Každé ráno se podívám oknem do údolí a poděkuji za nový den i za ten uplynulý. Podobně, jako když indiáni prožívali vděčnost slunci, větru, a všemu, co život dával.
Není to žádná modlitba slovo od slova, co říkám ráno u okna.
Není to žádná mantra.
Je to pocit, který letí od mého srdce přes údolí až do nebe.
A v tom pocitu dnes ráno letělo poděkování mé mámě.
Ne vždycky jsme si, mami, rozuměly.
Bylo období vzdoru i nepochopení.
A možná za to mohou mé “modlitby” u okna nad údolím.
Díky nim vím, že každý den na tomhle světě stojí za to.
A každý den, který prožíváme je tu i díky maminkám, protože jsme.
Věrko, já si takhle na dálku povídám každý večer....děkuji rodičům - "těm nahoře" za krásný den a za ochranu.... když už nejsou, hodně to bolí...... Přeji Ti krásná každá nová rána. Olina z Jiz.
OdpovědětVymazatMilá Oli, souzním s tebou. A proto člověk je vděčný za každý den ❤️ za každou chvíli, která je přínosem pro všechny nikoliv strádáním...a pak si člověk taky říká co by kdyby... Měj hezký den ❤️
VymazatMaminky sú vzácne bytosti, aj keď si občas nerozumieme, aj keď sú vzdory. Ja sa s mojou tiež veľmi často rozprávam v duchu, lebo ju mám dosť ďaleko a bojím sa momentu, kedy to už bude len jediný spôsob komunikácie.
OdpovědětVymazat❤️ objímám
VymazatJdu se zeptat mamky ! A najedno vím, že se už nezeptám. Je to už hodně roků, co odešla a já si s ním povídám často.
OdpovědětVymazatHanka
❤️ mám tě ráda Hanko
VymazatDnes a denně vzpomínám , zemřela mi v náručí.
OdpovědětVymazat❤️ cítím na dálku Vaši lásku k mamince.
Vymazat