Člověk se z hluboka nadechne a ponoří se na dno své duše.
A čím mu je hůř, tím se ponoří hlouběji.
V jednu chvíli se dotkne na dně své duše drobných kamínků, které jsou tak nepatrné…a tolik povědomé.
Jo, jsou to zapomenuté fragmenty života. Někam je člověk odložil, vytěsnil, zapomněl.
Člověk je uchopí do dlaní a plave s nimi na samou hladinu své duše. A když vyplave, směje se štěstím a radostí ❤️
Přes všechny neduhy, bolesti, ztrasti, propocené noce, sny všeho druhu. Přes celý věk, který trvá krátce, člověk se probudí SVŮJ.
Čas, který prožil hlavně sám se sebou, je teď očistou pro začátek jara. A já teď vím, že ten malý zapomenutý kamínek na dně mé duše se jmenuje “Zpověď”.
A přesně tak pojmenuji i knihu, které jsem dlouho hledala název…
Tohle všechno jsem našla na dně své duše. ❤️