A ještě jednou Neratov ...

Minulý měsíc se pro nás odehrával hodně v Neratově … v místě zázraků.

Začátkem prázdnin přijeli do Čech naši kamarádi ze Švédska. 

Naše cesta s nimi vedla kam jinam než do Neratova.

 Psala jsem o tom na blogu

ZDE

Jeli jsme na toto místo okouknout již osazené kopule v Neratovských věžích.

 Ochutnat tamní pivo a …

domluvit svatební obřad. 

Slíbila jsem vám v závěru onoho příspěvku, že se tam ještě tento měsíc vrátíme.

Stalo se. 

ZDE

♥

Ono to celé přišlo velmi neplánovaně, spontánně, s nasazením, nábojem 

a myslím, že taková byla i celá svatba. 

Domnívám se, že takový je i celý můj život. 

Vše velké ke mně přišlo z minuty na minutu.

 I tento den a tato chvíle… Díky Bohu.

♥

Když jsem řekla knězi, že bych si přála na svatbě
 jenom nás dva, svědky, jeho a Boha… 
v tu chvíli jsem ještě nevěděla, jak blízko jsem skutečnosti. 

Všechno, co si vysníme a  po čem toužíme celým srdcem…
je blízko skutečnosti.

Stalo se... ale přesto

 na naší tajné svatbě bylo tolik lidí … vždyť je to poutní místo.

Procházeli kostelem a zastavovali se.
Bylo to jako řeka, která plyne a nezastaví se.

Někteří si sedli a poslouchali pana kněze. 

Nebo tóny houslí naší Carolinky, která nám zahrála … 

Nebo naslouchali bubnování dešťových kapek 
na skleněnou střechu kostela.

 Když jsme si nasazovali prstýnky ... najednou se nebe rozzářilo blankytnou modří 

a i přes déšť k nám proudily sluneční paprsky.

Ten moment byl tak silný a zvláštní, že všichni zvedli hlavy k nebi …

♥

Dva dny po svatbě jsme jeli zase do Neratova.

Pana faráře jsme potkali před farou v montérkách, právě slezl z bagru. 

Děkovali jsme mu, předala jsem mu na památku svůj obraz 

a on nám vyprávěl, 

jak mu prdla hadice u bagru a kdybyste viděli toho oleje J

Všestranný člověk.

To jsem ještě netušila, co za chvíli uvidíme.

„Běžte se podívat do kopulí věží…“ říkal nám pan farář a já říkám to samé vám.

Ta podívaná bere dech...

Někdy se stane, že mi dojdou slova.

Tady jich není třeba. 

Jak stoupáte schod po schodu výše…máte pocit, 

že stoupáte k nebi. 

Každý schod je malý zázrak k tomu velkému.

♥

V každém mezi patře věže je okno, kterým vidíte nádheru Orlických hor.

Celou věží, točivými schody čtete, jako v galerii, cedule plné zajímavostí.

foto zdroj net

A když vystoupáte nahoru, jste na dosah skleněné střeše ve tvaru kříže… 

slyšíte ticho a tlukot svého srdce…

pak víte, že svět je kouzlo a 

 ... každý den je dar …

♥

S láskou Věrka