Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 11. prosince 2018

Andělské děkuji ...



Tyto fotky jsou dva roky staré. Patří mezi ty, které mám hodně ráda.




Složka, ve které je mám uložené, je nadepsaná "Andělská..."

Jsou dny, kdy si to uvědomím nějak intenzivněji, více...

Jako právě v neděli večer ...

To, že je vážně "Andělská..."






Když jsem ji viděla, jak mi tvořila kytičku k narozeninám.

Celý den mi přála ... pořád se dotazovala, co bych chtěla ještě ...

Hladila mě a objímala a pak večer přinesla talíř plný bonbónů 

a nakrájeného banánu na kousky a to celé do tvaru srdce...



Tyto řádky píši v noci, kdy tiše s úsměvem na tváři spí ...

Dívám se na ni a mám pocit, že mým dnem mě provázel "Anděl ..."





Také bych chtěla poděkovat vám všem,

za všechna přáníčka, esemesky, emaily, slova … k narozeninám.

Moc si jich vážím.

Potěšili jste mě.



křest knihy Máma čisté jiskření a Mámina kalendáře



 Zkusím potěšit i já vás, nahrávkou ze křtu

na který dorazila také paní učitelka, která mě učila kdysi dávno češtinu.

Bylo to velmi příjemné …adventní … pohodové





K poslechu :  ZDE

(klikněte na "stáhnout pomalu")


Příjemný poslech


čtvrtek 6. prosince 2018

Pozvánka ke kávě či na kávu ...



Dnes pár slov na zamyšlenou ke kávě či čaji.

Často zmiňuji, že život je bumerang.


Opět mě toto mé rčení napadlo, 
ve věci týkající se křtu knihy






Když letos 1.října kniha vyšla, hodně lidí se mě dotazovalo
„a co křest?“

Ten, kdo knihu už přečetl, ví, že letošní rok byl víc než náročný.

Od bojů s „králem Jelimánem“, přes soud, až po vydání knihy.

Letos jsem i ve stejný den, jako knihu, vydala kalendář, takže hodně, hodně práce.

Na křest jsem neměla energii. 

I ten vyžaduje hodně starostí, práce a úsilí.




Říkala jsem si, že není až tolik důležitý a pokud má přijít, přijde.

Skutečně přišel. Dokonce si mě našel sám.

V době adventní.

Ba co víc, v době, kdy mám já a moje drahá polovička narozeniny.





V ten moment jsem si uvědomila, že život je bumerang.

Vrací mi všechny ty probdělé noci, kdy jsem studovala zákony.

Četla a čerpala vědomosti i z legislativy zahraniční,
 týkající se invalidity a hendikepovaných.

Psala články o „králi Jelimánovi“… a psala i samotnou knihu.

Ba co víc, taky ji žila.




Všechny ty náročné dny a chvíle, jako by byly podtrženy a sečteny,
 právě v podobě tohoto křtu.

Zvu vás tímto do radiokavárny Českého rozhlasu
kde bude opět kmotrem této knihy
Laďa Kerndl a další hosté.

Zvu vás na obyčejné zastavení v době adventní.

Na prožití krásné chvíle u šálku kávy nebo čaje.




Protože advent je doba očekávání, nikoli doba honění a spěchání.

Posaďte se, klidně s nohami na stole …

Udělejte si pohodu, nalaďte si třeba nás v rádiu…

Dejte si k tomu třeba pořádný kus štóly a klidně drobte do klína 
a cukrujte si tu krásnou chvíli.

Protože život se skládá především z takových momentů.


 

Těším se na vás

Věrka a spol.



úterý 4. prosince 2018

Netradiční začátek adventu ...



Tak letos náš advent začal vážně netradičně.

Popakovala jsem nějaké adventní dekorace, 
má drahá polovička nějaké pakování na dodělání vody
 a hurá do Nebe.




To jsme ještě netušili, jaké perné chvilky nás čekají…




Nazvala bych je víkend ve znamení vody.





Nejprve jsme se do nebe nemohli vůbec dostat, neb mráz tady, „na konci světa“, 
řádil už před plánovanou kalamitou. Ale nakonec jsme se sem dostali.

Sotva jsme zatopili, nazula jsem si na doma žabky a vyndala jsem si naivně z báglu adventní věnec a svíčky.




V tom slyším divný zvuk a volání mé drahé polovičky.
Budu konkrétní, šílené volání o pomoc.




Seběhla jsem v žabkách dolů a slyšela v hlavě tóny osudové.

Z kohoutu se valila voda příšerným tlakem a rychlostí.
Vodní uzávěr, ač osazen nezámrzným kohoutem prdnul a voda konala svoji službu. 
Tekla, stříkala, valila se…Petr lítal jako blesk a jen nám dával povely.

„kladivo…těsnění …kleště…“

Nevím, jak dlouho to trvalo, měla jsem pocit,
že pojem času úplně zmizel.





Dlouho budu vidět, jak jsem se brodila v žabkách vodou po kotníky domem
 s pocitem konce světa. 
Moment, kdy Peťan vůbec nevím jak, vodu nakonec zastavil.
Vodní spoušť všude...

Jak poté seděl s omrzlýma a bolavýma rukama u kamen.
Jak Kačka nosila suché věci na dva durch promáčené rodiče.



Pohroma zažehnána. Voda odstraněna.


V klidu sedíme u adventního věnce, pijeme horký čaj a soused nám telefonuje,
 že je zákaz vycházení ven, že je všude ledovatka.

A tady z „našeho konce světa“ se dostaneme asi tak „za 150 let…“







Tak jsme uvězněni v horách, poprvé zažili pocit, odstřihnutí od světa.

Kopec jedna sklenice.

Vybavila jsem si pasáž z filmu Sisi, která s císařem, 
skrz rozmar počasí prožila uvězněna v horách, nádherné dny samoty.

Představa by to byla pěkná, až do chvíle, kdy se nám tenčily zásoby a to úplně všeho.





Můj „císař“ za dva dny sjel autem kopec mimo cestu, 
po zmrzlé louce doslova pluhem.

Škola smyku v reálu.

Na další komunikaci jsme potkávali spadané větve,¨
 polámané stromy, odkloněné cesty. 

Mrazík hadr.

Úplná adventní apokalypsa.










Povím vám, že to byl hóóódně adrenalinový začátek adventu.

Když jsme přijeli domů, kde nebylo po ledu ani vidu ani slechu,

nikdo nechápal, kde jsme to vůbec byli.

No, u nás v Nebi, na konci světa…






Přeji všem pohodové dny bez katastrof




 Věrka a spol.



sobota 1. prosince 2018

Adventně ...



Již pár let se snažím Vánoce užít a ne přežít…





Doma si parádíme advent podle nálady, ne podle trendů.





Většinou improvizujeme.

Kačka vnáší náměty, maminka realizuje. Tatínek chválí.

Společně máme dobrý pocit.




Každý rok si slibuji, že nic vánočního už nekoupím.

Každý rok koupím.

A každý rok mám radost.

A vo tom to je…






Každý rok vyhrabu nějakou věc, která vypadá jako nová…

Kdysi jsem koupila úplně na nic formu na vánočku…

No, na nic není … letos do ní Kačka naskládala jablíčka.







Obrovskou radost mě každý rok udělá jmelí.

Kupujeme dvoje.

Já Carolince a Carolinka mě.

Pak se mi jich sejde ještě asi „deset“ dalších …

Všem vyprávím, že musí být darované, aby přineslo štěstí.






Ani letos mě nezklamal KIK.

A to jsem šla koupit jenom punčocháče …




No, uznejte, ty zářící hvězdy v podobě vykrajovátek, 
jsem tam prostě nechat nemohla…

A takhle to mám každý rok…





Jasně, že vytáhnu dekorace staré a prastaré…





Letos jsme koupili i talířek se sněhulákem, který je zřejmě na cukroví.
Ale já jsem hned věděla, na co ho použiji.

Na vánočního Františka.

Kačka hned, jak jsme přišli z Kiku domů, sdělila:

„A teď si zapálíme toho Vašíčka…“








Tak jsme si hned po ránu, užili adventní snídani.




Svíčku na pár vteřin jsme zapálili jen a jen pro vás…





Co se týče pečení cukroví, už to dávno nepřeháním.


Není zapotřebí mít pětadvacet druhů cukroví a pak nevědět v lednu, co s tím.

Doma to má vonět vánočním cukrovím, ale předně pohodou.

Takže u nás, tři, čtyři druhy cukroví, sypané pohodou…





A co se týče úklidu?

K nám chodí Ježíšek, ne hygiena.

Mám ráda, když je to doma útulné, čisté, uklizené …

To k Vánocům patří.

Ale mnohem víc k nim patří radost, štěstí, dobrá nálada a těšení.

Takže čmouhy na oknech jsem přestala řešit.

Neshrabané listí venku taky…

I pracovní nepořádek.




Návštěva přichází za námi,
nikoliv za bytem.

A já si vždy vzpomenu na moji starou babičku z chalupy na samotě u lesa.

Kolik sousedů zaklepalo na její okno nebo dveře…

Kolik příběhů jsem vyslechla u starých kamen…

A nikdy nikdo neřešil prach, drobky na zemi ani pavučinu nad kredencí.






Miluji svíčky, jejich žár…

Možná proto, že jsem v ohnivém znamení narozena.

Možná proto, že v těch plamíncích, je ukryto kouzlo Vánoc…

 



A nesmím zapomenout ani na adventní kalendář.

Ten jsem letos přidělala na ledničku pomocí magnetů,

 přilepených horkým lepidlem.





Přeji všem pohodové dny adventní.





Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...