Před pár dny jsem na facebook vložila pozvánku na besedu
s tímto textem:
V zimě jsme plánovali uskutečnit besedu o knihách s duší,
o naději a projektech,
které velmi ráda konám nejen pro onkologické pacienty.
Nakonec jsme se rozhodli,
že tak učiníme v březnu, páč je to měsíc knihy.
Přišly další těžkosti, netřeba popisovat.
Žijeme dobu nelehkou.
A právě možná proto je zapotřebí slov o naději.
Rozhodli jsme se, že besedu uskutečníme.
Srdečně vás zveme na besedu o naději
a lidskosti v mnoha podobách a činech
dne 11.3.2022 od 17.30 hodin v Libli.
Zakrátko mi napsala jedna čtenářka,
že by potřebovala slova o naději hned.
A tak jsem napsala hned básničku o NADĚJI.
"Naděje je víc než písmen šest,
naděje zmůže víc než pevná pěst.
Celý život ji hledáme a také nás provází,
je to síla, která možná z nebe přichází.
A často ji nalezneme tam, kde nehledáme...
Je v srdci, je v mysli, je tam, kde druhým dáme.
Je odměnou, silou největší, je vším.
Kde vřídlo má však netuším.
Vím, že přichází s rozhodnutím tady a teď..."
Věra Fina
co mi múza šeptala.
Samotnou naději.
V podobě ženské tváře ve větru a světle...
Věrko, krásný příspěvek. Je možné taková beseda u nás v Rokycanech? Tak ráda bych s Vámi chtěla povídat ve skutečnosti. Obrázek je krásný. Eva z Rokycan
OdpovědětVymazatMilá Evi, možné je vše, když je vůle. Je dobré propojit obecní úřad, nebo knihovnu nebo společenské centrum se mnou a domluvíme se. Přeji hezký den ❤️ Věrka
VymazatDekuji
OdpovědětVymazatMaru ❤️❤️❤️
Vymazat