Jiný den ...

Některé dny jsou prostě jiné.

Zvláště ty, které tak nějak plynou životem...

Přicházejí bez velkých plánů a jsou tak nějak věčné...

Je konec června a má polovička má svátek.

Zjišťuji to večer před jeho svátkem.

Co mu asi tak ráno dám?

Chvíli přemýšlím... 

Pak sahám do šuplíku,

kde mám různá blahopřání k narozeninám a svátkům.

Píšu...

Netradiční přání...

Dávám Ti sebe.

Co takhle se po 18 letech vzít?

Druhý den dávám přání...

Peťan čte, usmívá se a ptá se kdy?

Bez velkých plánů,

o to větších emocí

si do měsíce říkáme své "ano"

na místě, kde jsme si to před 18 lety vysnili.

Na místě, kde jsem byla biřmovaná

a naše dcerka pokřtěna.
V Neratově.

Některé sny se mění ve skutečnost

po delší době,

po mnoha životních zkouškách.

maličkosti ...

Jdeme s babičkou lesem. Mám asi 5-6 let.

Pořád něco povídám a babička mi klade na srdce,

že v lese se nekřičí, ať trochu šeptám.

Zastavím se, nadechnu a nahlas sdělím:

"Babi a proč mám šeptat?"

"Protože jinak ty nejkrásnější věci tak před tebou utečou", odpovídá babička.

"Jen tak stůj a pozoruj všechno kolem sebe...

v maličkostech jsou ty nejkrásnější chvíle."

Vzpomínám po desítkách let na obyčejné zastavení v lese.

V momentě, kdy maluji maličkosti.

Záložku do knihy pro někoho, koho v tuto chvíli neznám,

ale vím, že ho kvítko potěší.

Ke svátku se kvítka nosí.

Kvítka mají tu moc těšit.

Pro toho, kdo by chtěl nadělit,

 jako dárek k svátku knihu s duší s osobním věnováním.

Knihu plnou laskavých  vzpomínek na babičku

a na drobnosti z kterých se skládá život.

A k tomu záložku do knihy, která je třeba Receptem na štěstí?

/stačí napsat do poznámky v obj. „záložka“/

ZDE

Originální ručně vytvořená záložka autorkou knihy, mnou.

U míchání barev se nechám  nést vzpomínkou...

Na dávná moudra uprostřed lesa,

kde se dozvídám, že z maličkostí se skládá život.

Krásné dny plné maličkostí

Věrka

Maliny ...

Čas malin miluji

A vůbec všechny červené plody z babiččiny zahrádky.

Všechny ty prosté recepty na buchty, 

koláče, metýnky, placky...

jak babička říkávala.

Jasně, že jsem tyto plody neopomenula 

ani v knížce Recept na štěstí?

kam jsem vložila i samotný recept

 na babiččino letní pečení.

A věděli jste třeba, že maliny snižují cholesterol a jsou vhodné při redukci váhy? 

A nebo, že mají blahodárný účinek na 

kvalitu pleti, nehtů, zubů a vlasů? 

Maliny totiž obsahují enzym biotin, 

který se podílí na látkové výměně cukrů,

 tuků a bílkovin a je nezbytný pro stav pokožky.

 Více na: https://www.dama.cz/clanek/vse-co-jste-nevedeli-o-malinach

Nemusíte zrovna zapínat troubu,

 pro přípravu dobrot z malin.

V horkých dnech je příjemnou

 pochoutkou i puding s malinami.

Děda říkával babiččině koláči s malinami "německý".

Já mu říkám babiččin a patří k letním dnům.

Mějte krásné a šťastné letní dny 

Věrka

Zatímco ...

Zatímco jste včera posílali své hlasy do mé nominace na Ženu regionu,

za které ze srdce děkuji,

snažila jsem se pozitivní myšlenky měnit v pozitivní skutky.

Samozřejmě, že ne sama.

Pár záběrů ze včerejšího dne, jsem poskládala v krátké video.

/ na konci příspěvku /

Motivační projekt "Sad nadějí" pro onkologické pacienty, místo skoro na "konci světa",

 pro novou sílu a druhou šanci.

Místo, které je vřídlem živé vody, která nese jméno  NADĚJE.

Do tohoto projektu vkládám pořádný kus srdce a jsem nesmírně ráda, 

že včerejší jednání se posunulo zase o kousek dál.

Včerejší jednání v česko - německo- anglické konverzaci bylo víc než pozitivní.

Samo nebe nám posílalo i kouzelné počasí.

Chtěla bych vám všem poděkovat  za podporu.

Taktéž panu JUDr. Janu Holáskovi,LL.M., 

který tento projekt sdílí a podporuje.

Za všechny záštity, které tomuto projektu byly dány.

/od rektora UK profesora Tomáše Zimy a hejtmana Královéhradeckého kraje/

A předně chci vyslovit poděkování těm, kterým už nyní tento projekt pomáhá.

Lidem, kteří bojují v život limitující nemoci o život.

Děkuji, že jste opět nalezli sílu jít dál, pomyslně se napít z pramenu,

 který by nikdy neměl vyschnout.

Z pramenu naděje...

Cena života je totiž tou největší.

video ZDE 

třešnička na dortu ...

Není tomu tak dávno, co létala virtuálním světem má nominace na Cenu Olgy Havlové.

 Za pomoc, kterou uskutečňuji pro onkologické pacienty 

- pro dospělé i dětské. 

Za pomoc, kterou konám pro stomiky i pro další hendikepované spoluobčany.

Záhy poté jsem psala o tom, jak jsem si pořídila na tu slávu 

nové červené boty a s nimi si vyšla do obyčejného dešťového dne.

Pro uvědomění, že slavnostní den může být jakýkoliv den, 

pro který se rozhodneme, neboť "každý den je dar".

Dnes jsem se vrátila z hor, kde jsem brouzdala krajinou s foťákem na krku.

 Zachycovala krásu všech krás obyčejných chvil 

pro tvorbu Mámina kalendáře - každý den je dar. 

Pro harmonii těla i ducha. Pro úplně obyčejnou radost.

Večer otvírám počítač a čtu o mé nominaci na Ženu regionu.

Pokud mi pošlete hlas, budu samozřejmě ráda a ze srdce děkuji.

Pokud pošlete hlas jakékoliv nominující ženě,

 budu  taktéž ráda, protože těchto úžasných žen 

je zde vážně požehnaně.

Všechny konají dobra pro druhé.

 Znám i úžasné ženy, které mezi nominujícími nejsou.

Pro ty se snažím vytvořit Cenu Naděje.

A když o tom tak přemýšlím, je nejdůležitější, 

když  se pozitivní myšlenky mění v pozitivní skutky.

Cena samotná je jen třešničkou na pomyslném dortu.

Děkuji za vaši podporu, za váš čas. 

Děkuji VÁM.

http://www.zenaregionu.cz/zena/1191/vera-fina 

nejkrásnější svátek

Carolinky svátek byl vážně tak trochu úplně mimo plán.

Uprostřed noci,13.7. jsem si říkala,

zda ji kromě nás, rodičů, někdo popřeje…

Kamarádky odjeté na táborech a na dovolených.

A tak jsem podvědomě napsala na soc. sítě facebooku

přání všem holkám, holčičkám a ženám,  

které mají jméno Karolína, Kája, Kajka, Karolinka či Carolinka.

Carolinka byla po ránu smutná, že ji nikdo nenapsal…

A pak jsem ji začala číst přáníčka 

a vzkazy a všechny like a srdíčka z facebooku.

Její očka dostávala jiskru.

Domluvili jsme se s mým mužem,

že jako pro něco pojedeme do města

a  vlastně pojedeme na oběd do restaurace.

Prostě milé překvapení.

Carolinky jiskra začala být zářivější.

Do toho jí volal děda s babičkou a dozvěděla se,

že dáreček čeká i tam.

Ten největší na ni teprve čekal.

Peťan se zastavil v barvách koupit lazuru, 

kde naproti je zverimex.

Obchod, kam si Carolinka – zvířemilka

 tak ráda chodí hladit koťátka a vše živé.

„Jé mamí…tatí…tady je tak krásnej ptáček a má snad všechny barvy…“

Podívali jsme se na sebe s Peťanem a bylo to jasný.

Dárek k svátku je na světě.

Paní prodavačka po delším povídání nám zapůjčila i erární klícku

a Buddy jel domů ...  ke Carolince.

Ta seděla s klíckou na klíně a nejprve měla štěstím slzy v očích...

Záhy pořád vyprávěla Buddymu o všem.

Kudy projíždíme, kde jsou objížďky a proč.

 Kde kdo bydlí a hlavně, jsme slyšeli ze zadní sedačky,

 jak je túze šťastná.

Jméno mu vymyslela ještě u pokladny v obchodě.

Prý to znamená „kamarád – kámoš“.

Tak takové dny vážně miluji.

Chvíle TEĎ …

 a když otevřeme srdce…přichází zázrak…

třeba v podobě kámoše.

To tu ještě nebylo ...

na tomto blogu, fotky z mobilu.

♥

Před časem jsem psala na facebooku o tom, 

jak jsem si pořídila nové boty na slavnostní vyhlášení 

Ceny Olgy Havlové,

kde jsem byla nominována.

Psala jsem, že boty jsem nakonec vytáhla na špacír do deště

neb pozvánka nedorazila.

Jak jsem si uvědomila v tom dešti,

že takové chvíle jsou slavnostní neb „každý den je dar“.

Čas vytáhnout nové boty do společnosti nyní nadešel.

Vykročila jsem včera pravou a to do Poslanecké sněmovny PČR.

Proč? Inu proto, za co jsem byla mj. nominována na zmiňovanou Cenu.

Za prosazování legislativy STOMA CARD, 

která ulehčí již takto náročný život nejednou člověku, 

který má stomii nebo-li vývod bokem.

I já mezi tyto lidé patřím, tudíž přesně vím, o čem je řeč.

Myslím, že včerejší kroky mě vedly správným směrem 

a já se budu těšit na den,

kdy můj návrh STOMA CARD bude legislativně přijat v České republice. 

Je to náročná cesta, ale já mám na ní prima nové boty. 

Takže ...pravou ...

A když jsme odjížděli z Prahy,

Kačka se zeptala:

„Mami,  kdy pojedeme po Vltavě lodí?“

je fajn říci:

"a proč ne třeba hned?"

Myslím, že takové akce zůstávají ve vzpomínkách po mnoho let.

Nejen, že jsem neměla foťák, 

ale měla jsem i mobil na 0% baterky.

Takže fotila Kačka a já si v nových botách užívala vyjížďku po Vltavě.

V den, kdy tomu bylo 663 let,

 kdy za časných ranních hodin v 5.31 hod. byl položen

základní kámen Karlova mostu.

Tak jsme si ho konečně prohlédli i zespodu.

Ozvěnu má parádní.

♥

Akce to byla neplánovaná a o to krásnější.

Myslím, že takové akce zůstávají 
ve vzpomínkách po mnoho let.

Mějte krásné dny plné krásných zážitků.

Vždyť "každý den je dar"...

♥

Věrka, Kačka, Peťan a Vltava