Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 25. září 2018

Brzy ...



Na vrátka klepe nový měsíc – říjen.

Bude tu cobydup, prostě brzy.





Při brouzdání přírodou u nás v Nebi jsem přemýšlela, co vše nás brzy čeká.





Kolik událostí, na které se těším více a na které méně.




24.října bude v Královehradecké filharmonii koncert,
kde naše Carolinka s kamarády se smyčcovým orchestrem zahrají několik skladeb.

Moc se na toto odpoledne těšíme a srdečně tímto všechny zvu. 




Čeká mě důležitá kontrola na onkologii v Brně.
Mé přání netřeba zdůrazňovat.
Vždy si přeji to samé …




A pak je tu termín tak moc očekávaný.

1.říjen 2018

Den, kdy vychází závěrečná část trilogie knih s duší


 




Při brouzdání přírodou v Nebi, jsem si uvědomila, 
kolik věcí se v životě děje, tak nějak samospádem.




Když jsem knihu Máma - čisté jiskření dopsala, 
následovalo hodně oprav a přepisů v knize. 

Hodně konzultací a doslova mravenčí práce.

Úpravy mě hodně zaměstnávaly.

V ten čas jsem pracovala současně na novém Mámině kalendáři.




Do toho se začalo posouvat a doslova šibovat s termíny.

Psala jsem, že jsem chtěla původně knihu vydat 21.srpna 2018.

Jo, člověk míní - osud mění.

A změnil to úplně báječně.




Protože kdybych chtěla a snažila se všemožně,  
takto přesně naplánovat, asi by mi to nevyšlo.

Kniha i kalendář budou vycházet oba přesně ve stejný den.

1. října 2018


A protože v knize je vepsáno věnování mj. také mé babičce,
které by bylo letos 100 let, tak i kalendář bude v podobném duchu. 

Čerpala jsem pro něho pranostiky ze stoletých kalendářů,
 z dob První republiky.

Fotografie budou v podobě trilogie.





Jejich úvodní fotografie, jak knihy, tak i kalendáře,
 spolu budou velmi úzce korespondovat.

Prostě všechno je tak, jak má být
a vše přichází v pravou chvíli.




Přeji všem krásné podzimní dny, plné těšení.






Věrka



pátek 21. září 2018

V sadě, u rybníka, za ohradou ...



Dnešní příspěvek je z míst, které mám moc ráda.




U ohrady plné fauny moc ráda nejen fotím.

Ráda se zde zastavuji a prostě jen tak jsem.

Ta zvěř je tak vděčná i když zrovna v kapse nic nenesu…





Najednou cítíte záplavu krásných pocitů…

 Nic vás to nestojí…jen čas…jen zastavení …




Takové chvíle vám dá jenom příroda.

Kouzlo obyčejného dne…






Dalším místem, které mám moc ráda,

je rybník - písák.





Když hodíte kousek rohlíku do vody,

rázem uvidíte, že tu nejste vůbec sami.




A když z něho stoupá mlha,

máte pocit, že tady tu scénu režíruje hodně dobrý režisér…




Moje velká srdcovka je sad.



Ten, na který nelze zapomenout.

Píši o něm snad v každé mé knize.

Ale až dnes vám ho představuji fotografiemi.



Sad mého dětství.






Na světě je mnoho míst. Miliardy...

Ale jsou místa, která jsou jediná …




Mezi ty patří právě toto místo.

Sad, kde jsem s babičkou sbírala spadaná jablka, hrušky. 
Babička v zástěře nesla slívy a já se těšila, že budou doma vonět povidla…






A když je takové počasí, jako tenkrát,

mám pocit, že stojím na stejném místě, ve stejném čase…




A možná i to byl důvod, proč jsem v mé knize,

 která bude na světě za pár dní,

dala prostor i mé babičce.




Hodně mi dala … hodně poznání, zkušeností, moudrých slov…
Hodně vzpomínek, které nejen proplétalo mé dětství, ale i po letech mé knihy s duší.
Ukázala mi směr a taky pořádný kus lásky…
Věnovala mi čas, který je jednou z největších deviz člověka.
Vyprávěla mi různé příběhy i rodinné vzpomínky.
Letos by oslavila 100 let narození.
Kniha Máma čisté jiskření jí je také věnována.
„ Babičko, děkuji za vše… Posílám pozdravení tam, do nebeských výšek …“





 Věrka



pondělí 17. září 2018

První mejdan ...



První mejdan naší Carolinky,

byl absolutně bez scénáře,

bez režie,

bez dramaturgie,

za to s velkým potleskem.





Pohled do jejich očí a úsměvu hovoří za vše




Těsně před oslavou se omluvila její kamarádka, že nedorazí
a tím začal „plán ne plán“.




A jak to v životě chodívá, všechno špatné vždy pro něco dobré.

Jak jsem psala v minulém příspěvku:

„Zdánlivá prohra, se v konečném výsledku promění ve fantastickou výhru.“




Odjeli jsme do našeho Nebe, s jinou kamarádkou.

Po cestě jsme zastavili v cukrárně, poněvadž nemáme v našem Nebi ještě ledničku,
vše nám bylo na sobotní mejdan nachystáno.

Místo slavnostní výzdoby balónků, utírání prachu a bláznění kolem dekorací,

jsme dodělali podlahu, kus sádrokartónů a tahali elektřinu…





Vždyť zítra začíná první mejdan




Přišli gratulovat i holky ze vsi a také jejich rodiče.

Přijeli i naši kamarádi …a nakonec vůbec nikomu nevadilo,

že sedíme, jako na návštěvě u japonců …

že se jí dort i z hlubokých talířů …

 Pijeme víno s hrníčků …

A dětský šampus dokonce z talíře.


... trochu nám vypěnilo šáňo. Ještě , že byl na dosah talíř ... Ohromná zábava pro děti.






No a protože bylo venku krásně, děti pobíhaly mezi lesy a loukami.

Když dostaly hlad, přiběhly do našeho Nebe

a vždy bylo na stole něco dobrého…


... důkaz, že dort chutnal...


Rodičovstvo probralo u dobrého jídla a moku všechna nezbytná témata.

Od vyschlého dříví, přes nové zvonění z kostelíku, až po samici v králíkárně …





Došlo i na dárky.

Ze všech měla oslavenkyně velkou radost a nejednu

sdílela společně s kámoškami i

s rodičovstvem…






 Došlo i na bonbóny, kterým moc nerozumím…
Jak já říkám, rostou v „puse“..




Zato nad ohněm, se rozpouští a táhnou.

Nejdůležitější stejně byl samotný oheň …

Dlouho do noci…




Holky zpívaly, povídaly si, smály se ...

a u toho ohně, smradlavé od kouře, jako uzenky,

 prožívaly první mejdan …

Až do rána.




Protože holky ze vsi, přištrádovali do našeho Nebe se spacáky …

Brebentilo se a šeptalo dlouho, dlouho ...

Takhle se prožívá první mejdan v deseti …


snídaně do postele - v Nebi


My rodiče, se vzpamatováváme z prvního mejdanu Kačky ještě dnes.

Obdivujeme pedagogy …

Nabíráme energii, ale suma sumárum, to bylo krásné.

Vždyť první mejdan je vždy jenom jeden…




Až po cestě domů z Nebe v autě, jsme zahlédli smutný výraz naší Kačky.
Slovem útěchy jsme Kačku ubezpečili, že další narozeniny budou zase krásné.
Třeba zase neplánovaně bez scénáře …

Odpověděla nám, že je šťastná, že se jí to tak moc líbilo,
ale že ji mrzí, že jí nikdo z nejbližších,
kromě nás – mamky a taťky, nepopřál, nepřijel ani nenapsal sms.
Na některé otázky prostě nejsou odpovědi …




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...