... některé bolesti ...

 … některé bolesti bolí víc… zná to asi každý… musím s moji bolestí ven … sem … musím psát, abych se vyplakala očima i duší …

♥

... I love You ...
♥

 ... před spousty lety vstoupil do mého života muž s velkým M. Vzala jsem si ho, narodily se nám dvě skvělé a úžasné děti … život s mužem M nebyl nikdy nikterak jednoduchý…jak řekl časem můj kamarád psycholog, našla sis vlastně druhou matku. Optika si sedla na optiku… Ten , kdo zavítá častěji na mé stránky, ví , jak moc složitý, komplikovaný vztah s mámou mám … jak moc mě to bolí …i přes všechna odpuštění…

♥

♥ smyls mého bytí ♥

 … stejný vztah jsem si odstartovala hned po navléknutí snubních prstýnků … čas šel a já začala vidět, slyšet a cítit, že v tomto vztahu nemohu jít a být dál…už jen pro mé dvě skvělé děti, které mě doslova prosily, abychom někam odjeli, odstěhovali se, pryč a daleko…

chtěla jsem být ptáčkem a letět hodně, hodně daleko

♥

... tak moc má rád mladší sestřičku ...
♥

.. a já letěla…

vzala jsem do každé ruky dvě teplé dětské tlapky a šly jsme. Udělaly jsme ten osudový krok…do jiného města, do nových  škol, za novými kamarády, do nového domova. Prosila jsem svého muže, aby nám nechal místo, kde máme kořeny a kořínky. Místo, kterému jsem celé od piky dala nový kabát vlastníma rukama… místo, které patřilo našim srdcím…náš byt v prvorepublikové domě s obrovskou zahradou a košatou třešní.

…nabízela jsem mu byt jiný, nový …peníze… nic neoblomilo jeho zarputilost … a tak jsme šly a vše tam nechaly a nic nežádaly.  Pohladila jsem očima vše, co jsem měla tak ráda … třešeň, zahradu, dům s velkými okny kam trefilo slunce, cestu…a po ní jsem se vydala s dětmi pryč …

♥

... i tu starší ...
♥

 …a dobře se nám šlo … v tom našem životě…nikdy nebudu litovat toho rozhodnutí, té chvíle…která přišla v momentě, když jsem brouzdala napadaným listím, hřbitovem. Zastavila jsem se u jednoho náhrobku a četla … „ jen Bůh ví, co jsi pro mě znamenala…“ jako by mi Bůh řekl a napověděl … a já pochopila a šla… Bože díky…moc díky za tu chvíli…uměl jsi ji naprogramovat přesně v pravou chvíli … tak jako všechno…

♥

... vždy tátovi po ruce ... díky němu má rád práci ...
♥

… po deseti letech jsem začínala znova…a ráda… a s láskou … objevila se v mém životě láska… má životní láska a „táta“ mých dětí…hrdě  říkám, že je tátou všech mých dětí…všech našich 3 dětí … vychoval je, miluje je, rozdal by se pro  ně… dnes nesou i jeho jméno … to jméno je poděkování za všechny ty dny, kdy při nich stál, kdy stál při jejich mámě. Za všechny ty dny, které by bez něho byly prázdnými dny… nebyl za těch spousty let jediný den, kdy by jim jejich biologický otec zavolal, vyhledal, pohladil, uviděl… ty dny nebyly…

… bylo to 14 let  …

♥

... a to od útlého dětství ...

…a právě o jedné takové bolesti zde píši. Je mě plná… sekám zahradu, pod nohy mě padají na zem slzy… cítím, jak mě trápí ten bol a tak ho tady musím nechat… musím se z toho vypsat …

♥

… nastal soud … stál před ním biologický otec proti synovi… proti klukovi, který má svatý týden, jeho myšlenky mají ubíhat jiným směrem a slyší slova, plná lži, nenávisti a ponížení…jak je špatný syn, který nikdy nevyhledal otce, jak se má stydět… ta slova slyší od soudce. Máme 3 děti. Slušné, citově založené, chytré a hodné…  i když každý z nich má i nějaké mínusy, tak jako všichni na světě…ale jsou to 3 skvělé bytosti, za které bychom dýchali… a můj exmanžel se usmívá, tak jak to dělal celý život…a soud ukládá našemu synovi, tomu skvělému pracovitému a rovnému klukovi pokutu…resp. úhradu za soudní řízení…nejprve padají cifry v deseti tisících… pak cifra se o trochu zmenšuje… proč ???

♥

...TÁTA není jen slovo o 4 písmenech... táta je mít rád ...umět se dát ... a taky se často ptát ... nespat,když jsi nemocný... nejíst,když je málo v talíři... chápat, když přijde puberta a chtít dát kus sebe ... a to kdykoliv ... to je slovo TÁTA ...
♥

 Ten, kdo má platit se usmívá…ten kdo má dostat musí dát… vše je v této zemi obrácené … zvrácené … když jsem psala minulý příspěvek, neměla jsem tušení o čem bude příští. Dnes píši a potvrzuji, že veškerá lidskost, selský rozum a soucit je v trapu. A smyl pro spravedlnost? To bude brzy patřit do pohádkových knih. Přesto ji mám ve svém jméně – Věra - od slova víra. Věřím, pořád i přes veškeré pády, prohry, kopance… i přes ty bolesti v srdci i v duši, věřím… věřím, že někde tam,  je něco, co nese jméno spravedlnost… na Boží mlýny, co melou pomalu, ale jistě ...

♥

... mám vás moc ráda děti moje ...
♥

Motto těchto dnů:  „ co Tě nezabije, to Tě posílí“

Věrka - máma

♥