Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 17. ledna 2022

špacír

 



Od dob, kdy tento blog je blogem, 

velebím procházky a toulky přírodou.

Jak říkávala moje babička

"špacíry".




Je to ten nej lék...

Pro tělo i pro duši.

Je to terapie a radost.



Od doby, kdy máme doma čtyřnohého přítele,

obr plyšáka,

je tato činnost ještě větší radostí.

Tolik čerstvého vzduchu do plic si člověk dopřeje...

I to je to nejlepší pro tělo i pro duši.






A v té kráse na světě si člověk tolik uvědomí ...

Vždyť to nejdůležitější nosí každý z nás v sobě.

Žít teď a tady...



Nehnát se jako s větrem o závod za tím či oním...

Ono si to najde cestu k nám samo.

A když ne, pak nám to není souzeno a nikdy nám to nepatřilo.




Je důležité jít štěstí naproti, 

ale nikdy se za ním hnát.

Mohlo by nás to doběhnout...

Kačka se vzdalovala se psem v dáli

a já vnímala tu myšlenku tak silně...

TEĎ a TADY



A v tu chvíli k nám přijde něco,
 
jako úplně obyčejná radost z právě prožívaného okamžiku.



Při těchto chvílích, špacírech, se člověk nejen zastaví...

Tolik si toho uvědomí...

A někdy si říká, komu zavolat, aby se jen tak poradil...





Někdy sepne ruce a šeptá modlitbu...

Jindy zvedne hlavu k nebi a posílá vzpomínku...

To jsou ty telefonáty Bohu.


A když něco cítíme srdcem, intuicí,

to ON volá nám...




A všechna ta slova, ať v duši, duchu, vyřčená, napsaná 

anebo zatelefonovaná do samotného nebe...

Všechna, ať jsou od srdce...



Věrka

pátek 14. ledna 2022

kakaový koláč s jablky

 


Když jsem si listovala svým blogem,

zjistila jsem,
 
že skoro každý leden vkládám recept.

Začínám něčím k  snědku...



Tak i letos, je tu koláč.

Vymyslela jsem si ho v cukuletu.

Takže odvažování a měření nepřicházelo v úvahu.



Přiměřeně cukru / třtinového/

přiměřeně mléka, oleje.

Přiměřeně kakaa.

2 vajíčka, vanilky, prášku do pečiva na lžičku.

Přiměřeně rumu a jablíček.

Navrch drobenku.

Smíchat a vylít do formy.

V mém případě do remosky.






Nač se těšíme, je trouba.

Trouba bez elektriky je sci-fi.

Ale i zde jsme našli alternativu.

Plynová trouba. Jen to má háček ventilátory se musí točit

na pohánění vzduchu uvnitř.

Už to však vypadá na spadnutí.

Můj kutil na tom pracuje.




My s Carolinkou si zatím plánujeme, co vše upečeme.

Člověk si najednou uvědomí, 

kolik věcí bral dřív, jako samozřejmost.




A když pak hledá jiné cesty, najednou se mu odkrývají obzory.



Pak i obyčejný koláč s jablky a kakaem chutná i voní úplně jinak...



Dobrá zpráva také je, že konečně si do Nebe našel 

cestu tak trochu zatoulaný balík s dotiskem 

Mámina kalendáře - každý den je dar


Můžete ho objednávat 



A já pomalu a jistě začínám přemýšlet 

nad konceptem dalšího 

Mámina kalendáře - každý den je dar 2023.


Také koketuji s myšlenkou 

diáře - každý den je dar, do kterého bych vložila fotky i povídání.

A nebo spatří světlo světa malovaný Kouzelný kalendář?



Mějte krásné dny

Věrka


sobota 8. ledna 2022

Tři králové a jeden příběh...

 


K † M † B †

Dlouho jsem si myslela,
že toto označení nade dveřmi domů znamená iniciály
křestních jmen Tří králů.

Dříve se uvádělo i C†M†B†

Tři křížky a poslání " Bože žehnej tomuto domu".




Při odchodu z domu při pohledu na cedulku K+M+B si vždy řeknu:

" K klíče. M mobil. B brýle."

A taky si prostě a jednoduše přeji v domě

i na cestách života

štěstí.




A dnes mám pro vás ještě jeden příběh...




Někdy, když se člověk zastaví a otočí se,
vidí někdy až neskutečné souvislosti.

Říkáme tomu "věci mezi nebem a zemí"...

Začátkem léta jsem byla "zastavena".

Chytla mě záda takovým způsobem,
že jsem nemohla dělat vůbec nic.



Tedy SKORO vůbec nic.
Rozhodla jsem se v tom vedru a horku vytvořit novoroční PF.
Vyndala jsem štětce a barvy a začala malovat péefko
pro mentora projektu "Sad nadějí",
který tento motivační projekt pro onkologické pacienty podporuje.
Bylo v to době, kdy jsme řešili místo, lokalitu, vhodnost pro tento projekt, pro vysazení prvního Stromu naděje.


Namalovala jsem holčičku v lese a symbolickou zář, jako světlo, jako NADĚJI.
Za nějaký čas jsme místo pro první Strom naděje nalezli.
Poutní místo Rokole u Bohdašína.
Místo, které je skutečně kouzelné, už kvůli svému původu.
Když jsme si po jednání s řádovou sestrou Václavou podali ruce,
vložila mi do nich krabičku.
V krabičce byly oplatky, tzv. Rokolky.


Doma jsem si uvařila kafe a rozbalila výborné oplatky.
Popíjím kávu, přikusuji oplatku a čtu z druhé strany krabice legendu o tom,
jak vzniklo poutní místo Rokole.
Příběh o malé holčičce, která zabloudila v lese.
O místu, kde jí samotné světlo v podobě zjevení vyvedlo z lesa a na onom místě vytryskl pramen ozdravující vody.
Té, která pomáhá i lidem v onkologickém onemocnění.
Nebylo by na mém obrázku nic divného,
kdybych v době, kdy jsem ho malovala, věděla,
že první Strom naděje bude právě zde, na tomto místě.
A tak si říkám, že jsou nejen věci mezi nebem a zemí,
ale že je fajn se také zastavit a nebo být zastaven?

A že naděje je to, co nikdy nesmí pohasnout...


Věrka


pátek 31. prosince 2021

PF 2022

 



Silvestr - poslední den v roce. 

Den, který vnímám jako smutný i když se střílí salvy, popíjí a veselí.

Den, který uzavírá a ukončuje jedno období  na dráze života.

Neumím bilancovat, ale letos jsem se rozhodla to zkusit.

Bůh ví, že nemám ráda loučení, proto ani Silvestr.

A zrovna tak ví, že skrze loučení se mnohdy staneme lepšími.




V letošním roce jsem skoro ztratila tátu.

Nevzdala jsem to a i díky vám se dokázal vrátit. 

Žije a já o to více vnímám své motto.

"každý den je dar".








Letošní Mámin kalendář - každý den je dar, 

který vydávám jako poděkování za druhou šanci na život,

 je i z tohoto důvodu jiný.

 Je v něm celé mé srdce. 

A že je to pravda pravdoucí, svědčí to, že dnes nezbyl ani jeden.

Dotisk jsem zařídila na leden 2022. 



V  letošním roce jsem napsala a vydala dvě knihy.

Autentický příběh "štěstí z Nebe" 

a charitativní knihu "Sad nadějí."

Ten jsme také otevřeli a hned rovnou dva.
 
Sad nadějí , motivační projekt pro onkologické pacienty 

a jejich blízké.



Dotáhla jsem do zdárného konce můj slib 

a návrh novely zákona pro

 hendikepované spoluobčany v podobě STOMA karty, 

který prošel prvním čtením v Senátu.





Podala jsem pomocnou ruku lidem, 

kteří bojovali o život v onkologické nemoci.

Dala jsem naději.
 
Kolika nevím, protože jak píši, bilancování či statistiky

 nejsou má parketa.
 
Vždy ji podám každému, komu je zapotřebí.




Za tyto skutky, které konám ráda a srdcem, 

jsem získala hned několik ocenění.

Žena roku 2021 v kategorii Dobré srdce.

Cenu Via Bona za příběh naděje.

Ženu regionu, Cenu poroty, pořádané na podzim 

v prostorách Valdštejnské zahrady v Senátu.






Ceny jsem také rozdala a to Cenu Naděje, 

těm, kterým jsem mohla být alespoň trochu oporou.





Taky jsem zkusila oprášit paletu, barvy a štětce 

a vytvořila jsem obrazy
 
a z nich vernisáž výstavy v prostorách Poslanecké sněmovny 

s názvem mého motta: "každý den je dar", 

na podporu Sadu nadějí.







A to vše se spojilo v srdečný dokument, 

který jste mohli shlédnout v České televizi

 pod názvem "každý den je dar".






Píši tato slova, upíjím horkou kávu 

a najednou jsem si vybavila slova,

 která jsem slyšela kdysi od posudkového lékaře, který mi položil otázku :

 "A co Vy vlastně děláte?"

"Píši knihy, kterými pomáhám druhým...", odpověděla jsem.

"No a nechcete dělat už něco pořádného?"



Tenkrát mě ta věta rozplakala. 

Dnes při šálku horké kávy se usmívám a je mi dobře u srdce i na duši.

Dnes v rámci bilancování odpovídám:

"Ne, nechci pane doktore, pořádného už dělám. 

A víte proč? 

Protože každý den je dar..."


Až budu jednou bilancovat... 

chci se ohlédnout a vidět za sebou něco pořádného.

 Nemusí to být velké věci. 

Stačí maličkosti. Hezké slovo, nebo kniha. 

Pár tahů štětcem a nebo celá výstava, která pomůže 

Vám anebo Vám anebo Tobě... 



Zasazený strom, který tu bude ještě několik desítek 

anebo stovky let ... 

a jeho stín vždy bude připomínat něco pořádného.

Anebo úplně obyčejné pohlazení na duši, 

které si ten či onen člověk bude pamatovat navždy. 

Protože o tom je celý tento svět. 

O otevřeném srdci jeden k druhému.


Tak mějme krásný start do roku 2022 s vědomím, 

že každý den je dar.

vaše Věrka




středa 29. prosince 2021

zastavení

 


Když si vyjdete do lesa se psem na špacír v rozšmajdaných botách,
pak není divu, že si člověk užene slušný moribundus.
Alespoň už vím, jak vypadá, když teče do bot.
No, ale nebyla bych to já,
kdybych i na tom špatným nenašla něco dobrého.
Konečně si pod peřinou s horkým zázvorovým čajem třídím fotky.

Pár fotek z našeho Nebe vám pro potěchu posílám.















Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...