Rozhodla jsem se, že si udělám malou radost v podobě světla.
Měla jsem tu potřebu.
Člověk má čas od času si koupit něco " jiného" třeba i nepraktického.
Něco, co vlastně vůbec nepotřebuje a bez čeho může být klidně živ.
Jenže... Právě to dokáže vytvořit radost a vnést světlo do lidského bytí.
Balíček mi nejdříve dorazil k sousedům.
Přesto nakonec ke mně cestu našel.
Maličká mistička s ptáčky, do které vkládám světlo.
Čajovou svíčku, která vše kolem dokola rozzáří.
A pak ještě malou lucernu, která dokáže rozzářit ornamenty louky.
Radost v podobě světla je na světě.
Najednou jsem měla tu pohnutku, oslovit dodavatele s tím,
že vytvořím na sociální sítě příspěvek - reklamu na ono zboží.
Já, která reklamy netvořím, a když tak jen ty na své produkty a projekty.
Když jsem email dodavateli dopsala,
někam mi zmizel.
Znamení.
A možná v podobě světla.
Tak jsem začala psát znovu.
Máme v životě se řídit srdcem i hlasem osudu.
Vyplácí se to.
Komunikace emailová došla k vzájemnému nepochopení.
Jedna strana požadovala data, Google Analytics,
čísla sledovanosti.
Druhá strana sdílela kdo je, co dělá,
proč to dělá
a proč článek SVĚTLO vůbec tvoří.
Nakonec nedošlo k dohodě ani k spolupráci.
Získala jsem však mnohem, mnohem víc.
Pochopila jsem, že svět otevřeného srdce vždy narazí na svět obchodu,
svět businessu.
Pochopila jsem, že člověk se má řídit srdcem za všech okolností.
Pochopila jsem, že věci jsou jen věci a zkušenosti jsou to,
co člověk nikdy nikde a za nic nekoupí.
Pochopila jsem, že není možné se se všemi lidmi domluvit,
i když často na toto téma vedu s mým mužem diskuzi. ¨
Jo, Peťane, máš pravdu, přiznávám.
Pochopila jsem, že stárnu a některé postupy prostě nechápu
a hlavně chápat už ani snad nechci.
Už jsem velká holka.
Pochopila jsem, že radost i když se dá koupit,
dá se také lehce ztratit.
Mnohdy slovem, gestem.
Pochopila jsem, že je dobré vnímat znamení.
A tak jsem si včera večer rozsvítila SVĚTLO,
pro uvědomění sama sebe..
A to je tím největším smyslem světla.
Věrka
