Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 12. července 2024

Netradiční meloun

 


Celý týden jsem měla chřipku, jako trám.

Vím, přepínala jsem se. 

Málo odpočívala. 

Tvořila. 

A přitom přicházely signály.

A je zajímavé, že všechny informace přitom k člověku přichází v pravou chvíli. 

Jako třeba tenhle text.

❤️




A najednou Tě život zastaví...

Protože s Tebou chce mluvit...

Protože jsi ho neposlouchal...

A přitom k Tobě opakovaně promlouval...

Připomínal Ti věci, na které jsi asi zapomněl ...

Obejme Tě a v tom objetí Ti připomene, 
že jsi sem přišel žít...

Ne bojovat, ne zachraňovat, 
ne trpět nebo něco vydržet...

Jen ŽÍT...

❤️




Chřipka je pryč a já přináším tip na letní dezert bez pečení.




Postačí udělat vanilkový puding, ten polít rumem.

Do něho zapíchat meloun, který také lehce pokapeme rumem .

Celé zchladíme a pak ve stínu baštíme…







sobota 6. července 2024

Ovečky a ptáčata

 



  Začátek prázdnin to je čas, kdy do Nebe míří holič ovčí.




Novinkou v Nebi jsou ptáčata.

U nás v Nebi nade dveřmi si udělala vrabčice hnízdo. 






“Mami, kam jsi dala to pítko bez tyčky, co jsi měla do zahrádky?”

 Dobrý úmysl, obyčejný kalíšek plný vody pro ptáčky, se sdílet prostě má…




Zastaví člověka ve víru dění. 

A možná je to i dobré znamení, 

že v Nebi bude zase dobře.




Páč ptáček to přeci pozná.

Pozná dobro a bezpečnou energii.

Ta titěrná krása je na dosah k nám a teď i k vám.

❤️




Hnízdo vrabčice postavila ze všeho 

co Nebe dalo. 

Ovčí vlna, chlupy ze psa, mech z lesa, 

listí z okapů….




Tohle je kouzlo života.

❤️




sobota 29. června 2024

Lavička naděje v Řečanech n.L.

 




Citace pana ministra pro evropské záležitosti ČR Martina Dvořáka:

“Lavička naděje” je obdivuhodný projekt, jehož duší je Věra Fina. Jeho cílem je pomáhat udržet naději pro pacienty s onkologickými diagnózami. V Řečanech nad Labem se díky spolupráci s paní starostkou Michaelou Matouškovou (Pardubický kraj) podařilo vytvořit i unikátní Sad Nadějí, který sázejí jak sami pacienti, tak jejich blízcí z celého Česka.

Mám k té obci osobní vztah, před víc jak půl stoletím jsem tam chvilku chodil do školy, paní Věru se snažím dlouhodobě podporovat, s paní starostkou jsme už léta přátelé. Takže jsem u dnešního odhalení Lavičky naděje v Řečanech prostě nemohl chybět! Bylo mi opravdu velkou ctí, dámy!”





Věra Fina:

“Mé poděkování patří životu, že mohu šířit naději a na cestě životem potkávat lidi, kteří mé vize a projekty podporují. 
Dnes jsme slavnostně odhalili Lavičku naděje v Řečanech nad Labem v rámci motivačního projektu pro onkologické pacienty s panem ministrem pro evropské záležitosti České republiky Martinem Dvořákem a paní náměstkyní hejtmana Michaelou  Matouškovou. Děkuji za spolupráci a možnost pomáhat druhým.”



V rozáriu, který je součástí Sadu nadějí, jsme vsadili i vzpomínkové růže. Slib, který jsem poslala tam nahoru paní Věře Šulcové, byl naplněn. 🌹

 Věřím, že další Lavičky naděje najdou své místo tam, kde je třeba, neboť naděje je nejdůležitější síla světa, která skutečně pomáhá.







úterý 25. června 2024

Len

 


Když kvete lán lnu, je to jako sen.

Má stejný nádech a trvá chvilku.


Vždycky mi připomene kouzlo života, 

které se má žít TEĎ a TADY. 





Žádné pak… potom… příště … zítra.  

Zítra totiž nemusí už kvést 

a fialková krása je ta tam. 





Stihla jsem tu kouzelnou krásu vyfotit 

doslova na poslední chvíli. 

Len odkvétá…





Věřte, že kouzlo života nečeká. 

Dotkněte se ho TEĎ a TADY. 

❤️











neděle 23. června 2024

snítka chrp

 


Po mnoha letech jsem změnila webové stránky mých “knih s duší”. 

Co zůstalo stejné? 

Chrpy v úvodní fotografii, neboť souvisí s názvem “knih s duší”.



Když jsem vydala knihu “Velká máma” (po překonání těžké nemoci) můj táta byl v ten čas po operaci kyčlí. 

Knihu jsem mu do nemocnice po mamce poslala. 

Taťka ji přečetl na jeden zátah. 

Četl ji den a noc. Pak mi zavolal. 

“Věrko, ta tvoje kniha to není kniha.

 To je duše! 

Jako bych držel při čtení v rukou tvoji duši.

 Jo, myslím, že je to kniha s duší.”

Tak vznikl název mých knih. 

❤️


Pak si knihu půjčily sestřičky v nemocnici. 

Šla z ruky do ruky. 

Všechny oslovila a všem pohladila duši.

  Když přijel taťka domů z nemocnice, jela jsem za ním. 

Povídali jsme si a říkám mu, že škoda, 

že letos nekvetou chrpy u nás v zatáčce,

 kde vždycky rostou.



Týden poté přijel taťka za mnou a nesl v rukou snítku chrp. 

Vykvetly v zatáčce u mého rodného domu. 

Táta zastavil autem u cesty,  pracně vyndal berle a vystoupil z auta. 

I přes překážky natrhal pár chrp, aby mi udělal radost. 

❤️

  V těch chrpách je úplně všechno.

Pokora, láska, vztah, naděje i víra, že kvítka, které mám tolik ráda, které má barvu nebe, navždy budou provázet “knihy s duší”. 









středa 19. června 2024

Pozvání

 


Dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji pozvala do Sadu nadějí v Řečanech nad Labem 28.6.2024. Slíbila jsem, že právě zde vysadíme vzpomínkovou růži paní Věře Šulcové.

Myslíme i na ty, kteří onkologickému onemocnění podlehli a právě zde jsme vytvořili rozárium vzpomínkových růží. 


  Mnozí onkologičtí pacienti v remisi v Sadě nadějí před dvěmi lety vsadili svůj Strom naděje, za pomoci dětí zdejší základní školy. Věřím, že přijmete mé pozváni a přijedete se podívat, jak rostou stromy naděje.


  Mé pozváni se týká také slavnostního  odhalení Lavičky naděje s paní starostkou obce Řečany n.L. a náměstkyní hejtmana Pardubického kraje odboru zdravotnictví Michaela Matoušková . Spolupráce s ní je pro mě a následně pro pacienty radostí. 

❤️


  Je pro mě ctí, že mé pozváni k této slavnostní ceremonii přijal pan ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, který mě v mém úsilí pro onkologické pacienty vždy podporoval.

Nejednou jsme spolu řešili otázku projektu Sadu nadějí. Tenkrát před lety byl můj projekt mnohem obsáhlejší,  týkal se následné lázeňské péče pro dětské onkologické pacienty v remisi a jejich rodiče. Třeba i na tuto projektovou část mé vize časem dojde. 


  Na tento den 28.6.2024 je připraven i doprovodný kulturní program obce, kde budete moci např. po setmění zhlédnout film v letním kině.

  Často zmiňuji, že největší devizou je čas. Velmi oceňuji, když ho nezištně věnujeme sobě navzájem. Jen tak se vidět, komunikovat a být. 

Však co je víc? 


Těším se na vás. ❤️





neděle 16. června 2024

Den otců

 


Někdy si říkám, že bych mohla napsat i knihu o tom všem, co mě napadá, 
když brouzdám vysokou travou a skládám kvítek ke kvítku v dlani. 

Myšlenky, které ke mně přilétají, jako motýli na květiny v louce. 

❤️





Vzpomínám na drobné detaily všedních dnů, když jsem byla malá.

 Jak jsme spolu, tati, chodili na houby a ty jsi na mě volal, 
ať ti tu houbu pomůžu vydloubnout ze země.





A já běžela, přeskakovala pařezy a mlází jen abych tu houbu mohla vyndat. 

Chtěl jsi mi udělat radost. 
A já tímto kvítím dnes, teď a tady, 

na oplátku radost dávám tobě. 

❤️



Někdy člověk nemusí říkat mnoho slov. 

Někdy to dokáží luční kvítka nebo houba v lese a někdy pár písmenek. 

Tyhle patří tobě a taky všem tátům, 
na které nikdo nemyslí… 




A tohle video je od srdce k srdci 

❤️




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...