… už nějaký pátek
ležel ve sklepě v rohu starý, zapomenutý, reklamní obraz. Zasklená fotka
jakési závodní buginy. Na tomto místě ležela asi dlouho, neboť barvy byly
vybledlé, její osud byl zpečetěn. A já pokaždé, když jsem šla ze sklepa či do sklepa, přemýšlela co
s obrazem. Obrázek neurčitých barev vyndat nešlo…co s tím… včera mne
políbila múza …
♥
… natřely jsme
s Carolinkou zasklenou buginu tabulkovou barvou. Nalepily pár ptáčků, aby
tabule nebyla tak moc černá a smutná … a o zbytek se postarala Carolinka úplně sama
… její ptačí plochu jsem umístila do její výšky jednoho metru na zeď do
kuchyně. Její prostor tu je pro její vzkazy nám všem …
♥
…stačí tak málo … a
Carolinka touží umět psát…dnes jsme začaly trénovat vlnky, tahy, obrysy … je
nadšená … ale nejvíce jí baví psát čísla J a počítat … počítá kde
co … stromy po cestě v autě… rohlíky v krámě, když je vkládá do sáčku
… panenky, které posadí na guči do řady … své poklady v dřevěné krabičce i
dny, kdy za ní přijede kamarádka Natálka …
♥
… a tak jsem dnes při
její nádherné snaze umět psát, vzpomínala na mé první tahy perem. Na první
písanku. Moc mne psaní vždy bavilo, moc. Zaplňovat tu bílou linkovanou plochu
hezkými kličky a vždy se těšit na hvězdičku od paní učitelky. Ta stará hodná
paní učitelka s tišším hlasem, která měla na stole zelenou vázu a my jako
děti se předháněly v nošení kytek pro ni….
♥
…na první třídu a
školní lavice, které se sklápěly a uprostřed těch starých , krásných lavic byl
kalamář. Pár tříd před námi ho ještě používalo. My měly už čínu se zlatou
špičkou a do nekonečna jsme se učily na ni netlačit …
♥
… vzpomínala jsem i
na chvíle mého syna, který v tento čas maturuje a v první třídě se
doslova zamiloval do školní gumy. Byl od malinka tak perfekcionalistický, že
pořád vše gumoval vše chtěl mít tip ťop. Paní učitelka mu jednoho krásného dne
gumu zabavila… Domů přinesl cvičení a uprostřed něho díra jako pětikoruna.
Říkám „co to je? Jak jsi to dokázal?“ …“ když já neměl tu gumu, tak jsem to
udělal bačkorou“. Náš Honzík si vždy věděl rady, ne vždy to vyšlo podle jeho představ.
Ale kdo z nás gumoval podrážkou bačkory? J i v tom spatřuji
jistou dávku fantazie a kreativity…
♥
… a vzpomínáte si na
svá první písmenka, číslíčka ? …
♥
krásné dny májové
♥
Věrka
Milá Věrko,
OdpovědětVymazatnádherné čtení..., pro mě jeden z nejkrásnějších příspěvků... Na období prvního psaní mám tolik krásných vzpomínek, už někde mezi školními lavicemi se blízko mě pohyboval muž mého života... Tolik moc ho už skoro tři desetiletí miluji. Děkuji Ti, těmito slovy jsi mi připomněla tolik moc krásného v mém životě...
Vaše tabulka je skvělá. Přeji nádherné dny plné něžných vzkazů. Lidka
Milá Lidko, děkuji za nádherný komentář... krásně nádherný... Přeji hezký den Tobě, Tvé lásce a dětem...Věrka
VymazatVěrko, tvoje milé vzpomínání mi připomnělo kalámáře! Já jsem byla asi poslední ročník, kdy jsme je používali. Také mi to připomnělo jednu rošťárnu, kdy jsme se spolužákem Pepou nakaňkali inkoust na židličku Petra co seděl před námi. Samozřejmě, že si domů odnesl docela nepěkný otisk na svých manchestrových kraťasech s kšandičkami. Já s Pepou jsme dostali první poznámku.
OdpovědětVymazatMilá Táni, děkuji za milý komentář. Kdyby jsi věděla jen, jak já bráchovi ( o 4 roky staršímu) záviděla psaní perkem a inkoustem. Přišlo mi to víc malování než psaní. A ta moje touha byla tak velká, že jsem si potají psala do deníčku inkoustem. Krásný den Věrka
VymazatVĚRUŠKO, KRÁSNÉ POČTENÍČKO I FOTKY ..... TABULKA JE NÁDHERNÁ ....JÁ DNES S ÚSMĚVEM VZPOMÍNÁM NA SVOU PRVNÍ DVOJKU V SEŠITĚ ZE PSANÍ, MÉHO NEJOBLÍBENĚJŠÍHO PŘEDMĚTU, NESLA JSEM JÍ TAK TĚŽCE, ŽE JSEM JÍ VYMAZALA ZMIZÍKEM ..... NAŠI NA TO SAMOZŘEJMĚ PŘIŠLI A JÁ SE MUSELA JÍT PANÍ UČITELCE PŘIZNAT .....PA, PA MARKI
OdpovědětVymazatMilá Markétko, děkuji za nádherné vzpomínání. Mám podobnou vzpomínku s omluvenkou do družiny :-) Vymazala jsem čas a dětskou rukou napsala jiný, abych mohla běhat po venku s kamarádkou ...a víš co je sranda? Ta stará paní učitelka mě pustila a naši to dodnes neví. zato si na to vzpomínáme obě s kamarádkou, která mi tu ilegální činnost pomáhala tvořit ve školní šatně na starých dřevěných lavicích...a jak jsme byly důležité, že už umíme psát jako máma s tátou :-))) Krásný den...Věrka
VymazatMilá Věruško,
OdpovědětVymazatkrásné vzpomínání a příběh s bačkorou mě opravdu pobavil. Sama jsem byla premiantka, ale zlobivá. Snad obden jsem opisovala body ze žákovské, protože jsem vyrušovala a lítala o přestávce. A na bílých punčochácích rudá kola od namořeného stupínku, kde jsem často klečela. Učitelka nás trestala i rákoskou a věř mi, že jsme žádnou psychickou újmu neutrpěli, ani rodiče neletěli nadávat učitelce, raději jsme se doma ani nepochlubili. A učitelka pro nás byla autorita. Vím, jak se dnes hodně dětí chová ve škole a co vše si dovolí. Krásný volný čtvrtek.
Milá Pavli děkuji za milý komentář. Tak to by sis rozuměla s naším Honzinem. Učil se dobře, resp. snadno , ale těch nápadů kolem...to je na dvě knihy... těch po domácky vyrobených granátů kterými se chlubil ve škole...bylo období, kdy jsem se už modlila, ať ho to přejde...a pak zase přišlo jiné období a další období a já se nikdy nenudila... a dnes? Je skutečně kreativním klukem co dělá v dílně letecké motory a když Pán Bůh dá, půjde touto cestou na vysoké škole...ale blbosti ho dodnes neopustily :-) Krásný den.Věrka
VymazatVěruš krásné povídání, ráda jsem si zavzpomínala i já, děkuji. Děvčata jste plné nápadů i inspirací, zvu Vás na můj projekt, jestli se chcete zúčastnit, mějte se hezky :-)
OdpovědětVymazatMilá Soni, děkuji za komentík i pozvání. Ty víš, jak moc jsme holky soutěživé. Určitě jdeme do toho:-) Jen musím v klidu, večer u kafíčka přečíst podmínky soutěže...jen co ten náš hyperaktivec usne :-) Krásný den.Věrka
VymazatMilá Věrko, při čtení tohoto článečku jsem si vzpomněla na svoji babičku. Jak ona krásně psala, takové to kroucánkové písmo, ale tak psaly asi všechny babičky, oni se to tenkrát takhle asi učili ve škole. Moc ráda jsem si četla její rukou psané recepty, pohlednice. děkuji za tu vzpomínku
OdpovědětVymazatMajka
Milá Majko, i moje babička tak psala a dokonce mne to učila. Nejprve rozcvičit ručičku labutí...učila mě jedním tahem labuť osmičkami...a taky uměla "švabachem" a já to tak moc chtěla umět... její recepty mám jako poklad psané rukou dodnes. A brzy je také vyndám a budu listovat a hledat její bábovku... neb Soni výzva v předchozím komentáři mne doslova oslovila. Je krása se těch starých časů dotýkat...krásný den...Věrka
Vymazat