... obraz a písmenka ...

… už nějaký pátek ležel ve sklepě v rohu starý, zapomenutý, reklamní obraz. Zasklená fotka jakési závodní buginy. Na tomto místě ležela asi dlouho, neboť barvy byly vybledlé, její osud byl zpečetěn. A já pokaždé, když jsem šla ze sklepa či do sklepa, přemýšlela co s obrazem. Obrázek neurčitých barev vyndat nešlo…co s tím… včera mne políbila múza …

♥

… natřely jsme s Carolinkou zasklenou buginu tabulkovou barvou. Nalepily pár ptáčků, aby tabule nebyla tak moc černá a smutná … a o zbytek se postarala Carolinka úplně sama … její ptačí plochu jsem umístila do její výšky jednoho metru na zeď do kuchyně. Její prostor tu je pro její vzkazy nám všem …

♥

…stačí tak málo … a Carolinka touží umět psát…dnes jsme začaly trénovat vlnky, tahy, obrysy … je nadšená … ale nejvíce jí baví psát čísla J a počítat … počítá kde co … stromy po cestě v autě… rohlíky v krámě, když je vkládá do sáčku … panenky, které posadí na guči do řady … své poklady v dřevěné krabičce i dny, kdy za ní přijede kamarádka Natálka …

♥

… a tak jsem dnes při její nádherné snaze umět psát, vzpomínala na mé první tahy perem. Na první písanku. Moc mne psaní vždy bavilo, moc. Zaplňovat tu bílou linkovanou plochu hezkými kličky a vždy se těšit na hvězdičku od paní učitelky. Ta stará hodná paní učitelka s tišším hlasem, která měla na stole zelenou vázu a my jako děti se předháněly v nošení kytek pro ni….

♥

…na první třídu a školní lavice, které se sklápěly a uprostřed těch starých , krásných lavic byl kalamář. Pár tříd před námi ho ještě používalo. My měly už čínu se zlatou špičkou a do nekonečna jsme se učily na ni netlačit …

♥

… vzpomínala jsem i na chvíle mého syna, který v tento čas maturuje a v první třídě se doslova zamiloval do školní gumy. Byl od malinka tak perfekcionalistický, že pořád vše gumoval vše chtěl mít tip ťop. Paní učitelka mu jednoho krásného dne gumu zabavila… Domů přinesl cvičení a uprostřed něho díra jako pětikoruna. Říkám „co to je? Jak jsi to dokázal?“ …“ když já neměl tu gumu, tak jsem to udělal bačkorou“. Náš Honzík si vždy věděl rady, ne vždy to vyšlo podle jeho představ. Ale kdo z nás gumoval podrážkou bačkory? J i v tom spatřuji jistou dávku fantazie a kreativity…

♥

… a vzpomínáte si na svá první písmenka, číslíčka ? …

♥

krásné dny májové 

♥

Věrka 

... vlčí máky a koloběžka ...

... byl první Máj ...byl lásky čas ... a kvetly vlčí máky ...
psal se rok 2014
♥

 … naše Carolinka musela včera provětrat novou koloběžku. Kapička rtuti ukazovala 8° C, ale cesta k lesu na koloběžce byla nutností… ( tvrdohlavost je zřejmě genetická)  A já tak objevila taktiku, jak zhubnout do plavek… kupte svému dítku koloběžku J Nedobrovolně dobrovolný běh za ujíždějícím dítkem, vám k tomu napomůže … Nová koloběžka je prý krásná … má brzdu… má sedačku…a zvoneček … A skrze tyto atributy má Carolinka šťastnou jiskru v očích  …

♥

...zvoneček ...sedátko...brzda ... rovná se šťastná holčička ...

… a protože se náš Jája učí až se z něho kouří mluvit česky J (jak říká Carolinka), na pondělní maturitní  písemnou část z jazyka českého, procházka resp. výběh k lesu byl pro jeho klid v domě žádoucí. Co mě u lesa, v poli překvapilo, byla kytička, kterou jsme si domů přivezly.
Vlčí máky 

♥

... s kytičkou vlčích máků jsme domů pádily jako s větrem o závod... Carolinka měla strach, že ta rudá kytička nadobro uvadne ...
♥

… každé Honzíkovi narozeniny dávám na stůl do vázy narcisky…někdy tulipány …Letos jsme se s dcerou Kristýnkou smály, že Honzík bude mít o narozeninách  na stole šeříky jako rudoarmějec… ne, nemá … přinesly jsme z pole od lesa rudé vlčí máky … neuvěřitelné …

♥

… na jedno neuvěřitelné počasí si vzpomínám, jako malé dítě… Byl tenkrát první máj, kvetly třešně, jabloně, tulipány… a uprostřed průvodu, kdy jsme zběsile mávaly střapci na tyčce (nikdy jsem nerozuměla podstatě věci, proč? ) začal padat sníh. Tak intenzivně, že vločky doslova bodaly do očí…všude byla během chvíle sněhová peřina. Na červených tulipánech byla asi 3 centimetrová vrstva čerstvého sněhu …Myslím, že ten letošní extrém teplého počasí je lepší než ten vzpomínkový …

♥

... a co mne také moc překvapilo, že Carolinky krtkův dort (z minulého příspěvku) se nemusí dlabat. Ta její krása se dá krásně krájet a božsky chutná... milé překvapení ...
♥

... vlčí máky mám moc ráda...jsou mému srdci blízké ... milují natolik svobodu, vítr, slunce a vzduch, že nikde jinde krásu dělat neumějí ... jejich naturel těší oko jen tam, kam patří...v přírodě ....
♥

… a když vzpomínám na moji koloběžku? Byla modrá, jako ta Carolinky. Měla brzdu, v podobě malého péra, které mělo nádherný zvuk …stačilo ji jen promazat a já bych dnes neměla nač vzpomínat … všichni moji kamarádi věděli, že z kopce jede Věrka…když jsem brzdila, luxusně moje brzda vrzala. Nevím, zda jsem měla zvonek, ale určitě jsem neměla sedátko. To bylo mým snem, jet z kopečka a hrcnout si J Moje kamarádka měla zelenou koloběžku s malými kolečky a sedátkem a když po mě něco chtěla, vždy to byl výměnný obchod, za zápůjčku zelené koloběžky se sedátkem. 

♥

… jezdily jsme do kopečka a z něho celé dny… a byla to neúnavná činnost… a jsem moc ráda, že cca po 40 letech běhám za koloběžkou své nejmladší dcery, která jezdí se stejným nadšením, jako tenkrát její maminka  ...

 krásný týden plný krásných překvapení 

Věrka

♥

... pro VELKÉHO bráchu ...

… dort pro velkého bráchu nemůže být jen tak ledajaký . Byl vytvořen s láskou … malé sestřičky Carolinky. Šlehala, míchala, chutnala, tvořila, plácala … je to její první dort … první dort pro nejlepšího bráchu pod sluncem…

♥

… jejich láska mne často až dojímá. Neměla jsem to štěstí, abych zažila kvalitní, láskyplný vztah s bráchou. Osud mi ho nadělil požehnaně v podobě vzájemného vztahu mých dětí. Mají se tak moc rádi… cítila jsem už když byla Carolinka u mne v bříšku, že to bude fajn…kdykoliv mě pohladil bříško Honzík, Carolinka přestala kopat …cítila ten jeho klid a těšení … vždyť první slovo, které řekla, bylo „ JÁJA“. Přeloženo – Honzík. A od té chvíle to je náš Jája… moc ráda je pozoruji a poslouchám…je to pro mne ten nejlepší film života…kniha bez konce… příběh poznávání …

♥

… a protože je náš Honzík – Jája zemitý typ, dort musel být jak jinak než Krtkův dort. (recept zde) Kupa zeminy z bezvadné čokolády s krémem a zvědavé žížaly …

♥

 … za pár hodin usedne náš oslavenec do školní lavice a čeká ho zkouška jedna z největších. Písemná maturitní část z jazyka anglického. Často si na těchto stránkách vylévám srdíčko…víte, jaké měl v posledních dnech těžké období…a tak posílám mezi vás kus přání…držte mu palečky…bude to potřebovat …

děkuji

♥

... Carolinky dort pro bráchu, kterého má moc ráda ...
♥

… večer rozkrojíme (vydlabeme) Carolinky kreativní dort, opečeme masíčko na grilu …posedíme, popovídáme… uděláme si hezký večer s malou oslavou VELKÉHO bráchy …

♥

… přeji vám všem krásný den …

… vždyť každý den, je důvod k oslavě …

Věrka

♥

... když kvetly magnolie ...

… před 20 lety …

 narodil ses před 20 lety…

Kvetly magnolie a bzučely včely

a všichni nezměrnou radost měli.

Byl jsi tu…

Velký kluk s širokým úsměvem,

a já cítila, jak šťastná jsem…

že držím v náruči syna,

že ta chvíle je rázem jiná…

že jsme …a ty ses na mě usmál …

první den -  první úsměv …

a já věděla že jsme ty a já

navždy stejní ..navždy dva …

…jsi stejně prostořeký,

stejně logický,

stejně panovačný

a myslím, že navždycky…

… jsi otisk našich  dnů …

co mají (díky dětem) nádech snů.

Přejeme Ti Honzíku náš,

ať v žití štěstí máš.

Ať Tě láska na Tvé cestě  vždy provází,

ať nestrádáš, ať Ti nic neschází…

A kdyby přišla bouřka a vítr by pustošil cestu Tvou,

vždy na paměti měj, že máma s tátou  tu pro Tebe jsou…

Jsou tu pro Tebe a moc rádi Tě mají

a kdyby byla cesta do nebe, modré z něho Ti dají …

Jsi skvělý kluk a buď v životě vždy tím, kým jsi

mamka a taťka

 ♥

... pohlazení kašpárka ...

 

… předně chci vám všem upřímně  poděkovat za všechny komentáře a obrovskou podporu v minulém příspěvku. Děkuji…jste skvělé, hodné, milé, vnímavé a umíte druhému dát milé slovo…to je obrovská věc … moc děkuji

♥

... ranní slunce za oknem ...

 … a protože jsem slíbila, že příští příspěvek bude veselejší, příjemnější, pozitivnější … vkládám jej. Je to obyčejná neděle …  plná slunce … kvetoucí zahrady … hraní s pejskem … houpání na houpačce… rajské k obědu baštěné venku na sluníčku… kafíčku a sladkostech …o vůni vzduchu  ve vlasech…o obyčejné neděli s neobyčejnými pocity…

♥

... ranní slunce na zahradě ...

 … obyčejné neděli s neobyčejnými pocity, pro mne tak vzácnými, cennými po dnech minulých. Takové dny, kdy to s vámi zahrká jako s užíváním, pak pociťujete dny obyčejné, jako neobyčejné. A to je to kouzlo, to je ta radost, krása a poznání …

♥

... Carolinky víla, co patří našim bylinkám ...

♥

... černý či červený ... všechen rybíz u nás skončí v nějaké buchtě ...

... jedlička mi dělá radost... ať je zima nebo jaro ...

... dva největší kamarádi ...
♥

… a závěrem toho neobyčejně obyčejného dne, jsme zajely do divadla. Do loutkového divadla na krásné kašpárkovo představení. Všimla jsem si, že v divadle bylo hodně prarodičů s vnoučátky a pár maminek a tatínků …takových jiných. Neumím to popsat…asi jako, když otevřete dveře do zakouřené putiky, přesně víte, který host je denní štamgast. Má jakýsi nepsaný punc. Tak takový pocit jsem měla v dnešním divadle… když jsem pozorovala o přestávce rodiče a prarodiče. Jako by nás Pán Bůh tvořil do forem J Možná i na tomto principu fungují sympatie… kdo ví …

♥

... milující ptáčci, co z naší zahrady neodlétají ... asi dobré znamení ...
♥

 … každopádně jsem si vybavila svá dětská představení, jako dítě. Jak jsme chodívaly na představení „střevíčky“, v neděli odpoledne. Na první film v kině. Kino jsem milovala a mám ho ráda dodnes. Bydleli jsme pár metrů od kina a nezapomenutelný pocit ve mě zůstal, když se vysílalo v létě. Byly otevřena všechna okna v kině a nádherný tlumený hlas se nesl celou naší ulicí. Často jsme sedávaly na horkých letních schodech u kina a film poslouchaly…do aleluja … Kino je moji srdeční záležitostí …

♥

… co je však zvláštní, že když vybírám Carolince film, pohádku v kině, nikdy ne v Cinestaru. Mám ráda stará kina, kde jsou dřevěné sklopné lavice, kde cítíte  filmy všech dob, kde voní těžká červená opona a akustika je taková … nešizená. A takových kin je hodně…

♥

... moje ♥ záležitost... hrušeň ... babička jich měla v sadu spousty ...

... na anglickém trávníku už dávno nebazíruji a náš pes už vůbec... tak proto...

... nedělní rajská na sluníčku ...pohoda klídek ...

... po rajské  - siesta ...
♥

… naše Carolinka dnes odjížděla šťastná z divadélka a víte proč? Pohladila si v zákulisí kašpárka a já v tu chvíli věděla, že moje chmury jsou na ústupu … Její štěstí je mojí terapií a lékem na všechno na světě …

♥

přeji vám všem týden plný těch nejšťastnějších doteků 

Věrka

♥

... některé bolesti ...

 … některé bolesti bolí víc… zná to asi každý… musím s moji bolestí ven … sem … musím psát, abych se vyplakala očima i duší …

♥

... I love You ...
♥

 ... před spousty lety vstoupil do mého života muž s velkým M. Vzala jsem si ho, narodily se nám dvě skvělé a úžasné děti … život s mužem M nebyl nikdy nikterak jednoduchý…jak řekl časem můj kamarád psycholog, našla sis vlastně druhou matku. Optika si sedla na optiku… Ten , kdo zavítá častěji na mé stránky, ví , jak moc složitý, komplikovaný vztah s mámou mám … jak moc mě to bolí …i přes všechna odpuštění…

♥

♥ smyls mého bytí ♥

 … stejný vztah jsem si odstartovala hned po navléknutí snubních prstýnků … čas šel a já začala vidět, slyšet a cítit, že v tomto vztahu nemohu jít a být dál…už jen pro mé dvě skvělé děti, které mě doslova prosily, abychom někam odjeli, odstěhovali se, pryč a daleko…

chtěla jsem být ptáčkem a letět hodně, hodně daleko

♥

... tak moc má rád mladší sestřičku ...
♥

.. a já letěla…

vzala jsem do každé ruky dvě teplé dětské tlapky a šly jsme. Udělaly jsme ten osudový krok…do jiného města, do nových  škol, za novými kamarády, do nového domova. Prosila jsem svého muže, aby nám nechal místo, kde máme kořeny a kořínky. Místo, kterému jsem celé od piky dala nový kabát vlastníma rukama… místo, které patřilo našim srdcím…náš byt v prvorepublikové domě s obrovskou zahradou a košatou třešní.

…nabízela jsem mu byt jiný, nový …peníze… nic neoblomilo jeho zarputilost … a tak jsme šly a vše tam nechaly a nic nežádaly.  Pohladila jsem očima vše, co jsem měla tak ráda … třešeň, zahradu, dům s velkými okny kam trefilo slunce, cestu…a po ní jsem se vydala s dětmi pryč …

♥

... i tu starší ...
♥

 …a dobře se nám šlo … v tom našem životě…nikdy nebudu litovat toho rozhodnutí, té chvíle…která přišla v momentě, když jsem brouzdala napadaným listím, hřbitovem. Zastavila jsem se u jednoho náhrobku a četla … „ jen Bůh ví, co jsi pro mě znamenala…“ jako by mi Bůh řekl a napověděl … a já pochopila a šla… Bože díky…moc díky za tu chvíli…uměl jsi ji naprogramovat přesně v pravou chvíli … tak jako všechno…

♥

... vždy tátovi po ruce ... díky němu má rád práci ...
♥

… po deseti letech jsem začínala znova…a ráda… a s láskou … objevila se v mém životě láska… má životní láska a „táta“ mých dětí…hrdě  říkám, že je tátou všech mých dětí…všech našich 3 dětí … vychoval je, miluje je, rozdal by se pro  ně… dnes nesou i jeho jméno … to jméno je poděkování za všechny ty dny, kdy při nich stál, kdy stál při jejich mámě. Za všechny ty dny, které by bez něho byly prázdnými dny… nebyl za těch spousty let jediný den, kdy by jim jejich biologický otec zavolal, vyhledal, pohladil, uviděl… ty dny nebyly…

… bylo to 14 let  …

♥

... a to od útlého dětství ...

…a právě o jedné takové bolesti zde píši. Je mě plná… sekám zahradu, pod nohy mě padají na zem slzy… cítím, jak mě trápí ten bol a tak ho tady musím nechat… musím se z toho vypsat …

♥

… nastal soud … stál před ním biologický otec proti synovi… proti klukovi, který má svatý týden, jeho myšlenky mají ubíhat jiným směrem a slyší slova, plná lži, nenávisti a ponížení…jak je špatný syn, který nikdy nevyhledal otce, jak se má stydět… ta slova slyší od soudce. Máme 3 děti. Slušné, citově založené, chytré a hodné…  i když každý z nich má i nějaké mínusy, tak jako všichni na světě…ale jsou to 3 skvělé bytosti, za které bychom dýchali… a můj exmanžel se usmívá, tak jak to dělal celý život…a soud ukládá našemu synovi, tomu skvělému pracovitému a rovnému klukovi pokutu…resp. úhradu za soudní řízení…nejprve padají cifry v deseti tisících… pak cifra se o trochu zmenšuje… proč ???

♥

...TÁTA není jen slovo o 4 písmenech... táta je mít rád ...umět se dát ... a taky se často ptát ... nespat,když jsi nemocný... nejíst,když je málo v talíři... chápat, když přijde puberta a chtít dát kus sebe ... a to kdykoliv ... to je slovo TÁTA ...
♥

 Ten, kdo má platit se usmívá…ten kdo má dostat musí dát… vše je v této zemi obrácené … zvrácené … když jsem psala minulý příspěvek, neměla jsem tušení o čem bude příští. Dnes píši a potvrzuji, že veškerá lidskost, selský rozum a soucit je v trapu. A smyl pro spravedlnost? To bude brzy patřit do pohádkových knih. Přesto ji mám ve svém jméně – Věra - od slova víra. Věřím, pořád i přes veškeré pády, prohry, kopance… i přes ty bolesti v srdci i v duši, věřím… věřím, že někde tam,  je něco, co nese jméno spravedlnost… na Boží mlýny, co melou pomalu, ale jistě ...

♥

... mám vás moc ráda děti moje ...
♥

Motto těchto dnů:  „ co Tě nezabije, to Tě posílí“

Věrka - máma

♥

...radost z práce ...

... radost z práce ...
♥

 … již nějaký čas v sobě nosím slova o které bych se s vámi ráda podělila. Mám pocit, že se ze světa vytrácí selský rozum, úcta k druhým, hodnota lidské práce, intuice, obyčejná radost a především smysluplná komunikace… Co s tím? Nejvyšší čas o tom mluvit… nahlas a beze strachu… stanete se jedinečnými a radost se rozlije celým vaším bytím…a to za to stojí…

♥

… všechny 3 naše děti vedeme (jsme vedli) k práci. Tak, aby si v životě věděly rady, aby si uměly sehnat potřebné informace, aby věděly, že ta ruka, která začíná na jejich rameni, bude tou, která je vždy v životě podrží. Aby měly ze své práce radost a dokázala je naplňovat… Carolinka chodí do kroužku keramiky. Když jsme tam přišly první den, myslela jsem, že je chřipková epidemie. Ve třídě bylo 6 dětí. S ostychem jsem se skvělé, šikovné a nesmírně pracovité paní učitelky zeptala, kde jsou ostatní děti ? Usmála se a řekla mi,“ toto je plný počet, sem nikdo nechce chodit, tady se pracuje a rukama J“ Tam jsem si uvědomila, že managerské obory k prasknutí začínají mít svůj negativní dopad…. že práce začíná být diagnóza 

♥

... keramická hlína ... za okamžik se promění ve výtvor ... to je radost z práce ...
♥

… často se zamýšlím, proč a co se stalo v našich životech tak zásadního, že se vzájemně sobě vzdalujeme ? Vždyť ještě nedávno se lidé na ulici zdravili s úsměvem. Pomáhali si…existovalo něco, jako dobré skutky… měli radost, když druhý měl radost …dokázali spolu hovořit … dokázali spolu být … vraťme ten čas… ty pocity … emoce…

♥

... s láskou ...
♥

 …dnes jedna holčička v keramice, seděla, špačkovala,  nechtěla pracovat, byla drzá…a já viděla, jak ostatní děti po jejím chování pokukují…cítila jsem ve vzduchu tu uvolněnou morálku …a v ten moment jsem si vzpomněla na učitele z filmu Obecná škola, Igora Hnízda. Když holčička rozkňourale a středopozorně pronesla, že dělat dnes nebude, protože si ušpiní ruce a je to tu nuda… a viděla jsem pohled paní učitelky, jak zoufá …pomyslně jsem jako Igor Hnízdo bouchla do tabule a stejným tónem jsem řekla „… tak sem příště nechoď. Přihlas se do kroužku rybářství, tam budeš mít čisté ruce a naučíš se třeba být ticho…“ Paní učitelka mi očima děkovala. Holčička zrudla, děti se zasmály. Od té chvíle, jsme už její drzost nezaznamenali… pracovala a vytvořila krásné dílo …

♥

… jako malé děti jsme měly z dospělých respekt. Také jsme zlobily, jako všechny děti všech dob, ale jinak. S citem a taktem…věděly jsme co můžeme, co ne… nejsem typ člověka, co by držel děti tzv. u huby…ba naopak, jsem pro volnost, pro radost, pro úsměv, pro rozvoj osobnosti, ale tím správným směrem… Proto zvedám obě ruce pro, říkat věci nahlas … pro vychovávat…pro jít příkladem… pro pracovat … pro být lidmi …

 ♥

... mám radost ... když vidím, jak naše děti rádi pracují ... a práce je naplňuje ...
♥

... pro radost jsem vytvořila Carolince, které domácky říkáme Kačka ,ceduličku na její zahradní altánek  (který je stále v pracovní  fázi výstavby ... a pracujeme na něm moc rádi ... snad to je dobrý příklad :-)
♥

... přejeme vám naplněné a smysluplné dny ...

 Věrka & Carolinka

♥