Špacír Nebem...

Zvu vás na špacír Nebem.

Pojďte se se mnou dotknout Božského…

Je totiž všude kolem, kam jen oko dohlédne.

POKOLENÍ

Ve chvílích, kdy nic neočekáváme a kdy nic nehledáme 

a jak říká jeden kultovní film, nic nepřepínáme…

Pak přichází k nám něco, jako zázrak.

Dotek Božského.

Jako bych viděla ptačí zobáčky ...

 Takové chvíle nás umí a dokáží ohromit.

Podzimní perly

 To jsou ty chvíle, kdy si uvědomíme, jak málo člověk potřebuje.

Strom lásky

A přitom to je tolik….

Podzimní sluneční sonet

Obtíženi tíhou slunce

Tento pohled na svět je z Nebe.

Máte pocit, že letíte…

Tolik odstínů má les

Když  hory vaří ... 

Miluji světlohru slunce

Sluncem zalité

A sem, na toto místo, moc ráda přistávám.

Místo, kde se dobře rozjímá.

Místo, kde mě často múza políbí.

Slétne z výšek k prastarému kaštanu a ke mě...

Křehký podzim

Mami, to je lupení ?

A to je KRÁSA ...

Najdete dvě srdce v jednom?

Snesla jsem je z Nebe pro vás…

Věrka

♥

Listí z peřin ...

Tak jsem byla zastavena. 

Ač naslouchám řeči těla i života. 

Ač se snažím vnímat mezi řádky, prostě jsem jednoho rána nezvedla ruku, pro bolest prsa. 

Myslela jsem si, že mám tuto část těla namoženou.

 Každá další hodina mi říkala, že nikoli. 

Bolest se stupňovala, až jsem viděla zeleně…

Na oddělení mamografie, po provedení ultrazvuku bylo jasno.

 Zánět jako prase o velikosti 3cm na 2cm. Jo, byla jsem krapet nesymetrická…

 Okamžitě antibiotika, teplo a klid. 

Tělo nám vždy vysílá signály. Je třeba je zachytit.

Proto jsem zde chvíli nebyla.

 Byla jsem jen sama se sebou. Čas od času to potřebujeme každý…

 Listovala jsem starými fotkami, vzala si knížku, uvařila šípkový čaj (konečně) a Kačka mi pořád něco nosila. 

Obrázky, knížky, pozornosti a dokonce, když nemohu fotit, tak i spadané listí ze zahrady. 

A protože mi je lépe, udělala jsem s tímto žlutým podzimním pokladem doma pár fotek.

Zítra vstávám z peřin, protože má naše Kačka se smyčcovým orchestrem ke 100. výročí založení Československého státu koncert v Královehradecké filharmonii.(od 18.00 hodin)

Těším se a zvu vás

♥

Nabízím také mé knihy s duší

ZDE

Věrka

♥

To krásné, lehké chmýří ...

Dlouho jsem nepsala básničku, jen tak.

Třídím tu uprostřed noci fotky.

 Mezi fotkami s chmýřím, ke mně přilétla múza.

Jen tak …

To krásné, lehké chmýří …

Jen tak se vznáší vzduchem …

poletuje …

jen tak …

Nikam nespěchá a nikam nemíří,

to krásné, lehké chmýří.

Tak chudé a prázdné je …

Přesto tolik, tolik hýří,

to krásné, lehké chmýří.

Má v sobě  velkou lehkost bytí.

Tak velkou, co nemá žádné kvítí.

Jen tak si letí,

a Bůh ví kam …

Na cestě do nikam, ani vzduch nevíří,

to krásné, lehké chmýří …

Věra Fina

Krásné dny plné lehkosti bytí

Věrka

♥

Soutěž ukončena, příběh pokračuje ...

Včera jsem napsala pár slov o „králi Jelimánovi“ a také o dobrých skutcích.

O sdílení, o pochopení. O mé nové knize Máma - čisté jiskření.

O pravdě, která nikdy by neměla pohasnout.

Zrovna tak, jako naděje a láska mezi lidmi.

Skrze odezvu se mi potvrdilo, že to mezi námi lidmi není ještě tak zlé.

 Děkuji za všechna sdílení, komentáře, zprávy a hlavně pochopení.

I když mám sil podstatně méně, než žena v plné kondici, sděluji, že se nevzdám. Protože na to, abych téměř po dvou letech boje s „králem Jelimánem“, po nemalém vynaložení sil a úsilí za změny, po čase, kdy jsem sepsala petici a vy jste ji naplnili svými hlasy, kdy jsem o ní hovořila v médiích i ve světě politiky,po tom všem nemám sílu vytáhnout bílý prapor. 

Vím, zdá se můj příběh nekonečný, jako letošní léto nebo seriál Dallas.

„Král Jelimán“ mi hodně zamíchal kartami osudu. Dnes už tuším, co je zřejmě zač. Protože za MOC, se schovávají ti, co ji v sobě a ve svém já postrádají.

Našla jsem odvahu a tato slova jsem vložila do knihy.

Carolinka natrhala lístečky s vašimi jmény. Vylosovaly jsme jednu z vás, která tuto knihu obdrží. A protože jsem tato slova a soutěž poslala do světa po všech mých sociálních sítích, (i přes facebook), nakonec jsme na sebe s Kačkou kývly a vylosovaly jsme ještě jednu osobu.

Prostě dobrý skutek do foroty. :-)

Těch by nikdy nemělo chybět.

Na prvním lístečku vítěze je jméno Mahuleny Bočanové. Mahu, ze srdce gratuluji.

Na druhém jest jméno Simony z blogu „blondýna“. Rovněž obrovská gratulace.

Všem zúčastněným ze srdce DĚKUJI.

Věrka

♥

Kniha, jako dárek ...

Dnes to jsou čtyři roky, co se mi od základu změnil život.

Den, kdy jsem se dozvěděla krutou diagnózu.

Není třeba popisovat náročné období.

Je třeba vidět svět pozitivně, zkusit odpouštět a také nepřipouštět a hlavně nedopouštět.

A právě před chvílí mi „král Jelimán“ opět poslal další dopis s pruhem.

Pořád mi píše a dokola a pořád to samé…

O tom, jak vůbec nic nepotřebuji, ač připouští, 

že mám dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

Při amputaci to tak bývá „králi Jelimáne“, ale to bys musel prožívat mé dny. 

Vstát od stolu, od svých tabulek a papírů…  Nevysílat své nohsledy, které Ti tak rádi poklonkují. Jít sám. Vidět a chtít vidět. Také pochopit a chtít pochopit.

Ušla jsem obrovský kus cesty nejen za zdravím, ale také se snahou mnohé změnit.

Do jaké míry se tomu stalo a s jakým odhodláním o to usiluji dál?

To a mnohem více naleznete v mé nové knize

Máma- čisté jiskření

A protože dobré skutky by se dělat měly denně,

jeden takový je zde.

Právě v tento den, nabízím jednu tuto knihu, jedné z vás.

Za 24 hodin bude jeden/jedna z vás vylosován a obdrží tuto knihu v barvě naděje,

s vůní podléšek a pravdy. S mým osobním věnováním.

Protože:

„každý den je dar…“

Tuto větu by si měli uvědomit také posudkový lékaři a ti, co rozhodují o osudech druhých.

Postačí má slova SDÍLET nebo napsat komentář.

Stejně, jako jste sdíleli všechny zprávy, které jsem psala o „králi Jelimánovi“.

Protože tato kniha je i o něm.

Myslím, že nečekal a ani nevěřil, že bych to dokázala…

A mám ještě jeden vzkaz pro Tebe „králi Jelimáne…“

Strachu, obav, slz a trápení je na světě až až. 

Vím o tom své. Lidskou snahou by mělo být úsilí o opak.

O radost, spokojenost, podání pomocné ruky a klid.

Věrka

♥

Z dávných časů ...

Asi jsem lehce praštěná, ale mám ráda staré krámky.

Antikvariáty, burzy, sekáče. Věci z půdy. Věci, co promlouvají.

♥

Pro mě je doslova svátek, když vstoupím do starého antikvariátu.

Ta vůně. Ta je jedinečná.

Připomíná mi starý obývák mého dědy, kde byla stará křesla, knihovna plná nádherných knih s těmi nejkrásnějšími hřbety. 

Vázané v kůži.

A je jedno, jestli si v tomto krámku koupím starou knihu, gramofonovou desku, cédéčko a nebo tam jen tak jsem.

Protože pro mne to je tak jako tak svátek.

♥

A je dobré, abychom si čas od času udělali radost.

Udělali svátek.

Protože právě v takovém krámku si uvědomím, jak je vzácný čas.

♥

A já mám pro váš vzácný čas, také malou radost,

která vám vždy připomene, že svátek si můžeme udělat kdykoliv.

Nemusí být napsaný v kalendáři.

Mám pro vás kalendář

„každý den je dar“

ZDE

Také jsem objevila na Aukru paní, co disponuje ubrusy z dávných časů.
(a za babku)

A není ubrus, jako ubrus.

♥

Když si vzpomenu na školní jídelnu mého dětství, kde jsme stolovali u igelitových ubrusů …

Nebo si vzpomenu na ubrus mé babičky, 

která měla ve své jarmaře ubrusy všední a sváteční.

Možná, by ses babičko mračila, když bys viděla, že používám sváteční ubrusy i ve všední den.

Ale taky možná ne, protože z nebeského blankytu není čas ani prostor.

A možná by ses i na mě líbezně usmívala, že užívám té krásy plnými doušky.

Vždyť každý den je dar…

♥

Věrka

♥