Byl vážně akční …
Slavili jsme narozeniny.
V sobotu mé, v neděli manželovi.
Kytici od svého muže jsem dostala vážně
netradiční a já v ní vidím,
jak důležité je, aby si lidé naslouchali.
Dostala jsem adventní věnec na vchodové dveře.
Tolik jsem si ho přála…
Vždycky si ho motám sama,
a jen jsem se lehce zmínila.
O radosti by narozeniny měly být především.
❤️
Druhou neděli adventní se uskutečnil křest kalendáře s mým osobním mottem
"každý den je dar".
Post kmotra se ujal pan Pavel Bělobrádek a paní starostka obce Podbřezi Ester Horáková.
Děkuji vám za možnost takto uvést kalendář do světa v mém rodišti.
Děkuji také všem známým i neznámým,
kteří se této akce při rozsvícení vánočního
stromu zúčastnili.
Jak jsem sdělila, adventní a vánoční čas není žádná sportovní disciplína,
o nejvyšším počtu cukroví,
o nablýskaných sklenicích
a největší a nejdražší kupě dárků.
Ten nejkrásnější dárek je čas,
který věnujeme sobě navzájem.
❤️
Proto jsem velmi ráda,
že jsme druhou neděli adventní mohli prožít pod širým nebem spolu a společně.
Při smysluplné akci, která zůstane v paměti a srdci nejednomu z nás.
To jsou ty chvíle, které potvrzují mé motto, které seji světem a to, že
"každý den je dar"
❤️
A pak tu byl koncert, kde rodiče s dětmi hráli společně.
Ke klavíru jsem usedla po vážně dlouhé době.
Toto je ukázka z naší secvičné s Carolinkou.
Vzpomněla jsem si na svého dědu,
který mi před víc jak 40 lety při mém bojkotováni hry na klavír kladl na srdce:
” jó, jednou si na mě vzpomeneš, jednou se ti tohle umění bude hodit…”
❤️
