Do adventu daleko a stejně jsem si ten věnec umotala a rozsvítila.
V koši se zlevněným zbožím jsem vyhrabala dvě umělé rádoby kytky.
Kus drátu do kruhu s LEDkami.
Ráz dva hotovo.
A ta radost
❤️
Když jsem dělala tuhle “parádu”, vzpomínala jsem na dědu.
Sedím u stolu v parádní místnosti, nohama houpu ve vzduchu.
Děda pije kafe.
Vedeme “moudrý” rozhovor.
“A čím bys chtěla být, až vyrosteš?
Tedy kromě té spisovatelky, o které pořád povídáš?”
“Asi dělat výlohy.”
“Jako je umývat?”
“Né dědo, parádit je. Tvořít. Prostě je dělat.”usmívám se… Smích mě přechází.
Děda je pedant. Dopíjí kávu, zamračí se a rázně pronese:
“Jako ty máš na mysli dělat aranžérku?
Tak na to zapomeň!
Věnce si můžeš motat doma…”
Dědo, motám a dělá mi to radost …
Vzpomínám a posilam pozdraveni do nebe ❤️
Moc hezký věneček , který vyvolal Tvoji vzpomínku.
OdpovědětVymazatPěkný víkend, Věrko !
P.s.
Diář i kalendář jsem obdržela. Líbí se mi oboje. Diář bude krásný dárek kamarádce a kalendář je pro mne do mého pokoje. Tam má svoje místo. No, zatím ne, zatím visí ještě ten letošní. :-)
Hanko, to mě moc těší ❤️ děkuji. Přeji hezký den. Věrka
VymazatVěrko, jemnost sama. Musím říct že Diář je skvost. Listujeme v něm celá rodina. Opravdu se povedl. Eva z Rokycan
OdpovědětVymazatTo mě moc těší ❤️ mám radost. Přeji krásný den u vás všem. Věrka
Vymazat