radost do zahrady

 

Tyhle maličkosti dělají to, čemu se říká radost. 

❤️

Mé roztrhané rukavice do zahrádky vzal čas. Jednu schoval pes, druhou bůh ví kdo.

Nemalý důvod pro novou radost.

❤️

Pokaždé mi vytahuje muž či dcera trny z rukou, když přicházím ze zahrádky.

O zničených nehtech a ekzémech na rukou ani nemluvím.

Dnes měly mé ruce svátek, páč si oblékly tuhle parádu.

Jak důležité je, aby si člověk dělal radost.

Jen tak 

❤️

Maličkostí 

❤️

❤️

A právě z takovýchto momentů se skládá život. 

Z malých kousíčku radostí. 

❤️

Až doma jsem zjistila, že jsem si udělala radost do zahrady rukavicemi “za babku” úžasné značky.

Tak tyhle budou mít své čestné a vyhraněné místo.

❤️

Mějte dny zalité radostí 

❤️

Jak dobít baterky…

 

Když má člověk tak nějak stop stav všech negací, tohle je zaručený návod na vnitřní restart.

Připojení na zdroj. 

Tohle připojení nepotřebuje nabíječku ani žádný kabel.

Jen tebe, tvé rozhodnutí a čas. 

“Jen tak být.”

Ani slov není třeba.

Být pod širým nebem chvíli pasákem ovcí. 

Během pár vteřin svítí vnitřní kontrolky zeleně. 

Baterie života dobity.

Kus té Nebeské energie posílám i vám… 

❤️

Pro nezasvěcené - Nebe je místo, prostor, louka a ovčín, kde žijeme.

Nic víc, nic míň…

Den maminek ❤️

 

Druhá neděle v květnu patří všem maminkám 

❤️

Věřím, že každý si na tu svou vzpomene.

A kdyby náhodou na některou bylo zapomenuto, tak té patří tato kytice z Nebe … ode mě. 

❤️

Ve váze otevřených dlaní …

jakoby ji darovala sama příroda, kdyby ji chtěla obejmout a říct ji ”děkuji”. 

❤️

Za všechny něžnosti, tichá rána, pohlazení i sílu, kterou dává, i když už nemá z čeho brát…

Krásnou neděli 

❤️

PS: A pro aktivního pátrače (slušně řečeno)

Pryskyřník (Ranunculus) – žluté květy

Zvonek rozkladitý (Campanula patula) – světle fialové květy

Šťovík (Rumex) – hnědočervené klasy s drobnými kvítky

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) – bílé květy s nažloutlým středem

Jetel (Trifolium) – případně některé druhy jetelovin

Tohle je už však přes čáru!

 

Člověk šel přes dva roky šílenou a nelehkou cestou tady v našem Nebi. Udání, stálo na startovní čáře onoho náročného boje. Přicházely jiné a další. Se všemi jsme se popasovali. Čelili jsme jim čelem.

Tohle je už však přes čáru!

Když zazvoní pošťačka a veze dopisy s pruhy. 

Udání na nejčistší duši pod sluncem, co znám.

Udání na Anděla bez křídel. 

Udání na dceru.

Udání skrze dobrý skutek, který jsem sdílela na Facebooku.

Skrze darovanou květinu v den žen.

Pár bledulí ze soukromé zahrady.

Slyšíte dobře.

Dobrý skutek musí být po “zásluze” potrestán.

Měsíc naše dcera těžce usínala.

Jinými slovy:

Měsíc si v tom pochoďte.

Od obdržení dopisu s pruhem, až po předvolaní.

Měsíc přeci není žádný čas…

Co asi cítí rodiče a dcera, když čte v předvolání “obviněna”…. ?

Ta, která toho už tolik prožila.

Ta, která by si naopak zasloužila metál za to kdo je, kým je a jaká je.

Nejdřív jsem zvažovala, že uzavřu všechny své sociální sítě.

Pak jsem si uvědomila, že právě to je cílem udavače. A možná má i jiné osobní pohnutky…

Toto je osobní vzkaz člověku, udavači.

Udavačství bylo, je a vždy bude nejnižší forma osobní malosti. A víš co je udavači osobní malost? 

Zloba napěchovaná v tvé duši, proti které jde čas.

Měsíc.

Žádný čas…

U tohoto “bumerangu života” bych vážně stát nechtěla.

Zahoď starosti…

 

Když jsem skládala k sobě fotky ve video, vložila jsem k němu písničku od Jany Kocianové “Zahoď starosti “.

Ta přesně vystihuje tuhle siestu z našeho Nebe na počátku máje.

❤️

Tato krátká videa tvořím skoro každý den a posilám je svému tátovi.

❤️

Pro radost, pro vzájemnost našeho bytí.

Myslím, tedy pevně věřím, že je rád…

❤️

A tak jsem taky včera do půlnoci se učila i oživit starou fotku, kde jsme spolu.

❤️

 

Mějte krásné dny, kdy jste pospolu 

❤️

A zahoďte starosti 

na náhody nevěřím…

Před nedávnem jsem psala email jednomu spisovateli.

V momentě, kdy jsem odesílala email, cosi v chodbě spadlo.

Zrovna jsem myslela na babičku, že bychom měli zajet uklidit hrob. Odeslaný email mj. obsahoval slova o právě připravovaném románu 

“Dívka z hor” 

❤️

 ke kterému tvořím rešerše.

Šla jsem se podívat do chodby, co spadlo.

Z obrazu, který visí v chodbě, a který jsem před lety nafotila a nazvala “Andělské světlo” v dlaních mé dcerky, spadlo z nápisu na něm jedno písmenko. 

Sebrala jsem ho. Dívám se na obraz s andělským posláním, kde zůstal zbytek slova “OMA”.  Německy “babička”. Zrovna když jsem odeslala email s informacemi o knize ze Sudet s myšlenkou na babičku. ❤️

Písmeno “D” jsem hned přilepila. Ještě chvíli přemýšlela o “náhodách”, které k nám přicházejí do cesty a jak důležité je, jim naslouchat a vidět je… 

 

  Myslím, že tuhle knihu “Dívka z hor”, provází opravdu hodně “náhod”. 

A tak mé kroky vedly do míst, kde téměř před 100 lety, začal se odvíjet příběh…

Příběh, který si ke mně našel cestu úplně sám… 🙏

Rozhodla jsem se, že o něm napíši knihu.

Román z poválečných let ze Sudet s názvem “Dívka z hor”.

Hodně silný příběh. 

Šla jsem po cestě, kudy dívka z hor chodívala. Zastavila jsem se u rybníka,  který tolik milovala.

Zaklepala jsem na dveře domu, kde se narodila. Otevřela mi postarší dáma. Stáli jsme v paprscích ranního slunce a povídali si.

Takhle vznikají rešerše pro román 

“Dívka z hor”. 

❤️

O dalších náhodách, které knihu provází zase někdy příště 

❤️

 

Velikonoční poděkování

 

Na Velikonoce vedou mé kroky domů.

K rodičům.

Do míst, kde jsem vyrůstala.

❤️

Procházela jsem kvetoucím sadem a zahlédla jsem krásu všech krás. 🙏

Nejen kvetoucí stromy. V sousedově sadu, který nedávno odešel za svou milovanou ženu na pravdu boží, vykvetly dva červené tulipány.

Nepřehlédnutelný. ❤️

Jak symbolické.

I tohle jsou pro mě Velikonoce.

Vnímat nepsaná slova života.

Den co den k nám takto život promlouvá…

Najít čas pro své nejbližší…

Najít cestu, jít po ní a tam nahoru i do středu svého já, svému srdci i od něho poděkovat.

Za každý den…

❤️

Požehnané Velikonoce všem 

❤️

Srdce z Nebe

 

Tak jsem ten voňavý sen, 

co se mi opakovaně zdál, naplnila. 

Tedy spíš jsem naplnila formičky srdcí voskem, vůní a kvítky v barvě nebe.

A jak voní? 

Nebem.

🩵

Tak trochu horským vzduchem, lesem i úrodou sadu. 

Je to alchymie, ale hodně mě to ba.

❤️

První Nebeská srdce jsem darovala kamarádce za odkop malin ze zahrádky. 

Radost za radost. 

❤️

Myslím, že když ještě krapet potrénuji a vyladím tuhle alchymii, 

nabídnu i vám. 

❤️