnově nad Kněžnou.

Fotografie Lavičky naděje v záplavě svíček ve tvaru srdce.

 ♥️ 

Někdy člověk zapálí jednu svíčku s přáním od srdce a během chvíle k němu přijde moře svíček v srdci a přímo k srdci.

Znamení jsou.

Naděje nikdy nesmí pohasnout.

❤️

A ještě jedno malé pozváni na besedu s moji maličkostí. Srdečně vás zvu.

Diář s duší

 

Je letní podvečer, stojím v lánu lnu, který dozrává. Všude kolem mě to zvoní. Len, když dozrává zvoní, jako tisíce rolniček. Zachycuji tu nádheru, kouzlo okamžiku fotoaparátem. Kouzlo okamžiku…které přenáším, až k vám.

Uvědomění, že toto, TEĎ a TADY, je život.❤️

Uvědomění, že každý den je dar. 🙏

Obyčejné kousíčky všedních dnů zachycuji optikou.

Skládám je k sobě, jako když šiji patchworkovou deku. Každý kousíček je jiný a přitom dohromady umí udělat krásu.

Tak tohle je Diář- každý den je dar, který pro vás tvořím po celý rok.

Jako nit spojuje kousky barevných odstřižků patchworkové deky, tak tento diář spojují mé citáty o životě, o štěstí…

Najdete zde stránky pro připomenutí narozenin vašich nejbližších.

Obsahuje jednu “kouzelnou” stránku kam lze vepsat svá přání. A co je psáno, to je dáno.🙏

Stránky kalendária, které zaplníte vašimi poznámkami, jsou bez omezujících linek, teček, řádků, čtverečků.

Jsou volné, svobodné… 

Stejně, jako když poletují loukou motýli. Jako když se k zemi snáší sněhové vločky nebo listí ze stromu. Všechny tyto fragmenty života v něm jsou. A také v něm je naše Nebe.

 Parta oveček s beranem Otíkem a kozičkou Cappuccinou. 

Je v něm teplo domova.

❤️

Tenhle diář je život samotný 

❤️

ZDE

Propojení

 

Propojení…

Před pár dny mi psala má kamarádka, zda bych mohla nějak pomoci dceři její kamarádky. Ta již delší dobu sleduje mé sociální sítě. Ví, že lidem bojující v náročné nemoci se snažím pomáhat. Dávat jim naději. Směr. Propojuji. 

Nevím, jak funguje ruka osudu, ale vím, že funguje. V pravou chvíli nás spojí a propojí s těmi pravými. A o tom je tento příspěvek.

O propojení. 🙏

Mladá, hezká dívka, o které se zmiňuji, dcera kamarádky mé kamarádky bojuje s onkologickým onemocněním. Vyměnily jsme si pár e-mailů. Pak si zatelefonovaly. 

Hledaly jsme společně cesty. Večer mi slečna napsala:

“Nikdy bych nevěřila, jak jeden telefonát může mít takovou sílu. Mně je už druhý den po lécích pěkně zle, nejedla jsem, totálně unavená... Ale po tom telefonátu s Vámi se mi udělalo mnohem líp. Jste opravdu obdivuhodný člověk…”

Jsem člověk, který propojuje. Člověk, který se snaží pomáhat a dávat naději.🙏

Včera na besedu přišla drobná, hezká dívka. Přišla mi stisknout ruku, obejmout. Zdržela se krátce a já ji vložila do rukou můj “diář- každý den je dar”. V něm je jedna strana, kam lze vepsat svá přání. “Co je psáno, to je dáno”. O další krůček blíž k vytouženému přání.

K naději.

Ano, byla to zmiňovaná dívka. Jana ❤️

Pro její pohled, který byl tak čistý. 

Pro její slova, tak opravdová. 

Pro její víru a naději, pošleme této dívce kousek svého světla, kousek pozitivní energie a myšlenky.

Kousek lásky. ❤️

Ať má podobu modlitby nebo přání. 

Potřebuje ji. 

Zkusme to dnes, zítra i v neděli v podvečer ve stejný čas, v 19.00 hodin.

Je to jen chvilka našeho času pro čas jedné dívky. Dobré skutky se člověku vždy vrátí a většinou v pravou chvíli. 

Tohle propojení dává smysl.

Děkuji vám jménem mým i jménem Jany, dívky s krásným pohledem. ❤️

Za sdílení DĚKUJI 🙏

Beru si k ❤️

 

Tyhle tahy štětcem, které ztvárňují Nebe, jsou mi jistým medikamentem. Uvolněním. Čistí mi hlavu, třídí myšlenky a přináší odpovědi…

Možná jste zaznamenali reportáž o našem Nebi. Je mi velmi líto, že pro některé vyzněl příběh, jako směšná příhoda, kde si dva tydýti stěžují. 

Jako černá stavba. Tak to vážně ne! 

Jako dva diletanti (slovy komentujících), kteří neumí číst smlouvu. 

Tu, která byla novým starostou po 10 letech zpochybněna, Bůh ví proč. 

Mohla bych zde psát mnoho odpovědí a možná i otázek. 

Mohla bych se ohrazovat proti mnohým urážkám.(od komentujících)

Nenapíši ani jedno. 

Sdělím to nejdůležitější. 🙏

Reportáž nemusela vůbec vzniknout, neboť v momentě, kdy se natáčela, byl příběh u konce. 

Reportáž vznikla jen proto, aby se tento příběh už nikdy nikomu neopakoval. 

Příběh, jako memento!

Apel! 

A právě tyhle tahy štětcem mi otevřely oči.

Pochopila jsem, slova Meryl Streep:

„Na některé věci už nemám trpělivost. 

Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují…”

Tohle uvědomění posouvá. ❤️

A jak mi včera v noci napsala kamarádka:

“Věrko, mysli na sebe. 

Už jsi pomohla tolika lidem. 

Člověk musí sebe postavit na první místo, už jsi toho udělala hodně moc. 

Je třeba žít a užívat života v klidu a radosti…”

Beru si k ❤️

Věrka 

Pětka

 

 

Tohle už je k smíchu víc než k pláči.

Carolinka dostala z “testu pravdy”, kde sděluje, že ze školy odchází, 5 tedy nedostatečně. 🤣

Sdělila paní učitelce i v kabinetu, že v pondělí nastupuje na jinou střední školu a tak se také stalo. Přesto v úterý ráno jí přistála v bakalářích pětka z onoho testu. 

A tak jsem udělala to samé, co má dcera. 

Napsala jsem paní učitelce pár vět, které zrcadlí můj názor. Slova o tom, že za mě dcera napsala nejdůležitější test svého života. Za mě na výbornou, jelikož už teď ví, že pravda má tu nejdůležitější hodnotu. 🙏

Dokázala se sama obhájit, napsat své pocity a názory. Slova z “testu pravdy” dokázala i vyřknout a vysvětlit.  Její test by měl v rámu viset ve sborovně i ředitelně, aby všem kantorům denně na očích, aby vždy připomínal smysl poznávání, vědění a vzdělávání. Smysl komunikace. Ta je vždy alfou a omegou úspěchu. Chybí-lí, pak není o čem… Dril není cesta k úspěchu. Respekt by musí být vzájemný, hovoří o něm i školský zákon. 

  Člověk se díky pětce, zastaví a zamyslí.  Přemýšlí o životě a klade si otázky… 

Usmívá se a věřte, někdy má i radost z pětky…

Mějte se tady pěkně…

 

Učitelka zadala test. Žáci začali psát…

 I naše dcera. 

Jen nepsala odpovědi na otázky. 

Psala co jí srdce diktovalo. 

Psala pravdu. 🙏

Ta má vždy největší váhu. 

Psala, že by ráda odpovídala na otázky, ale nechce ani hádat ani opisovat. 

Chce se řádně připravovat, chce se učit. 

Mít dostupné zdroje, učebnice. Srozumitelný výklad. 

Chce prožívat lidskost ne stres a dril. 

Šílené hodnocení, kde za správné odpovědi dostává 5 jen proto, že je to stručné a ne košaté? 

Tak tady je košatost. 

Toto je můj poslední “test” na této škole. Mějte se tady pěkně…

Naše dcera našla odvahu a své srdce vylila na papír.

 Paní učitelka testy vybrala. 

Její byl navrchu. Zbývalo asi 5 minut do konce hodiny. 

Učitelka si ho začala číst. 

Ve třídě hrobové ticho. 

Celou tu nekonečnou dobu ho četla a naši dceři celou tu dobu bušilo srdce napětím. 

Učitelka zvedla zrak.

 Jejich pohledy se potkaly. 

“Přijď za mnou do kabinetu.”

Carolinka šla a to, co napsala na papír,  řekla nahlas. 

Rozhovor byl komorní. 

V rovině pochopení a souznění. 

Toto byl nejdůležitější dosavadní test. 

Sdělit pravdu. 

Spolužáci na ni čekali na chodbě a ptali se jí:

“Tak co? Co se stalo?”

“Napsala jsem pravdu… Mějte se tady pěkně…”

“Kecáš! Vyrazí tě za to?”

“Ne. Proč? Já odcházím sama…”

Carolinko, dokázala ses sama obhájit. 

Sdělit pravdu a stát si za ní. 

Překonala jsi strach a tep tvého srdce ti to vždy připomene, že podívat se pravdě přímo do očí dává smysl.

Tenhle den se vepsal do mého srdce, do srdce mámy, velkým písmem. 

Je v něm napsáno, že všechna ta slova, příklady, pohledy a cesty, které jsme ti od malička ukazovali, dávají smysl, protože pravda je smyslem sama o sobě.

 ❤️ 

Carolinko DĚKUJI 🙏