Rozhovor ❤️

 Delší dobu jsem tu teď nebyla. Kromě vleklé chřipky jsem se velmi aktivně zapojila do mnoha aktivit, které brzy budu s vámi sdílet.

Dnes mi dovolte, abych sdílela tento rozhovor ❤️

Děkuji za tu vzácnou chvíli. ZDE 

A ještě jedna hřejivá zpráva.

❤️

Přilétla ke mně zpráva, jako jarní vlaštovka, že jsem mezi finalisty na cenu Křesadlo 2025. 🕊️ 

Je to pro mě krásné uznání za mé nezištné a dobrovolnické skutky, které konám pro ty, jež to tolik potřebují.

Pro onkologické pacienty a jejich blízké. 

❤️

Pokud se rozhodnete kliknout na mé jméno 

Věra Fina a podpořit mě svým hlasem, 

budu potěšena.

Děkuji za každé sdílení.

Děkuji za Váš čas, který mi věnujete. ❤️

A já na oplátku slibuji, že i nadále budu pomáhat, dávat a předávat přesně tak, jak mi srdce říká…

Hlasovat můžete zde 

(stačí kliknout na mé jméno):

ZDE 

Ze ❤️ děkuji

Věrka 

Babiččiny Jidášky

Jidášky podle mé babičky 

Recept:

• 500 g hladké mouky
• 70 g másla (nerozpuštěného, pokojové teploty)
• 2 žloutky
• 300 ml smetany na vaření
• 80 g cukru krupice
• 25 g droždí
• 4g soli
• špetka strouhaného muškátového květu
• kůra ze 1/4 citronu

Ke  krajáči melty babička ještě vlahé Jidášky potírala medem. 

Pro vzpomínku… posílám dál 

❤️

 

Velký pátek

Den usebrání do sebe. 

Všechny ty tradice, nehýbat se zemí, neuklízet, neprat … vedou ke klidu. 

Odlož na chvíli práci a shon. 

Přísný půst vede k vystoupení ze své komfortní zóny. 

Odříct si. 

Aspoň jeden jediný den věnovat Bohu a svému nitru. Zamyslet se nad smyslem bytí. 

Nad smyslem života. 

❤️

Po celý rok se na něho obracíme a prosíme o to či ono.

Tak dnes udělejme něco pro něho. 

S pokorou, vděčností.

Dnes.

❤️

 

Den učitelů

Dnes je Den učitelů

Seděla jsem ráno u stolu a jarní slunce se opřelo do oken. 

Vykreslilo každou šmouhu, každé neumyté místo…  

A mně v tu chvíli došlo, jak moc v posledních měsících zanedbávám svůj vlastní domov. 

Jak přehlížím jeho chod jen proto, že veškerý svůj čas a zbývající síly vkládám do pomoci změnám, které jsou nezbytné.

Už dlouhou dobu usilujeme společně se studenty, jejich rodiči a odvážnými pedagogy o nápravu toxického prostředí na jednom gymnáziu, jak jsem už dříve zmiňovala.

Člověk se občas zastaví a ptá se, proč musí dělat to, co by měl dělat stát, a bojovat za něco, co by mělo být samozřejmostí…

za bezpečí a důstojnost dětí.  

Za hodnoty, které studentům visí na plakátech na chodbách.  

Za pravdu a lásku, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Někdo se mě zeptal:  

„Stojí ti to za to?“

Moje odpověď je:  

“Ano, protože okna umyju kdykoliv.  

Ale práva dětí a jejich víru v pravdu a spravedlnost musíme bránit teď.

Ukázat jim naději vlastním příkladem.  

Protože pokud se za ně nepostavíme my, kdo jiný?”

Všem učitelům, kteří neztratili víru, naději, lidskost, kteří mají odvahu stát za svými studenty i v těžkých časech a kteří svou práci berou jako poslání, přeji k dnešnímu svátku především hodně sil.

 Vaší práce si hluboce vážím.

Držme se. ❤️

Po nemoci

Tak jsem tu chvíli nebyla…

Skočil na nás moribundus. 

Tentokrát na celou rodinu. 

Není to vůbec jednoduché, když máte v ovčíně ovce a jehňátka, které jsou na vás závislá. 

O psovi ani nemluvím. 

Tahle zkouška byla tedy víc než náročná. 

Ve vysokých teplotách jsem měla asi milion příběhů ve snech. Ani jeden z nich nepředčí však to panoptikum ve vysokých patrech…

A tak když jsem dnes konečně došla k oknu, úplně obyčejně řekla: 

“ahoj světe, je na tobě stejně fajn…”

 

Buďme všichni zdrávi. 

Je to to nejvíc.

Vědomí, že jsme….

❤️

boj o život

Další Nebeské jehňátko ❤️ včera doslova vybojovalo své místo na slunci…

Tahle záchrana života nebyla vůbec legrace.

Podchlazenému a hladovému jehňátku doslova blikaly baterky života červeně. 

Nepomáhaly deky, teplo, kamna. 

Skočila jsem do auta a letěla k doktorovi pro injekci. 

Jediná šance - “startovačka”. 

Uvnitř v tlamičce už byl chlad. Odcházela…

Když jsem přilítla zpět domů, Carolinka s taťkou už zahřívali “bojovnici”  v teplé lázni. 

Dali ji až po krk do pevného igelitového pytle a do teplé vody. 

To ji nastartovalo. Chytla se. 

Díky bohu. 

První nesmělé zabečení vám vžene slzy do očí.

Prvni polknutí mléka.

První signály života.

Tohle je ten největší boj světa - o život. 

Vy víte, že je to na vás. 

V rychlosti světla konáte. 

Vůbec nevím, jak to funguje, že během půlhodiny vymyslíte tolik věcí na konci kterého je  nesmělé zabečení, pár slz a ten nejlepší pocit u srdce.

♥️ 

 

Děkuji vám všem ❤️

 

Při cestě lesem s naším psem ke mně přicházejí ty nejdůležitější myšlenky. 

Jedna z nich mi v mrazivém rozbřesku slunečních paprsků připomněla, abych vám vyslovila mé osobní 

DĚKUJI ❤️🙏

V den boje proti rakovině 4.února jsem sdílela s mnohými příběh mladého táty Honzy od dvou kluků. 

Na jeho léčbu se shánělo 7 440 000,- Kč.

Není to s námi lidmi ještě tak zlé.

Dokázali jsme to!

Dokázali jsme pomoci.

Dokázali jsme dát naději a šanci na život.

Dokázali jsme postupně sehnat

 7 510 900,- Kč.

Tohle jsou skutečné dobré skutky za které vám z hloubi srdce ♥️ i duše 

DĚKUJI.

Zalévám ranní kávu, uvědomuji si sílu sdílení, sílu slova, vnímám úsměv na tváři i na srdci s pocitem, že o tomhle je život.

❤️

Láska hory přenáší

 

Naš příběh…

Tak o tom je pořad “Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky.

Celým mým životem mě provází NADĚJE ❤️

A jak můžu, posílám ji plnými hrstmi dál.

Našemu příběhu na počátku nikdo nedával šanci. Dva rozdílné světy, lidé, vize… A přesto…

Díky naději náš příběh neskončil.

 Ba co víc, je pevnější než ten, kterému by každý dal na samém začátku šanci.

A věřte, že láska hory přenáší ❤️

Záznam  ZDE

❤️

světový den ŽIVOTA

 

Je pozdě v noci.

Připravuji se na zítřejší besedu - autorské čtení.

Oči mi únavou padají, až nad přípravou s propiskou v ruce usnu.

Uprostřed noci štěká náš pes. 

Když cítí lišku, srnky nebo kohokoliv v lese u nás v Nebi dává to na vědomí.

Tentokrát nám hlásil jiného návštěvníka. 

V ovčíně se po půlnoci narodilo jehňátko.

Venku hustě sněží, zima, která doslova zalézá za nehty. 

Ovčí máma své jehně odmítá. 

Těžký porod. 

Pomáháme, jak se dá.

Nakonec tahle malá bojovnice našla své místo v teple v garáži. 

Mlezivo, první nejdůležitější potrava, aby přežila, dostává z kojenecké láhve.

V den kdy jsem před lety dostala i já druhou šanci na život.

Tenhle den je pro mě 

“světovým dnem ŽIVOTA” 

❤️