Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 21. února 2020

Příjemné zastavení ...

Foto:  zdroj Univerzita Karlova


A když si myslíte, že máte práce až nad hlavu, vždycky vám přijde osud říct,
 že se mýlíte...
Přidá vám ještě kousek a nebo lépe, ještě větší kus...
Jsou to signály a zprávy, že máte stále ještě rezervy...
A když je bez negativních emocí přijmeme, přijde něco,
 jako překvapení od života...

Třeba zazvoní telefon a tam se ozve příjemný ženský hlas se zprávou, 
zda máte v ten a ten den čas...
Čas na oběd s váženým člověkem, 
kterým je rektor Univerzity Karlovy, pan profesor Tomáš Zima, 
který by Vás velmi rád poznal osobně.

Děkuji za milé pozvání. 
Za příjemnou chvíli, kdy jsem mohla představit 
 panu rektorovi Univerzity Karlovy aktivity pacientské organizace Jelimán
 pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, 
které velmi ráda konám. 
Konám je pro vás, pro každého z vás, komu je zapotřebí.

Představila jsem velmi ráda motivační projekt Sad nadějí 
a Kouzelný kalendář / Magic Calendar, který jsem vydala na podporu tohoto projektu.
 Osobně jsem tak věnovala a předala do rukou 
pana rektora Univerzity Karlovy, prof. Tomáše Zimy tento Kouzelný kalendář.


Tak, až zase budu mít pocit, že nevím co dřív...
že práce je víc než dost... třeba přijde příjemné zastavení...

Třeba zazvoní telefon ... 

A nebo pozvu vás na milou chvíli ... milé zastavení ...


Foto: zdroj Univerzita Karlova

úterý 18. února 2020

den D ...



18.únor je pro mě dnem D. 




Již nikdy ho v kalendáři neprojdu bez povšimnutí...

V tento den jsem podstoupila náročnou onkologickou operaci 
a díky ní a následujícím dnům, jsem dostala druhou šanci na život.

Dala jsem si slib, a nejen sobě,  
že budu světem sít motto : 
"každý den je dar..."

Psal se tenkrát rok 2015 a já ještě ten rok 
vydala první kalendář "každý den je dar".

Od té doby vydávám pravidelně tento 
Mámin kalendář - každý den je dar
a mám přání obrovské a neskromné...
aby těchto kalendářů - každý den je dar,  
neslo na své titulní straně co nejvíce letopočtů...





Šla jsem však dál...

Kromě úsilí pomoci onkologickým pacientům,

jsem vydala několik knih o oslavě a radosti života...





Nespočet knih, předně těch pohádkových, 

jsem dětem rozdala na dětských onkologiích,

protože radost je to,
co patří do dlouhé řady na cestě k uzdravení.





Radost je to, co je v našich rukou a srdcích..

To, co můžeme dát teď hned...



Proto mé knihy i kalendáře jsem právě v tento den vždy ráda věnovala
člověku, který 18.února slavil narozeniny.

Kdysi dávno jsem si řekla, 
že jednou napíši knihu a určitě  ji právě tomuto člověku
věnuji, že ji pošlu přes oceán...

Za jeho jedinečné filmy, pohled na život a svět...

Žádné přání a sen není daleko, 
pokud si ho vroucně přejeme.

A tak mé knihy s duší i kalendáře "každý den je dar" 
každý rok letěly skutečně přes oceán...
do rukou člověka .... 

 Jak jsem si kdysi dávno, hodně dávno, slíbila...



Tím dotyčným byl pan Miloš Forman.




Když člověk dělá cokoliv nezištně, 
má to váhu a smysl.

Ten smysl a odpověď k nám mnohdy přilétne 
stejně jako bumerang v momentě, 
kdy to nečekáme..
.
a možná proto, že  "každý den je dar"...




Stejně jako dnešní nezištná radost,

která letí ke komentáři číslo 13.

k milé Jiřince N.

Gratuluji a přeji radost, která je cesta ke všemu dobrému ...



Věrka 

pátek 14. února 2020

14.únor - den lásky a den blogu ...



 8 let žije tento prostor.

Ano, žije…

Sdílíte se mnou všechny  naše eskápady života.

Vzrůsty i propady. Úspěchy i neúspěchy.


Ztráty i nálezy.



Celý můj život, který je občas podobný životu na houpačce…




Před 8 lety vznikl tento prostor života.


Tenkrát mé nejstarší dceři Kristě bylo 20 let.

Synovi Honzinovi, jak jsme mu domácky říkali Jájovi, bylo 17 let.

Nejmladší dcerce Carolince, po domácku Kačce byly 3 roky.



Tento prostor byl odstartován právě její fotkou.

Jejím jménem a já tento prostor pojmenovala stejně.




Dlouho po nocích jsem se učila tvořit blog.

Učila jsem se aplikacím, programům i focení.


To se nakonec stalo mým koníčkem číslo jedna.




Mohla bych zde psát o tom, co se povedlo a nepovedlo.

Co zmizelo a co vzniklo,

co přišlo a co odešlo.

Život mnohé přinesl i odnesl…

Jedno však zůstává stále.


Velmi ráda žiji …vždy tomu tak bylo …





 A jak řekl na poslední konzultaci pan profesor, který spolupracuje

na korekcích mé knihy o štěstí,

„Máte dar popsat situace, věci i pocity tak spontánně, čistě, naturalisticky.
To je velký dar. To snad ani není tak o talentu, jako o citu.
Skutečně o otevřeném srdci, jak píšete.
Vaši čtenáři to musí poznat … To je to, co lidé baví…
Věřím, že je baví Vaše otevřenost a životní příběh …






Proto děkuji vám všem, každé zvlášť,

že čtete tyto řádky. 

Tento blog.





I když v poslední době mám nějak více aktivit,

Projekt „Sad nadějí“ … shánění financí pro tento prostor…

Malování obrazů pro výstavy s názvem

„každý den je dar“, na jeho podporu…




Důležitá jednání pro legislativní změny 

a pomoc onkologickým, hendikepovaným pacientům …


Psaní knih …pro potěchu ducha a duše…

Focení pro kalendář

„každý den je dar“, který tvořím po celý rok…



Vždy se snažím nezapomínat na tento prostor.


Pro mne srdeční prostor.



Tak pozvedám pomyslnou číší vína…

 a připíjím na zdraví.

Bez něho není vůbec nic…



Připíjím na šťastné dny, 

neboť každý den je dar…

A kalendář, který nám to 365 dnů v roce připomene,

nabízím  jedné z vás…



Jako poděkování za vaši přízeň.

Pište prosím komentáře a z nich jeden

bude 18.února 2020, v poledne vylosován.

Toto datum není náhodné.

Je to den, kdy jsem dostala druhou šanci na život.

Můj slib znáte. Šířit světem motto

„každý den je dar“…



Věrka


středa 12. února 2020

masopust ...



Jsem slavící typ.




A co se tejče veselic obzvláště.



létající čáp



V sobotu přálo počasí 

masopustní veselici za kopcem.





Je radost, když se sejde chasa

a zvesela se pobude.





Návsí se rozezní tóny kapely,

zpěvu a masky tančí...





Sousedky roznáší dobroty

a dobrý mok ...






 Všude je dobrá nálada a veselí ...









Fašanky, fašanky s červenými fúsy,
aj ten čert bachratý tancovat mosí. 
Tetko, smažte koblihy, medvědáři idú, na trúby hrajú,
na jelita pískajú, podpadkama třískajú.


Panímámo na  vašu čest, dajte nám slaninu jako pěst.
Jestli nám ju nedáte, na svých hrncoch poznáte.
Budú létat z police, jak mlynářovy slepice,
když sa nažraly ukradenéj pšenice.
 Masopust, masopust, dokola mňa holka pusť.



Myslím, že jsou dny a chvíle...

a místa...

kdy a kde je ještě svět v pořádku.




mějte veselé dny

Věrka
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...