Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

sobota 26. března 2022

světlo

 


Rozhodla jsem se, že si udělám malou radost v podobě světla.



Měla jsem tu potřebu.

Člověk má čas od času si koupit něco " jiného" třeba i nepraktického. 

 Něco, co vlastně vůbec nepotřebuje a bez čeho může být klidně živ.




Jenže... Právě to dokáže vytvořit radost a vnést světlo do lidského bytí.




Balíček mi nejdříve dorazil k sousedům.

 Přesto nakonec ke mně cestu našel. 

Maličká mistička s ptáčky, do které vkládám světlo. 

Čajovou svíčku, která vše kolem dokola rozzáří.

A pak ještě malou lucernu, která dokáže rozzářit ornamenty louky.





Radost v podobě světla je na světě. 

Najednou jsem měla tu pohnutku, oslovit dodavatele s tím, 

že vytvořím na sociální sítě příspěvek - reklamu na ono zboží.




Já, která reklamy netvořím, a když tak jen ty na své produkty a projekty. 

Když jsem email dodavateli dopsala, 

někam mi zmizel. 

Znamení. 

A možná v podobě světla.

Tak jsem začala psát znovu.

Máme v životě se řídit srdcem i hlasem osudu. 

Vyplácí se to.





Komunikace emailová došla k vzájemnému nepochopení. 

Jedna strana požadovala data, Google Analytics, 
čísla sledovanosti.

Druhá strana sdílela kdo je, co dělá, 

proč to dělá

 a proč článek SVĚTLO vůbec tvoří.



Nakonec nedošlo k dohodě ani k spolupráci.





Získala jsem však mnohem, mnohem víc.



Pochopila jsem, že svět otevřeného srdce vždy narazí na svět obchodu, 

svět businessu. 

Pochopila jsem, že člověk se má řídit srdcem za všech okolností.

Pochopila jsem, že věci jsou jen věci a zkušenosti jsou to, 

co člověk nikdy nikde a za nic nekoupí.



Pochopila jsem, že není možné se se všemi lidmi domluvit, 

i když často na toto téma vedu s mým mužem diskuzi. ¨

Jo, Peťane, máš pravdu, přiznávám.

Pochopila jsem, že stárnu a některé postupy prostě nechápu

 a hlavně chápat už ani snad nechci.

 Už jsem velká holka. 


Pochopila jsem, že radost i když se dá koupit, 

dá se také lehce ztratit. 

Mnohdy slovem, gestem.

Pochopila jsem, že je dobré vnímat znamení.




A tak jsem si včera večer rozsvítila SVĚTLO, 

pro uvědomění sama sebe..



A to je tím největším smyslem světla.

Věrka

čtvrtek 17. března 2022

vychytávka alá trouba

 



Jak jsem už zmínila, žijeme na samotě u lesa,

 bez klasického zdroje elektřiny.

Přesto energii máme v podobě alternativního zdroje.

V dnešní době i docela výhoda.

A stále hledáme různé tzv. vychytávky.





Díky drahé polovičce mé kamarádky,

 který je rybář

 a často je na místech bez zdroje energie, kde vaří,

 jsme objevili tuto 

vychytávku alá trouba.




Funguje vážně skvěle!

Na zkoušku jsem zkusila z poloviční dávky bábovku.





Vychytávka alá trouba se skládá ze tří částí.

Díky dolní s otvorem proudí teplo do celého hrnce.

Do prostřední části nalijeme těsto.

Přikryjeme pokličkou a zapneme plyn.





Do prostřední části můžeme vložit i silikonovou formu na muffiny.




Ve vychytávce alá trouba lze připravovat třeba hranolky, 

rozpékací pečivo, žemlovku, nákypy,

šunkofleky nebo naporcované kuře.



Překvapila mě i rychlost přípravy.





Takže vivat vychytávkám a rybářům zvlášť.



Věrka

pondělí 14. března 2022

malinový koláč

 



Už je to nějaký pátek, kdy jsem vám

slíbila, 

že vložím na blog recept z knihy z duší.





A k receptu vložím i ochutnávku z knihy.

Tak dobrou chuť.


„Receptůra“ na předobrý malinový koláč

 

4 vejce, 150 g cukru vyšleháme a přidáme ke šlehání 150 g másla.

Přidáme 250 g polohrubé mouky a prášek do pečiva.

Přilijeme 150 ml mléka,

2 lžičky citronové šťávy.

A to nejdůležitější 500 g malin.

Kus másla, mouky a cukru na drobenku.

Tou hustě posypeme koláč a pečeme asi půl hodiny 

v dobře vyhřáté troubě na 150 °C.

No a pak dobrou chuť a velké boule za ušima.





"A určitě tam někde v mracích, tam někde daleko 
a vysoko se houpe nebo možná i tančí kus energie jedné krásné chvíle,
 která se odehrála před mnoha a mnoha lety v jedné světnici…

V omamně vonící chvíli, která navždy ve mně zůstane. 
Zavírám oči a vidím, jak má dětská ruka sahá na kliku u dveří do kuchyně,
 které se dotklo již tolik generací.
 Snažím se vstoupit do kuchyně potichu, jako myška. 
Nechci babičku vylekat ani vystrašit, ani na ni bafnout.
 Chci nepozorovaně vstoupit do prostoru, 
který mi utkví v paměti na spoustu let. 
Pomaloučku otvírám dveře... 
Stojím za prahem babiččiny kuchyně, která vždy voněla božským odérem.
 Babička stojí u kamen kaborek. 
Na plátech kamen stojí hrnec. 
Babičce to tuze sluší.




Babička má upravené vlasy, šaty, které nosila ve všední dny i ve svátek. 

Zástěru s kraječkami. 

Míchá omáčku dřevěnou vařečkou. 

Všude to voní, pára stoupá z hrnce a oknem do té božské krásy proudí,

 až sem pramen slunečního světla.


Skrze proud slunečního toku vidím, jak se ve vzduchu tetelí prach. 

Jemné tečky, jako zlaté mušky. 

Má obrovská tmavá kukadla si tuto scenérii zapisují pro chvíli, 

kdy ji vložím téměř za půl století do babiččiny kuchařky, 

která voní vzpomínkami a krásou. 

Je z ní cítit kousek nostalgie a pořádný kus štěstí.



Babička se otáčí směrem ke dveřím. 

Usmívá se a povídá:


„Pojď ochutnat, Věrunko, povíš mi, jak Ti chutná… 

Pojď okoštovat  štěstí …“




Přistupuje ke mně a fouká na omáčku, kterou mi nese na vařečce.

 Nakloní se ke mně a v ten moment, nevím, 

zda voní tak krásně omáčka,

 kterou mám okoštovat, nebo babička, 

nebo ta kouzelná chvíle, která voní po štěstí…


V ten moment zavírám oči, polykám tu nejlepší omáčku na světě 

a cítím všemi buňkami v těle, 

že štěstí opravdu chutná a má krásnou vůni.

Ukrojím si ho navždy, abych jednou kousek z toho kousíčku 

poslala dál do světa …


Jako tu nejdůležitější přísadu




Poklidné dny všem

Věrka

úterý 8. března 2022

ovčí kopeček

 



U nás v Nebi se pasou ovečky na ovčím kopečku.




A když napadne fůra sněhu,
brázdí ho naše Kačka na lyžích nebo na saních.





Sníh v těchto dnech už kvapem mizí, 
ale na ovčím kopečku u nás se drží.

Pro radost naší Kačky.




Mně osobně se po jarních kvítkách už stýská 
a o to více se na ně těším.




Když jsem dnes fotila Kačku na ovčím kopečku,
zaposlouchala jsem se do zpěvu ptáků.

Pějí vesele, jarně.

Věřím, že se dočkáme jarních kvítků brzy.





U nás v Nebi v noci ještě mrzne.

Ráno mají zvířátka zamrzlou vodu.

Sekyra na štípání dřeva stále nezahálí.





Na exkurzi za jarem sjíždíme dolů do údolí.

Fakt si to jaro na ochutnávku užíváme.






A z tepla domova pak díky inspiraci tvořím...




Obrázky plné hřejivého tepla.
Ráda bych z nich poskládala 

Kouzelný kalendář 2023



Přeji hřejivé dny

Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...