18. únor
Den, který mi navždy zůstane v paměti.
Pamatuji si každý detail, každou chvíli z něho.
Jak by ne, vždyť jsem se 18.února podruhé narodila.
Vidím, jak mě vezou dlouhou chodbou na sál.
Pozoruji ubíhající zářivky nad hlavou.
Slyším hlasy lidí, nikoliv slova.
Pamatuji si mé poslední slovo před uspáním.
"Děkuji..."
Pohled z očí do očí s panem docentem, s kterým mám dodnes úžasný vztah.
Jak by ne, dal mi dar největší.
ŽIVOT ❤️
Operace trvala nekonečně dlouho, byla náročná.
Boj o život není vyšívání při čaji o páté.
Probuzení na oddělení JIP onkologické kliniky si také pamatuji.
První slova: " jsem v nebi?"
"Ještě to tak! Ale dala jste prý všem hodně zabrat. Žijete a žít budete..."
sestřička mě drží za ruku...
"Co je za den?"
"Středa."
Jednou to všechno vložím do knihy...
I to se stalo. A nejen do jedné.
Napsala jsem jich sedm.
Šťastných sedm. Proč šťastných?
Ony pomáhají.
Mé skutky pomáhají.
Kdybych tenkrát, když jsem vnímala ubíhající světla nad hlavou,
jen tušila, kolik "bojů" mě ještě čeká...
"Bojovala" jsem za změnu legislativy pro hendikepované.
Mé úsilí se na věky věků vepsalo i do knihy "holky to nemaj někdy lehký",
jako příběh číslo sedm.
Šťastné sedm.
A štěstí, víru a naději druhým dávám.
Celým mým srdcem ❤️
Založila jsem pacientskou organizaci na podporu onkologických pacientů.
Vím, co tito lidé potřebují.
Šla jsem v botách poznání...
A já si vždycky vybavím jedno ráno u snídaně,
když jsem po amputaci rekta seděla na plaveckém kruhu,
oknem proudil ke mně pramen slunečního paprsku,
po tváři mi sjela slza štěstí, že jsem, že žiji,
že tento paprsek mi přišel říct " každý den je dar".
❤️
A já tak moc chtěla všem lidem, co bojují o život v nemocnici pomoct...
Tak moc...
❤️
Věruško opět jsem si početla se slzou v oku,ale moc ti přeji,aby bylo jen a jen lépe...Ráda k tobě nahlédnu,alespoň vidím jak vypadá sníh. Máme tady zamračeno,deštivo a navíc má být docela vítr...Věruško opatruj se a klidně piš další knihu,ale 7 jich nemám. nevadí,asi jsem to prošvihla,to jsem celá já.pa v tom vašem NEBI a opatruj naše vysázené stromy,když jsme sázely na brigádě..pa
OdpovědětVymazatDěkuji za tvé řádky. Budu opatrovat sebe i stromy. Těch sedm knih je: trilogie - Máma. Velká máma. Máma čisté jiskření. Pohádkový příběh -Moje knížka. Recept na štěstí. Štěstí z Nebe. A charitativní kniha Sad nadějí.
VymazatMilá Věrko.Přeji aby šlo vše ve zdraví i nadále tak jako doposud.Je potřeba se k tomu postavit čelem a jít stále dál životem i když to není vždy jednoduché,ale to my dvě víme moc dobře.Mějte se tam v nebi krásně a Carolínce přejeme moc a moc krásných nových poznatků v domoškole i v hudbě. Ta dává do života moc krásného, to známe od naší Niky. Jo a na novou knihu se moc těším. Martina
OdpovědětVymazatMilá Marti, jj je to tak. Zdravíme všichni u vás všechny ❤️ Na Vánoce tu byla u nás má kamarádka z dětství a pronesla větu:" o tomhle Věru piš. O realitě, co tu žijete. O tom jak se vaří bez elektřiny. O všech těch alternativach, co jste objevili. To je život, to piš." A od té doby mi to řeklo dalších x lidí. Tak možná nakonec vznikne netradiční kniha s netradičním názvem "garáž".
VymazatNeskutočne krásne slová. Tá sila a láska, čo z Vás ide, to cítiť aj cez ten chladný monitor. Strašne rada Vás čítam a počúvam 😍
OdpovědětVymazatTo mě těší. Děkuji a přeji hezké dny. Věrka
VymazatAhoj Věrko, umíš to tak krásně napsat mě se honí myšlenky v hlavě ,ale napsat to neumím .Jsem ráda, že jsem našla tvůj blog přeji hodně zdraví.Iveta
OdpovědětVymazatMilá Ivetko, děkuji za tvé řádky. Zpětná vazba je pro mě důležitá. Přeji hezké dny. Věrka
Vymazat❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatLiba🍀
Děkuji ❤️
VymazatVěrko, na ty momenty se nezapomíná, ale je to zatraceně draze zaplacená zkušenost. Jiřina z N.,
OdpovědětVymazat❤️
Vymazat