… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

sobota 25. října 2014

... sobota ...


... většina z vás ví, jaké dny v posledních časech mne provází a jak velký boj je přede mnou. Jak moc musím šetřit sil a nabírat nových. Někteří z vás, co čtou mé řádky už dlouho, také ví, jak složitý vztah mám s moji mámou. Jak moc mne to trápí od dětství. I knihu co píši jsem nazvala „Máma“. Ale v dobrém slova smyslu. Tak jako v dobrém slova smyslu, jsem rozeslala před dvěma lety srdíčko na dlani, jako symbol lásky a citu. (Dodnes létá mezi lidmi.) Pár dní potom, co mi z nepochopitelných důvodů máma zavolala, ať se mám hezky, že bude lepší, když o sobě nebudeme vědět. Ať nevolám, nepíši, neozývám se. To mi sdělila po dvou letech, kdy neviděla moji bytost ani mé tři děti, jedny z nejúžasnějších bytostí. Cestu jsem si ze slušnosti a z morálního pocitu  domů našla. Vzala jsem za kliku i odpustila. Ale dnes se stalo něco, co musím ze sebe vypsat.

A tak, jako když v televizi jde film s nehezkými záběry, je upozorňováno, že film není vhodný pro děti a mladistvé. 
Píši, že kdo nechce číst mé dnešní hrůzné chvíle, jedné obyčejné a nemocné mámy, nechť zavře tento blog.


Dnes jsem se svoji rodinou přijela k mým rodičům. Můj Petr s našim synem zde dělali o dřevu. Moje máma s tátou si mě pořádně ani nevšimli. Jen mi oznámili, že na oběd přijede můj bratr. Ten bratr, který mě a moji rodinu neviděl 6 let. Nezná, jak vypadá naše Carolinka (jeho neteř). Ten bratr, který očernil a nebojím se říci, okradl naši rodinu. Ten bratr, kterého matka miluje až do nebes. Ten bratr, který mi od prvního dne mého života jen a jen závidí a skrze to nenávidí.
Pozvali ho na svíčkovou ač věděli, že přijedu i já. Holka, co má být především v klidu a pohodě. Musí být obklopena pozitivem a to ze zdravotních důvodů.
Zkrátím to.
Dovolila jsem si říci, že dnes na oběd jede naše rodina jinam. Že nechci sedět u stolu s bratrem a to jen proto, že musím být v klidu. Jakékoliv napětí, je pro mne nežádoucí. Strhla se scéna jak z italského filmu.Jaká jsem neslušná, nevychovaná, netaktní ...Křičeli na mne a hnali mne jak toulavého psa od domu. Matka mne vyhodila z domu se slovy, že si nemoc vymýšlím !  Moře osočení...moře bolestí...Když ji můj Petr poprosil o kapku slušnosti, že se nesmím rozčilovat, protože je to tu o životu. Odvětila : „No no, takových bylo a bude...“


Celé se to ve mně uzavřelo. Děti mě separovaly z té scény..volali na křičícího dědu
„ už DOST !...mami sedni si do auta, prosím odjeť...maminko, prosím “ ...poslechla jsem...bylo to zlé, dramatické... a já si kladu otázku, kde se na světě bere tolik zloby? Kam se vytratila láska? Kam tolerance? Zdravý rozum? Cit a soucit? Jak je možné, že některým rodičům nezáleží na dětech?
 A  v tu chvíli jsem si uvědomila, že ač jsem prožívala v posledních časech dny všelijaké...své děti miluji a ony mne. Stojí při mně a vynesly by mne třeba do oblak, jen abych byla v pořádku a klidu.  Abych  byla jejich zdravá MÁMA ...


Nemusela bych to tady vůbec psát. Ale musím ...pro ten pocit, abychom si vážili křehkých vztahů plný lásky. Každé dobro vraceli dobrem a každé láskyplné gesto užívali naplno. Život je křehký a cenný. Všechny kouzelné a hezké chvíle rozmnožujme a ty opačné...zahoďme...
... neničme si drahocenné životní chvíle...
Vaše Věrka

87 komentářů:

  1. Opět po delší době poslouchám tvojí hudbu která řekne vše místo slov a tvá matka nevím jestli to bude někdy lepší ale máš děti a ty tě opravdu mají rádi a co víc chtít navštiv mě na blogu budu ráda Měj se Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evi , děkuji za Tvá slova. Nemohu s jistotou říci nebude to lepší...ale momentálně vím, že mám jiné záležitosti na starosti, než negativní nesmysly , zlobu , hněv a závist ... Krásnou neděli.
      Věrka ♥

      Vymazat
  2. Věruško, ani nevíš, jak je mi z tvých slov smutno, mámy tu mají být pro své děti .... foukat jim bolavá kolínka a hladit po čele, když jsou nemocné .... ať jsou malé nebo velké ..... Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Markétko, a já to taky tak dělám a dělala celý život...a vím, že upřednostňovat jedno dítě před druhým je téměř trestné...Krásnou neděli. Věrka ♥

      Vymazat
  3. Věruško ... čo napísať ... prečítala som si tvoje vyznanie a sedím, hľadím do obrazovky a rozmýšľam ... takéto správanie vlastnej rodiny mi je našťastie cudzie... Viem, že existuje, poznám niekoľko podobných osudov, ako je tvoj ... ale k tebe mi akosi nepasuje ... ako mohla takáto matka vychovať takú skvelú, citlivú a milujúcu dcéru ... našťastie vychovala a tá dcéra rozdáva lásku a porozumenie plnými priehrštiami ... je neskutočne šikovná, tvorivá a veľmi silná ... Tvoje deti ... a vlastne všetky deti ( myslím teraz aj tie 60-ročné, ktoré tiež majú svoju matku) môžu byť šťastné ak majú milujúcu mamku ... lebo ako vidím, nie je to samozrejmosť ... Vierka nateraz tvojich rodičov a brata úplne vypusti z mysle ... venuj sa sebe, Carolínke i manželovi ... príde čas, keď sa všetko na dobré obráti .... ale s tým dobrým už musia prísť oni ... Prajem veľa sily a lásky ... :) ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lauro, rozumím Tvým slovům...jsem máma s velkým M, pro děti bych udělala co je v mých silách...jenže to jsem já...ty...a spousta skvělých maminek co sem chodí. Proč jsem jaká jsem, je asi tím, že jsem vždy chtěla být opakem mámy...cítit její ruce, polibky a já si řekla tam kdysi dávno v dětství, že tak budu žít pro své děti. V mém dětství to chybělo...zato dnes objímám svoji kupu dětí jak to jde...a oni jsou tak moc rádi...je vše jak má být. Včera jsem zavřela dveře. Dveře, kde je zloba a nenávist. Pouštím do svých dnů světlo...Krásnou neděli plnou slunce ♥ Věrka

      Vymazat
  4. Věruško. Tvůj dnešní vyznání mi vehnalo slzy do očí. Dnes se mi narodila první vnučka a o to to cítím intenzivněji. Nedovedu si představit, že bych neměla svou rodinu kolem sebe.
    Prosím buď silná. Máš kolem sebe silnou rodinu (manžela s dětmi) a o tu se opři.
    Přeji ti silnou vůli a hodně lásky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, předně Ti moc a ze ♥ blahopřeji k tak skvělé životní a jedinečné události. Užívej toho daru, kouzla a lásky plnými hrstmi a doušky. To je ten praví život a radost. A o tom to je. A i já už chci a toužím jít touto cestou. Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  5. Ufff, to je těžké čtení, Věru, neohlížej se, buď sobec. Zahleď se do sebe a všech lidiček, kteří jsou s tebou v dobrém i zlém. V životě jsem si taky prožila v rodině leccos a věřím na Boží mlýny. Domlely a semlely. Bylo mi osm, když nás kvůli jiné ženě opustil milovaný táta. Osm let mi trvalo, než jsem se přestala trápit tím, že o nás nestojí (mám bráchu). V sedmatřiceti jsem s ním odžila rakovinu plic. Macecha chodila do práce a já jsem s ním byla od rána do odpoledne. Nešlo mi o majetek, chtěla jsem s ním být a slyšet, alespoň jednou, že mě má rád. Nedočkala jsem se, ale odpustila jsem. A pochopila, že na to prostě neměl. Moje máma při mě stála a nikdy jí nezapomenu, že se nezlobila, ale byla na mě hrdá. Vychovala mě s láskou k lásce. Ty jsi jí také plná a proto teď bojuj za sebe, pro tvého muže , děti a pro nás, které tě máme rádi. Ostatní ať vedou svůj boj. Krásnou neděli, Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radu, absolutní souhlas. Od včera jsem přestala vyvíjet jakékoliv snahy jen proto, že jsou to rodiče a je tu moráln kodex. Ono tu je mnohem víc, co je nda tím...zdraví...život...láska. A o to bych lehce mohla přijít, kdybych řešila to, co jsem včera nechala za zavřenými dveřmi. Věta, kterou vyřkla máma, že takových bylo a bude...to ve mě zavřela...Dnes mi je mnohem lépe. Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  6. Co na to říct.
    Jedině snad Věrko, odpustit a opustit. Vaše nemoc říká, že je potřeba dělat něco v životě jinak a mohu se mýlit, ale myslím, že ten nedobrý vítr vane právě z téhle strany. Možná bylo nutné prožít znovu v těžké chvíli mnohokrát opakovanou situaci a nakonec z ní vytěžit pro sebe informaci o tom, jakou cestou se dát po úspěšné operaci. Nejsem psycholog, ale takhle nějak mi to vnímám. Držím palce - všechny. A obracejte se teď na ty, kteří Vám mohou a chtějí dávat a ne na ty, kteří Vám stále berou. martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, přesně těmito slovy mi to včera v autě vysvětlila dcerka Kristýnka. A já to tak cítím už spousty let. myslím, že mé trápení jsem si v sobě stohovala, jako komínek z hadrů ve skříni, mj. na tom má matka lpěla.Jak to nebylo v komínku perfektně srovnané, vyházela mi to a dávala za příklad sice bezcitného a hloupého bratra, který to uměl :-) Mudsím se dnes už smát. Život není o perfektním pořádku, který mne mj. pořád provází...je o pohodě a lásce třeba v nepořádku :-) Teď už to musí být dobré, odpustila jsem ji milionkrát...teď už bez všeho toho všeho, teď už sama...Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  7. Věruško, je mi smutno, nevím, jaké to je mít takovou mámu. Já měla neskutečné štěstí a moje maminka byla pro mně tou nej..na celém světě..Když mi bylo 23 a těšila se ze života, tak mi odešla , navždy..nedokážu popsat tu bolest a chybí mi dodnes..Nedovedu si představit, mít svou mámu nablízku a přesto jako by nebyla..cítím s Tebou a myslím, že jsi na tom hůř..Moc na Tebe myslím a i přes tohle všechno špatné,co se Ti děje, mysli na sebe, své děti a lidi, které máš ráda..však existují boží mlýny... Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Inko, i já na ně věřím...nevím, co se mým rodičům bude odehrávat v jejich hlavách , duších a srdcích po včerejšku...ale já vím, že se tím už nechci trápit, nezajímá mne to...nějak ta pomyslná poslední kapka přetekla. V tak těžké mé životní situaci a toto...to je hrůzné...ale odpustitelné...dělám to proto, abych měla čisto v sobě...a zdraví...a život...a lásku, která je smyslem mého bytí...Krásnou neděli v Věrka

      Vymazat
  8. "NENÁVIST VYVOLÁVÁ SVÁRY,KDEŽTO LÁSKA PŘEKRÝVÁ VŠECHNA PŘESTOUPENÍ".
    Přísloví Šalamounova 10-12.
    Dobré a požehnané ráno,Věruško,jaksi se mně nedostává slov,proto jsem si vzala na pomoc Bibli. I dnes při mši svaté budete se mnou......v modlitbě Helena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, tak moc děkuji, moc...to je to, co mne tak uklidňuje teď...pozitivní slova plná lásky...Ještě že do rána tu se mnou zůstaly všechny děti i vnoučátko. Je nám dobře. Teď holky vaří v kuchyni a pojedeme na trh...děti chtějí moje štěstí...to je tak podstatné...Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  9. Věruško,něco podobného jsme zažívali s rodiči od mého manžela.Vypiš se uleví se ti.Máš tady nás.Alibabka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alibabko, já jsem už tak nastavená, že bolesti zachytí papír. Když nepíši, tak maluji, ale musí to ven...neumím rozjímat bez odezvy...komunikace je pro mne stěžejní. A proto z celého srdce děkuji za všechny tato slova...za blog, kde se umíme potkat...podržet se ... podpořit se...♥ Krásnou neděli Věrka

      Vymazat
  10. Milá Věru, nedokážu pochopit, jak se matka může takto chovat ke svým dětem, dělat rozdíly. To snad ani není matka a otec :-( Vykašli se na ně!!! Zapomeň a hýčkej si svoje děti a muže, to jsou osoby, které o tebe stojí a hýčkají si tě. Nenech se rozčilovat a netrap se. Nyní se soustřeď jen na sebe, rozmazluj se a nech se rozmazlovat.
    Posílám ti hodně síly, všechno bude dobré, věřím tomu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danu, máš pravdu a já s tím souhlasím. Je dobře , že jsem to sem napsala, protože si všichni uvědomíme ty pravé a cenné hodnoty v rodině. Jedno z dětí včera řekl, mami nebreč, to není máma, to je člověk, který Tě porodil...dlouze jsem přemýšlela o té větě...a došla jsem k závěru, že je to pravda. Ona mi v mých 24 letech sdělila, že mě nikdy nechtěla...to se mnou otřáslo...ale dnes když si obraz složím dohromady, to mluví za vše. Jiné to nebude. Ale aby to bylo jiné, musím já se začít chovat jinak. A tak ten den přišel...a jednou třeba řeknu Díky Bohu...Krásnou neděli...Věrka

      Vymazat
    2. Věru, tak to je síla :-( ale děti mají pravdu, je to jen osoba, co ti dala život, víc se jí nezabývej a věnuj se svým milovaným.
      Papa

      Vymazat
    3. Milá Danu, děkuji za Tvé řádky plné pravdy. Síla to je...dva dny jsem ležela jak zabitá...bez síly a energie...až dnes odpoledne jsme šly s Carolinkou hladit sousedovic kočky...pořád nabírám síly, moc mi ta sobota vzala... Věrka ♥

      Vymazat
  11. Ahoj Věruško, máš můj obdiv, jak to všechno zvládáš Asi bych nejela tam, kde nejsem vítána. Moje osobní zkušenost je však jiná než ta tvoje a tak nemohu vědět, jak bych se zachovala na tvém místě. Držím ti palce, bojuj o své zdraví a svoji rodinu. Asi nevyřešíš to, co bys chtěla - snaha musí být oboustranná. život není jednoduchý a každý problém nás někam posouvá. Třeba časem přijdeš na to, proč to všechno je. Myslím na tebe. ahoj Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Zuzanko, moc děkuji za Tvá slova. Já už taky nepojedu nikam, kde o mě nestojí...to je další změna v mém životě...kašlu na slušnost, takt a já nevím co. Dělat věci podle toho, jak velí vnitřní já...to je pro mne teď důležité. V úterý můj Petr byl u našich a řekl, jak závažná situace je se mnou. A mě bylo divné, že mi za celý týden naši nezavolali, nezeptaly se, jak mi je...a mě to bylo líto...no, všechno je jak má být... a já to začínám chápat. Nemám zažívat lítosti, neb tyto pocity mne dokopaly do stavu, kde jsem...konec všem lítostem a hněvu a strádání...Krásnou neděli ♥ Věrka ♥

      Vymazat
  12. Milá Věruško, ani nevíš jak moc Ti rozumím. Moje máma měla vždy na prvním místě mého bratra, mne vychovávala babička až než jsem šla do první třídy. Bohužel se nic nezměnilo ani v dospělosti. Letos na jaře mi máma umřela, i když to bolí moc, cestu jsme k sobě nikdy nenašly.Možná proto mám sama čtyři děti a tu velkou lásku, kterou člověk tak moc potřebuje. Hodně sil Ti přeji a hlavně zdraví, pa Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Haničko, děkuji za souznění a pochopení. Je to tak...některé cesty jsou zarostlé trním...ale prd je snaha platná, když z jedné strany se cesta klestí a na druhé straně se staví hradby...V tu chvíli, když si to člověk uvědomí, nezbývá nic víc, než jít jiným směrem...jinou cestou...A to mne nějak docvaklo včera. Asi ta její historická věta, která třeba byla vyřčena ve vteku, hněvu...ale byla...na tom se nic nemění...a já děkuji dnes za ni...Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  13. Milá Věrko, nevím co napsat. Z toho co jste musela prožít mě úplně mrazí. Asi bych si měla uvědomit,že můj vztah s rodiči není tak špatný jak sem si myslela. A taky si vzít poučení, abych nikdy nebyla na své děti tak zlá jako vaši rodiče na vás.Ještě že máte svoji milující rodinu. Mám v hlavě tolik myšlenek, ale chybí mi ta správná slova. Myslím na vás každý den a držím palce. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jitko, kdyby jste jen věděla, jak moc jsem včera opakovala větu nechte mne být...musím být v klidu. A vše jen proto, že jsem si dovolila rodiče neuposlechnout ve jménu mého klidu a zdraví. Máma přeci navařila celý hrnec svíčkové a co ji jen zbylo knedlíků...je to tak malicherné, nízké a směšné...kvůli tomu, že jsem neposlechla mě raději b´vyhnaly z domu...no comment... a kdo poslouchal mě? Mé nářky, ať nekřičí, že jsem nemocná a musím být v klidu... je moje děti a můj muž...vše se seběhlo tak moc rychle...a mělo to tak být ...Děkuji za vaše myšlenky a palečky.Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  14. Věruško, moc smutné , při čtení jsem měla slzy v očích. Umím si představit jak Ti v té chvíli bylo. I když to pro Tebe bude těžké, Ty to teď musíš hodit za hlavu....teď jsi Ty a musíš myslet na sebe. Tvé děti i Petr stojí při Tobě, mají Tě rádi a to je to hlavní. Ta síla kterou teď potřebuješ, tu Ti dají.
    A nezapomeň máš i nás, své virtuální kamarádky, které jsou s Tebou a drží Ti palce.
    Věruško, měj se krásně, stále na Tebe myslím a každý večer se za Tebe modlím. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, a to je tak dobře, že mám virtuální kamarádky,...tolik fajn čtení.,.,.a fajn chvil. Vážím si své úzké rodiny, jejich lásky a obětavosti. Zbytek už neřeším. Není co... Děkuji za Tvá slova a přeji krásno neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  15. Já se ti divím,že jsi tam vůbec šla.Potřebuješ klid a víš,že ho tam u nich nenajdeš,asi už nikdy.Nechoď tam,kde nejsi vítána.Máš svou milující rodinu a lidi kteří tě mají rady,těch se drž.Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, to je ta má slušnost a solidarita a naivita...a pryč s tím...Tvá slova si beru k srdci...nepůjdu nikam, kde o mě nestojí...Děkuji ♥ Krásnou neděli. Věrka ♥

      Vymazat
  16. Zlatíčko to mě bolí a mrzí :(. Ani nevíš jak ti rozumím. I když moje vztahy s mou mámou jsou o dost lepší pořád cítím, že lásku kterou potřebuju dostávat nemám. U nás to je spíše takové přenášení z mámy na mámu, asi se to nikdy nenaučili ten mateřský cit právě od své mámy. Nikdy nepochopím proč vlastní máma svým dětem ubližuje i když někdy neúmyslně. Ve mě je tolik lásky, že ji mohu rozdávat plnými doušky a moc se těším na svoje děti, protože jim dám vše co já jsem nedostala. Vím že to asi nepůjde jen tak na to nemyslet, ale věřím že ti tvůj muž a tvé děti pomohou zapomenout ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za Tvé řádky... budeš skvělá máma...cítím tu lásku Tvou až sem...a já to měla tak nastavené vždy stejně...Jako malá jsme plakávala pod peřinou a přála si být dospělá...a víš proč? Abych měla kupu dětí které budu milovat a oni mne... A sen se mi splnil...stal se skutečností...a to je moc dobře.Krásnou neděli ♥ Věrka

      Vymazat
  17. Věru rozumím a cítím...moje máma se chovala podobně,nedokazala jsem úplně odpustit,tolik bolesti snad ani odpustit nejde...Moc moc držím pěsti!Posilám objetí ,sílu a naději.Vera

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věruško, jsem ráda, že mi rozumíš...já jsem včera přestala s veškerými snahami. nemají smysl ani význam...jak řekl pan Svěrák ve filmu Kolja...jednoho dne ... A DOST ... ten moment ve mě nastal a Bůh ví, proč právě teď ... Děkuji za vše...Věrka ♥

      Vymazat
  18. Věrko, ze článků na blogu je cítit, že něco v dětství je totálně špatně. Ten vztah s mámou si táhnete celý život jako kouli na noze. Nejsem psycholog, ale tu nemoc máte z toho. A strašně Vás obdivuju, že jste se pořád snažila vycházet s rodiči a ponižovala se. Už to všechno bylo řečeno v komentářích nahoře, odstřihněte se od bývalé rodiny. Vy nejste špatná, to oni jsou špatní. A máte neskutečné štěstí ve svých dětech a manželovi a to je nejvíc na světě. Moc držím palce!!! Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, toto je pro mne jeden z nejdůležitějších komentářů. Někdo, tedy Vy, vyslovil to, co si dlouhá léta myslím. Cítím... Ale jak říkají čtyři dohody, neb´vytvářej si domněnky. Ale to bychom si nemohli vytvářet ano vlastní úvahy...takže máte stejné myšlenkové pochody, úvahy, jako já. Nechci aby si někdo myslel, že to mám za zlé, nebo nedej Bože dávat vinu druhým...určitě ne...chyba je ve mě, že jsem to dovolila....připustila...trápila se. A taky naopak dobré je to, že to člověk rozšifruje a přizpůsobí se tomu, jak dál. V mém případě to zas mne včera vyřešil osud...rodiče...bratr...vše nežádoucí pro mé lepší dny...Právě před chvílí mi blikal mobil s nápisem Táta. Za pár minut Máma...už jsem to nezvedla... Věrka ♥

      Vymazat
  19. Věru mám husí kůži a nevím co napsat. Snad jen, že budeš muset být ke své "nerodině" stejně nemilosrdná a zapomenout na ní, jinak Tě to zničí. Udělala jsi pro to abyste k sobě opět našli cestu vše co se dalo. A pokud o to druhá strana nestojí, tak nemá smysl tím trápit sebe. Možná si jednou uvědomí jakou udělali chybu. Jednou totiž budou pomoc potřebovat oni a pokud je Tvůj bratr takový jak píšeš, tak se ně vykašle zvysoka a oni zůstanou sami. Spravedlnost existuje i když je někdy strašně pomalá a zničující. Upni se k tomu nejlepšímu co v tuto chvíli máš. K Tvojí skutečné rodině, která Tě miluje a která Ti stojí za všechny boje co Tě čekají. Na ostatním nezáleží. Držím palečky a posílám spoustu energie. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, Je to tak. S každým slovem a myšlenkou souhlasím. Dál je to každého vlastní cesta...je to smutné...ale v podstatě to nejlepší, co se mohlo stát...pro všechny... Kristýnka s Carolinkou tu teď chystají obídek . Honzíček jezdí s autíčkem po zemi, táta s Jájou štípají dřevo a kolem mne je pohoda a klid. Blikající mobil není to, co bych měla řešit... Je mi dobře. Krásnou neděli ♥ Věrka ♥

      Vymazat
  20. Milá Věřičko, já se úplně ztotožňuji s názorem paní Světlušky a předposlední Lenky, co píše o kouli a nemoci z ní.
    Víš, kdyby byla tvoje máma, nebo oba rodiče rozumní, tak ustojíš i svůj vztah k bratrovi, i když je o proti tobě jiný, sobecký, má rád jen sebe, nemuseli byste se navštěvovat, ale společnou návštěvu u rodičů byste prokonali ve slušnosti, jako mezi příbuznými. Ale když to v něm matka živí a k tobě se chová tak nepochopitelně, musíš se s tím smířit, nemá tě snad ráda od jakživa, někdy se to tak stává. Je sobec a bratr po ní a tatínek v tom tak nějak lítá a je pod jejim vlivem, mamka asi umí manipulovat.
    Proto ti to osud dal tvoji pěknou rodinu. A už se nesnaž, jen se trápíš. Po tomhle nemůže žádná rozumná komunikace fungovat. To už je na zhroucení, pomyšlení, že tam musíš jet, tak s bolestmi žaludku, jen deprese. Nejde vypustit z hlavy, to já vím, myšlenkám neporučíš, ber ji jaká opravdu je, že si na tobě vybíjí svoje emoce a nejde to změnit, jiná zřejmě být neumí a hlavně nechce.
    Také jsem měla smutný den včera, písnu do e-mailu. Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danu, souhlasím...kdysi dávno řekl můj šéf historickou větu "kde není IQ je vždycky problém" A já dodávám a taky kde není EQ ...emoční koeficient...a mě se to včera potvrdilo...Budu se těšit na Tvé řádky...Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  21. Jinak se Ti k tomu vyjádří ateista, jinak člověk věřící. A i věřící na to budou pohlížet z různých úhlů pohledu.. Já jsem přesvědčena o tom, že Tvoje duše ví, proč si vybrala zrovna tyto rodiče a proč se rozhodla projít touto zkušeností..A jsem taky přesvědčená, že jednou to do sebe všechno "zapadne" a Ty řekneš "jo takhlééééé..." :-) Tady padlo nahoře v komentářích tolik pravd, já nebudu přidávat nic dalšího..jen můj oblíbený: "POUČ SE Z VČEREJŠKU, DOUFEJ/VĚŘ V ZÍTŘEK, MILUJ DNEŠEK" :-)
    A jinak..člověk se diví, co všechno jsou schopni lidi navzájem si vykřičet do tváří..já jak poslouchám ty lidské příběhy, tak někdy těžce nevěřím..ale vždycky si rychle uvědomuju, že každý je na té své cestě, na jiné duchovní úrovni..různí lidé, různé duše, co potřebují různé zkušenosti..a tak se učím neposuzovat, nesoudit..Věřím, že proto tu jsme..aby jsme se učili..Věru, já si myslím, že Tvá duše prostě přerostla Tvé rodiče..a tak je nech..ať si dojdou, budou-li chtít trochu "výš"..a když nechtějí - jejich volba..Žij si svůj život..Žaneta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Žanetko, děkuji za Tvá slova ♥ Já jsem kdysi četla, že to v životě lidí chodí, jako ve výškovém domě. Někdo je v 20 patře jiný v přízemí. Ten kdo je výš může rozumět těm níž neboť tam kdysi byl. Obráceně to nejde. To odpovídá i Tvé teorii. Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  22. Milá Věrko, nedivím se , že hledáš cestu domů, já bych to neudělala jinak. Také jsem se snažila léta, abychom byli rodina.Tak jako jsem byla odmala zvyklá. Ale člověk míní a život mění, nebo jsem něco uděla špatně?Proč sestra emigrovala a nechala mi tu nemocnou mámu? Ptám se už víc jak 25 let. Proč ten, který mi byl vším, mě nechal s naším synem a šel za jinou? Ptám se už také hodně, hodně dlouho?Věruško, máš úžasnou rodinu, ta Tě podpoří a udělá vše co Ti na očích vidí. Už se nesnaž, tam kde to nikdo neocení, taky jsem to vzdala a soustředím se na syna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Tvá slova a náhled zkušeností. Krásný zbytek dne ♥ Věrka

      Vymazat
  23. Moje milá Věruško, víš, já jsem učitelka reiki, ale nejen jeho a tak již i za ta léta praxe vím, co je "za oponou" nemocí a prostě ti musím napsat něco, co odporuje zdánlivě všemu, co většina z nás zná ale zároven je to jediné možné k tomu, aby jsi pochopila a mohla se tak i kompletně vyléčit. Beruško, po "starém" tě napřed vystískám, pohladím a nechám tě se vyplakat. Nicméně pak hned musím říci, ono je to moje milá tady na tom světě úplně o něčem jiném než o našich emocích, ty jsou tu nutné, pochopitelně, ale jen, když je správně pochopíme, můžeme tu být nadále zdraví. Už kdysi dříve, když jsi psala o návštěvě tvé mámy, ve mně tehdy úplně zatrnulo a jak vidím, cítila jsem to bohužel tehdy správně. Naprosto nepochybuj nyní o tom, že za tvou nemocí je přesně toto. Aby jsi svou nemoc však mohla zvládnout, budeš se muset naučit vidět svět "jinýma očima", což však v žádném případě neznamená, že nebudeš dál tak milá, laskavá a se srdíčkem otevřeným, ale že pochopíš něco víc...Tví rodiče a nejen rodiče, platí to všeobecně pro nás všechny, dělali, dělají, v danou chvíli TO nejlepší, co za dané situace, s jejich znalostmi, zkušenostmi,výchovou aj. udělat mohli. Nic víc, nic mín. Vypadá to šíleně, já vím, ale věř mi, že tomu takto opravdu je. Jedině, když toto pochopíš/me, můžeme se vyléčit. Všichni máme za sebou nějaké bolesti, špatnou výchovu, zlé kamarádky, co nás šikanovaly, apod. Jediné řešení je však je pochopit. Není v první řadě nutno jim odpustit, ačkoli toto je skvělé, ale když je začneme chápat, můžeme se z tohoto bludného kruhu dostat. Ani já jsem nikdy neměla skvělé vztahy s rodinou, to platí dodnes, ale naučila jsem se s tím žít, protože jsem již především správně pochopila. Když si vezmeš třeba tvou mámu, zcela jistě to ani ona jako dítě neměla lehké a bylo jí do života tvou babičkou předáno to a to a ona to s největší pravděpodobností dělala jak jen mohla, byt se to tobě či jiným naprosto takto nyní nejeví. Když půjdeš dál, tak tvé babičky máma předala tvé babičce toto a toto a tak dál. Věruško, změn pohled na svět, změn i svou nemoc. Tvá nemoc je právě schována a zakuklená do potlačených pocitů, to není dobré. Tento tvůj článeček mne to potvrdil. Beruško, jsi nádherná samostná bytost, jen je třeba se nyní i obrnit "jinak". Své rodiče jsi si s největší pravděpodobností zde pro svou reinkarnaci nahoře vybrala, právě proto, aby jsi se zde na Zemi něčemu naučila, aby jsi dostala své Lekce potřebné k tvému růstu a ty také od svých rodičů právě dostáváš. Existuje navíc jedna metoda, zkus si ji ted, třeba ti pomůže nejrychleji. Jmenuje se Hooponopono. Vyslovuj denně od rána do noci, bud nahlas, či v duchu, tyto věty: promin mi, odpust mi, děkuji, miluji tě. V jakém pořadí je jedno, když neřekneš vše, také to nevadí. Jsou to věty, které léčí programy v tobě, ano, skutečně v tobě, protože my to nejsme jen tady a ted tyto bytosti, máme v sobě celý vesmír a všechno vědění světa, ale také všechny "špatné" programy světa. Pokus se třeba i těmito větičkami změnit nyní tok svého života. Změn sebe a změníš i své vibrace a nemoc se jednoho dne rozloučí sama. Pochop ji, pochop co se ti tu právě děje a postav se k celé věci i "jinak". Moc se omlouvám, asi to zní i trošku tvrdě, ale nemohu jinak, je totiž právě potřeba, aby jsi viděla "všechno", co je za závěsem. Pokud si o tom budeš potřebovat více pohovořit, nebo si jen tak povídat, najdeš mne zde:http://oasis-in-universe-planet-earth.blogspot.co.at/.
    Láska, andělé aj. ti také pomohou, ale finálně to zůstává v tvých rukou. Věruško, vyplakej to, ale pak se na to pojd podívat i jinak. Opravdu vím, o čem mluvím. Mír začíná ve mně. S láskou a úctou Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ivu, na tolik , moře slov, pro mne důležitých slov musím říci jedno jediné slovo - DĚKUJI ♥ Vždy jsem byla dobrá žačka a ráda se učila novému a když mne to zajímalo, tak to více... musím si Tvá slova přečíst ještě několikrát...vezmu si je k srdci ♥ . Co je však zvláštní, že vždy, když mi máma ublížila a bylo toho hafo...plakala jsem...časem bědovala...křičela...nadávala...psala...Včera nic...vážně jsem cítila pocit zavření...jako když jde na filmovém plátně titulky a na konci těch písmenek slovo END. Bez emocí...bez lítosti...bez ničeho...neumím to popsat...bylo to ploché...o ničem...prázdné...A pro mne nesmírně pokojné...a osvobozující ... Věrka ♥

      Vymazat
  24. Ach Věrko, tak takovou negativní smršť, kterou jsi nyní ve svém rozjitřeném nitru ze zdravotní prognózy musela včera zažít, jsem nečekala. Z tvých jiných rozjímání jsem pochopila, že vztah matka - dcera je velice špatný, ale že je to naprosto bez kouska citu a pochopení z její strany, to se mi nechce ani věřit. Každý rodič je přeci šťastný když jsou šťastní jeho děti, to je základ. A pokud si sourozenci něco během života udělali, víceméně je to jejich věc a jako rodič bych měl nechat vše spíše na nich a ne to ještě "podpalovat" různými hloupými připomínkami. Přeci každý z nich má svůj život, svou cestu a mohou se rozejít na těch cestách jako sourozenci, ale rodiče by to neměli řešit, mělo by jim záležet na každém z nich jednotlivě. Tvá matka je ohnisko tvých problémů, máš je v sobě usazené od dětství, tak se vůbec nediv, že nastalo období kdy tvoje tělo řeklo A DOST. Včerejší záležitost to jen potvrdila. Kdyby rodiče byli chápající, neuspořádali by společný oběd vás všech, a pokud to chtěli vzít jako "vyřešení vztahů či problémů", měli tě na to upozornit předem, jestli s tím souhlasíš a chceš....Věrko, už se tím přestaň trápit, oni si to opravdu nezaslouží, tvá pozornost, energie, všechny síly se musí soustředit na tebe samou. Oni si ty dveře zavřeli sami, tak je tak nech být. Zřejmě stejně nikdy nepochopí jaká vlastně jsi perfektní MÁMA a BYTOST. Tvá rodina je pro tebe to nejdůležitější, každé z tvých dětí ti to dokazuje již nyní jak tě mají rádi, tak je miluj a miluj i sama sebe. Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Álo, jedním slovem SOUHLASÍM. Povím Ti, že zde na mém blogu se našlo tolik dobrých lidí, duší , bytostí...že mi dokáží vygumovat tu šílenou sobotu. Dokáží mě povzbudit, nabít pozitivní energií, která jak dobře chápu , mi byla léta odebírána...do nikam...Jsem za vás za všechny tak moc ráda...Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  25. Věruško, je mi moc smutno z toho, co jsem si tu přečetla. Jako dítě jsem zažila zlobu vůči mojí mamince ze strany její tchyně, mojí druhé babičky a nemám na tu dobu nejlepší vzpomínky. Vlastně jsem zažila obojí, protože obě babičky s námi bydlely a byly každá tak jiná. Mamky maminka byla milující, pomáhala mamce v domácnosti, pomáhala mě vychovávat. Druhá babička, to byl někdy křik, pomluvy, neměla pro nás děti dobré slovo a mou maminku neměla ráda, nebyla to nevěsta podle jejího gusta. Divím se , že mamka neodešla, táta se jí totiž nikdy nezastal a přiznal to až po letech, že se měl babičce postavit, ale už bylo pozdě. Moje máma byla ten nejbáječnější člověk mého života, moc mi chybí, někdy bych se jí potřebovala svěřit a už není. Byla jsem nejmladší, brácha se brzy oženil a sestra byla tátův miláček, vztahy jsou někdy složité a člověka to poznamená na celý život. Vím, že tě to bolí, ale teď se soustřeď na sebe, máš kolem sebe milující rodinu a tě podrží a jsme tu i my.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za chápající slova...soustředění na sebe začalo :-) . Všechno tak do sebe zapadá...stačí se zastavit, zamyslet a poděkovat...Věrka ♥

      Vymazat
  26. Věruško,
    mohu Ti jen poradit, prosí, bez ohledu, že je to Tvoje máma, nestýkej se s ní (odborník by Tě jistě řekl totéž)! Zničilo by Tě to. Sama to vím ze své zkušenosti. Také znám jednu takovou zlou ženskou (není to maminka, ale nechci psát v jakém jsme vztahu - jistě víš kdo). Hodně let urážela, ponižovala, ubližovala. A jednoho dne jsem se prostě zařekla, že se s ní už stýkat nebudu. Bolelo to moc, ale dnes jsem šťastná a lituji každého dne,kdy jsem to trpěla. Zatímco mě je jí líto, ona mě strašně nenávidí....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pavli, děkuji i za TVé řádky. Čím více tu čtu komentáře, tím více se mi začíná vynořovat celistvý obraz toho všeho. Holky, Pavli...všem vám tak moc děkuji...vedete mne za ruku a učíte chápat...a až se pustím, budu zdravá a šťastná máma...Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  27. Dnes to byl důkaz toho, jak štěstí jedněch, překvapivě může deptat ty o kterých by jsme si to nikdy nemysleli. Tvrdý zážitek, ale vlastně ti prokázali službu. V okamžiku, kdy zjistíme co nám způsobuje nemoc, je to už dobrý počinek k jejímu vyléčení!
    Opatruj se a žij to vaše štěstí ještě intenzivněji:-)!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Renatko, děkuji za Tvá slova, pravdivá slova. Je to tak, skrze tvrdý zážitek mi byla prokázána velká služba. Mám pocit, jako by mi praskly železné obruče kolem mého já. Prostě to tak cítím. Krásný nový týden ♥ Věrka

      Vymazat
  28. Milá Věrko,
    je moc smutku a bolu ve tvém sobotním vyznání.Byl to test Tvého Já.Proto,že ses o svoji bolest dokázala podělit,měla by být menší,nebo lehčí.Ty jsi jí dokázala unést.Po téhle sobotě už holka moje zlatá uneseš a zvládneš všechno.Věř,že potoky slz,které jsme všechny,co tvé řádky čteme vyplakaly odnáší zlo a vše špatné pryč.
    Věruško a tu svíčkovou tu ti nabízím,u nás se vaří taky dobrá.Mám to natavené v životě takto.....přátelé jsou rodina,kterou si vybereš...a..Kamarádi mých dětí jsou i moje děti.Máš-li zájem buďte mou rodinou.Babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Babi Jířo, moc děkuji za Tvá slova a i pozvání na svíčkovou. S díky přijímám. A myslím, že i malá Carolinka a (všechny naše děti), protože mají svíčkovou rádi a zaslouží si ji jíst v klidu a v přátelské atmosféře :-) A tak to má v životě být...myslím si, že pro ně to je tak velká lekce do života...transparentní lekce, jak se nechovat k druhým.Jejich pospolitost a vůči nám je ještě o to větší...Děkuji za vše ♥ Věrka

      Vymazat
    2. Věruško,neberu to jako frázy.Myslím to vážně..Mám ráda kolem sebe pozitivní lidičky a ty taková jsi.Jsi jediná komu jsem zareagovala na blog.Moc ráda(i celá moje rodina)vás poznáme.Babi Jířa

      Vymazat
    3. Milá Jířo, písni mi prosím na email vera.si@seznam.cz Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  29. Věru,vůbec nevím co na tohle napsat. Je to tak smutné. Ale Věrko, ty běž dál, dál svým životem se svými dětmi a se svým Petrem. Věrko posílám ti moc síly.
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, děkuji za Tvůj komentář...jdu dál...musím a chci ...Věrka ♥

      Vymazat
  30. Milá Věruško, přesto, že už tady bylo napsáno všechno a se vším bezvýhradně souhlasím, nedá mi, abych vám i já nenapsala. Jste slušný člověk, který byl vychován k úctě k rodičům, a vy i přesto, že víte, že dostanete "napřesdržku" tak tam přesto jdete a tu facku dostanete.Ale i rodiče by měli mít úctu ke svým dětem. Dětem, které už v životě něco dokázaly, poctivě žijí, s láskou vychovávají svoje děti. Ale pokud tito rodiče svoje děti nerespektují a ubližují jim, jde veškerá slušnost a úcta stranou a je opravdu nutné se odstřihnout.Ta zloba z jejich strany je závist. Závidí vám, že máte hezký život, zdravé, krásné a hodné děti. Vám se život i přes jejich zlobu povedl a to je žere. A ta vaše ošklivá nemoc je, podle mne ta křivda,nashromážděná ve vás za celý život. A abyste se uzdravila, tohle se už nesmí opakovat . Ve vaší rodině je tolik lásky a pozitiv, že je k životu nepotřebujete a i bez nich to zvládnete. Naopak, ta jejich zloba by vám pořád škodila. S vaší rodinou a se vší vaší vzájemnou láskou se budete uzdravovat rychleji a určitě budete v pořádku. A věřte, že boží mlýny melou a jim se to vrátí. Naďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Naďo, děkuji za Tak přínosný a pro mne nesmírně milý komentář. Je to tak. Můj první manžel byla totožná kopie mé matky. Vyřešila jsem to po nekonečných deseti letech rozvodem. No a nyní to musím vyřešit stejně i zde. Vlastně musím mluvit v minulém čase, ...jsem to vyřešila podobným způsobem. Život je dar a ne laciná cetka. A tak tímto způsobem k tomu musím přistupovat. Ne slovy "takových je a bylo..." Ne, to v žádném případě ne. A tak úsměv na líce a hlavně čisto do duše..prostor pro hezké věci a ne pro křivdy, urážky, zlobu a bol...dost dlouho to tam leželo...už dost těmto časům... Krásný den a slunce v duši Věrka ♥

      Vymazat
    2. :-))))))))))))

      Vymazat
    3. Nadi, vím, jak to myslíš, ale tady by byl na místě spíše výraz "vycepován, vycvičený" k úctě rodičům. Protože je pravdou, že nádoba prostě nemůže vydat, co nebylo do ní nalito, a Věrčini rodiče mají evidentně problém sami se sebou a taky sami navzájem. Když nemáš úctu k sobě, a nemáš ji k partnerovi, tak ji nepředáš dětem. Však to sama matka Věrce vykřičela, že je "nevychovaná"... "Tak proč jste mě nevychovávali ?" Jak se vždycky ti lidi sami usvědčí..To, že mají "pacholci rodiče" kolikráte tak skvělé děti, není vůbec jejich tzv. výchovou, ale tím, že ty děti mají v sobě tak vyspělou duši, že prostě odmítnou jít cestou zatrpklosti, zlosti, zloby..A kolikrát to bývá na jejich úkor..Pro mě to je tak "šíílenéé", co se tady odehrává, ale teď to myslím i v pozitivním slova smyslu..Protože operací Věrka odstraní to špatné na fyzické úrovni..a teď dostává to zlé i z úrovně mentální a duševní..Přes tady to "peklo" ji začíná nový, krásnější život...:-) Věřím v to. Žaneta

      Vymazat
    4. Milá Žanetko, děkuji za skvělá slova. Možná nebylo náhodou, že jsme z té šílené soboty cel naše rodina jeli na oběd do hájenky s názvem Peklo. bylo v tom Pekle totiž krásně....Hledám sílu pro další dny. Sobota my jich moc vzala.... Za vše moc děkuji...Věrka ♥

      Vymazat
    5. Nedivím se, to by porazilo i vola. Ale to bylo včera..teď je teď..a ty jsi teď a tady..včerejšek je pryč. Máš naštěstí tolik zdrojů k dispozici, že tu sílu budeš mít. Myslíme na Tebe, teď už i s manželem, kterému jsem četla Tvůj příspěvek, a pak jsme dlouho do noci probírali vztahy mezi lidma..Tak odpočívej a snaž se myslet na to krásné. Ža.

      Vymazat
    6. Také jsme to s manželem probírali, tak všelijak obecně, byla jsem toho plná a musela jsem se "podělit".....

      Vymazat
    7. holky moc děkuji...ono víc hlav víc ví... ono to mělo i ten pozitivní dopad, že naše rodina, drží mnohem více u sebe...a když si vybavím, jak Honzík, ten Honzík, který ještě před pár měsíci byl k uzoufání svým chováním, křičel na Kristýnku "ségra zařaď tam jedničku a jeď prosím už s mamkou pryč..." uvědomila jsem si, jak sv´skvělý kluk je...jak skvělá je Kristýnka, která se mnou ujížděla jako s větrem o závod...jak skvělá je Carolinka, která se mě držela jako klíště a jak skvělý je můj Petr, který zahodil vše a utíkal mým rodičům říci co si myslí ...a já sedla k počítači a napsala jsem to světu...všem mým blogovým kamarádkám proto, aby viděly, jak velká může být na světě zloba a své vztahy si navždy hýčkaly. A já si budu hýčkat vztah s vámi, neboť mne nesmírně naplňuje...Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
    8. Jojo, Alí, tady jde vidět, jak nás Věrčin příběh zasáhl a učí.. učí nás všechny. Já mám známou, která ve svých tehdy skoropadesáti letech našla tu sílu a když jsme jednou seděly sami dvě, tak mě začala vyprávět, jak se o ní bavili před ní její rodiče..A já jen mlčela a poslouchala, protože jednak ta známá je introvert na entou, takže jsem si byla vědoma, že to otevření se mi není jen tak a jednak jsem si uvědomovala a přímo cítila tu bolest, kterou přede mnou v tu chvíli vyplavovala ven..bylo to v ní takovou šílenou dobu..poznamenalo to její žití..To co mě řekla, jsem rozdýchávala snad týden..A tenkrát jsem pochopila, že kdybych si i já neprošla trpkou zkušeností s rodiči, tak bych ji neuměla zcela pochopit..a stejně jako teď když něco píšu tady, tak bez těch zkoušek bych tady psala jen teoreticky..Fakt to zní neuvěřitelně, ale na jedné straně to člověku hodně hodně vezme, ale na druhé straně to neskutečně dá..A tím, že manžel byl taky u těch "zážitků", tak teď umí poslouchat a prožívat to, a nebere to jen jako "nějaký ženský problém"..poznal, zažil spolu se mnou, co to je, když tě nejbližší srazí pěkně na to dno..No, nezabilo nás to, ale posílilo :-) Žaneta

      Vymazat
    9. Moje milé kamarádky z Věruščina blogu,
      to je ohromná síla a veliký náboj energie,která díky Vám všem běží napříč naší zemičkou.Je ve vás všech tolik moudra.....já sama z vás mám ohromný pocit dobra.Promítlo se zde mnoho příběhů a já jen koukám s otevřenou pusou a uslzenýma očima,kolik ze sebe dokážete dát.
      Věřte,že se člověk díky těmto poznatkům stává pokornějším a začne kolem sebe šířit více dora.díky všem okolo.Dík za Věrušku. Babi Jířa

      Vymazat
    10. A já měla slzy v očích, když jsem si přečetla pozvání na svíčkovou :-) A nejen na ni :-) To je teprv něco, Jířo !!! :-) Žaneta

      Vymazat
    11. Žanetko,
      ta svíčková je nic...proti tomu dokázat se odrazit ode dna.A co už vůbec nechápu jak někoho může na dno srazit někdo z rodičů.To se přece nevyskytuje ani u zvířat stejného druhu.Ale člověk moudrý bývá pitomcem.Ono tohle písáníčko je moc dobrá věc.Když se dostaví nezdar, můžeš srovnávat a zjistíš jako já,že jsi v úžasné pohodě, proti jiným,kteří zažívají takováto příkoří.tak proč vás nemít rád proč,když to ni nestojí ani korunu stačí pár slov a obejmout.Mějte se krásně.A odteď jen krááásně jdu šít další prostírání pro Ježíška. Babi Jířa

      Vymazat
    12. Ahojky holky...Jířo a Žanetko, jste skvělé. Všechna ta slova, myšlenky...i hrnec svíčkové...to je to, proč nelituji jediné vteřiny, že zde vylévám srdce. Vy mi ho pomáháte zvedat, uzdravovat...vy všichni. A já vám za to vše děkuji. Vím, že se mezi námi najdou lidé, co nevěřícně kroutí hlavou. Ale vědí oni, co je kdy v životě potká? Jak moc budou potřebovat pomoci? Od odříkaného chleba největší kus....říkávala moje babička... Jsem moc ráda, že jsem autentická...že tento blog je autentický...žíví a dýchá. A hlavně pomáhá. Mě i nám všem...Děkuji. Věrka ♥

      Vymazat
  31. Věruško, společného máme víc, než si myslíme... Můj vztah máma-dcera nedávno dospěl do stejného bodu. Přestala jsem si nechávat ubližovat. Nastavila hranice. Skončila s manipulací a vydíráním - já nevděčná dcera... Bylo to třeba. Člověk vydrží hodně, ale někdy to dojde do bodu, kdy už by zničil sám sebe... Jednou jsem si představila můj vztah s mámou jako nádobu plnou citu... A při každé ráně v nádobě ubývalo a ubývalo a ničím se nedoplňovalo, až zůstala úplně prázdná... Pro mne bylo poslední tečkou to, že mi máma nepřišla ani na svatbu... Vím, že z jejího pohledu to bylo to nejlepší, co mohla udělat, já do poslední chvíle doufala... A pak najednou byla nádoba prázdná, necítila jsem nic... Už to ani nebolelo. Nebrečela jsem. Jen jsem to přijala. Pochopila jsem, že jsme každá někde úplně jinde. Ona dělá vše, jak nejlépe umí a že i díky ní jsem teď já tam, kde jsem teď... Je to nepochopitelné, bolavé, ale přijala jsem to... Mám úžasnou novou tchýni, milující rodinu... Miminko na cestě... ♥ A stejně tak i ty - máš tu nejúžasnější rodinu! Myslím na tebe... G.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gabčo, předně přijmi ode mne gratulaci za báječnou zprávu o miminku.Moc Ti to z celého srdce ♥ přeji. Tak moc si to zasloužíš. A děkuji za Tvé řádky životních zkušeností, za Tvé povídání...moc děkuji. Znamená to, že jsi ukončila komunikaci? Já v rámci nabrání nových sil ano. Nějak jsem přestala brečet, jako ty...přestala mít bolavé rány, jako ty....najednou NIC. A to je asi dobré znamení. Přeji hodně síly a ať je Tvůj požehnaný čas plný lásky ♥ Věrka s rodinkou ♥

      Vymazat
    2. Ano, přestala jsem komunikovat. Přestala jsem dělat, co mi bylo nařizováno. Teď jsme se viděly při čtvrtletním DPH a vše probíhalo v klidu a míru... Třeba si někdy k sobě opět cestu najdeme, ale pokud to tak budeme obě chtít a budeme to tak cítit... Nejdu už proti svému cítění... To jsem se také naučila... Jsem upřímná sama k sobě. Úcta a respekt musí být z obou stran... Věřím, že pochopení celé této události ti hodně pomůže i na cestě k vyléčení se... ♥

      Vymazat
    3. Milá Gabčo, i já . V neděli mi před obědem zvonil mobil nejprve od otce pak od matky...nechala jsem vyzvánět...bez odezvy. Asi zbylo hodně svíčkové a bratr se na nedělní siestu nedostavil, tak mě asi chtěli pozvat...je to k nevíře... už to neřeším. Oni to totiž taky neřeší. Nevím,jak chtějí žít s vědomím, že vyhnali z domu dceru vážně nemocnou...co se s ní děje? Jak žije? Co prožívá? Jenže to vše jsou jen mé myšlenky...ne jejich. A jak jedna dobrá duše napsala, pokud e neozvou, nestojí mi ani za mrknutí okem. A jiná dobrá duše dokonce mi sdělila,že škoda, že jsem na blog k článku neuvedla telefon na matku:-) Jak jsem napsala, ve mě se to nějakým zvláštním způsobem uzavřelo. Moc děkuji za Tvá slova ♥ Věrka

      Vymazat
    4. Holky moje nemůžu spát.prostírání jsem ušila a jdu nakukovat kdo co připsal.
      Věrko, tvý rodiče nevyhnali nemocnou dceru.Tvý rodiče jsou vážně nemocní!! a vyhnaly svou dceru,která by je mohla naučit lásce k druhým.Pro ně to je průšvih.Oni tu pomoc možná budou potřebovat víc než ty,ale oni mají v sobě tolik zla,že se tam dobro od ostatních nevejde.Ale ty,ty máš na rozdíl od nich sílu, svou i oklolí. Babi Jířa

      Vymazat
    5. Milá moje Jířo, včera jsme si pozdě v noci telefonovaly s dcerkou Kristýnkou a je zvláštní, že ona mi přesně tato slova v ten samý čas říkala také. Já se teď už zaměřuji jen sama na sebe...není to sobeckost, je to zodpovědnost. Zodpovědnost za své nejbližší. A dnes večer určitě vložím milý příspěvek...nějak to cítím...Děkuji ♥ Věrka

      Vymazat
  32. Carolinko, ač Vám tady moc nepíšu, ale sleduji Vás... chodím k Vám na kávičku a v posledních dnech posílám tajně objetí... dnes se mi u čtení drali slzy do očí. Nechápu, kde se něco takového v člověku vezme. Posílám hodně sil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Romanko, jste moc hodná a za Vaše objetí tuze děkuji,. Opravdu jej potřebuji. Dnes však svítí slunce, je mi po dlouhé době i dobře. Opět s Carolinkou prožívám v kuchyni doslova koncert...po obědě půjdeme udělat kolem domu zimní truhlíky a večer vám ten den sem dám. Jako poklad krásného dne, prosyceného sluncem a klidem. Jako poděkování za všechny ty komentáře ve chvílích hodně zlých...Za zaslané síly moc děkuji...budu je hodně moc potřebovat. ♥ Věrka

      Vymazat
  33. Šla jsem se podívat jak se ti daří a teď tu brečím jako želva.Moje máma je na tom podobně,jsme čtyři sestry a nevím čím jsme si zasloužily to,že o nás nestojí ani o naše děti.Má ráda jen peníze a sama sebe.Už tolikrát jsem se z toho chtěla vypsat a teď čtu tyhle řádky.Jsi odvážná,když o tom dokážeš psát.Už od dětství jí odpouštím a ona nám stále bodá kudlu do zad.Bůh mi odpusť někdy je to opravdu náročné.Jsem nejstarší a moje setřičky jsem musela hodně chránit.Nakonec jsou všechny skvělé a já je moc miluju a budu je pořád bránit.Neboj zase bude dobře......jsi jako lvice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leničko, jak moc bych Tě objala a pošeptala "prosím netrap se..." Musela jsem ujít velký kus cesty, abych pochopila, že trápení je špatná cesta. A proto Ti moc dobře radím, netrap se, neobviňuj se, nenič se...a to samé řekni i svým sestřičkám...jen nás to ničí...a lidé jako jsou tyto mámy si to vůbec nezaslouží. Mají z našich bolístek snad i radost. A radost vypadá jinak. Já jednu takovou právě stahuji ve fotkách z dnešního dne. Obyčejný den prožitý v klidu a v pohodě, s láskou a pro druhé...nebo třeba i pro sebe...to je radost a to stojí za to žít...posílám velké obejmutí...Věrka ♥

      Vymazat
  34. Milá Věrko, toto moc bolí, nechápu to, jak se takhle může chovat MÁMA ke své dceři?!... Ale máš svou lásku, své milující děti, naštěstí tě má kdo obejmout... ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dášo, ano, je to tak. Ani já to nechápu a už ani nechci...pomyslná poslední kapka přetekla. Zvedám oči k lásce, k dobru, k lidem, kteří si to zaslouží...a život jde dál...Děkuji za Tvá slova pochopení. ♥ Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka