Rozhovor s andělem ...

„Anděli, jak se jmenuješ?“

„Radost - jméno mé.“

„A odkud letíš?“

„Z nebe … z oblohy, která je poseta hvězdami. Vidíš, tu co září nejvíce? To je Naděje…Tu Ti rozsvěcuji při Tvých snech…každý den …“

„A kde ses tu vzal z čista jasna?“

„Člověk s velkým srdcem mě namaloval, poslal po větru, až k Tobě…“

♥

„A proč?“

„Vzpomínáš na dny, kdy jsi psala, že život je bumerang? Jezdila jsi mezi lidi s kalendářem a těch dvanáct listů svázaných k sobě jsi jim dávala. Viděl jsem, že jsi unavená, ale JÁ jsem Tě poháněl dál. Já Radost…“

„ vzpomínám… a chci rozdávat dál…“

♥

„ Přišel čas, abych Tě poznal osobně, abych se Tě dotkl a ty mě …Cítíš mě?“

Utírám slzy dojetí, čtu slova, která mi přinesl anděl Radosti. Počítám domy, které jsou na obrázku kolem Tebe. Je jich devět, jako mé číslo narození. Čtu dále čísla popisné na těch domech. Samé sedmičky … má šťastná čísla…

„ Anděli, ty mě znáš…?“

♥

“Znám…čtu Tvé myšlenky, čtu Tvé řádky i Tvé příspěvky na blogu. Máš otevřené srdce a všem píšeš s citem a  láskou. O životě, o vzpomínkách, o touhách i o bolestech a snech.“

„…a co jsi mi anděli přilétl říci?“

„Vím, měla jsi  trápení…se zdravím, se starostmi, s lidmi … stál jsem při Tobě …a protože mám rád Tvůj úsměv, Tvoji radost, Tvé zářící oči …proto tu jsem. Vždyť ty mě trousíš světem…tak jsem se přilétl na Tebe podívat … a přilétl jsem Ti říci, že líbí se mi Tvá kouzelná věta – každý den je dar. Tak užívej ho s Radostí …“

♥

Radost , která ke mně přilétla,  je skutečně dílem člověka s velkým srdcem. Marionnetko, děkuji za tu krásu, co jsi pro mě vytvořila…jen tak …

Děkuji

♥

Kousek radosti, posílám jako bumerang i já Tobě…

Všem přeji, ať anděl Radosti k vám létá každý den,

  obyčejné chvíle, tak promění se v sen…

♥

Věrka