Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 27. dubna 2018

Naděje ...



Dnes přicházím s milými zprávami.
Předně gratuluji paní Renatce z Větérky za vítězství v soutěži
Jen tak ...


Věřím, že Mámin kalendář 2018 – každý den je dar
udělá radost a přeji Renatko, aby přinesl prima dny.
To přeji vám všem. 
Všem děkuji za účast v soutěži Jen tak ...




Všem děkuji za palečky a pěstičky, které jste mi včera drželi.
Mělo to velký význam a smysl. Hlavně účinek. Pomohly mi.

Byla jsem pozvána na sociální výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde jsem měla svých 5 minut veřejného proslovu.
5 minut, kdy  bylo takové ticho, že by bylo slyšet i špendlík spadnout.
Ač mé srdce tlouklo, jako zvon, můj hlas byl jistý a důrazný.
 Má řeč našla podporu mezi všemi poslanci i medii. ( i v odborném časopise)

V den, když  jsem napsala příspěvek o králi Jelimánovi, v den další  potupné a ponižující posudkové kontroly,  poprvé v životě jsem po 47 letech ztratila naději. 
Vrátila se ke mě během pár vteřin rychlostí světla. Lidé po celé zemi sdíleli slova o králi Jelimánovi ... Jako by mi  samo nebe přišlo ve vší síle a moci říci:

„Naděje umírá poslední, nezapomeň!  Zvedni se , utři slzy, setřes ze sebe beznaděj. 
Jsem tady, Tvá naděje .. .tak ji uchop a učiň skrze ní změnu...“
Tak vznikla petice.

Skrze ní jsem včera stála u pultíku na půdě Poslanecké sněmovny a do mikrofonu hovořila o naději v lepší dny. Hovořila jsem o tom, co jsem napsala králi Jelimánovi.
 O pravdě !

To strhlo v ten moment, něco neskutečného ...
Už nyní vím, že změny přicházejí a jsou nutné. 
Už nyní vím, že naděje nesmí nikdy padnout v zapomnění a zmar.


Tato problematika se týká nejen postižených, ale všech lidí. 
Neboť nikdo z nás neví, co ho čeká zítra...

Všem ze srdce děkuji za neskutečnou podporu.
Bez vás by nebylo PETICE, změn a nadějí ...  




ZDE cca na 2 hod.13 min. má řeč poslancům, MPSV a ČSSZ.

Za nás všechny

Věrka 


úterý 24. dubna 2018

Jen tak ...



Asi vás napadne otázka, proč jsem minule sháněla někoho z Čáslavi...
Sháněla jsem kamínky z rodného města pana Miloše Formana.




Nakonec je přivezl můj Peťan, takže mají ještě v sobě energii lásky.


Nečekala jsem takové gesto. Moc si toho cením a vážím.
Dva kamínky z Čáslavi nyní letí přes oceán ...




Cítila jsem to tak, že to mám udělat.
Poslat do rukou paní Martiny Formanové rodnou hroudu jejího muže, na místo jeho spočinutí.

Prostě jen tak...

Když cítíte, že máte něco jen tak udělat, tak to udělejte.
Nepočítejte...protože tam...se už moc nepočítá...




A protože jsem našla jeden zapomenutý Mámin kalendář 2018 – každý den je dar...
Nabízím ho v další blogerské soutěži.
Také jen tak ...


Stačí napsat, co pro vás znamená skutek JEN TAK ...

Vylosuji jednu z vás v pátek, 27.dubna 2018 ve 20.00hod.




Hodně štěstí ...

PS: poprosím o vaše palečky, pěstičky a palce ve čtvrtek v dopoledních hodinách.
V pátek vám sdělím proč.
Děkuji

Věrka

čtvrtek 19. dubna 2018

Cesta do ticha ...




Tak přesně toto jsem potřebovala.
Cestu do ticha…




Kolikrát já jen plánovala cestu sem.
Na Veselý kopec.


Všechno k nám přichází v pravou chvíli, v pravý čas.




Tentokrát neplánovaně.
Odbočili jsme tím směrem … prostě TUDY …








Mezi starými chalupami jsme se procházeli.
Jen my tři, ticho a čas…


Nikde ani živáčka … jen ptáci, staré roubenky a ticho …




Nebudu rušit tu krásu slovy…

Je zde pro vás

 








Tato fotka mě dostala. Přes okno focena kolébka z pytle a objektiv zachytil i odraz údolí v okně...
Některé záběry člověk nevymyslí ...







na shledanou ...
 Věrka


PS: mám na vás prosbu. Pokud jste někdo z Čáslavi, prosím napište mi na 
info@knihamama.com

Děkuji


neděle 15. dubna 2018

Loučení v lese ...



Sobotní ráno. 
Probudila mě sms od mé kamarádky. 
Zpráva, která zasáhla mé srdce.

 Zemřel Miloš Forman.




Kamarádka věděla, že každý rok posílám do Connecticutu Mámin kalendář, pro radost Formanovým. Každý rok mi přišlo od nich psaní, zrovna tak pro radost.





Probudila jsem se do slunečního, sobotního rána se slzou,
 co má podobu čistého jiskření…

Věděla jsem, že potřebuji se dotknout opět lesa, jako tenkrát,
když jsem shlédla film Amadeus a dala jsem si uprostřed lesa slib…




Co uzřely mé oči dnes, bylo až dojemné…

Celý les posetý bílými kvítky sasanek. Jako drobné perličky slz…
Jako kouzlo, které se občas mihne mezi všedními dny…




Zastavení na prahu ráje…
Zastavení, které mi pošeptalo, že sny a sliby se mají plnit ...
Zastavení, které bylo jako dotek kouzelné víly, která nešetřila krásou …

Krása, která pohladila můj žal,
krása, která se dotkla hodně intenzivně mé duše.




Uprostřed lesa, v bílém koberci sasanek jsem zvedla hlavu do korun stromů …
a pošeptala neobyčejné  

Sbohem



pátek 13. dubna 2018

čisté jiskření ...



Čisté jiskření jarního slunce dokázalo mnohé…

Právě přináší do mých myšlenek svěží jarní vánek.
Inspiraci a poslední věty v poslední kapitole v závěrečné trilogii knih Máma.




Přináší posun mílovými kroky i ve věci petice.
Včera jste mohli shlédnout tv novinách reportáž na toto téma.
Další významné dny, v parlamentu poslanecké sněmovny na ni čekají.




Čisté jiskření jarního slunce -
přináší i rozuzlení, o kterém jsem minule hovořila.
Píši o něm v knize, které bude velkým překvapením pro mnohé čtenáře.




V knize, pro kterou mi andělé přinesli název.

Jedna z vás mi před rokem poslala kontakt na andělskou paní. 
Tak ji mám uloženou v mobilu a ti, co ji znají, ví proč. 
Když jsem si dny a noci lámala hlavu s názvem knihy … oslovila jsem ji, aby mi pomohla s výběrem názvu knihy, jenž jsem jí v podkladech poslala.



Ani jeden název nebyl tím pravým. 
Bylo by dobré, aby název knihy obsahoval slovo Jiskření.
... zněla odpověď ...

Závěrečná kapitola, kterou nyní píši, toto tajemství odhaluje.




Těším se na den, kdy kniha spatří světlo světa.
Až jiskra vznítí plamínek v srdcích čtenářů



Čisté jiskření jarního slunce ...
přináší tolik dobrého, krásného a stačí se jen zastavit.

Nadechnout, pustit do sebe tu krásu světa …
To čisté jiskření jarního slunce



Mějte krásné jarní dny

Věrka


úterý 10. dubna 2018

Některé špacíry ...


Jsou prostě jiné…


Vzpomínám si na ty s babičkou… na cesty lesem křížem krážem…
Na špacíry s mámou, kdy mě vedla za ruku a já v té druhé ukusovala rohlík. Cestou ze sámošky…
Na špacíry s mými dětmi, jak jsme pozorovali kde jakou sýkorku nebo kozu a ovečku za ohradou.




Miluji špacíry s Carolinkou. Ráda ji fotím a vše kolem nás.
Život …

Dnešní fotky pro vás vytvořila Carolinka



Některé špacíry jsou prostě jiné.

Po náročných dnech mě čeká ještě rozuzlení ...
Čeká mě poslední kapitola závěrečné trilogie knih Máma.

Brouzdám přírodou, dotýkám se svého já. 
Mého nitra a mých pocitů…
Foťák vkládám do rukou Kačky…

Vše vkládám do rukou osudu, Bohu a strážných andělů ...

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...