Na stůl nesu šálek horké kávy s pocitem, že tahle chvíle je jen moje. Těším se, si něco přečtu. Jsem doma sama a chci být chvíli sama se sebou. ❤️
V tu chvíli slyším našeho psa, jak běduje ovečkám.
Nálada klidu je ta tam…
Vyběhnu ven. Ovečky rozbily krmelec.
Vracím se domů, popadnu mošnu se suchým chlebem. Ovečky zaženu do ovčína a důrazně jim říkám, že tohle se nedělá!
Sypu jim chléb, zavírám vrátka.
Otáčím se k lesu…
Ta krása mi vyrazila dech.
Spěchám domů pro foťák.
Ta krása na mě počkala.
Úplně titěrný je problém s rozbitým krmelcem.
Pryč je mé rozčilení.
Zapomenuta je chvíle u horké kávy se čtením.
Tohle bere dech ❤️
Tohle je nejvíc …
Pocit, když v Nebi přijde do lesa na návštěvu slunce. Tam nad obzorem, uprostřed lesa se posadilo a možná si dalo i kávu. Pobylo chvíli.
Dokázalo rozlít ve mně pocit ohromné vděčnosti. A když odcházelo z lesní návštěvy, sklonila jsem hlavu a pošeptala do krajiny zalité sluncem “diky”. 🙏
Díky, že můžu…
Doma na stole stojí vychladlá káva a já vím, že takhle vypadá chvíle, která je jen a jen vaše.
Ucítíte ji v každém koutku ♥️ srdce.
