Silvestr - poslední den v roce.
Den, který vnímám jako smutný i když se střílí salvy, popíjí a veselí.
Den, který uzavírá a ukončuje jedno období na dráze života.
Neumím bilancovat, ale letos jsem se rozhodla to zkusit.
Bůh ví, že nemám ráda loučení, proto ani Silvestr.
A zrovna tak ví, že skrze loučení se mnohdy staneme lepšími.
V letošním roce jsem skoro ztratila tátu.
Nevzdala jsem to a i díky vám se dokázal vrátit.
Žije a já o to více vnímám své motto.
"každý den je dar".
Letošní Mámin kalendář - každý den je dar,
který vydávám jako poděkování za druhou šanci na život,
je i z tohoto důvodu jiný.
Je v něm celé mé srdce.
A že je to pravda pravdoucí, svědčí to, že dnes nezbyl ani jeden.
Dotisk jsem zařídila na leden 2022.
V letošním roce jsem napsala a vydala dvě knihy.
Autentický příběh "štěstí z Nebe"
a charitativní knihu "Sad nadějí."
Ten jsme také otevřeli a hned rovnou dva.
Sad nadějí , motivační projekt pro onkologické pacienty
a jejich blízké.
Dotáhla jsem do zdárného konce můj slib
a návrh novely zákona pro
hendikepované spoluobčany v podobě STOMA karty,
který prošel prvním čtením v Senátu.
Podala jsem pomocnou ruku lidem,
kteří bojovali o život v onkologické nemoci.
Dala jsem naději.
Kolika nevím, protože jak píši, bilancování či statistiky
nejsou má parketa.
Vždy ji podám každému, komu je zapotřebí.
Za tyto skutky, které konám ráda a srdcem,
jsem získala hned několik ocenění.
Žena roku 2021 v kategorii Dobré srdce.
Cenu Via Bona za příběh naděje.
Ženu regionu, Cenu poroty, pořádané na podzim
v prostorách Valdštejnské zahrady v Senátu.
Ceny jsem také rozdala a to Cenu Naděje,
těm, kterým jsem mohla být alespoň trochu oporou.
Taky jsem zkusila oprášit paletu, barvy a štětce
a vytvořila jsem obrazy
a z nich vernisáž výstavy v prostorách Poslanecké sněmovny
s názvem mého motta: "každý den je dar",
na podporu Sadu nadějí.
A to vše se spojilo v srdečný dokument,
který jste mohli shlédnout v České televizi
pod názvem "každý den je dar".
Píši tato slova, upíjím horkou kávu
a najednou jsem si vybavila slova,
která jsem slyšela kdysi od posudkového lékaře, který mi položil otázku :
"A co Vy vlastně děláte?"
"Píši knihy, kterými pomáhám druhým...", odpověděla jsem.
"No a nechcete dělat už něco pořádného?"
Tenkrát mě ta věta rozplakala.
Dnes při šálku horké kávy se usmívám a je mi dobře u srdce i na duši.
Dnes v rámci bilancování odpovídám:
"Ne, nechci pane doktore, pořádného už dělám.
A víte proč?
Protože každý den je dar..."
Až budu jednou bilancovat...
chci se ohlédnout a vidět za sebou něco pořádného.
Nemusí to být velké věci.
Stačí maličkosti. Hezké slovo, nebo kniha.
Pár tahů štětcem a nebo celá výstava, která pomůže
Vám anebo Vám anebo Tobě...
Zasazený strom, který tu bude ještě několik desítek
anebo stovky let ...
a jeho stín vždy bude připomínat něco pořádného.
Anebo úplně obyčejné pohlazení na duši,
které si ten či onen člověk bude pamatovat navždy.
Protože o tom je celý tento svět.
O otevřeném srdci jeden k druhému.
Tak mějme krásný start do roku 2022 s vědomím,
že každý den je dar.
vaše Věrka
