Po nemoci

Tak jsem tu chvíli nebyla…

Skočil na nás moribundus. 

Tentokrát na celou rodinu. 

Není to vůbec jednoduché, když máte v ovčíně ovce a jehňátka, které jsou na vás závislá. 

O psovi ani nemluvím. 

Tahle zkouška byla tedy víc než náročná. 

Ve vysokých teplotách jsem měla asi milion příběhů ve snech. Ani jeden z nich nepředčí však to panoptikum ve vysokých patrech…

A tak když jsem dnes konečně došla k oknu, úplně obyčejně řekla: 

“ahoj světe, je na tobě stejně fajn…”

 

Buďme všichni zdrávi. 

Je to to nejvíc.

Vědomí, že jsme….

❤️

boj o život

Další Nebeské jehňátko ❤️ včera doslova vybojovalo své místo na slunci…

Tahle záchrana života nebyla vůbec legrace.

Podchlazenému a hladovému jehňátku doslova blikaly baterky života červeně. 

Nepomáhaly deky, teplo, kamna. 

Skočila jsem do auta a letěla k doktorovi pro injekci. 

Jediná šance - “startovačka”. 

Uvnitř v tlamičce už byl chlad. Odcházela…

Když jsem přilítla zpět domů, Carolinka s taťkou už zahřívali “bojovnici”  v teplé lázni. 

Dali ji až po krk do pevného igelitového pytle a do teplé vody. 

To ji nastartovalo. Chytla se. 

Díky bohu. 

První nesmělé zabečení vám vžene slzy do očí.

Prvni polknutí mléka.

První signály života.

Tohle je ten největší boj světa - o život. 

Vy víte, že je to na vás. 

V rychlosti světla konáte. 

Vůbec nevím, jak to funguje, že během půlhodiny vymyslíte tolik věcí na konci kterého je  nesmělé zabečení, pár slz a ten nejlepší pocit u srdce.

♥️ 

 

Děkuji vám všem ❤️

 

Při cestě lesem s naším psem ke mně přicházejí ty nejdůležitější myšlenky. 

Jedna z nich mi v mrazivém rozbřesku slunečních paprsků připomněla, abych vám vyslovila mé osobní 

DĚKUJI ❤️🙏

V den boje proti rakovině 4.února jsem sdílela s mnohými příběh mladého táty Honzy od dvou kluků. 

Na jeho léčbu se shánělo 7 440 000,- Kč.

Není to s námi lidmi ještě tak zlé.

Dokázali jsme to!

Dokázali jsme pomoci.

Dokázali jsme dát naději a šanci na život.

Dokázali jsme postupně sehnat

 7 510 900,- Kč.

Tohle jsou skutečné dobré skutky za které vám z hloubi srdce ♥️ i duše 

DĚKUJI.

Zalévám ranní kávu, uvědomuji si sílu sdílení, sílu slova, vnímám úsměv na tváři i na srdci s pocitem, že o tomhle je život.

❤️

Láska hory přenáší

 

Naš příběh…

Tak o tom je pořad “Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky.

Celým mým životem mě provází NADĚJE ❤️

A jak můžu, posílám ji plnými hrstmi dál.

Našemu příběhu na počátku nikdo nedával šanci. Dva rozdílné světy, lidé, vize… A přesto…

Díky naději náš příběh neskončil.

 Ba co víc, je pevnější než ten, kterému by každý dal na samém začátku šanci.

A věřte, že láska hory přenáší ❤️

Záznam  ZDE

❤️

světový den ŽIVOTA

 

Je pozdě v noci.

Připravuji se na zítřejší besedu - autorské čtení.

Oči mi únavou padají, až nad přípravou s propiskou v ruce usnu.

Uprostřed noci štěká náš pes. 

Když cítí lišku, srnky nebo kohokoliv v lese u nás v Nebi dává to na vědomí.

Tentokrát nám hlásil jiného návštěvníka. 

V ovčíně se po půlnoci narodilo jehňátko.

Venku hustě sněží, zima, která doslova zalézá za nehty. 

Ovčí máma své jehně odmítá. 

Těžký porod. 

Pomáháme, jak se dá.

Nakonec tahle malá bojovnice našla své místo v teple v garáži. 

Mlezivo, první nejdůležitější potrava, aby přežila, dostává z kojenecké láhve.

V den kdy jsem před lety dostala i já druhou šanci na život.

Tenhle den je pro mě 

“světovým dnem ŽIVOTA” 

❤️

Dárek ❤️

 Dostala jsem dárek.

Vstupenky na koncert v nádherných prostorách Obecního domu v Praze. 

Děkuji ❤️

Při tónech houslí, které doslova braly dech, jsem si tolik toho uvědomila. 

Často lidem pomáhám najít směr.

A sama se někdy ztrácím…

Ty tóny… ta hudba… to kouzlo… mi to řeklo.

Uvědomění je tolik důležité. 

Co bylo pro mě k tomuto daru bonusem? 

Osud… myslím, že samotný Pan Bůh, to zařídil.

Posadil nás těsně k muži, kterého si tolik vážím a se kterým jsem si přála se někdy setkat.

Mons. Václav Malý.

O co vzácnější pro mě byl rozhovor s ním.

Navždy si ho ponechám ve svém srdci ❤️

Život nám dá to, co si přejeme mnohdy způsobem a ve chvílích, které nečekáme. 

O to větší to je překvapení. 

To celé v předvečer mé druhé šance na život.

Šance, která mi byla dána v onkologické nemoci. 

Už 11 let plním slib, který jsem tenkrát dala sobě, životu i tam nahoru, že budu velebit každý den na tomto světě. 

“Každý den je dar” ❤️

Živote! DĚKUJI 🙏 

Jsem vděčná 

14. únor 2012

 Psal se 14. únor 2012 a já začala psát blog. Vložila jsem v ten den na blog tuto fotografii a dala jsem mu název podle jména mé dcery. Podvědomě jsem zcela jistě věděla proč.  

Díky blogu vznikly “ Knihy s duší ”. Začaly se objevovat komentáře, ať své vzpomínky a myšlenky, které na blog vkládám, sepíši v knihu. Stalo se. ❤️

Pomohl mi i tenkrát, když jsem našla odvahu a napsala jsem, že jsem vážně nemocná. Tenkrát jsem slovo rakovina neuměla ani vyslovit. Ucítila jsem sílu pravdy, otevřenosti. 

A stejně tak i v případě, kdy jsem za několik let poté usilovala o změnu podmínek a přímo i zákona pro hendikepované. 

Pomohl mi vždy díky otevřenému srdci prosadit tolik potřebných a smysluplných projektů. 

A pak mi řekl pan profesor, který mi pomohl najít cestu z nemoci ke zdraví: 

“to ne já, ani vaši čtenáři, ani váš blog, ale Vy sama…Vy jste bojovnice a vždy jste dokázala najít cestu. Pro sebe i pro druhé.”

Já dnes dodávám:

“…ale na počátku všeho byl blog” ❤️

Blog, který nese název mého Anděla bez křídel. A i když svět blogů už není trendy, ba přímo mizí, já mu zůstávám věrná, už 14 let. Vím proč…

Mějte krásný den LÁSKY  ❤️

Stříbrný vítr

 Dovolte mi, abych vás pozvala k poslechu pořadu “Stříbrný vítr” 

Českého rozhlasu Dvojka

Rozhovor s mojí maličkostí vedla skvělá moderátorka Jitka Novotná.

Naše slova se nesla jak lehký vánek i když jsme si povídaly o životních etapách, které měly podobu spíše vichru a vánice. 

Povídaly jsme si i o dětství, dospívání také o škole i psaní. O poslání, štěstí, pomoci, ocenění a smyslu bytí.

Vzpomínala jsem na to nejvoňavější pole, kam chodívala babička česat heřmánek a kde jsem se já v té vůni za ní ztrácela.

Jak důležitý je čas…

Povídaly jsme si snad o všem… ❤️ 

Snad vás potěšíme, slovy pohladíme tak, jak to umí jen vítr - Stříbrný vítr.

Příjemný poslech 

ZDE

Proto mé přání TEĎ a TADY

V doručených zprávách jsem našla e-mail s naléhavou prosbou o pomoc.

Psala mi maminka dospělého syna Ondry, který prochází onkologickou léčbou. Sama potřebuje oporu. Vyslechnutí. Milé slovo. Naději. Hodně naděje.

Ani na vteřinu jsem neváhala a odepsala. Během chvíle mi zazvonil telefon.

Povídaly jsme si. Dvě neznámé ženy sdílející své životní příběhy. Nelehké, ale s jediným cílem alespoň na chvíli odlehčit břímě, potěšit a dát naději. ❤️

Její syn Ondra prochází těžkým obdobím vážné nemoci a žije až u protinožců, na dalekém Novém Zélandě. Vím, je to ohromná dálka, ale když člověk otevře srdce ♥️ vzdálenost nic neznamená. 

Slíbila jsem této ženě, že se jí pokusím být oporou.

Proto mé přání TEĎ a TADY 🙏

Prosím, zkusme poslat Ondrovi pořádný kus pozitivní energie, myšlenky, modlitby, síly k uzdravení. Je to malá chvilka, kousek nás. Nikdy nevíme, kdy podobnou podporu budeme potřebovat sami.

Pokud můžete, připojme se po celý tento týden každý večer kolem 20. hodiny.

Tohle je to, co nás činí lidmi.

Lidmi s otevřeným srdcem. ❤️

 

Sdílejme, pomozme

 

4. únor - Světový den boje proti rakovině

(World Cancer Day)

Možná někoho napadne, k čemu jsou světové nebo mezinárodní dny.

Jsou připomínkou.

Uvědoměním, jak moc jsme bohatí…

Ne každý má to obrovské štěstí.

Být zdráv. ❤️

Dnešní den je dnem připomenutí a uvědomění. Je světovým dnem boje proti rakovině. 

Ano, i já jsem před lety bojovala o život s onkologickou nemocí.

A v těch dnech jsem upřímně často ani nevěděla, jaký je den nebo kolikátého je.

Bylo to stejné, jako když se člověk topí.

Snaží se ze všech sil zachránit. 

Šlape vodu, dělá tempa… a když zajede pod hladinu, dělá vše pro to, aby se znovu vynořil. Nezajímá ho teplota vody ani počasí.

Děkuje všemu a všem. Za vše. 

Za sebemenší posun. Za naději!

A když ho ohromná vlna vyhodí na břeh, pak tiše, uvnitř svého já, šeptá slova díků.

Obrovské, upřímné poděkování, při kterém po tváři tečou ty největší a nejopravdovější slzy vděčnosti a štěstí.

Moc opravdu moc si přeji, aby stejné slzy vděčnosti a štěstí prožíval mladý táta Honza.

Proto sdílím jeho příběh a sbírku směřující k uzdravení.

Prosím pomozme, sdílejme.

Každá kapka 💧 je součástí moře.

ZDE

Přála bych si umět kouzlit…

Všem nemocným bych vykouzlila zdraví. 

Nejsem však kouzelnice. 

Přesto se snažím pomáhat.

NADĚJÍ.

Tou největší silou světa, která musí být vyřčena za každých okolností. 

Dnešní den je také připomínkou prevence onkologických onemocnění.

Najděte si tu cestu.

Ten čas… prosím.  

Protože o tomhle je ŽIVOT. ❤️

O tomhle je dnešní den. ❤️

O tomhle je Den boje proti rakovině. 🙏

Děkuji 

Věrka

Lék nad léky

 

Čapl mě nějaký moribundus.

Lék nad lék je radost. ❤️

A mezi všemi pastilkami, kapkami na rýmu a vitaminy je taková kytice tulipánů přímo elixír. 

Balzám pro duši 🙏 v chřipce.

Kousek té tulipánové radosti posílám po síti dál… 

Jo a dobrá "babská rada" je, 

propíchnout špendlíkem konec stonku pod květem. 

Tulipány tak mnohem déle vydrží.

Nesvěsí květy.

Vzpomínky…

Vzpomínám…

Vzpomínám, když moji babičce bylo těžko na duši, otevřela album.

Vzpomínám,  na dlouhé zimní večery mého dětství u babičky ve staré chalupě . 

❤️

Seděly jsme spolu u kamen na kanapi a prohlížely “podobenky”. 

Tak říkávala babička fotkám v albumu. 

Dnes jsem vyndala prastaré flashky, píchla je do počítače a jako tenkrát… vzpomínám…

❤️

A přesně o takových vzpomínkách budeme spolu vyprávět v pořadu “ Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky 

dne 22.února 2026 od 18.00 hodin

Na Českém rozhlase jsem vyrostla.

Nedělní pohádka v rozhlase.

Večerní Hajaja, u kterého babička pekla kramfleky a na kamnech voněla melta.

Ve starém pérovém křesle jsem se houpala a díky pohádce, která se linula z lampového rádia se odvíjel nezapomenutelný příběh.

Ve fantazii. V mé představě.

Příběh o holčičce, která tyhle střípky života vybrousí do diamantu a utká z nich “knihu s duší”, nejednu… 

❤️

Tenkrát by mě nenapadlo, že jednou můj hlas a tyhle vzpomínky budu vyprávět v rozhlase.

Snad vás má slova pohladí, jako kouzlo stříbrného větru.

Nalaďte si 

Český rozhlas Dvojka

pořad “Stříbrný vítr” 

v sobotu 7.února 2026 v 9.00 hodin ráno.

Pořadem provází paní moderátorka 

Jitce Novotné, které moc děkuji. 

❤️