Hudba v Neratově

 

Na všechny chmury je hudba. 

A když se rozezní v kostele, pak se doslova zastaví čas…

V kostele, který je moji srdcovkou ❤️

Je to mžik života, kdy jsme právě zde stáli a drželi Carolinku v peřince při křtu. 

Nyní zde s kamarády hraje, až se tóny nesou přes kopce a údolí do široka daleka. Až k vám…

ZDE

Skladba dětského symfonického orchestru Decapoda, 

 byla odehraná v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově.

❤️

Místo, které miluji nejen proto, že jsme v něm měli svatbu a křtiny naší dcerky, ale pro “jinakost” tohoto místa. 

Kostel, který se nikdy nezavírá a jeho dveře jsou pořád otevřené, stejně, jakoby měla být i naše srdce. 

A opět se mi zachvělo ❤️, když dva hudební soubory se setkaly právě zde na tomto místě. 

Hluboko v horách, uprostřed lesů, v otevřeném kostele s prosklenou střechou.

V místě, kudy kráčela historie (bývalé Sudety).

Hudební soubor z České republiky a Německa hráli pro radost lidem. 

Jak symbolické. 🙏

Takto vnímám naději. 

Hudba skutečně sbližuje, propojuje a povznáší. 

Oba soubory, dohromady 90 dětí, hrály Španělský tanec. 

Jako kulový blesk prolétla krása éterem a dotkla se úplně všech. ❤️

Mějme krásný víkend 

a každý den k sobě blízko

❤️

Proč? Stále hledám odpověď

 Mnozí z vás ví, jak náročnou část života již dva roky na samotě u lesa v “Nebi” žiji. Nekonečné a předlouhé dva roky života plné nervů a stresů. Nelítostný boj o střechu nad hlavou.

Vše vkládám do knihy, kterou dopisuji “Klíč k nebi”. Někdy si říkám, být čtenářem a číst tento, až neuvěřitelný příběh, myslela bych si, že se to nikdy nemůže stát….

Když jsem před lety onemocněla rakovinou, neřekla jsem si nikdy “proč?” V tomto případě boje o střechu nad hlavou asi tisíckrát. 

Dům v Nebi je zkolaudován, má své číslo popisné po šílených útrapách a dle smlouvy o smlouvě budoucí musí nyní dojít k podpisu kupní smlouvy.  Opět šílené průtahy a vkládání nesmyslných požadavků do smlouvy. Opět bezesné noci, hodiny telefonátů, dotazů, čtení a zjišťování nekonečného zástupu paragrafů. Naštěstí jsou kolem nás i dobří lidé a přátelé. To nás posouvá.  Děkuji. ❤️

A tak i přes několik mých výzev k předložení kupní smlouvy,  žádná kloudná odpověď. Samá mlha, mlžení a nejistota. Dohady mezi nimi (zastupiteli) skutečně naši existenční otázku neřeší. Jeden zastupitel svými požadavky “vydírá” nejen nás, ale i samotné zastupitele. Ve smlouvě požaduje podmínky, které  vnímám jako rozpor nejen s morálním kodexem, ale snad se vším. A pokud tam “ony podmínky”, (které nikdy ve smlouvě o smlouvě budoucí nebyly) nebudou, shodí zastupitelstvo a tím celé zastupitelstvo obce padá. Konec. 

Jeden člověk drží ve svých rukou existenci obce i osud jedné rodiny. V pohodě, “má” na to nárok. 

A v ten moment si vybavuji opět skutečný příběh dívky z hor, který se kousek odtud udál cca před 80 lety. Příběh o samozvaných soudech, jak jedni lidé “z lidu” rozhodovali nekompromisně o osudech druhých. Jak dívka z hor s ruksáčkem šla kilometry a míle ze svého domova do nikam…

Další sen se může plnit

 Když jí byly asi tři roky, zamilovala se do houslí. Její touha na ně hrát, byla nevídaná. Sen se začal od první třídy plnit. Pro výrazný talent se dostala záhy do orchestru, kde po letech usedla do prvních houslí. Přišla i příprava na konzervatoř. Dokonce i tak, že se díky tomu stala domoškolačkou, aby vznikl větší prostor pro specifickou přípravu. 

Jenže !  Čím víc se připravovala, tím méně ji hra začala naplňovat. Přišel den D. Šly jsme spolu a se psem do lesa a dcerka položila životní otázku:

“Mami, a co se stane, když bych se nepřihlásila na konzervatoř?”

“No, nestane se vůbec nic. A co bys chtěla v životě dělat?” Carolince spadl kámen ze srdce a usmála se. 

“Léčit zvířata.” Tu odpověď si budu navždy pamatovat. 

Někdy jde člověk za svým cílem cestou necestou, doslova přes hory a doly a přitom ta správná cesta se mu vykresluje už dávno. Jen nechat promlouvat více srdce. 

Dnes do rána jsme napětím skoro nespali. Po páté hodině ranní mě manžel vzbudil se slovy:

“Podívej…”

Na mobilu je psáno PŘJATA

Další sen se může plnit skrze střední veterinární školu. 

A housle? Ty se staly tím největším koníčkem. ❤️

Den maminek

 

Každé ráno se podívám oknem do údolí a poděkuji za nový den i za ten uplynulý. Podobně, jako když indiáni prožívali vděčnost slunci, větru, a všemu, co život dával. 

Není to žádná modlitba slovo od slova, co říkám ráno u okna. 

Není to žádná mantra. 

Je to pocit, který letí od mého srdce přes údolí až do nebe.

A v tom pocitu dnes ráno letělo poděkování mé mámě. 

Ne vždycky jsme si, mami, rozuměly. 

Bylo období vzdoru i nepochopení. 

A možná za to mohou mé “modlitby” u okna nad údolím.

Díky nim vím, že každý den na tomhle světě stojí za to. 

A každý den, který prožíváme je tu i díky maminkám, protože jsme. 

A u toho okna jsem pochopila, 

že právě slova dokáží otevřít srdce dokořán. Tak napište, zavolejte své mámě. 

Věřím, že každá na to čeká. 

Na obyčejné slovo. I kdyby bylo jedno jediné.

 Nejlépe však tři - mám tě ráda. ❤️

Tahle slova jsou nad všechny dary světa. 

PS:

a tu stromkovou růži, kterou jsem ti dala o tu se, mami, neboj. 

Nepomrzne. 

Je v ní láska ❤️

Dívka z hor

Když ti chce Ten nahoře něco důležitého sdělit, vybere si člověka, který ti to řekne přímo a tak, 

že to ucítíš, až v srdci. 

❤️

Dnes mi přinesla Carolinka luční, Nebeské kvítí se slovy:

“Mami, když jsem trhala tuhle kytku pro tebe, napadlo mě, 

jestli bys chtěla napsat jednou knížku o tom, co se tady kdysi stalo.

 Víš, jak jste si povídali v neděli s tím pánem a vyprávěl ty příběhy.

 O té holčičce, co tady žila a co zažila po válce, 

tam v údolí v chalupě se šesti sourozenci. Jak byla statečná a stala se z ní potom spisovatelka, co psala německy. 

A tebe to tolik zajímá. 

Co kdyby to zajímalo i tvé čtenáře? 

A třeba by si to ta holčička taky přála, abys to napsala…”

 

Dívám se na luční, Nebeské kvítí, které tu kvete rok co rok odjakživa. 

Jen tohle… tohle je jiné. 

Tohle ukrývá vzkaz shůry a já vážně přemýšlím, že bych jednou 

napsala knihu o dívce z hor…

❤️

Dej a bude ti dáno

 

Dej a bude ti dáno 

❤️

Koupili jsme naší “farmářce” lístek na 

vysněný koncert. 

Samou radostí skákala, až do “nebe”.

Pak vyběhla za dům na louku 

a přinesla dar všech darů.

Luční kvítí trhané s láskou a radostí.  

To jsou ty nebeské zákony. 

❤️

Kvítí z Nebe plné radosti sdílím dál.

Vám pro radost…

❤️