Moje
knížka byla 17.5.2017 uložena do trezoru autorů v Praze.
Mé
šťastné číslo je každé, které obsahuje sedmičku. Tak snad i tento datum štěstí
přinese.
♥
Je
to pro mne vždy nezapomenutelný pocit, když vkládám knihu do tohoto trezoru.
Podepisuji všechny pečetě a kolem mne je obrovský archív s vysokými stropy, kde je tolik
děl a dílek …až se z toho točí hlava… Mezi nimi je nyní i Moje
knížka.
♥
Pohádková
kniha Moje knížka je o lásce …
♥
Dobrodružství,
přátelství, touze, víře a naději.
Je o
všech podstatných lidských hodnotách a vlastnostech.
O
tom, co jsme jako děti prožívaly a co se postupem všedních dnů a dospívání začalo
ztrácet …. Fantazie, přirozenost, sny a
touhy…ty nejčistší, co pochází ze srdce …
A právě proto se v jedné z mnoha starých
krabic, v jedné podkrovní půdě, po letech probouzí skřítek Povídáček. Pod nánosem prachu a času …
Jeho křišťálové srdce, kterým otevírá každé srdíčko, spalo tolik let … Nyní přichází
skřítek tato srdce probudit a ukázat jim, jak je na světě s láskou
krásně. Vždyť každý den je dar…
Ve
své mošničce má další srdce, kterým činí svá kouzla.
Když uzdravuje, vždy
praví:
„
Otevři srdce – přichází zázrak…“
všechno
se v ten moment rozezpívá nejkrásnější písní, barví všemi barvami a voní
všemi vůněmi ... je to zázrak, když se probouzí láska…
♥
Jeho
velkou kamarádkou se stává malá holčička Mia, která bydlí v domě, kde je stará půda. Bohužel Povídáček neuposlechne její rady, když ho uschová na čas na dno
proutěného koše ve starém dřevníku ... Povídáček je unesen toulavou kočkou….
Prožívá
v 17. kapitolách Moji knížky spousty dobrodružství.
Potkává
hodně zlého, ale ví si s tím rady …Umí probouzet srdce … lásku …mění pohled na
svět …Získává tak hodně přátel.
Věrného
kamaráda Nosáčka, veverku Zorku, motýla Benjamínka, starého "slepého" hlemýždě, pár dvou vrabčáků Čimču
a Ráru, moudrou sovu, kouzelnou starou lípu a v ní ducha lesa …dokonce i
zlá a toulavá kočka se promění skrze Povídáčkovo kouzlo v hodnou a milou kočku,
která si najde svého pána a paní na jedné farmě u ovcí.
V příběhu
má své místo i nenapravitelná Muchomůrka zelená zvaná Eufrozie.
Čeká vás hodně dobrodružství
… krásných chvil, nějaká ta moudra i pohlazení na duši a to bez rozdílu věku…
Dle prvních názorů pověřených osob, je Moje knížka žánrově velmi blízká pohádce Malý princ. Pokud tomu tak je, jsem víc než poctěna ....
♥
V knize si budete moci číst příběh skřítka ze země Srdce Povídáčka, příběh holčičky a
jejího tatínka, který si po letech na svého kamaráda z dětství vzpomene a také
přímo hovořím, jako autorka knihy se
čtenářem. Vedu ho za ruku a doslova a hmatatelně mu vyprávím o pocitech a dávám
mu prostor jen a jen pro něho …
♥
A
protože jsem Vám slíbila malou ochutnávku z Moji knížky. Tady je …
text je ještě bez korekcí. Přeji vám
hezkou chvíli …
♥
(část kapitoly sedm) … Společně
s napravenou kočkou zamávaly starým moudrým borovicím. Větvě borovic
zašuměly a borovice zvolaly do dálky za nimi :
„Věci
nepřicházejí přílišným chtěním, ale radostným očekáváním …“ Byly to moudré
staré stromy. Na cestu domů dostal Povídáček s rezavou kočkou moudrá
slova. I ty příteli můj, když se těšíš a nemusí to být velká věc, postačí
maličkost, tak Tvé těšení je krása všech
krás. A věř mi, že Povídáček se na Miu moc těší. To je ta síla, touha, krása, co
ho žene vpřed. Co mu dává chuť do jeho kroků. A že má nožičky malé, bosé, ale
tak odhodlané.
„Jak
se vlastně jmenuješ kočko rezavá? Měl bych to vědět, když si teď spolu vandrujeme světem.“
„Říkají
mi různě. Jsem odjakživa tulačka. Většinou na mě volají Kšááá … Fůůůj … Jedéééš
… Mazej … To všechno jsou má jména.“
„
Aha, ty nemáš domov ani rodinu? Ani pána ani paní? Nemáš ani svoji misku
s mlíčkem? Nehraješ si se svými kamarády ani dětmi? “
Kočka
se smutně dívala vpřed. Mlčela a tiše si to našlapovala lesní cestou.
„Tak
pak tomu všemu rozumím. Ty jsi nikdy nepoznala lásku, když Tě všichni odhánějí.
Chudinko kočičko. Ty nemáš ani jméno…“ Povzdychl si Povídáček.
„Budu
Ti říkat Rézičko. Jsi tak hezky rezavá. Jsi hezká kočička a teď jsi ještě
hezčí. Máš jméno.“
Kočička
se kouzelně podívala na Povídáčka a tím nejhezčím hlasem mu poděkovala.
„Děkuji
Ti… za jméno. Za to, že jsi mě udělal lepší.“
„Ne já, to láska. A ty jsi jí
pomohla, aby se v Tobě probudila …protože,
když otevřeš srdce – přichází zázrak …“
Přeji dny plné lásky
Věrka
♥
