Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

sobota 30. ledna 2016

Hádanka číslo 12


… seděli jsme u stolu a s našim  dospělým synem  Jájou a popíjeli kafíčko, které nám s radostí připravila  malá dcerka Carolinka. Při pohodovém rozhovoru k nám zabloudily oknem sluneční paprsky, které doslova tou krásou zalily mého anděla na stole. Anděla strážného, kterého mi vloni věnoval můj muž.


V ten moment mě políbila múza. Přesně jsem věděla, jaké řemeslo bych chtěla navštívit v dalším zastavení s Máminým kalendářem 2016 – každý den je dar. Napověděly mi ony paprsky slunečního světla, které byly impulsem k oné myšlence. Vím, že ta krása je nadpozemsky krásná. Dokázala bych se na ni dívat celou věčnost.
 



Oslovila mě, už jako malé dítě. Ta krása je v mém srdci dodnes. Je pro mne hřejivou vzpomínkou a není možné, abych se o ní nezmínila ve své knize. A zmiňuji se o ní i v další knize, v pokračování knihy Máma. 
Tu pro vás v tyto dny po večerech a nocích píši. A věřte mi, že moc a moc ráda. A pevně věřím, že ten náboj s kterým píši, bude znát a cítit .



O jaké kráse píši a kterou chci navštívit? Je to krása všech barev, krása, co člověka doslova zastaví. Ano, když hledíte na tuto krásu, vůbec nikam nespěcháte. Stojíte či sedíte a tiše a v tichosti žasnete. Proud světla, který mi ji připomněl, přišel v pravou chvíli… O této kráse píši v knize Máma v kapitole 6.Holubi. Tuším na straně 40.
Jedná se o krásu, kterou dokáže vybarvit a rozzářit jedině světlo – slunce.
Je to krása andělsky nádherná a patří především tam, kde lze rozjímat.


Své typy pište do středy 3.2.2016 do půlnoci. Samozřejmě, že do slosování jdou typy všechny, tak, jak je u mne nepsaným pravidlem. A protože kalendářů je již tak žalostně málo a nezbylo by na navštívené řemeslníky a výherce, prodej je ukončen. Nyní je lze získat jen formou výhry v soutěži 


Těším se na vaše typy a komentáře
Věrka

středa 27. ledna 2016

...řekni to hrníčkem




… co cítíš …



… a nemusí to být jen v den Svatého Valentýna, který tu bude na to tata … může to být dnes nebo zítra. Kdykoliv a nemusí to být jen kalendářem určený svátek …

Pro takový den jsem udělala pár hrnečků…jen tak… 
Jako relax … jako  radost



Když si chci odpočinout, tvořím…
Píši, fotím, kreslím, šiji … tak, aby za mnou něco zůstalo. A moc mě to baví… Odpočívat aktivně …






Mám to tak zakódované  v sobě, už od malička. Jako malé dítě jsem pořád něco tvořila. Stavěly jsme bunkry…chýše ve stromech.  A do těch bunkrů jsme z domu nosily kde co. Kousky látek a šátků. Z nich dělaly závěsy pro rádoby okna. Z dřevěné bedny stoleček a na něm vázička a do ní kvítky. Na ubrousku hrníček …


Představuji si, že tento maličký, zamilovaný  „ I love You“ pikolo hrníček s podšálkem, je na mém dřevěném stolečku z bedýnky od brambor, na kterém je vázička s natrhanými kvítky. Ty, co rostou v naší zahrádce nebo v sousedovic. Byla to skoro sportovní disciplína, utrhnout krásnou kytku tak, aby si toho nikdo nevšiml.



… moc ráda též vzpomínám na mé porcelánové nádobíčko, které bylo v zahradním altánku v dřevěné kredenci, u babičky v zahradě. Bílé šálečky s drobnými modrými kytičkami s podšálky …Krása všech krás. A v něm jsem míchala všechny ty polívčičky s chudobek a kašičky z písku ….





Hrníček, z kterého jsem pila mlíčko,  jako prcek, ten nedám za nic na světě. Mám ho v kuchyni v regále a naše Carolinka z něho snídá, tak , jako kdysi dávno já …




A když jsem tvořila tyto hrníčky z lásky, marně jsem při tom vzpomínala na den, kdy se začal slavit svátek Svatého Valentýna. Nevzpomínám si na ten den, ale vždy si vzpomenu na tu radostnou chvilku, když jsem své lásce ( Peťanovi) poslala sms plnou krásných slov  …. časem papírové přáníčko … později čokoládu. Nikdy žádný velký dar… Jen kraťoučké zastavení ve všech těch všedních dnech…
… zastavení …



Asi i pro tuto chvíli jsem vytvořila hrníčky LÁSKY …
Pro každého, kdo chce druhému udělat radost … jen tak …
Jsou tu … pro obyčejné zastavení … pro neobyčejné slovo …



♥ Věrka 

neděle 24. ledna 2016

Krása, až se tají dech …


… babička měla na stole nádhernou broušenou vázu s květinami, broušený popelník (nevím pro koho) a hrací zlatou krabičku v podobě piana. Naškrobený, čistý, voňavý ubrus a na něm mísu na noze a na ní … nakrájená bábovka. Voněla po citronu a pravém kakau. A to celé umocňovala ta vůně kávy … k nedělnímu odpoledni to prostě patřilo …




Jednu tu broušenou, křišťálovou krásu – vázu,  mám doma a rovněž do ní dávám květiny jen ve sváteční chvíle. Tak, jak to dělávala moje babička s vůní mýdla …
Dnes jsme z ní vylosovaly výherkyni  - Inku F. 
Posíláme křišťálově čistou GRATULACI


Ostatní budou mít  šanci příště




…jsou místa, kde se krásou tají dech. Takové místo jsem navštívila s Máminým kalendářem 2016 – každý den je dar. Místo v malé chaloupce pana Šimánka, v Dolech u Dobrušky. Skromnost šikovného pána brusiče i jeho dílničky je neskonale krásná. Ta krása se odráží v jeho výtvorech. 
Z nich srší skvost, třpyt krásy a nádech bohatství. Něco, co pamatuje doba ze zámku ... doba, kdy se popíjelo z číší jen o svátcích a v neděli. 
 



Každá ta vybroušená hvězdička má v sobě tolik úhlů pohledů, tolik lesku a záře, jako má lidská duše…  tolik půvabu a nádhery…stačí se ji dotknout, přiblížit se k ní…a jen hledět a vnímat …
 

Když jsem telefonicky s ochotným panem Šimánkem, brusičem skla, domlouvala schůzku, zašprýmoval, že si na zítra oblékne novou košili. Skutečně nás pan Šimánek přivítal v naškrobené košili s úsměvem na tváři. Tolik je na světě milých, hodných a neskutečně šikovných lidí. Jsou ve svých dílničkách, chaloupkách a tvoří díla, až se tají dech …



Tuto  techniku broušeného skla – Česká krajka,  byla objevena v roce 1929. Pan Šimánek tvoří s láskou k ní celý život. Je jedním z posledních brusičů skla u nás, který dokáže vytvořit celou tuto krásu od A do Z. Co to znamená? Jsou u nás v Čechách brusírny skla, kde tvoří ornamenty ve skle buď vertikálně nebo horizontálně. Jedni dělají to, druzí ono.
Pan Šimánek své dílo sám navrhne, celé kompletně vybrousí, vyleští a pošle do světa.




„...  žijeme v konzumním světě, v praktickém a myslíme ekonomicky. Pijeme už i z plastových kelímků, věci máme na jedno použití a připadá nám to úplně normální. A krása má tendenci se vzdalovat …a lidská řemesla pomalu a jistě usínají…Kdo to bude dělat, až my kmeti zavřeme oči? Myslíte že China ? “  povídá si mile  pan brusič s mým mužem ...

Naslouchám jeho slovům o životě, o kříšťálové kráse o historii broušení skla…Venku propadává sníh  a v jeho chaloupce, kde vzniká krása pro celý svět, je nádherně útulno.



Tyto broušené sklenice, mísy a vázy si to štrádují do celého světa .
Broušený český křišťál najde své místo na  prodejnách  v Londýně, Ženevě, Austrálii, Brazílii, Filipínách a Spojených státech. Výtvory pana Šimánka jsou broušeny starou technikou tzv. Česká krajka, je to nejjemnější nejbohatší vzor. Celé své dílo pečlivě a do posledního detailu brousí na brusce u okna své dílny, při světle ze stolní plechové lampy a vdechuje do ní krásu stovky kytiček a ornamentů pro tento svět.



Tak vzniká  krása, až se tají dech …

Věrka

čtvrtek 21. ledna 2016

Hádanka číslo 11 ...


Než-li vyslovím hádanku č.11 pro slíbené, již 11. zastavení  Putování Mámina kalendáře 2016  - každý den je dar, představím vám modelku od lesa.



Nemá miss míry 90-60-90, ale …. má štíhlé nohy, má krásný pohled a jiskru v oku. Má své kouzlo. Její slovní zásoba je sice skromná, postačí si se dvěma slabikami. A možná právě proto, že toho tolik nenakecá, má velký půvab. Vydržela bych tam na kraji lesa stát celou věčnost a pozorovat ji.



Modelka od lesa, jako správná ženská, věděla, že je středem pozornosti a tak mi věnovala pár póz. Zatímco naše Carolinka užívala sněhu  v záblescích poledního slunce, můj fotoaparát užíval kouzla celé té  chvíle ...



Slíbila jsem také další zastavení, Putování Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar. Zde indicie, hádanka pro vaše typy:



Znáte text J.V.Sládka, který nazpívala více jak před 35 lety H.Zagorová ?

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí a vůkol , rudý vřes …
Tam ptáci, laně chodí pít,
pod javorový kmen …


V tomto textu je ukryta indicie, slovo, pro naše příští zastavení, pro Putování Mámina kalendáře 2016 – každý den je dar …


Moc se na toto místo těším, protože to bude do jisté míry i moji vzpomínkou na dětství.  V knize Máma, v sedmé kapitole, vzpomínám na Babičku s vůní mýdla. Tato babička, která měla v sobě noblesu zámecké paní, měla ve svém krásném obýváku, právě TO, co brzy navštívím v dalším, již jedenáctém zastavení Mámina Putování. Zmiňuji se o TÉ věci v kapitole 8.



Vaše typy pište od této chvíle až do nedělního poledne.

Moc se na vaše typy těším a přeji všem štěstí

Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...