Však už znáte ...

že má srdcovka jsou vlčí máky.

♥

Letos to vypadalo, že je ani nestihnu.

Zajedno jich bylo pomálu tam, kde je vždy fotím. 

Na některých místech úplně zmizely.

Jo pesticidy v olejkových polích dělají své …

Naštěstí jsem objevila pole jiná. 

Je to stejné , jako se vším v životě...

Jako, když se vám jedny dveře zavřou, otevřou se jinde jiné...

Období vlčích máků už pravidelně fotím s Carolinky kamarádkou Natálkou.

A já si uvědomuji, i díky vlčím mákům, jak ten život letí...

Jsme tu na tom světě, jako na procházce mezi vlčími máky.

Těšme se z té krásy.

Z té křehké nádhery, kterou v momentě, když utrhneme, uvadá.

Nejkrásnější je, ji prostě jen tak prožívat a žít.

Nevlastnit, neničit.

Rudé krásky v širém poli,

 kde čas netiká a stojí...

Ukazují krásu světu,

pro tu jedinou větu...

že "každý den je dar"

Naklání k sobě tiše květ,

aby viděl tenhle svět...

že barvy stále ještě má,

že krása světa neuvadá.

Věra Fina

♥

Při západu slunce, když jsem uklidila do mošny foťák a vracely jsme se domů, 

došlo mi tolik souvislostí. 

Příběh knihy Máma.

Už ji u mě neseženete, ta kniha se rozletěla  do světa. 

A úplně „náhodou“ jsem před časem objevila jednu na bazaru. 

To víte, že jsem si o ní hned napsala. Koupila jsem si svoji knihu. 

Zvláštní pocit, ale hezký pocit. 

A najednou přilétl ke mně email od jedné milé blogerky, že velmi prosí, 

zda by se u mě nenašla jedna, jediná, zapomenutá kniha Máma. 

Pro její maminku, která bude mít výročí a touží po ní.

Dnes ke mně přišla kniha Máma, s věnováním, které jsem kdysi psala.

Bude to první kniha, která bude mít věnování dvě…

Protože co je víc než udělat radost…

Tak jsem při cestě kolem pole vlčích máků si opět uvědomila, 

jak všechno je tak, jak má být …

  Také mám pro vás pozvánku.

Úvodní slovo vernisáže pronese pan MUDr. Jiří Pešina.

Možná si na něj vzpomenete z dávného pořadu Áčko, které moderoval.

Těšíme se na vás

Věrka

♥