na náhody nevěřím…

Před nedávnem jsem psala email jednomu spisovateli.

V momentě, kdy jsem odesílala email, cosi v chodbě spadlo.

Zrovna jsem myslela na babičku, že bychom měli zajet uklidit hrob. Odeslaný email mj. obsahoval slova o právě připravovaném románu 

“Dívka z hor” 

❤️

 ke kterému tvořím rešerše.

Šla jsem se podívat do chodby, co spadlo.

Z obrazu, který visí v chodbě, a který jsem před lety nafotila a nazvala “Andělské světlo” v dlaních mé dcerky, spadlo z nápisu na něm jedno písmenko. 

Sebrala jsem ho. Dívám se na obraz s andělským posláním, kde zůstal zbytek slova “OMA”.  Německy “babička”. Zrovna když jsem odeslala email s informacemi o knize ze Sudet s myšlenkou na babičku. ❤️

Písmeno “D” jsem hned přilepila. Ještě chvíli přemýšlela o “náhodách”, které k nám přicházejí do cesty a jak důležité je, jim naslouchat a vidět je… 

 

  Myslím, že tuhle knihu “Dívka z hor”, provází opravdu hodně “náhod”. 

A tak mé kroky vedly do míst, kde téměř před 100 lety, začal se odvíjet příběh…

Příběh, který si ke mně našel cestu úplně sám… 🙏

Rozhodla jsem se, že o něm napíši knihu.

Román z poválečných let ze Sudet s názvem “Dívka z hor”.

Hodně silný příběh. 

Šla jsem po cestě, kudy dívka z hor chodívala. Zastavila jsem se u rybníka,  který tolik milovala.

Zaklepala jsem na dveře domu, kde se narodila. Otevřela mi postarší dáma. Stáli jsme v paprscích ranního slunce a povídali si.

Takhle vznikají rešerše pro román 

“Dívka z hor”. 

❤️

O dalších náhodách, které knihu provází zase někdy příště 

❤️

 

Velikonoční poděkování

 

Na Velikonoce vedou mé kroky domů.

K rodičům.

Do míst, kde jsem vyrůstala.

❤️

Procházela jsem kvetoucím sadem a zahlédla jsem krásu všech krás. 🙏

Nejen kvetoucí stromy. V sousedově sadu, který nedávno odešel za svou milovanou ženu na pravdu boží, vykvetly dva červené tulipány.

Nepřehlédnutelný. ❤️

Jak symbolické.

I tohle jsou pro mě Velikonoce.

Vnímat nepsaná slova života.

Den co den k nám takto život promlouvá…

Najít čas pro své nejbližší…

Najít cestu, jít po ní a tam nahoru i do středu svého já, svému srdci i od něho poděkovat.

Za každý den…

❤️

Požehnané Velikonoce všem 

❤️

Srdce z Nebe

 

Tak jsem ten voňavý sen, 

co se mi opakovaně zdál, naplnila. 

Tedy spíš jsem naplnila formičky srdcí voskem, vůní a kvítky v barvě nebe.

A jak voní? 

Nebem.

🩵

Tak trochu horským vzduchem, lesem i úrodou sadu. 

Je to alchymie, ale hodně mě to ba.

❤️

První Nebeská srdce jsem darovala kamarádce za odkop malin ze zahrádky. 

Radost za radost. 

❤️

Myslím, že když ještě krapet potrénuji a vyladím tuhle alchymii, 

nabídnu i vám. 

❤️

dárek ze Slovenska

 

Od rána se hrabeme s manželem v papírech, v zákonech, tiskneme to či ono. Mobil na uchu.

Páč večer jsme vyzváni na schůzku na obec ve věci dopravního značení naší příjezdové komunikace “silnice se v zimě neudržuje.”

V tom zvonek.

Pošta přivezla balíček.

Před časem jsem poslala na Slovensko mé knihy s duší jedné paní, která toužila udělat radost své kamarádce, která má moc ráda můj blog. Ucítila jsem, že dobrý skutek má být oceněn. A tak jsem do obálky přibalila i dárek pro neznámou paní. Srdce ♥️ napovědělo. 

Dnes přišel balíček ze Slovenska. 

Život je bumerang.

Nezištná radost přilétla v pravou chvíli.

Ručně vyšívané ubrusy od její maminky, velikonoční dekorace a rukou psaný dopis plný krásných slov.

“Jsou mi to paradoxy, pane Vaněk!” slovy klasika.

Na jedné straně příkoří od těch, co žijí na dosah ruky.

Na straně druhé balíček plný vděčnosti a radosti.

A jak dopadlo jednání ve věci alibistického nápadu?

Ve zdejším “Kocourkově” se osadí příjezdová cesta k naší nemovitosti značkami “jiné nebezpečí” s dodatkovou tabulkou “silnice se v zimě neudržuje “, ale uklízet se prý bude. A víte co mi tenhle alibismus připomíná? Pohádku o Koloběžce první, která přijela-nepřijela. Ustrojená-neustrojená. Přivezla dar-nedar. Tohle je tedy spíš nedar. Přeloženo do řeči reality. Až se tady na té cestě cokoliv stane, Smolík Pacholík. Tudle nudle. Hlavně nám to neříkej, občane! Tím jsme veškerou odpovědnost za problém předali na tvá bedra.

Zastupitelstvo by mělo sloužit lidem. 

Sen…

A pak ještě ta rejpavá poznámka neznámého muže zdejší obce, že se mu otvírá kudla v kapse, když v živém vysílání v Českém rozhlase mluvím s láskou o Nebi a jak z kvásku peču chleba a pak si stěžuji na nesjízdnou místní komunikaci. 

Víte, ono se to nevylučuje. Ba naopak. 

Co člověku zbývá…

A Nebe, to není vesnice Studené.

🙏

To je místo mého srdce, místo, kde bydlíme a které tak často sdílím s lidmi, kteří o to sdílení stojí a to nemá s vesnicí a jejími obyvateli nic společného. 

Ráda sdílím slovem, obrazem i příběhy…

Vždy má člověk na výběr. 

Buď se nechat “otrávit” a nebo jít dál tvořivou cestou, která je ku prospěchu. 

Mnohdy 100 x nic umořilo i vola…

To vážně nemám v plánu.

 Raději jdu psát knihu, která bude 

Zpovědí srdce

♥️ 

Další přírůstky

 

 

Návrat z chřipky do běžného života u nás má podobu asi jako,

když vylezete pomalu na skákací prkno 

a rovnou bez vteřiny přemýšlení skočíte rovnou do vody. 

Přišel k nám do Nebe další život 

a opět ovčí máma nezájem. 

Opět záchranářské akce.

Tohle jehňátko je kluk. 🐑

Beránek 

❤️

Do rána dostal asi “tisíc” jmen.

“Slyšíte tu Sirénu? 

Už zase bečí Poplach. 

Ohřívám mléko tomu Exotovi.

Vypilo všechno to Veledílo.”

Atd. atd. atd.

Nakonec dostal své pravé jméno.

A protože vážně hodně béčí,

bude to Béértík ❤️

Naše parta Nebeská

“Ťuťu, Ňuňu, Bubu a Bertík”

❤️

Voňavé sny

 

Prožila jsem teď opravdu hnusnou chřipku.

Ve vysokých teplotách se mi pořád dokola opakoval sen.

❤️

Vracel se mi a zřejmě mi měl něco sdělit. Viděla jsem v něm můj hrneček z dětství. Jako jedna z mála věcí, které z dětství stále mám a opatruji ho. Ve snu jsem do něho pořád cosi vkládala a vylévala z něho. Dokonce to i skutečně krásně vonělo. 

Pak jsem si vybavila, že mi do něho máma kdysi dělávala čaj z podběle na kašel. 

Tak jsem začala pít tento čaj, který mi velmi ulevil úpornému kašli.

❤️

Jenže druhý den zase. Sen o hrnečku, ve kterém bylo cosi voňavého. Lila jsem to z něho do nějakých zvláštních formiček. Řekne se sen…

Sen, co mi nedal spát. Pořád jsem přemýšlela, co se dá lít voňavého do formiček. 

A pak řeklo mé dítě:

“Mami, a nebyly to třeba voňavé svíčky?”

Vážně nevím. Ale vím, že jsem ve chřipce prožila opravdu příjemný, voňavý sen a já se díky němu rozhodla, až budu úplně fit, vyrobím svíčky s vůní, která mi utkvěla v paměti stejně, jako sen o jednom dávném, pradávném hrníčku. 

❤️

A až bude venku padat sníh, budete popíjet svařák a zdobit stromeček, třeba vám k tomu bude vonět svíčka z Nebe, která se zrodila uprostřed jednoho snu. 

❤️

Zpověď

 Asi k tomuhle je potřeba chřipka…

Člověk se z hluboka nadechne a ponoří se na dno své duše.

A čím mu je hůř, tím se ponoří hlouběji.

V jednu chvíli se dotkne na dně své duše drobných kamínků, které jsou tak nepatrné…a tolik povědomé.

Jo, jsou to zapomenuté fragmenty života. Někam je člověk odložil, vytěsnil, zapomněl.

Člověk je uchopí do dlaní a plave s nimi na samou hladinu své duše. A když vyplave, směje se štěstím a radostí ❤️

Přes všechny neduhy, bolesti, ztrasti, propocené noce, sny všeho druhu. Přes celý věk, který trvá krátce, člověk se probudí SVŮJ.

Čas, který prožil hlavně sám se sebou, je teď očistou pro začátek jara. A já teď vím, že ten malý zapomenutý kamínek na dně mé duše se jmenuje “Zpověď”.

A přesně tak pojmenuji i knihu, které jsem dlouho hledala název…

Tohle všechno jsem našla na dně své duše. ❤️

Ťuťu a Ňuňu

 

Do Nebe přišlo jaro

Nový život ❤️

Tohle je čistá láska ❤️

Jehňátko 🐑 

Ráno otvírám vrátka v ovčíně.

Cosi se mihlo…

“Jééé my máme miminko. Ovčí miminko…”

Radost, až do morku kosti.

Za pár dní poté chystám ráno na čaj.

Na kamna dávám konvici s vodou, přichází manžel z venku do kuchyně s tím nej úsměvem.

“Co je?”, ptám se.

“Tak máme další jehňátko 🐑 

Muselo se narodit před chvílí. 

Ještě, že jsem jim včera udělal extra lóže.”

Jdu se podívat. Potichu našlapuji, abych je nerušila. 

“No ty jsi ňuňu”, zašeptám.

Vyfotím a posílám Carolince mms do školy.

SMS cinkne obratem.

“Mami to je krááása! Bude to Ňuňu.”

Nový život je dotek samotného nebe. 

❤️

Jsem tak ráda, že do našeho Nebe přišel nový život. ❤️ 

Dvě jehňátka “Ťuťu a Ňuňu”.

Kolik času jim teď věnuji.

Kolik poznání díky nim prožívám.

Uvědomění, že tady fungují ty nej zákony.

Lehkost bytí.

Vzájemnost.

Přirozenost.

Být TEĎ a TADY. 

Mít rád - bez podmínek ❤️

stolní kalendář 2026

 

Od nového roku po nocích tvořím překvapení.

A také poděkování.

Poděkování životu, že můžu 🙏

Letos to bude 10 let, kdy plním slib a světem seji motto “každý den je dar “ 

❤️

10 let fotím a z fotografií tvořím kalendář.

10 let uplynulo od chvíle, kdy jsem dostala druhou šanci na život v onkologickém onemocnění.

A celých těch 10 let každé ráno děkuji.

 ❤️

Tohle mé překvapení bude k 10.výročí.  

Poprvé letos vydám i stolní kalendář 

“každý den je dar “

do kterého jsem poskládala neuvěřitelných 107 fotografií 

zachycující krásy všedních dnů. 

❤️

Budu k vám tak ještě blíž…