Lavička naděje ve Štětí

Na jaře mi zavolal onkologický pacient Petr, kterému jsme před lety všichni pomáhali v jeho boji s rakovinou.

„Když jsem se před operací podíval do mobilu a viděl tam tolik zpráv a neuvěřitelné množství lajků… takový pocit se nedá popsat,“ řekl mi tehdy Petr.

Před dvěma lety, když jsme uskutečnili projekt Lavička naděje v Boskovicích, byl to právě on, kdo tento projekt podpořil. A letos na jaře přišel Petr s myšlenkou vytvořit Lavičku naděje také ve svém rodném městě ve Štětí.

Na této cestě za nadějí jsem měla tu čest potkat mnoho lidí, kteří ani na okamžik neváhali přiložit ruku k dílu a pomoci projekt uskutečnit.

Postupně se z nás stal sehraný tým. Přestože některé chvíle byly opravdu náročné. A možná právě proto má tahle Lavička naděje v sobě něco navíc.

❤️

Jeden z členů našeho týmu totiž během příprav projektu sám onkologicky onemocněl. Přesto dělal maximum pro to, abychom společně Lavičku naděje dotáhli do zdárného konce. Děkuji Miroslavu Andrtovi

Dne 2. října 2026 ve 14.00 hodin byla  slavnostně odhalena další Lavička naděje.

Najdete ji uprostřed parku pod lípou, poblíž Yachtclubu Štětí.

Tahle lavička má v sobě opravdu velký kus energie. Energii odhodlání a především obrovský kus naděje. ❤️

A ten kaštan pro štěstí, který mi spadl pod nohy kousek od Lavičky naděje ve Štětí, jsem si odvezla s sebou. 

V tu chvíli jsem ještě netušila, jak mi za pár hodin jej bude třeba. 

 

Můj slib

V den svátku svatého Václava plním svůj slib.

Šířím světem své motto

 „Každý den je dar“.

Slib, který jsem kdysi dala Bohu, životu i sama sobě.

Slíbila jsem to před lety na lůžku onkologické kliniky po operaci.

Slíbila jsem, že od té chvíle budu velebit každý den, který mi tento svět ještě daruje.

Tak vzniklo motto „Každý den je dar“. 

❤️

A v ten okamžik mi život odpověděl…

Nad hlavou mi zablikala zářivka.

Ať už to bylo způsobeno čímkoliv, já tehdy ucítila až u srdce, že tahle smlouva je věčná. 

Když jsme minulý rok jeli na Pražský hrad v den předávání státních vyznamenání, můj muž se mě zeptal:

„Co bys dnes večer chtěla slyšet?“

Odpověděla jsem:

„Aby mé motto ‚Každý den je dar‘ zaznělo ve Vladislavském sále. To by mi odpověděl sám ŽIVOT. Ale to bych si přála asi moc. To se nestane…“

Za pár hodin jsem stála ve Vladislavském sále.

A když jsem byla představována, spojení slov „Každý den je dar“ se neslo sálem.

V tu chvíli jsem ucítila úplně stejný pocit u srdce jako tehdy na nemocničním lůžku.

Pocit, který se nedá popsat slovy. 

Byla to odpověď.

Od života.

Od toho nahoře.

Od mnoha lidských srdcí.

❤️

A tak jsem se stejným odhodláním, stejnou vizí a láskou i letos vytvořila další kalendář „Každý den je dar“.

Je plný světla. 

ZDE

❤️

 Protože tento svět, ať v něm právě prožíváme chvíle krásné, nebo chvíle náročné,  

stojí za to.

Dokud máme ten vzácný dar být tady.

Dokud můžeme žít, milovat, tvořit, pomáhat, obejmout, podívat se k nebi… pak

Každý den je dar. ❤️

Poděkování ❤️

Když má tvoje dítě rádo jablečnou šarlotku s drobenkou, makronky a pusinky, není co řešit. 

Dezertní výbuch radosti v podobě uragánu, cirkusu a džungle je na světě.

A té radosti! 

❤️

Ten opravdový dort k osmnáctinám se už tvoří na neděli, ale tenhle díky lavině smíchu je nezapomenutelný. 

Carolinka děkuje vám všem za krásná přání. ❤️

A jejími slovy:

„Jste boží…“ 

 Carolinka 

❤️

18 ❤️

Vzpomínám na den, kdy ses narodila. 

Venku mžilo, bylo chladno, ale pro nás se rozsvítil celý svět.

❤️

Tolik světla jsi v sobě měla a máš od první chvíle na tomto světě. Nechť Tvá zář, Carolinko, nikdy, nikdy neuhasne.

Odteď jsi „velká holka“. Ale neboj, je to jen datum, číslo a počet svíček. 

❤️

Milujeme Tě.

Mamka s taťkou a všechna Nebeská zvěř 

 

Jen tak být

 

V polovině léta zazvoní telefon.

Na druhé straně velmi empatický hlas onkologického lékaře.

Chvíli trnu hrůzou. Následně celý měsíc.

Když vaše onko markery nejsou úplně cajk, začnete myslet, uvažovat a žít tak trochu jinak.

Za ten měsíc jsem naložila kupu okurek, vyrobila šípkovou zavařeninu, mátový sirup a já nevím co všechno jen abych zaměstnala hlavu hezkými myšlenkami a činy… A čím víc jsem se snažila, tím víc ke mně osud promlouval. Co promlouval, přímo křičel! Tu mi nalomil ruku, která se záhy poté zlomila. Tu mi spálil nohu. Tohle, ono, tamto… 

Těch “náhod” bylo tolik, že jsem si prostě na vlastní kůži vyzkoušela, že strach a s ním ruku v ruce negativní myšlenky a následně energie, dokáže opravdu čáry máry se životem. Mnohokrát jsem pozorovala plující mraky po nebi a byla jsem tam někde mezi nebem a zemí. Hledala odpovědi na otázky a vlastně mi došlo to, co jsem si tenkrát po onkologické operaci uvědomila:

“Každý den je dar” a to nejcennější, co máme, je náš čas. ❤️

A jak ho naplníme, je jen a jen na nás.

Na samém konci nikoho nebude zajímat náš šatník, co jsme měli na sobě. 

Ani garáž, jaké auto jsme měli a kolik stálo.

Ani dům … ani jídelní servis z kterého se jedlo jen o svátcích.

Na samém konci jsme jen MY a naše skutky.

Jak jsme se chovali k druhým a jaký pocit druzí vedle nás měli. 

O tomhle jsou stopy života. Skutečné stopy. 

❤️

A mé onkologické testy? 

Lepším se. A ač jsou hodnoty hraniční,  chce se mi věřit, že další už budou v pořádku.

A taky vím, že život se neptá na naše plány, kolik jich máme a že se nám tohle právě teď vůbec nehodí… život sem tam zvedne ukazovák… a je na nás sklopit zrak, zastavit krok, nadechnout se a vydechnout a 

JEN TAK BÝT ❤️

Pelmel léta

Život se skládá z maličkostí.

Jsou to maličké střípky všednodenností.

Položený (darovaný) kvítek na stole.

Večeře bez velkých gest a pompézností.

Chvíle s domácími mazlíčky a těmi nejbližšími.

Upečený koláč jehož vůně se line až do duše.

Nebe poseté hvězdami.

A pocit, že tenhle obyčejný den, je vlastně výjimečný. 

❤️

Tím, že jsme a máme to výsadní právo ho žít.

Tohle léto bylo pro mě jedno z nejnáročnějších.

Nejen kvůli zlomené ruce.

Nejen kvůli spálené noze od lana, které mi osud omotal kolem nohy, než naše zvířátko jím cuklo. To abych se zastavila.

Nejen kvůli prodělané kolice. 

A mohla bych psát další nejen, nejen, nejen, nejen…

Přesto jsem našla čas vyrobit poprvé v životě domácí mátový sirup. 

Letní čas jsem naplnila tvorbou kalendářů.

Nástěnného i stolního.

❤️

A bez každodenních záběrů života by to nešlo.

Domov v Nebi našel kocourek Čert.

Přes léto vyrostl doslova před očima.

Došlo taky na nakládaní okurek.

Vždyť léto je tak trochu okurková sezóna. 

Co by to bylo za léto bez ohně, grilča a špekáčků…

 

A bez darů zahrady. 

Ta je mou terapií a láskou 

❤️

A bez všemožných koláčů ke kávě horké i ledové. 

Po 20 letech jsem zase viděla moře a slyšela jeho šum a krásu vln. 

❤️

Večeře pod širým nebem miluji.

❤️

Nezapomněli jsme navštívit alespoň jedno místo, které máme rádi a jedno neznámé místo.

❤️

Vyzkoušeli jsme nové recepty a poznali nové přátelé.

❤️

To nejdůležitější mě čeká 1. září na opětovných kontrolních odběrech na onkologii.

Hodně rekapituluji a řídím se srdcem.

❤️

I to bylo důvodem, proč mých příspěvků nebylo přes léto tolik.

Opatrujte se a zkusím to napravit… 

❤️

 

Ohříváček pro duši dokončen

Dnes nad ránem při rozednění, jsem dokončila roční dílo pro vás. 

❤️

Stolní kalendář s duší, který nese název „ohříváček pro duši“.

 

A stejně tak začíná i titulní stránka. 

Ránem a horkou kávou v plecháčku, který dokáže člověka veskrze ohřát. 

Na dalších stranách jsou mé fotografie přírody, ale i čerstvě upečeného koláče nebo šálku horkého čaje. 

Nechybí naše stádo ovcí a hlavně úplně netradiční citáty z mé autorské tvorby.

Takové, které člověka skutečně zastaví.

Uvědomí.

Potěší.

A míří přímo k srdci. 

❤️

Jsou malou zastávkou na cestě životem.

O tom, jak někdo odpouští.

Někdo tvoří krásu.

Někdo se uzdravuje.

Někdo právě teď vysílá přání, které se jednou splní třeba vám.

Protože někdo právě teď čeká na vás.

Zamyšlení nad těmi, o kterých možná ani nevíme, a přesto nějakým způsobem ovlivní náš život.

A někde mezi tím vším se odehrává náš vlastní „obyčejný den”…

❤️

Chtěla jsem vytvořit kalendář, který nebude jen ukazovat datum.

Kalendář, u kterého se člověk na chvíli zastaví, pousměje, nadechne… a připomene si to nejdůležitější.

❤️

Vděčnost za každý den. 

Protože každý den je dar.

❤️

Ohříváček pro duši

Vůně deště nebo čerstvé kávy…

Vůně upečeného koláče, která se line otevřeným oknem ven… až k vám 

❤️

 

Vůně květin na zápraží i těch na louce za domem, která se tetelí vzduchem…

❤️

Vůně lesa, když se slunce při západu dotýká borůvčí…

❤️

Právě tyhle letní vůně, které nás dokážou přenést v čase i prostoru do míst klidu a pohody, vkládám do svého 

„kalendáře s duší“.

Takový ohříváček pro duši 

❤️

Pro VÁS ❤️❤️❤️

A když dokončím po roce tuhle práci, vždycky pošlu tam nahoru poděkování za tento rok. 

A taky pošlu přání… 🙏 abych příští rok zase mohla tvořit a nadělit vám tuhle čistou radost ❤️

Protože o tomhle je můj slib… mé motto 

„každý den je dar”

❤️