Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 19. dubna 2021

zázraky se dějí v přímém přenosu

 


Před 14 dny se začalo odehrávat v mém životě drama.

Život mého taťky visel doslova a do písmene na vlásku.
Bojoval o život na jednotce covid ARA v umělém spánku 
připojen na plicní ventilaci.
Nechci popisovat detaily, které mé dny a noci, 
které byly vážně předlouhé, provázely.

Požádala jsem o energii a podporu všechny přátelé
 a to i přátelé virtuální.
Ta vlna se doslova vzedmula ze dna.

Díky Bohu, lékařům, vám 
a odvaze požádat všechny o spolupráci, 
jsme svědky zázraku v přímém přenosu.

Můj táta se vrací dnes z nemocnice domů.
Vyřizuji za něho i za sebe všem obrovské díky.
A co budu dělat konečně v poklidných dnech já?
 
Tvořit kalendář "každý den je dar", v pořadí sedmý.
A sedmička je šťastné číslo.

Přeji šťastné dny ve zdraví všem ...





neděle 11. dubna 2021

krásná zpráva

 


Je na světě mnoho mouder a teorií 

a přesto odpovědi bývají většinou ty nejjednodušší.

Odpovědí je NADĚJE.


 
Tu, kterou se tolik snažím dávat druhým, 
ke mně nyní přišla.

Už moje babička mi říkávala, 
když něco chceš, musíš si o to prostě říct.
 Na Bílou sobotu jsem si řekla. 



Poprosila jsem o naději samotné nebe. 
Poprosila jsem o podporu, souznění, modlitbu 
a pozitivní energii také vás, pro mého taťku 
ve vážném stavu covid onemocnění.

Zdravotní stav mého tatínka nebyl vůbec dobrý.
V umělém spánku za něho dýchaly přístroje.
Mnoho dramatického se odehrávalo i kolem zdravotního stavu
 mé mamky ve stejné nemoci. 

Kolikrát já jen byla v životě naštvaná, že má snahu mi kázat a radit. 
Stála jsem nedávno uprostřed lesa a do šumu větví si přála, 
ať jsou oba zase v pořádku. 
Ať mi mamka zase řekne, že třeba tohle či tamto dělám blbě. 
Hlavně, ať jsou v pořádku.

Možná onen šum lesa odnesl mé přání tam, kde se plní sny.




Určitě pomohly léky a lékaři. A vy vaší ohromnou podporou.

Poslechla jsem dávných rad mé babičky a řekla jsem si o pomoc. 
Přišla. Děkuji vám všem. 

Děkuji lékařům a celému zdravotnímu personálu ARO. 
Taťka byl probuzen z umělého spánku.
A dal první své nadechnutí. 
Žije, dýchá, vnímá a bojuje. 

Přeji, aby vše se ubíralo správným směrem 
ku zdraví bez komplikací. 




Každý večer ve 21.00 hodin posílám stále s přáteli 
pozitivní energii a modlitbu mému taťkovi.

Nevím v tuto chvíli přesně, 
jak vám vyjádřit vděčnost za podporu. 


Třeba se sejdeme v lepších časech na vernisáži výstavy "každý den je dar". 

Budu vám moci osobně poděkovat, stisknout ruku a pohledět do očí.






  Děkuji vám všem ❤️ 

Věrka



úterý 6. dubna 2021

velikonoční zamyšlení

 


Letošní Velikonoce byly pro mne jiné. 

Možná proto i toto velikonoční zamyšlení.

Když jsem se před lety dozvěděla, že jsem moc nemocná,

 udělala jsem to samé, 

co před pár dny pro mého taťku. Šla jsem tzv. s kůží na trh. 



 
Napsala o tom do prostoru soc. sítí a požádala o duchovní podporu. 

Určitě se našli a najdou lidé, co si zaťukali či zaťukají na čelo. 

Nevadí mi to. Obavy a stud nejsou v tu chvíli na místě. 




Tenkrát jsem netušila, jaká vlna podpory se vzedme. 

Doslova mne nesla nad údolím stínů a já to peklo jménem rakovina, přežila.

Dnes vím, že nebýt této podpory, vše by bylo mnohem těžší. 

Dotkla jsem se na vlastní kůži toho, čemu se říká možná víra, 

možná solidarita, možná proud energie, který se zhmotní v zázrak.




To samé jsem od té doby uskutečnila pro mnoho onkologických pacientů.

A udělám to zas a znova, když to bude potřeba. 

Teď  je to zapotřebí mému taťkovi, který bojuje s covidem. 

Neváhala jsem ani setinu vteřiny a datlovala do klávesnice prosbu. 

Kapaly mi na ni slzy a ani za ty se nestydím. 

Všechno, co nám šeptá či říká srdce, je TEĎ a TADY. 






 
A přesně tato slova mi přišla v soukromé zprávě od jedné virtuální kamarádky. 

Nasměrovala mě na cestu, jak intenzivně poslat pořádný kus energie, 

jménem láska přímo k tátovi.
 
Tak velký kus energie, že "rozsvítí i cestu ve tmě". 




Chce se mi věřit, že zprávy od lékařů budou dobré.  

Protože víra, láska a naděje je trojice nejvyšší.

Děkuji všem, kdo poslali modlitbu, přání, kus dobré energie 

jednomu tátovi jedné holky, 

která právě uprostřed noci píše tyto řádky.




Děkuji lékařům a sestřičkám. Z celého srdce. 

Přemýšlela jsem, jak jim poděkovat.

Jak vyjádřit vděk. 

Co jim tak mohu sama za sebe nabídnout? 

Co by tak všem mohlo udělat alespoň trošku radost?

A pak jsem si vybavila větu, kterou jsem slíbila sobě, 

osudu, životu, tomu nahoře,

když jsem ležela po operaci na JIPce.
 
"každý den je dar" 

Slib, že tuto větu budu sít světem.

To dělám každý rok skrze kalendář.




Dnes jim pošlu balíky dotištěných kalendářů
 
s mottem "každý den je dar"

Jsou momenty, kdy si to člověk uvědomuje mnohem víc 

a intenzivněji, než kdy jindy...



Mějte poklidné dny ve zdraví.

Věrka

sobota 3. dubna 2021

Tiše se modlím...

 


Ráno jsem se probudila do skutečně bílé soboty.

Vzduchem poletovaly sněhové vločky.

Den před tím jsem nafotila bledule kolem potoka.

Život je plný zvratů. 

Jeden den slunce přímo pálí, druhý den padá sníh.

Včera telefonuji s tátou, jak mu chutnal oběd a dnes bojuje o život na ARU.

Modlím se víc, než kdy jindy.

Prosím, víc než kdy jindy.

Děkuji všem za pozitivní myšlenku či modlitbu pro mého tátu.

Ze srdce DĚKUJI

Věrka

pátek 2. dubna 2021

Rybičko zlatá přeju si ...

 



Možná si vzpomínáte, jak jsem psala o

 šikovné Ingrid ze Slovenska.

O jejích výtvorech, nadčasových barevných

 šatech.



O tom, jak v každém jejím stehu je kus

 nádherné energie. 

Šije a tvoří s láskou.


Stejně, jako já píši, fotím, maluji 
a snažím se pomáhat.

A s touto energií chystám již nyní 

vernisáž výstavy "každý den je dar".



Na tuto vernisáž s milou a inspirující Ingrid

 vymýšlíme již od zimy šaty.

Takové, v kterých se budu cítit, jako ryba ve vodě.


Šaty s názvem:

 "Rybičko zlatá přeji si..." 

Ukrývá přání jedno z nejdůležitějších ...


Šaty modré, jako knihy s duší.

Džínové, protože tento materiál mi je

 vlastní odjakživa.

A když mám mít v nich pocit, 

jako ryba ve vodě, 

proč onu rybu rovnou nevytvořit ?



Její barva je stejně barevná, až duhová,

jako mé myšlenky.

Je to celé spektrum a blýská se zlatavými odlesky.

Inu je kouzelná...


Barvy. 

To je to, co patří k mému životu.

 Nevidět svět černobíle.

Vnímat barvy, jejich odlesky a odstíny do

 sebemenšího detailu.



Volnost, co dává sílu mé tvorbě.

Radost, která jde ruku v ruce s díly, 

ať jsou v jakékoliv podobě.



Představuji vám šaty šité s láskou 

a pozitivní energií doslova na míru.

Šaty značky Ingk. ZDE


Šaty šité pro moji duši, naturel 

a hlavně radost.




Chcete mít také osobní šaty, takové, 

co patří neodmyslitelně k vám?

Stačí napsat Ingrid SEM  

protože Inka je nejen šikovná návrhářka, 

designérka, dámská krejčová, 

ale je velmi empatická, příjemná,

 komunikativní 

a to je základ pro RADOST.





A s radostí se těším se na den, 

kdy si o to více a hlouběji připomeneme

 název výstavy na podporu projektu 

"Sad nadějí"

 pro onkologické pacienty 

a pacienty v remisi. 

Motto : "každá den je dar"




Věrka a Ingrid

neděle 28. března 2021

mňamka ...

 


Dnes vám přináším něco moc lahodného a dobrého.




Příspěvek není reklamou, ale naším osobním doporučením, 

páč je to vážně mňamka.

A o dobré věci je dobré se dělit.




Jedná se o čokoládu v podobě čoček z Jižní Ameriky - z Ekvádoru.




Po otevření sáčku na vás dýchne nádherná vůně čokolády.

A co teprve, až ji zalejete horkým mlékem.





My ještě horké kakao vyšleháme metličkou do husté pěny.

Naše kačka si tuto lahůdku doslova zamilovala.




Najdete ji na eshopu Tchiba. 

A když je den, kdy mají dopravu zdarma, fakt se koupě vyplatí.





Kačka natočila krátké video, 

jak si po ránu sama vyrábí "ekvádorskou čokošku". 

Nebo-li mňamku.





Mějte voňavé a lahodné dny

Věrka

neděle 21. března 2021

andělé do nebe patří ...

 


To, že jsem milovnicí andělů není tajemstvím. 
Někteří mají křídla, a znám i takové, co křídla nemají.




Dnes je řeč o těch s křídly.




Když procházím pamětí, ani nevím, 
kdy jsem si pořídila toho prvního...

Vím, že jsem jako malá měla v pokojíčku 
v rámečku fotku dvou dětí,
jdoucích přes lávku a za nimi velký ochranitelský anděl. 

Už tenkrát jsem z toho obrázku pociťovala
 přitažlivost k andělské bytosti.




Časem se má sbírka andělů rozšířila na slušný regiment.





Chtěla jsem, aby do našeho Nebe vstoupili též andělé.



A tak jsem již nějaký čas vyhlížela,
 který mi padne do oka.

A co takhle andělé jako zvonky?
Jasně veselé andělé, co umí andělsky zvonit. 
Andělská zvonkohra.



Našla jsem. 
Andělé z rukou keramičky paní Broni.

Dnes jsem přesvědčena, 
že tito andělé jsou přesně ti, kteří patří do Nebe.




Když jsem objednala zvonivé andělky ZDE
netušila jsem, jaké andělské znamení na mě čeká. 

Druhý den mne kontaktovala keramička paní Broňa,
 abychom upřesnily detaily v objednávce.

Slovo dalo slovo a paní Broňa mi sdělila, 
že zná můj příběh z rádia. 
Odvinula se milá komunikace.

V této nelehké době, byla její slova pro mne pohlazením na duši.





A já si opět uvědomila, že život je bumerang.
Když cokoliv dobrého uděláme, dobré se vrátí. 
Většinou ve chvíli, která je ta pravá.
V pravou chvíli si ke mně našly cestu dvě veselé andělky, 
které zvoní, jako kouzelný smích.

Anebo jsem našla cestu já k nim... 
Na každý pád, tyhle andělky do Nebe patří.




A velkou radost mi udělala i modrá vizitka anděla. 
Prostě v nebeské barvě.
Tak takové maličkosti dokáží rozsvítit den, 
protože z maličkostí se skládá život.


Třeba jsem někoho dnes pohladila na duši...
Třeba inspirovala...

Na každý pád, ať vám andělé zvonivým smíchem klestí cestu k radosti.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...