Mějte se tady pěkně…

 

Učitelka zadala test. Žáci začali psát…

 I naše dcera. 

Jen nepsala odpovědi na otázky. 

Psala co jí srdce diktovalo. 

Psala pravdu. 🙏

Ta má vždy největší váhu. 

Psala, že by ráda odpovídala na otázky, ale nechce ani hádat ani opisovat. 

Chce se řádně připravovat, chce se učit. 

Mít dostupné zdroje, učebnice. Srozumitelný výklad. 

Chce prožívat lidskost ne stres a dril. 

Šílené hodnocení, kde za správné odpovědi dostává 5 jen proto, že je to stručné a ne košaté? 

Tak tady je košatost. 

Toto je můj poslední “test” na této škole. Mějte se tady pěkně…

Naše dcera našla odvahu a své srdce vylila na papír.

 Paní učitelka testy vybrala. 

Její byl navrchu. Zbývalo asi 5 minut do konce hodiny. 

Učitelka si ho začala číst. 

Ve třídě hrobové ticho. 

Celou tu nekonečnou dobu ho četla a naši dceři celou tu dobu bušilo srdce napětím. 

Učitelka zvedla zrak.

 Jejich pohledy se potkaly. 

“Přijď za mnou do kabinetu.”

Carolinka šla a to, co napsala na papír,  řekla nahlas. 

Rozhovor byl komorní. 

V rovině pochopení a souznění. 

Toto byl nejdůležitější dosavadní test. 

Sdělit pravdu. 

Spolužáci na ni čekali na chodbě a ptali se jí:

“Tak co? Co se stalo?”

“Napsala jsem pravdu… Mějte se tady pěkně…”

“Kecáš! Vyrazí tě za to?”

“Ne. Proč? Já odcházím sama…”

Carolinko, dokázala ses sama obhájit. 

Sdělit pravdu a stát si za ní. 

Překonala jsi strach a tep tvého srdce ti to vždy připomene, že podívat se pravdě přímo do očí dává smysl.

Tenhle den se vepsal do mého srdce, do srdce mámy, velkým písmem. 

Je v něm napsáno, že všechna ta slova, příklady, pohledy a cesty, které jsme ti od malička ukazovali, dávají smysl, protože pravda je smyslem sama o sobě.

 ❤️ 

Carolinko DĚKUJI 🙏 

Howgh

 

Když jsem byla malá s kamarádkou Luckou jsme si hrály třeba na školu. Daly jsme dvě židle vedle sebe. Ze starého peřiňáku jsem vyndala růžovou deku, kterou měla máma na žehlení. 

“Jdete si hrát zase na školu ? Tak se zase nepohádejte!” říkala máma.

A tu růžovou deku jsme přehodily přes ty dvě židle. Uvnitř byla škola. A já kázala Lucce “moudra”, která jsem si jako dítě vymýšlela. Pak jsme si role prohodily. Někdy jsme se u toho stihly pohádat, když druhá ta “ moudra” nechápala. Ale většinou, když nás to přestalo bavit, šly jsme si hrát třeba na indiány… 

Tak přesně takhle vnímám studium naší dcery na střední škole, kam jsme v pondělí jeli za ředitelem školy situaci řešit. Na škole se učí vážně “moudra”, stejně jako, když jsme si hrály kdysi dávno pod růžovou dekou. Např. víte, že bronz není slitina cínu a mědi, ale je to tavenina a smíchanina? Nebo víte, kdo je chovatel? Člověk, který chová zvířata? Ne! To je majitel. Chovatel, je jen ten, kdo vlastní samici. 🤣 Tak takhle ne! Ve většině případů děti nemají učebnice. Když byla dcera nemocná výpisky si musela doplnit od kamarádů, takže jsme luštili různá slova, která nedávala smysl. Když jsem požádala o podklady učitelku, bylo mi sděleno, že žijeme ve 21.století v době moderních technologií a ať si vše vygooglim nebo si nějaký knížky někde seženu. Z těchto podkladů- nepodkladů se píše jeden test za druhým (v uplynulém týdnu 12 testů), kde jsem se dozvěděla, že 50% je za 5. Tak takhle jsme neblbly ani pod tou růžovou dekou. 

A co na to ředitel? Napsal si z našeho hodinu a půl jednání výpisky a na poradě se poradí. 

A co děti? První vlaštovka už je tu. Okamžitý přestup. 

A jaký mám pocit já, jako rodič? Že jsme sedli na lep. Při dni otevřených dveří samá vzletná slova… SLOVA. 

Vždy říkám, že jsou alfou a omegou úspěchu, ale nesmí být prázdná. Za slovy by měly být skutky. Ty tu jsou, ale skutečně tristní.

Škola, kde se učí děti bez koncepce, bez materiálu a lidského přístupu se vůbec už nedivím, že nemůže mít úspěchy např. v úspěšnosti přijetí žáků na další stupeň vzdělání, tedy na vysokou školu. Což potvrdil i pan ředitel v rozhovoru v médiích.

Zřizovatel by měl vědět vždy kam a do čeho posílá finance a hlavně s jakým výsledkem. 

Takhle může mnohým mizet sen o budoucím povolání, ale na druhou stranu říkám, díky Bohu za časný rozbřesk mnohých rodičů.

Nehodlám předělávat systém-nesystém školy. Nehodlám vůbec s nikým bojovat. Hodlám mít své dítě bez zbytečných stresů a s koncepcí vzdělání. Chci tak moc? Pokud ano, pak je lepší si jít hrát třeba na indiány.

Howgh…

Kalendář “každý den je dar”2025

 

Titulní stránka Mámina kalendáře 2025 - každý den je dar, který dnes spatřil světlo světa, je pro mě víc než osobní. 

V dlaních mé dcery jsem optikou zachytila světlo domova. 

Dva roky jsme “ bojovali” o střechu nad hlavou a ten nelítostný boj s mocí i zlem jsme nejen ustáli, ale i obhájili. 

Domov je světlo a teplo.

Domov je láska. ❤️

Domov je srdce na dlani. 

Sdílením, až neuvěřitelného příběhu jednoho “Nebe”, se příběh posunul tam, kam měl. 

Díky vám všem. ❤️

V tom světle jste vy všichni. 🙏

Patří vám mé DĚKUJI.

Celý rok jsem pracovala na tomto kalendáři, ve kterém najdete fotografie horské přírody a jejich detailů. 

Pranostiky staré a prastaré. 

Svátky všední i nevšední. 

Verše náležící k jednotlivým měsícům. 

A na poslední straně?

Tam objevíte mé osobní vyznání.

Letos kalendář vydávám nikoliv na sv. Václava, ale na sv. Františka. 

Přes všechny mé snahy a aktivity mám letos zpoždění. 

Omlouvám se. 🙏

Myslím, že se shůry oba svatí potutelně usmívají nad moji omluvou, protože nejdůležitější je smysl a poslání. 

A na něm jsem nezměnila ani Ň.  

Kalendář 

“každý den je dar “ 2025 

ZDE

❤️

Podzimní polévka

 

Podzim začíná, když vařím tu nejoranžovější polívku 

🧡

Tahle polévka zahřeje na těle i na duši a buď ji miluješ a nebo vůbec.

Pro její oblibu mám skvělý tip.

Přidej do ní úplně jedinečné koření - 

“Assemblage tajine Mrouzia”. 

Skvělou zkušenost mám i s kořením 

Ras el hanout.

Přeji krásný den

🧡

Splněný slib

 

Tahle Lavička naděje před vchodem do Nemocnice v Boskovicích je skutečně srdeční záležitostí. ❤️

Stala se naplněním mého slibu, který jsem osobně dala panu primáři Janu Vlachovi, který mě v rámci tohoto motivačního projektu oslovil před půl rokem. 

“Věrko, Váš projekt teď moc potřebuji. Potřebuji se dotknout a opřít o naději.”

Ušla jsem kus cesty, než tato Lavička naděje spatřila světlo světa. Ta cesta se jmenuje sdílení, pochopení, podaná pomocná ruka. Tu podala paní senátorka Jaromíra Vítková, paní starostka Boskovic Jana Syrovátková, Nemocnice Boskovice, Orel jednota Boskovice a onkologický pacient v remisi Petr Hlaváček. 

Díky těmto lidem od 27.9.2024 je na světě další kus naděje v podobě Lavičky naděje. ❤️🙏

Děkuji jazzmanovi Laďovi Kerndlovi, že přijal mé pozváni k této ceremonii. Nespočet charitativních projektů jsme společně uskutečnili. Oba víme, jak je na cestě za zdravím naděje důležitá. Oba jsme ji v boji s rakovinou potřebovali a nyní ji posíláme dál. 

Při tvorbě Lavičky objevil umělecký řezbář

Radek Zdražil v kmeni vrostlý dlouhý hřebík. Když mi ho předával, věděla jsem okamžitě komu jej věnuji. Do rukou, které je nyní velmi potřebují. Protože naděje se mnohdy skrývá tam, kde bychom ji nejméně hledali. Stejně jako tento hřeb, od kterého v tu chvíli doslova létaly jiskry. Ano, jiskry jsou světlo. Stejně, jako  naděje je světlo. Světlo, které ukáže cestu ve tmě. Naděje, která ukáže směr, když hledáme cestu.

Naděje je to, co nikdy nesmí pohasnout. ❤️

Lavička naděje v Rychnově

 

Minuly týden jsme odhalili Lavičku naděje v Rychnově nad Kněžnou . 

Toto město je mojí srdcovkou. Aby ne, vždyť jsem v něm vyrůstala.

❤️

Lavička naděje před Multioborovým pavilonem v Nemocnici v Rychnově nad Kněžnou byla 16.9.2024 odhalena. 

Není to jen kus dřeva, který léta rostl v lese. Je to pořádný kus energie od spousty lidí pro další lidi, kteří na cestě životem hledají pomoc. Hledají sílu největší - naději. 

Na počátku byla myšlenka, má energie. 

Umělecký řezbář Radek Zdražil ji zrealizoval, vložil do ní kus sebe. Do každé holubice, která nese naději. 

Motivační projekt podpořilo vedení rychnovské Nemocnice v čele s panem ředitelem Lubošem Mottlem a Zdravotnickým nadačním fondem města Rychnov nad Kněžnou s Janou Drejslovou. Tato spolupráce vložila do projektu další a pořádný kus pozitivní energie.

Do projektu se významně zapojila společnost Surgimed s.r.o., cévní chirurgie a lasercentrum v čele s panem primářem Davidem Wadie Shihata.

Motivační projekt Lavičku naděje podporuje i Královéhradecký kraj s panem hejtmanem Martinem Červíčkem a prvním náměstkem Pavlem Bělobrádkem. 

Tolik lidí dohromady tvoří NADĚJI ❤️

Pro každého, kdo ji hledá.

Naše úsměvy na fotografiích při slavnostním odhalení Lavičky naděje napovídají, že tato energie je tou správnou energií. 

Posíláme ji dál… 

Tenhle svět ji potřebuje, jako sůl.

A ta je nad zlato stejně, jako samotná naděje. 

❤️

Plním slib

 

Začátkem března jsem učinila veřejný slib. Dala jsem ho vám všem a předně panu emeritnímu primáři Janu Vlachovi, který v životě pomohl tolika lidem, že jsem neváhala ani vteřinu, když mě o pomoc požádal. Napsal mi počátkem jarních dnů, že bojuje s onkologickým onemocněním a tolik by se potřeboval opřít o naději. Dotknout se jí. Tolik by potřeboval se posadit na Lavičku naděje. 

Oslovila jsem nespočet politiků, lékařů a společností. Ta cesta byla cíl…

Slib splněn. Lavička naděje bude slavnostně odhalena v prostorách Nemocnice Boskovice 27.9.2024 ve 14.00 hodin s paní senátorkou Jaromírou Vítkovou, s paní starostkou  Boskovic Janou Syrovátkovou, s Nemocnicí Boskovice a s Orlem jednota Boskovice. Všichni zmiňovaní podpořili tento projekt. 

Na samém počátku jste byli vy! Vaše sdílení, které nás vzájemně propojilo a ozvala se mi paní Helena Bendová, která významně přispěla k naplnění této vize. 

Děkuji. 🙏

Co je pro mě, jako onkologickou pacientku v remisi cenné, že tento projekt podpořil i kamarád, kterému jsme my všichni před časem pomáhali skrze mé prosby v boji s rakovinou. Petře, (Petr Hlaváček)máš moji poklonu za tvé otevřené srdce ❤️.

A ještě jedno překvapení mám, ale to si s dovolením ponechám na pátek, na slavnostní odhalení Lavičky naděje. Ráda ho předám do rukou, které ho velmi, velmi potřebují…

Lavička naděje v Praze

 

Od 18.9.2024 má Praha svou Lavičku naděje v nádherném parku Domova pro seniory na Chodově. 

Slavnostně jsme ji odhalily s paní náměstkyní primátora hlavního města Prahy Alexandrou Udženija a paní ředitelkou Domova pro seniory Chodov Ilonou Veselou. 

Tento projekt vznikl primárně pro onkologické pacienty. Nyní nabírá na rozměru. Pomáhá a dává radost seniorům. Vždyť naděje člověka provází po celý život. Toto slavnostní odhalení Lavičky naděje bylo úplně jiné. Někdy pocity člověk neumí přesně pojmenovat. Takové, co se dotknou přímo srdce.❤️

Po skončení této ceremonie se lidé dotýkali vyřezávané holubice na Lavičce naděje s tak nesmírným citem, úctou a pokorou. S mnohými jsem si stiskla ruku a povídala. Vděčnost seniorů byla přímo hmatatelná. Pro mě, jako autorku projektu Lavička naděje, byl tento den výjimečným dnem. ❤️

Na závěr jsme si všichni do jednoho připili na zdraví a NADĚJI ❤️🙏

Fotografie tuto úžasnou energii zachycují.