PF 2019

Už mě znáte nějaký ten rok a víte,

že nemám ráda bilancování a ani konce.

… to znamená, že ani Silvestr.

Vnímám to, jako veselení a radování na povel…

Ať stále máme chuť tvořit ...

Letos vám přináším PF o trochu dříve, protože za pár hodin budeme na cestě…

Když mi pan doktor řekl, že po mém onemocnění není nejvhodnější cesta na jih,

za sluncem…

rozhodli jsme se tedy pro cestu na sever, za sněhem.

Největší přání se koupit nedají ...

Do kufru s omezenou tonáží si beru předně foťák.

Moc ráda se s vámi poté podělím o fotky a zážitky.

♥

Ale, co by to bylo za konec roku bez přání?

Proto mi dovolte sdělit pár slov již dnes.

Přeji všem lidem dobré vůle pevné zdraví, plnou náruč štěstí a lásky v roce 2019.

Abychom měli k sobě vždycky blízko a vždy se k sobě chovali, jako lidi.

Lidi s otevřeným srdcem, očima i ušima.

Dokázali vnímat a chápat.

Dokázali mít rádi své bližní, tento svět i sami sebe.

♥

Štěstí, tak velká důležitost v životě ...

Myslím, že bilancování není zapotřebí.

Protože, když si prolistujeme tento blog, letošní rok, 

odpověď přichází sama.

Povedlo se mnohé a mnohé se také nepovedlo.

Přišly radosti i starosti.

Mnohé jsem napsala do knihy Máma čisté jiskření.

Osud hodně vzal, ale také dal.

Mé poslední dílo, nového a dobrého Jelimána,

  jsem vám v čase Vánoc představila.

♥

 Myslím, že bychom měli vždy usilovat o rovnováhu.

Tak vám na cestě všedními i nevšedními dny v následujícím roce 2019 přeji:

Vyvážené dny, pocity, události i vztahy.

A předně ZDRAVÍ.

Bez něho není vůbec nic.

♥

A i když svět stále nabírá na rychlosti. 

I když svět blogů se stává světem pomalým a zastaralým…

Mnohdy ho nahradil svět Instagramů a jiných sociálních sítí.

I když spousta blogů zmizelo v propadlišti dějin…

Mnoho z nich mi chybí ...

Budu se těšit na setkávání s vámi právě zde.

Budu se těšit na nové a milé chvíle.

Na vše co život přináší i odnáší, protože

„každý den je dar …“

♥

Jsem s vámi ráda ... 

Věrka

♥

naše Vánoce ...

 Jaké byly naše Vánoce?

 Ježíšek je hlavně o dětech, 

proto vás zvu ke Carolince 

na její 

BLOG

V čase vánočním, vám představuji …

Přichází čas, kdy si lidé posílají vánoční přání. Dělám to každý rok i já a velmi ráda. Přeji všem zdraví, lásku, porozumění, pochopení a štěstí. Letos jsem se rozhodla popřát i někomu navíc.

  Celý rok jste průběžně sledovali můj „boj s králem Jelimánem“. Ovšem nebyl jen můj. Byl i za nás za všechny …za nutné změny týkající se lékařské posudkové služby. Příběh, jsem sepsala do knihy, který je dech beroucí. Co vše se také může na jedné nelehké cestě odehrát … Byla to víc než náročná cesta, která však nekončí…

Protože i cesta může být cíl…

V knize mj. vzpomínám i na babičku, které by bylo letos 100 let. Věřte mi, často si na ni vzpomenu. Na její starý selský rozum, který by určitě nechápal to, co jsem letos prožívala…

Má babička mi hodně dala do základu osobnosti … A tak jsem zavřela na chvíli oči, vybavila si ji a nechala plynout myšlenky. Představovala si, co by mi asi tak řekla.

„Nerozlišuj mezi dobrými a zlými…je čas Vánoc…A i když Ti „král Jelimán“ hodně zamíchal kartami osudu, hodně Ti vzal a nejen Tobě... A i když jsi padla na kolena, klečela jsi na nich také pro druhé. Proto jsi sepsala petici za nutné změny. S peticí jsi vystoupila v médiích i na scéně politiky. Přišel čas a ty jsi už vůbec nemyslela na sebe. Tvé já se tolik změnilo…. Otevřela jsi srdce a zmizely i bolavé pocity. Přišlo smíření i odpuštění. Přišlo mnohem víc…

Otevři oči a řekni, co cítíš?“

„Babičko, mám pocit, že jsi tu se mnou…Mám pocit, že jsem pochopila rčení, že i cesta je cíl…Mám pocit, že to bolavé a špatné, beznadějné a ponižující se proměnilo v pochopení. Ano, cítím pochopení. Ne s tím, co mi „král Jelimán“ činil a co činí i druhým. To ne. Ale cítím pochopení, proč se to vše stalo…“

  A právě proto chci teď, v době vánoční, říci slovo, které je bránou k pokoře.

Slovo DĚKUJI ...

Protože bez této náročné cesty, bez těch slz a příkoří, bez těch všech dopisů s červenými, modrými a všemožně barevnými pruhy, co mě vždy ničily, by nepřišlo poznání a pochopení. To, že chci pomáhat dál vám všem. Lidem, co to potřebují. Těm, kteří nemají tolik síly nebo odvahy. Stojím tu na té cestě pro vás. Jsem tu pro naději nás všech …

 Proto mé děkuji teď a tady. Patří vám všem. Za vaše sdílení, pochopení, podporu.

Budu dál usilovat jen o to dobré pro ty, co to potřebují. „Král Jelimán“, (jak jsem ho označila na počátku) mi ukázal pravý opak. Také mi ukázal záda a já skrze to i jemu dnes říkám - děkuji. Protože bez tohoto poznání by nebylo mého rozhodnutí.

Jít cestou nadějí a pomocí. Cestou s otevřeným srdcem … Cestou usilující o změny a dobro …

V době Vánoc, přichází na svět nový Jelimán, který bude činit jen to dobré. Představuji vám právě vznikajícího, nového a dobrého Jelimána.

Tento Jelimán není král, protože k tomu, abychom pomáhali druhým, k tomu není zapotřebí žezla ani koruny.  K tomu je zapotřebí otevřených dlaní, srdcí a očí. Tento Jelimán  dává naději a nabízí pomocnou ruku.

Vznikl z beznaděje, bolesti a nepochopení. To špatné jsem překovala v dobré.

Věřím v jeho pozitivní sílu a tu vám všem také ze srdce přeji nejen v čase vánočním.

Věrka a Jelimán,z.s.

  

(web ve výstavbě)

půlnoční obraz ...

To, když se v rámci adventní "pohody" s drahou polovičkou chytnete

...pak o půlnoci namalujete omluvu...

A někdy jsou gesta, víc než slova ..

A někdy je obraz víc než gesto…

A při tom míchání barev, jsem si  uvědomila tolik souvislostí …

Třeba, že všichni mluvíme o pohodě a těšení a stejně nosíme v hlavě seznam, všeho, co by bylo o Vánocích třeba. Co si my myslíme, bez čeho Vánoce nebudou Vánocemi. Všechny ty položky typu, cukroví, krásný stromeček, dárky, kapr, uklizeno, odeslané přání, zameteno přede dveřmi …

A pak vám vyteče myčka a všechno je nějak jinak.. a všechno je tak, jak má být. 

A tak míchám barvy a cítím, že nejvíc je třeba poklidu a ne úklidu. Protože poklid přináší tu pravou pohodu. Kašlu na seznam, na kterém toho tolik chybí. 

Kašlu na spoušť v kuchyni a na nedostatky …i na poloprázdný seznam.

Ráno našel můj muž obraz, který mě o půlnoci zastavil … 

Vidím jeho úsměv a slova, která říká očima. Některá slova nemusíme říkat nahlas.

Proto mi dovolte popřát, aby vaše Vánoce byli třeba s poloprázdným seznamem, ale s plným srdcem…

Věrka

♥

na andělské vlně ...

Dnes bych vám ráda chtěla představit (nejen) dílka naší Carolinky.

Její zamilovaný pár dvou andělů…

Ty vytvořila do školičky v horách pro jednoho hocha,

který zase pro ni vytvořil nádhernou skládanku.

Je fajn, když  od malička se děti učí, že radost se sdílí radostí.

Je to stejné, jako když se naučíme, že se před jídlem myjí ruce.

Prostě tak nějak automaticky se naučíme

dobré skutky oplácet dobrými skutky.

Maličkosti maličkostmi.

A právě v tento moment,  bych se moc ráda s vámi podělila o příběh,

řekla bych, až andělský příběh.

Mezi mými čtenářkami je jedna žena, o které nyní píši pár slov.

Droubounká, mladičká, usměvavá maminka tří dětí.

Má všechny mé knihy.

Její dcerka tolik miluje Povídáčka, že jsem jí poslala radost, v podobě kouzelného srdíčka. 

Možná to srdíčko způsobilo zázrak, o kterém Povídáček vypráví všem dětem i dospělým.

Když vyšla poslední část Máma čisté jiskření, o knihu si napsala pro tuto maminku, její 

maminka. Povšimla jsem si adresy, kam kniha směřuje. Za pár kopců od mého domova. 

Vybavila jsem si starou růžovou bednu na pečivo před koloniálem v té vesničce, protože 

právě tam moje mamka občas kupovala páteční chleba, když jsme jeli k babičce… 

Do této chvíle není na příběhu vůbec nic zvláštního.

Až … do chvíle, kdy jsme si s milou a usměvavou maminkou napsaly pár řádků.

I ona si pamatuje starou růžovou bednu na pečivo před koloniálem.

Osud tomu chtěl a my jsme se potkaly na vlakovém nádraží.

Byla to chvilička kratičká. Pohledy očí, stisk rukou, pár slov…

Večer mě čekalo poděkování na jejím facebooku a já poděkovala jí.

Když mi bylo asi 13-14 let, jezdila jsem autobusem kolem jednoho domu, 

mezi vesnicemi, na samotě u lesa, směrem k mé babičce.

Ten dům stál mezi lesy, sám a sám.

Kolem létali holubi, sedávali na střeše domu, a všude bylo plno květin.

A právě tento dům mě moc inspiroval.

 Napsala jsem tenkrát skrze tento dům báseň.

O domově, o cestě domů…

O harmonii a lásce.

Vlastně byla to moje první báseň, která byla zveřejněna.

Za 35 let později stojím s usměvavou ženou malou chvíli na  peróně a povídáme si…

O dětství,o  růžové bedně u koloniálu a jednom domu, díky kterému jsem začala psát básně.

Tento dům, holubí dům, tato žena,  téměř éterická bytost, 

 moc dobře zná.

Jako malá běhala po dvorku jednoho stavení na samotě u lesa.

Proplétala se mezi padajícími holubími peříčky, chytala je do dlaní a přála si …

Byl to právě tento dům.

Na vlakové nádraží, k perónu přijížděl vlak.

Podaly jsme si ruce. 

Vyměnily úsměvy a obě jsme odjížděly svým směrem s nádherným pocitem,

jaký umí posílat právě andělé …

Pracovní vyučování ...

Dnes přináším výsledek z pracovního vyučování.

Stříhaly jsme - lepily jsme.

Carolinka  vytvořila vánoční krajinu na okno, kde usíná.

a také na další okno, vánoční vesničku ...

Obojí jme našly  ZDE, kde postačí vytisknout šablony a vystříhat.

Nalepit lepidlem na papír a je to.

♥

Vím, je to už chronicky známá vystřihovánka. 

Zdobí tolik oken a obydlí ...

A za mě -  je neokoukatelná.

Umí navodit tu nádhernou adventní náladu.

♥

A v rámci pracovního vyučování myslím, dobrý typ.

Jinak pořád pokrčujeme volným tempem v dekorování.

V těšení ... v pečení.

Jen ty nákupy trochu pokulhávají.

No, budeme to muset nechat na Ježíška...

♥

Svíčky pálíme na metráky ...

♥

Posloucháme staré vánoční fláky.

Nejvíc nás berou dětské sborové koledy a prastaré koledy Elvise, 

které jsem vyhrabala v antikvariátu ...

A včera jsem objevila v Lidlu Country Vánoce za pajcku.

Novou vánoční hudbu jsem vložila i sem na blog.

( pokud nehraje automaticky, stačí kliknout vlevo dole na modré liště na ►)

♥

A některé ozdoby, které jsou staré tak, že by skoro mohly patřit také do antikvariátu,

s láskou snáším z krabice z půdy.

Tento plechový anděl s námi slaví patnácté Vánoce.

Přesně si vybavuji moment, kdy jsem ho objevila ...a moc pro mě znamená.

Šeptala jsem mu tolik přání ...a pořád šeptám ...

♥

Některé anděly jsem dostala.

A všechny pro mě také hodně znamenají ...

♥

Ale ty nejvíc andělé, jsou ty,co chodí mezi námi.

Poznáte je snadno ...

Mají otevřená srdce ... nešetří dobrým slovem a objetím.

A vždycky vás umí krásně překvapit...

♥

Krásné adventní dny

Věrka

♥