Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 25. července 2021

Psí Pán

 



Vždycky jsem říkala, že sociální sítě jsou dobrý sluha, špatný pán.

Když pomáhají, jsou dobrým sluhou. 

Když jimi žijeme tak, že nevnímáme život kolem
 
a ruce i oči jsou přilepeny na displeji mobilu či monitoru obrazovky,

 jsou pak špatným pánem.




Naštěstí mohu říci, že pro mne jsou dobrým sluhou. 

Ať se to týkalo mého života, když jsem zveřejnila 

můj boj o život v rakovině. 

Sdílení náročné cesty mi ji usnadnilo. 

Za čas jsem sdílela i tyto cesty druhých 

a vždy jim to rovněž pomohlo. 






Sociální sítě mi pomohly nespočetněkrát a není tomu jinak ani nyní.





Skrze tento blog jsme našli cestu za tímhle milým,  

čtyřnohým štěstím. 

Cestu si k nám našel složitě, až ze samotných Tater. 

Tímto děkuji opět souhře "náhod",

 úžasnému majiteli se srdcem na dlani. 




Á propós, kontrolní otázka. 

Víte, kde dnes do rána spala naše Carolinka? 





Správně, venku v  kotci se svým Psím Pánem.








středa 14. července 2021

Nominace Žena roku 2021

 


Je ráno. Oknem proudí do kuchyně proud slunce.

Na stole voní vajíčka se slaninou a já nalévám kakao.

Do této kouzelné a voňavé chvíle sděluji, 

že jsem dostala email o tom,
 
že jsem nominována na Ženu roku 2021.

Kačka se ptá se:

"A co mamí vyhraješ?"




"Já už vyhrála. Žiju a právě teď si můžeme u snídaně hezky povídat", odpovídám.

"Ale co vyhraješ, když budeš tou Ženou roku?"

"Nevím. Myslím, že to není smyslem. 

Důležité je, že tím, co dělám, druhé motivuji.
 
Že se lidem úplně obyčejně líbí mé knihy, fotky, obrazy, slova, myšlenky, skutky...

A že si toho druzí všímají. To pro mě moc znamená."




"Ale mamí, já myslím, co můžeš vyhrát, jako výhru." 

Krájím na plátky rajčata a Kačka mezi tím už googluje odpověď na svou otázku.

Najednou křičí neskutečnou radostí.

"Mamíííí, ty můžeš vyhrát koloběžku! 
Mamííí, prosím vyhrej..." žadoní Carolinka.





Tak já to zkusím...pro radost  druhých, 

pro radost všech, pro radost mého Anděla bez křídel.

A možná mi samotné nebe touto cestou poslalo odpověď na mé otázky...

Pokud byste chtěli a mohli poslat svůj hlas jedné mámě, 

co skrze své počiny je nyní v kategorii  "Dobré srdce" ZDE

pak ze SRDCE děkuji.


hlasování probíhá do 31.8.2021

čtvrtek 8. července 2021

modré z nebe ...

 



Letos nevkládám na blog modrá kvítka v podobě chrp.

Letos přímo z Nebe len.



Naposledy jsem viděla taková pole, přímo lány, jako malá holka.



A protože jsem byla na chvíli zastavena, sedím u počítače 

a třídím fotky do Nebeské knihy.

Tato kvítka v barvě nebeské oblohy v ní nebudou chybět.




Co mě zastavilo? 

Bůh ví.


To si tak vyjdeme s Kačkou do lesa.

Peťan nám klade na srdce :"hlavně si holky vezměte mobil".

Kroutíme očima, jakože bychom se ztratily???

Nastříkáme se proti klíšťatům a jdeme.

Asi čtvrt hodiny poté zaměřuji objektivem hmyz

sedící na květeně u lesa.

Kačka poskakuje lesem.


Najednou přichází úporná bolest do zad.

Nevím, co se děje, ale vím, že musím ze slunce honem pryč.

S rukama nad hlavou jdu do stínu.

Poskakující Kačka na mě volá, kam jdeš,mamííí?

Během chvíle ví, že se něco děje. Utíká ke mně.
Hledá mobil, aby zavolala taťkovi.
Bere mi z rukou foťák i košík s kvítkami.

Je to můj Anděl bez křídel.



Lesem jdu, jak válečný zajatec s rukama za hlavou.

Nemohu je vůbec dát dolů, bolest to nedovolí.

Tak to trvá ještě hodinu. To už jsme doma.

V místě bolesti mám tři malé červené skvrnky.

Nevím, co to bylo.

Zda nějaký pavouk nebo reakce na postřik proti klíšťatům.

Nebo kombinace obojího.



Celý den jsem ležela v posteli, jak lazar.

Ten čas jsem přemítala o kde čem.

Uvědomila jsem si, jak je důležitá intuice.

Jak mnohdy mobil v kapse dokáže pomoct.

Jak život je křehký.

Do lesa kráčíte a z lesa sotva se plazíte.

Během jedné vteřiny se může změnit úplně vše.




Život je posvátnost a nad něj nic na světě není.

Opět jsem si uvědomila plnými doušky mé motto:

"Každý den je dar"




A tak jsem byla zastavena.

Třídím fotky pro Nebeskou knihu a kalendář s názvem

Mámin kalendář - každý den je dar

2022



Mějte hezké dny, ať vaše cesty mají jen dobré cíle

a hlavně dojděme cílů ve zdraví.



Věrka

čtvrtek 1. července 2021

má to příběh ...

 


Je fajn, když věci mají příběh.

Dnes ráno rozhazoval můj muž z kupek seno.




Zapíchl hrábě na kraj meze.

Dívám se do kalendáře a zjišťuji, že zítra má dcerka poslední hodinu houslí.




Dostane vysvědčení.

Jdu k mezi a natrhám kvítka, která tam ještě zůstala.




Tak trochu jiná kytka pro paní učitelku do houslí než kdy jindy.




Otáčím se ke slunci a v tu chvíli přilétá múza s myšlenkou.

Vyfotit luční kytici položenou na zapíchnutých hrábích.





Cvaknu  pár záběrů a Kačka říká:

 

"Mami, to by byla tak hezká titulní strana do nové knihy o štěstí z Nebe..."




Tak možná jo. Má to příběh.





Uhodnete kolik fotografií bude doprovázet knihu o štěstí z Nebe?

Právě jsem dokončila výběr fotek do knihy...



Krásné dny plné štěstí všem

Věrka

úterý 29. června 2021

Naděje je jedna z mála jistot ...

 


„Anděli, jak se jmenuješ?“

„Radost - jméno mé.“

„A odkud letíš?“

„Z nebe … z oblohy, která je poseta hvězdami. 
Vidíš, tu co září nejvíce? To je Naděje…
Tu Ti rozsvěcuji při Tvých snech…každý den …“

„A kde ses tu vzal z čista jasna?“

„Člověk s velkým srdcem mě namaloval, poslal po větru, až k Tobě…“

Takto začínal před 5 lety příspěvek zde na blogu. 
Byl poděkováním mé virtuální kamarádce blogerce, 
která mi chtěla po onkologické operaci udělat radost
 a poslala mi dárek s andělem a s víc než osobním věnováním.

"Naděje je jedna z mála jistot, kterou máme. 
Přeji, ať Tě nikdy, opravdu nikdy neopustí."

Život je bumerang. Za dalších 5 let vracím naději já jí.
Požádala mě před chvílí o pomoc. Jejich dům, ve Stebně na Lounsku,
 poničilo tornádo. 

Místo, o kterém se tolik nehovoří v médiích, ale jsou tu lidé stejně nešťastní a plň zoufalství bez střechy nad hlavou, jako na jižní Moravě.

Proto prosím, pokud chcete podpořit i lidé zde, 
je možnost skrze transparentní účet



pátek 18. června 2021

klobouk

 


Jdu městem, nesu tašku nákupu.





Míjím stánek s klobouky.

Hned mi jeden padl do oka a vidím v něm Kačku.






Kupuji ho a dávám do tašky navrch nákupu.



Doma mi klobouk vypadl z tašky a Kačka  doslova skáče radostí.

"Mamííí děkujíííí..."volá na celý kolo.




Jak málo stačí skutečně k dětské radosti.

Dělat věci nezištně, teď a tady. Pořád to říkám.





Zatímco se Kačka tetelí blahem a radostí, 

odcházím do sprchy se slovy, jakej já mám jen hlad.





Když přicházím následně do kuchyně, 

na stole na mě čeká překvapení...

Kačka v klobouku a s úžasnou jiskrou v očích připravila jídlo.






Jo, život je bumerang.

Nezištná radost se vrací a někdy rychlostí světla.







Posílám tu radostnou energii dál.

Mějte krásné dny s tou nejkrásnější jiskrou v očích.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...