Dárek ❤️

 Dostala jsem dárek.

Vstupenky na koncert v nádherných prostorách Obecního domu v Praze. 

Děkuji ❤️

Při tónech houslí, které doslova braly dech, jsem si tolik toho uvědomila. 

Často lidem pomáhám najít směr.

A sama se někdy ztrácím…

Ty tóny… ta hudba… to kouzlo… mi to řeklo.

Uvědomění je tolik důležité. 

Co bylo pro mě k tomuto daru bonusem? 

Osud… myslím, že samotný Pan Bůh, to zařídil.

Posadil nás těsně k muži, kterého si tolik vážím a se kterým jsem si přála se někdy setkat.

Mons. Václav Malý.

O co vzácnější pro mě byl rozhovor s ním.

Navždy si ho ponechám ve svém srdci ❤️

Život nám dá to, co si přejeme mnohdy způsobem a ve chvílích, které nečekáme. 

O to větší to je překvapení. 

To celé v předvečer mé druhé šance na život.

Šance, která mi byla dána v onkologické nemoci. 

Už 11 let plním slib, který jsem tenkrát dala sobě, životu i tam nahoru, že budu velebit každý den na tomto světě. 

“Každý den je dar” ❤️

Živote! DĚKUJI 🙏 

Jsem vděčná 

14. únor 2012

 Psal se 14. únor 2012 a já začala psát blog. Vložila jsem v ten den na blog tuto fotografii a dala jsem mu název podle jména mé dcery. Podvědomě jsem zcela jistě věděla proč.  

Díky blogu vznikly “ Knihy s duší ”. Začaly se objevovat komentáře, ať své vzpomínky a myšlenky, které na blog vkládám, sepíši v knihu. Stalo se. ❤️

Pomohl mi i tenkrát, když jsem našla odvahu a napsala jsem, že jsem vážně nemocná. Tenkrát jsem slovo rakovina neuměla ani vyslovit. Ucítila jsem sílu pravdy, otevřenosti. 

A stejně tak i v případě, kdy jsem za několik let poté usilovala o změnu podmínek a přímo i zákona pro hendikepované. 

Pomohl mi vždy díky otevřenému srdci prosadit tolik potřebných a smysluplných projektů. 

A pak mi řekl pan profesor, který mi pomohl najít cestu z nemoci ke zdraví: 

“to ne já, ani vaši čtenáři, ani váš blog, ale Vy sama…Vy jste bojovnice a vždy jste dokázala najít cestu. Pro sebe i pro druhé.”

Já dnes dodávám:

“…ale na počátku všeho byl blog” ❤️

Blog, který nese název mého Anděla bez křídel. A i když svět blogů už není trendy, ba přímo mizí, já mu zůstávám věrná, už 14 let. Vím proč…

Mějte krásný den LÁSKY  ❤️

Stříbrný vítr

 Dovolte mi, abych vás pozvala k poslechu pořadu “Stříbrný vítr” 

Českého rozhlasu Dvojka

Rozhovor s mojí maličkostí vedla skvělá moderátorka Jitka Novotná.

Naše slova se nesla jak lehký vánek i když jsme si povídaly o životních etapách, které měly podobu spíše vichru a vánice. 

Povídaly jsme si i o dětství, dospívání také o škole i psaní. O poslání, štěstí, pomoci, ocenění a smyslu bytí.

Vzpomínala jsem na to nejvoňavější pole, kam chodívala babička česat heřmánek a kde jsem se já v té vůni za ní ztrácela.

Jak důležitý je čas…

Povídaly jsme si snad o všem… ❤️ 

Snad vás potěšíme, slovy pohladíme tak, jak to umí jen vítr - Stříbrný vítr.

Příjemný poslech 

ZDE

Proto mé přání TEĎ a TADY

V doručených zprávách jsem našla e-mail s naléhavou prosbou o pomoc.

Psala mi maminka dospělého syna Ondry, který prochází onkologickou léčbou. Sama potřebuje oporu. Vyslechnutí. Milé slovo. Naději. Hodně naděje.

Ani na vteřinu jsem neváhala a odepsala. Během chvíle mi zazvonil telefon.

Povídaly jsme si. Dvě neznámé ženy sdílející své životní příběhy. Nelehké, ale s jediným cílem alespoň na chvíli odlehčit břímě, potěšit a dát naději. ❤️

Její syn Ondra prochází těžkým obdobím vážné nemoci a žije až u protinožců, na dalekém Novém Zélandě. Vím, je to ohromná dálka, ale když člověk otevře srdce ♥️ vzdálenost nic neznamená. 

Slíbila jsem této ženě, že se jí pokusím být oporou.

Proto mé přání TEĎ a TADY 🙏

Prosím, zkusme poslat Ondrovi pořádný kus pozitivní energie, myšlenky, modlitby, síly k uzdravení. Je to malá chvilka, kousek nás. Nikdy nevíme, kdy podobnou podporu budeme potřebovat sami.

Pokud můžete, připojme se po celý tento týden každý večer kolem 20. hodiny.

Tohle je to, co nás činí lidmi.

Lidmi s otevřeným srdcem. ❤️

 

Sdílejme, pomozme

 

4. únor - Světový den boje proti rakovině

(World Cancer Day)

Možná někoho napadne, k čemu jsou světové nebo mezinárodní dny.

Jsou připomínkou.

Uvědoměním, jak moc jsme bohatí…

Ne každý má to obrovské štěstí.

Být zdráv. ❤️

Dnešní den je dnem připomenutí a uvědomění. Je světovým dnem boje proti rakovině. 

Ano, i já jsem před lety bojovala o život s onkologickou nemocí.

A v těch dnech jsem upřímně často ani nevěděla, jaký je den nebo kolikátého je.

Bylo to stejné, jako když se člověk topí.

Snaží se ze všech sil zachránit. 

Šlape vodu, dělá tempa… a když zajede pod hladinu, dělá vše pro to, aby se znovu vynořil. Nezajímá ho teplota vody ani počasí.

Děkuje všemu a všem. Za vše. 

Za sebemenší posun. Za naději!

A když ho ohromná vlna vyhodí na břeh, pak tiše, uvnitř svého já, šeptá slova díků.

Obrovské, upřímné poděkování, při kterém po tváři tečou ty největší a nejopravdovější slzy vděčnosti a štěstí.

Moc opravdu moc si přeji, aby stejné slzy vděčnosti a štěstí prožíval mladý táta Honza.

Proto sdílím jeho příběh a sbírku směřující k uzdravení.

Prosím pomozme, sdílejme.

Každá kapka 💧 je součástí moře.

ZDE

Přála bych si umět kouzlit…

Všem nemocným bych vykouzlila zdraví. 

Nejsem však kouzelnice. 

Přesto se snažím pomáhat.

NADĚJÍ.

Tou největší silou světa, která musí být vyřčena za každých okolností. 

Dnešní den je také připomínkou prevence onkologických onemocnění.

Najděte si tu cestu.

Ten čas… prosím.  

Protože o tomhle je ŽIVOT. ❤️

O tomhle je dnešní den. ❤️

O tomhle je Den boje proti rakovině. 🙏

Děkuji 

Věrka

Lék nad léky

 

Čapl mě nějaký moribundus.

Lék nad lék je radost. ❤️

A mezi všemi pastilkami, kapkami na rýmu a vitaminy je taková kytice tulipánů přímo elixír. 

Balzám pro duši 🙏 v chřipce.

Kousek té tulipánové radosti posílám po síti dál… 

Jo a dobrá "babská rada" je, 

propíchnout špendlíkem konec stonku pod květem. 

Tulipány tak mnohem déle vydrží.

Nesvěsí květy.

Vzpomínky…

Vzpomínám…

Vzpomínám, když moji babičce bylo těžko na duši, otevřela album.

Vzpomínám,  na dlouhé zimní večery mého dětství u babičky ve staré chalupě . 

❤️

Seděly jsme spolu u kamen na kanapi a prohlížely “podobenky”. 

Tak říkávala babička fotkám v albumu. 

Dnes jsem vyndala prastaré flashky, píchla je do počítače a jako tenkrát… vzpomínám…

❤️

A přesně o takových vzpomínkách budeme spolu vyprávět v pořadu “ Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky 

dne 22.února 2026 od 18.00 hodin

Na Českém rozhlase jsem vyrostla.

Nedělní pohádka v rozhlase.

Večerní Hajaja, u kterého babička pekla kramfleky a na kamnech voněla melta.

Ve starém pérovém křesle jsem se houpala a díky pohádce, která se linula z lampového rádia se odvíjel nezapomenutelný příběh.

Ve fantazii. V mé představě.

Příběh o holčičce, která tyhle střípky života vybrousí do diamantu a utká z nich “knihu s duší”, nejednu… 

❤️

Tenkrát by mě nenapadlo, že jednou můj hlas a tyhle vzpomínky budu vyprávět v rozhlase.

Snad vás má slova pohladí, jako kouzlo stříbrného větru.

Nalaďte si 

Český rozhlas Dvojka

pořad “Stříbrný vítr” 

v sobotu 7.února 2026 v 9.00 hodin ráno.

Pořadem provází paní moderátorka 

Jitce Novotné, které moc děkuji. 

❤️

naděje nikdy nesmí pohasnout

fotografie je zveřejněna se souhlasem studenta a jeho zákonného zástupce

Možná si vzpomínáte na tuto fotografii a předchozí příspěvek.

Víc než dva měsíce uplynuly od našeho jednání na krajském odboru školství se studenty gymnázia.

Řešili jsme situaci, která na škole vybočuje - otevřený dopis pedagogů, petice dětí, a přesto mnohé otázky zůstávají nezodpovězené.

Oblíbené a dlouholeté učitelky, které hromadně podaly výpověď, brzy odcházejí.

Co dělat, když mladá generace vidí bezpráví?

Když se pravda ohýbá?

Když lhostejnost a manipulace ukazují jako normu?

A když se takto jedná i s rodiči z vyšších pater?

Pak je nutné obrátit se do těch nejvyšších pater - 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Být příkladem a oporou studentům má smysl.

Věřte, naděje nikdy nesmí pohasnout.

 

Stříbrný vítr

 

Z Nebe na nádraží.

Z nádraží do Prahy.

V Praze do Českého rozhlasu.

V rozhlase do studia.

Ve studiu krásné vyprávění pro vás.❤️

Slova se nesla, jako stříbrný vítr…

Rozhovor plný lásky, víry a naděje bude vysílán v pořadu “Stříbrný vítr” na Dvojce.

Brzy. ❤️

Děkuji úžasné paní moderátorce 

Jitce Novotné 

Diář na příští rok

 

 Po všech těch zprávách od Nového roku, které za tak krátkou dobu zaplavily sociální sítě i náš svět, to potřebuji vyvážit.

Tichem.

Klidem.

Přírodou.

Nadechnutím. 

Těchto fotek a podobných videí bude přibývat.

Je to moje terapie.

 ❤️❤️❤️

A když tak vyvažuji ten „blázinec“, přichází myšlenka - po krátké odmlce znovu vytvořit diář na další rok.

„Každý den je dar”

❤️

Takový ohříváček pro duši.

Ohřívat duši je důležité.

Zvlášť v náročné době.

Jo, bude to ohříváček pro duši. ❤️

Pár posledních kalendářů na zeď 
Zde

nebo na stůl 
Zde

Jak je libo
❤️

Předsevzetí

 

"Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,

kde mohu zanechat balíček dobra,

slovy či beze slov.

Chaň mě před strachem,

že bych mohla promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,

ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků."

Antoine de Saint - Exupéry

A tohle je mé přání do nového roku pro nás všechny. ♥️

ŽIVOT se skládá z malých střípků, které dohromady tvoří obraz. 

Jako když se sešívá patchworkova deka. 

Plná různobarevných kousíčků a vzorů. 

Mít obyčejnou radost z maličkostí. 

Každé pozitivní gesto a podaná pomocná ruka se může druhému navždy vepsat do srdce. 

♥️

 

O tom je celý tento svět. 

O otevřeném srdci jeden k druhému. 

♥️

Tak mějme krásný start do roku 2026 s vědomím, že každý den je dar a že není potřeba velkých předsevzetí.

Je potřeba malých dobrých skutků.

♥️

A v této písni je řečeno vše 

♥️

PF 2026

 

Za oknem se venku sype z nebe sníh,

sedím u stolu s šálkem horké kávy

a píšu pár slov do nového roku pro nás všechny.

V obrazu za oknem je obsaženo úplně vše.

Ticho i naděje…

konečnost i nový začátek.

A připomínka, že každý den, který smíme prožít, je dar. ♥️

Nic není samozřejmost.

A právě toto uvědomění může změnit celý svět. 🙏

V novém roce chraňme si zdraví, važme si lásky, sebe i jeden druhého.

Video uplynulého roku 2025

Tohle potěšilo

 Když najdete ve schránce přání k Vánocům a do nového roku od pana prezidenta, dojdou vám slova. 

Napadá mě jedno jediné - DĚKUJI. 

❤️

Další bumerang života si ke mně našel cestu.

Tuhle radost sdílím dál, protože každá sdílená radost se násobí. 

❤️

vánoční pelmel a polévka

 

Vánoce jsou pro mě posvátný den. Myslím, že víc k tomu není třeba říct. 

Letos se ke mně dostal recept na rybí polévku úplně jiný než který znám léta letoucí. 

Tahle polévka je Norská a opravdu nemá chybu. 👍