... Andělíček Strážníček ...

… když jsem udělala pro Kristýnku krabičku dětství, dumala jsem co vytvořit Carolince. Vzpomněla jsem si na obrázek z mého dětství, dvou dětí, kteří jdou přes rozbitou lávku v noci, v nečase a za nimi jde velký anděl, který je ochraňuje a střeží. Anděl Strážný. A tak myšlenka byla na světě. Carolince ušiji Andělíčka Strážníčka nad postýlku. K dokonalosti mu hodně chybí, má ruce jako Arnold Schwarzenegger a má moře chyb. Ale je tvořen s láskou a máminýma rukama. Vzpomínám si, jak jsem Honzíkovi, když mu byly dva roky, ušila ze staré žluté mikiny medvěda. Všichni se mu smály, ale  byl nejoblíbenějším i když vypadal retardovaně. Usínal na něm ještě dalších 10 let  než se úplně rozpadl. A v našich vzpomínkách se nikdy nerozpadne, byl to originál s láskou šitý. Tak jako tento Anděl Strážný alá  "Arnold" …

Včera v noci jsem andělíčka šila  a poslouchala jsem u toho radio. Na téma „je pátek 13“  Napsala jsem do noční linky vzkaz, který za 10 minut na to četli do éteru. Ten vzkaz patří už navždy k tomuto andělíčku …

… a přání holek, co dobrého k narozeninovému obědu ? Srdíčka na špeku a na cibulce s domácím knedlíkem. Nikdy mne děti nepřestanou překvapovat J Tak i oběd bude srdeční záležitostí …

... pro Carolinku z lásky šitý ...

... šiji na tajňáka po večerech, kdy oslavenec spinká ...

... vyšité věnování ...

... večer šiji nejraději...je božský klid ...

... tak ožívá anděl ...

... dáreček je na světě ...

... obrázek jenž mne inspiroval ...

... a tak vidím já naše děti, jejich anděla  strážného a mne pořád jim na blízku ...

citace z rozhlasu noční linky při šití tohoto dárečku :

(má šťastná čísla )

...mé šťastné čísla jsou dny narození mých dětí. Mých 3 skvělých dětí, Kristýnky č.12, Honzíka č.30 a Carolinky č.15. A protože děvčátka jsou narozena v měsíci září, tak Kristýnka oslavila včera 22 let a Carolinka v neděli oslaví 5 narozeniny. Pokud tato slova poletí éterem do hvězdné noci, chci té noci, hvězdám a všem číslům říci , že je moc miluji a že dny jejich narození, jsou pro mne ty nejkrásnější dny a čísla v která věřím...Věrka , šťastná mamka 

... nostalgie podzimu ...

…když naše velké děti byly malé, měly rády podzim. Ptala jsem se jich proč? No protože,  když venku prší a je chladno, doma je krásné teplo, útulno, ty vaříš, pečeš a my něco doma kutáme. A nebo jen tak jsme. Krásně to voní a kolem té vůně je pohoda. Byla to pro mne nejkrásnější odpověď, neboť mi děti vlastně řekly, že mají rády domov. A proto buď veleben a pochválen podzim, pro mou lásku k dětem. Pro jejich lásku k domovu. Teď venku prší, kapky dopadají na okenní parapet, padá listí a chlad má svůj prim. Tady doma svítí svíčky, voní jablkový koláč a houbová smaženice současně a já vím, že je to období mých pokladů, našich dětí …

... přírodní materiály miluji ...

... chodíme pro ně za humny do lesa, na pole, do luk. Je tam kouzelně ...

... mísa po babičce, s javorovými listy patří k podzimu v našem domě...

... mech mám moc ráda ...

... nevím, jak se toto jmenuje, my jsme tomu daly jméno "penízky" ...

... světlo je kouzlo a na podzim dvojnásobné ...

... větrník v podzimní váze je aranžmá malé Carolinky... Prý je to paráda :-)

...světlo nechť proudí do našich duší ve dne v noci ....


Krásné podzimní dny i večery

... nedělní soví oběd ...

… vzpomínám na nedělní obědy svého dětství. Ty téměř vždy byly u babičky na samotě u lesa. Stará kuchyň ve staré chalupě celá voněla vším. Polévkou, která klokotala na kaborkách. Zeleniny ze zahrádky tam bylo více než domácích nudlí. Jak se říká, lžíce v ní stála. V papiňáku syčelo maso, které bylo jak jinak než z domácího chovu. Králík byl na deset způsobů po celý rok. Přesně jako ve filmu „Slunce, seno , jahody“ …zase králík ?!? A nebo slepice, která byla tzv. vynešená. Při prvních mrazech se pekla husa, kachna. V paměti nemám obědy v restauraci. Jako dítě jsem neměla ani tušení, že něco takového je J Mám ráda i obědy, když je v rodině oslavenec. Ten má u nás privilegium si přát k obědu cokoli a já to uvařím. Kristýnka jako malá vždy chtěla, šišky s mákem a držkovku, Honzík „žížek“ malá Carolinka si přeje na své narozeniny guláš.

Včera jsme byli na „sovím obědě“, se všemi našimi dětmi, kde nám hudrala za zády sova. Vedle v kleci na nás zíral nosál červený a do toho všeho nám kouzlilo nádhernou pohodovou náladu sluníčko. Více takových dnů v mém životě …

... nejkrásnější chvíle neděle - máme soví peříčko ...

... kouzelné oči, kouzelná chvíle, kouzelná neděle...

... nosál červený je stejně zvědavý , jako naše dcerka ...

... a co si dáme k pití? ...

... moji alchymisté ...

... mám ráda obědy venku. Při babím létě to je nádhera ...

... pro mne mimořádná fotka, neboť vyfotit  našeho syna je nadlidský výkon ... 

... neskutečný apetit ...

... budiž pochváleno babí léto a jeho hřejivé paprsky ...

... soví pírko je na čestném místě v kouzelné krabičce ...

...krásné babí léto všem ...

... krabička dětství ...

…blíží se den narozenin mých dcer -  Kristýnky a Carolinky. Osud mi je dal téměř ve stejný den…ale po spousty letech… Dárek Kristýnce jsem chtěla dát originální, ručně vyrobený, osobní. A protože pořád porovnáváme, komu a jak a v čem je malý Honzíček (Kristýnky) podobný, vymyslela jsem dárek nevšední. Krabičku dětství s jejími fotkami. Uvědomila jsem si, že já dnes nemám žádnou fotku z dětství. Mé album je jen v mé hlavě a mých vzpomínkách. Ty opravdovské fotky jsou tam, kde je zamčená brána na řetěz, silný jako mé předloktí. Tam, kde je vysoká tráva, bol a zloba. Tam jsou mé fotky, kterých bych se tak moc chtěla dotknout, pohladit tvář té malé okaté holčičky, ale nejde to…  a proto dělám vše pro mé děti, aby měly vše po čem touží, kupu lásky, porozumění, něhy. Aby měly své vzpomínky na dětství ty nejmilejší.  Aby si pamatovaly mé ruce, doteky, slova, úsměv ... Nejen ve svých hlavách, vzpomínkách, ale i v krabičkách…Mám vás moc ráda, děti moje…

... krabička dětství plná vzpomínek a fotek...

... plechová krabička za pár pětek z KIKU, zbytek moje práce ...

... první botičky, vzpomínky na první krůčky...

... vše má své jméno. Tato krabička za chvíli ...

... tyto hrnečky jsou z mého dětství. Babička je měla vystavené v kredenci za sklem, na polici s bílou krajkou ...

... a tyto fotky jsou mé lásky - táty našich dětí. Tenkrát si o barevných podobenkách ( tak říkala fotkám moje babička) mohli nechat jenom zdát ...

... osobní věnování uvnitř krabičky ...

... Kristýnko, ať Tvůj život, jako pohádka je,
ať Ti osud krásné obrazy v něm maluje ...

... na každém konci je nový začátek...

…když léto mění se v „babí“ a pomalu  zavírá vrátka,

je to jako, když končí krásná pohádka.

Pohádka o slunci, vůni, květech a cákání u vody,

přichází Pán Podzim a jeho kouzelné náhody.

On rozlije paletu červeně, okru a barvy zlatavé,

on v nás probudí nostalgii, ztišení a chvíle tak drahé….

že vnímáme sebe i druhé rázem více,

díky těm barvám, rozjasní se naše duše i líce.

Padající listí,  plody všeho druhu i hub plné košíky

Užijte si jej  hodně, ať máte v zimě krásné vzpomínky…

... abychom měly krásné vzpomínky na léto, vyšly jsme si v poslední prázdninový víkend k hájovně na konci lesa. Já, moje holky a miminko. Pro klid, pohodu, popovídání a krásnou chvíli. Mám tak ráda chvíle povídání s naší Kristýnkou. Je dcerou, kamarádkou a pomocným andělem současně. 

A v podvečer nedělní jsem s Carolinkou, s mladší dcerou, která je  dcerou, kamarádkou a naší láskou s andělskými kukadly, upekly podzimní koláč jablko-skořicový s tvarohem, který jsme si vymyslely. A že jsme si ho dobře vymyslely...

... mláďátka v hájovně. Nádherná procházka a natáčela tam zrovna i NOVA ...

... naše mláďátko plné lásky ...

... Kristýnka její hodné mláďátko...

... náš podvečerní výmysl ...

... upečeno ...

... servírováno ...

... a podzim, nechť vám  všem chutná sladce ...

...rychlovečeře ...

… dnes jsme byli za jedním pánem krmit v sádce kapry. Slovo dalo slovo a záhy tu byla řeč o jídle.  Vzpomínali jsme, jak jsme jako děti žvýkávaly šťovík, lízaly špalek, kousaly pendrek až jsme měly černé zuby. Jak bylo kuře nedělní jídlo a kapr, který zrovna skočil po kuse rohlíku ze sádky, pouze jídlo vánoční. Vzpomněla jsem si i na podzimní pálení bramborové natě a v ní spálené černé brambory, které tak nádherně zahřívaly zmrzlé dlaně. Brambora mi vždycky krásně voněla, ale o to méně chutnala. Přesto má své místo na mé vzpomínání o prostých jídlech. Vzpomínám i na chleba namazaný sádlem a škvarky s cibulí, které nebylo mé TOP, ale moje babička jej doslova milovala. Zato plesknutá vajíčka na másle lehce připálená od spoda, v hliníkovém kastrůlku, to bylo moje milované. A tak jsem se rozhodla udělat večer na talíř úplnou jednoduchost. Třeba na ni bude jednou malá Carolinka s láskou vzpomínat tak, jako já na plesknutá vajíčka…

... v jednoduchosti je krása...

potřebujeme : listové těsto (1 vrstva vespod, druhá navrch), špenát, sekanou či jakoukoli uzeninu, mozzarellu, vajíčka

... sekaná během pečení pustí šťávu a provoní to celé ... 

... doporučuji. Jsem zastánkyní  poctivých výrobků ...

... skutečně čerstvá mozarella... je jako dech...

... poctivá vajíčka (na vrch) od našich putěk ...

... na vrch vyválený plát listového těsta, které potřu vajíčkem. Mašlovačka pochází z domácí dílny naší Kristýnky  z domácích husích brk ...

... k tomu rajčata s mozzarellou, která chutnají jedinečně jenom v létě ...

... je to teď a zrovna tak rychle je to i pryč ...