…
mám ráda kouzlo dávných dob…
♥
Kouzlo
zámeckých památek… tato místa jsou blízká mému srdci. Mám ráda knihovny…plné
knih, které nikdy nikdo nemůže všechny přečíst. Ale lze se jich dotknout…nasát
jejich vůni …zastavit se u nich … A tak se stalo i dnes. Když se otevřely přede
mnou dveře zámecké knihovny, ucítila jsem tu KRÁSU …
♥
 |
| ... a ta vůně dávných knih - NÁDHERA ... |
Mé
dnešní zastavení patří do zámecké knihovny, nedalekého zámku Kostelec nad
Orlicí. Do překrásné knihovny pana Františka Kinského, která čítá na 16 tisíc
svazků. Je troufalé říci, že kniha Máma patří přímo sem, ale patří do knihovny.
A já ji dnes, jako poděkování za volný prostor focení v tomto překrásném
prostředí, věnovala právě panu Františku Kinskému. Člověku, který je nejen
veliký (vysoký) tělem, ale i duší. Nesmírně příjemný pán, s kterým je
radost se poznat, podat mu ruku a pohlédnout do jeho očí…
♥
 |
| Hance ze srdce gratuluji |
♥
Člověku,
který vrátil Kosteleckému zámku opět kouzlo dávných dob. Oděl zámek do krásného
hávu a za tím vším je vidět a cítit opravdu velký kus práce. Také jsme se
dozvěděli, že před časy, tu byl v těchto kouzelných prostorách štáb
výzkumáku, tzv.prasenčáku. Starý pán Kinský tu žil do roku 1975. Byl odstěhován
do horské chalupy, kde se nedalo žít a tak našel střechu nad hlavou na faře ve
zdejším městě. Nesmírně milá paní asistentka, která nám byla k dispozici ,
nám vyprávěla, jak si starého pana Kinského pamatuje ještě jako malá holčička.
Vždy, když vycházel z fary, každého zdravil „Pán Bůh požehnej“ a zvedal z hlavy
klobouk …
Bylo
to nádherné setkání a já vám jej nyní v obrazech posílám.
♥
A já
vám slíbila, že jednu z vás, Carolinka vylosuje
a obdaří Máminým
kalendářem 2016 - každý de je dar.
A
tak se stalo. Výherkyní je Hanka Š.
Gratuluji
♥
… a
když vzpomínám na knížky a knihovnu, nemohu opomenout tu z dob mého
dětství. Zavřu oči a vidím každý její detail. Vrzající dveře, sešlapané široké
schodiště s nádherným ornamentovým zábradlím, vysoké stropy a ta vůně…
Jedinečná vůně knihovny, která se mísila s vůni kávy paní knihovnice. Regály
s písmeny, počátečními písmeny autorů … přímo jsem milovala oddělení
pohádek …byl to koutek mého dětství …
Honzíkova
cesta … Neználek na měsíci … Děti z Bullerbynu …Malý Bobeš … Deník kocoura
Modroočka …Sněhová králova … kniha Už vím proč od H.a E.Škodovi a další …
♥
A
byly jsme zvídavé děti, které zajímaly příběhy. Naše, vzájemné i ty mezi řádky.
Neřešily jsme, co nosí celebrity a nesnažily jsme se tak vypadat. Naši hrdinové
byly právě knižní a ten, kdo knihy četl, se jim přibližoval.
♥
Za
pultem knihovny stávala milá paní s černými vlasy, jako uhel,
s úsměvem a tak milým a tichým hlasem. Vždycky mi kladla na srdce, abych nezapomněla
knížky vrátit včas a za obal mi vložila legitimaci z knihovny. Tuším, že
měla číslo 183. A když pršelo, moc ráda jsem byla v knihovně. Dnes už ani nevím
proč…prostě knihovna v dešti, měla pro mne zvláštní kouzlo.
♥
♥
Tak,
jako razítko Městské knihovny na straně 17, úplně každé knížky. Dodnes nevím,
proč zrovna na této stránce, ale vím, že číslo končící na sedmičku mi vždy
přineslo štěstí. Proto cena Mámina kalendáře i knihy Máma, končí na číslo 7.
♥
A
tak i já vám přeji štěstí … ať v dešti či v knihovně. Ať na zámku či
doma. Ať ve dne či v noci. Ať vás provází, všude a všechny.
♥
A
protože mi chodí opravdu hodně emailů, kde píšete, že se vám reportáž Mámina
kalendáře 2016 – každý den je dar, líbí. Rozhodla jsem se jej ještě nekončit.
Budu
vkládat, jak adventní přípravy a nápady…tak i reportáž Mámina kalendáře … dokud
tu stále v mé krabici bude. Můžete si o něj stále psát sem a nebo sem … vera.si@seznam.cz
♥
s láskou
♥ Věrka
