... samo domo svíce ...

 …vzpomínám si na pořad „udělej si sám“, který jsem vídávala, jako malé dítě, v černo bílé podobě z televize Jasmín. Tzn., že jsem byla tehdy ještě předškolák, neboť barevnou bednu jsme měli od mé první třídy. Vzpomínám si, jak jsem vodila děti k nám domů, jim ukázat barevný monoskop, neb ve dvě odpoledne nic nedávali J Děti s lupou  v ruce sledovaly nespočet barevných teček na pískajícím pořadu zvaný monoskop. S úžasnými a nevěřícnými povzdechy jsme obdivovaly barevné spektrum 

J

… na černo bílý pořad „udělej si sám“ vzpomínám, jako na pořad v podobě sci-fi. Znělka, kde chvíli vrtá vrtačka, chvíli hoblík piluje hrany a poté kladivo stlouká jakousi budku, tak tu vidím jako teď. Tam někde ve mně vznikaly první zárodky mé kreativity…

..a dnes jsem kreativně vytvořila adventní  svíce ve vintage stylu. A dokonce ve stylové barvě, jako retro pořad – v černobílé 

J

…postačí vám, papírový ubrousek dle vlastního výběru, lepidlo na ubrouskovou techniku na svíčku … 

... a udělej si sám J

... první sníh... padá a padá ...

… přeji všem krásné kreativní dny …
Věrka

... vánoční bábovka ...

…vánoční bábovka a ke všemu tůze zdravá - plná granátového jablíčka.  Vždyť granátové jablko je nejsilnější antioxidant ( prý 2-3x silnější než zelený čaj) . Kromě toho redukuje vznik osteoporózy, rakoviny, kardiovaskulárních chorob. Pomáhá ke snížení vysokého krevního tlaku, snižuje hladinu škodlivého LDL cholesterolu a je účinným prostředkem na poruchu erekce. No ať je dělá co dělá, je moc dobré a v naší bábovce tak, že bábovka lehla popelem do půl hodiny...

♥

... granátové jablko bylo už od starověku pokládáno za symbol krásy...
♥ 

… jablíčko oloupeme škrabkou, stejně jako loupeme brambory …

… nahoru do „bubáku“ zapíchneme nůž a jablíčko rozpůlíme. Pak jako když loupeme kukuřici, vyloupeme šťavnatá zrnka granátového zázraku …

Bábovku peču dle receptu mé babičky pořád stejnou, už léta letoucí. Díky dnešní úpravě nabyla úplně jiného rozměru. Místo rozinek jsme nasypaly do ní zrnka granátového jablka. Do těsta i na hotovou bábovku. Vážně všem doporučuji.

…moje malá – velká  pomocnice. A to mi u té pomoci ještě krásně zpívá …

♥  ještě, že ji máme ♥ 

 Recept : 2 hrnky poluhr.mouky, 1hrnek vlahého mléka, 1 hrnek cukru , ½ hrnku oleje, 2 vejce, 1 prášek do pečiva a mícháme těsto s láskou ♥ 

... přeji všem krásné, šťavnaté a lahodné dny, jako granátové jablíčko ...

♥ 

... cesta za chvojím...

… letos si zima, sníh a mráz dávají na čas a tak jsme se dnes s Carolinkou vydaly do lesa za chvojím. Vždyť příští neděle je již první adventní. Máme rádi les, ticho, šum, pohodu a jeho pokoru … jen tam si člověk umyje duši, nabere síly a chutě jít dál…

♥

Vzpomínám si, jak jsem chodívávala s velkými dětmi, když byly ještě dětmi malými do lesa na chvojí. Kristýnka nesla důležitě v ručičce červenou stuhu. Tu jsme vždy uvázaly na stromeček, který se nám nejvíce líbil, jako znamení pro Ježíška. Po pravdě, bylo to znamení pro babičku a pro dědečka, kteří se pak jali s pilou suplovat Ježíškovu funkci. Problém byl vždy ten, že si udělali večerní procházku a červená stuha byla ta tam J

…ale vždy to byl pro děti přesně ten vytoužený stromeček …

...spolu ...
♥

… modřínové větve, ty se hodí vždycky …

… při této vzpomínce si vybavuji historku mého bývalého  tchána , jak šel za třeskuté zimní noci dělat dětem radost rovněž s pilou do lesa. Najednou slyší za sebou kroky křupající do zmrzlého sněhu. Kroky se zrychlují, ozývá se hlas „Stůj „. Tchán prchá, záhy zahazuje stromek… následně i pilu a jako letitý sportovec prchá, co mu síly stačí. Až ráno se dozvídá od souseda  “… to  jsi na mě ty blbče v noci nemohl počkat v tom lese? Táhl jsem stromek jako krávu, potřeboval jsem pomoci “ …

…mám moc ráda ten čas adventní nejen doma, ale i v lese. Procházky mají jiný nádech, sváteční.  Ve vzpomínkách mám i procházky s dětmi na štědrý den dopoledne do lesa. Kdy jsme táhly pytel jablíček i cukroví. Vysypaly jsme jej na pařez a s dobrým pocitem, že zvířátka budou mít dnes také štědrovečerní večeři. A odcházely jsme s tímto teplým pocitem na duši do teplého domova …

♥

… dnes jsme dotáhly z lesa i nádherou březovou větev… až uschne, očistíme ji, bude vánoční dekorací na svítíčka. Tak říkají naše děti vánočnímu osvětlení …
( finální podobu ukáži na blogu)

... zvěčnění naší cesty za chvojím v podobě oblígátního mazance :-) plný radosti a načerpané pohody ...

... všem krásné dny plné pohody ...

♥♥♥

... adventní vesnička ...

… na konci  minulého  příspěvku jsem vám slíbila, že přiběhnu s nápadem, jenž mi vnukla múza,  co by dup. Nápad je sice na světě, ale pořád jej realizuji a realizuji...  tak se zatím prosím  těšte.

A tak mezičas zaplním dalším nápadem „adventní vesničkou“ na vaše okénka…

 ♥

… střih pro zájemce zde … stačí jen vytisknout, nastříhat a těšit se ...

♥

… dnes naši chlapi odjeli pracovat a tak jsme si ten babský den užily u pohádek a tvoření. Stylově, viz televize v pozadí, jsme si pustily Mrazíka…

♥

...vzpomínala jsem na nádherné pohledy pana Lady, které měly ústředním motivem vždy jeho vesnici s kostelíkem. Padající sněhové vločky, zabíjačku, spousty lidí. Tyto obrazy se do mě doslova vpily. Mám je tak moc ráda…asi proto, že jsem je na vlastní kůži prožila…

♥

…zabíjačka, co patřila u nás neodmyslitelně k času adventnímu. Silnou vzpomínkou ve mně zůstává, jak jsme s tátou chodili přikládat ven pod kotel, kde se vařilo maso, ovar. Při každém naložení polen pod kotel, jsme odkryli poklici … pod voňavou párou klokotalo čerstvé masíčko a my na té poklici ochutnávali… do té krásy padal sníh .. nádherný čas pana Lady i můj …

... a toto je hotové dílo malé Carolinky ...každá jsme si udělala jedno okno ... tak hezky jsme si povídaly a užily se...

♥

 … a protože krásné věci se mají opakovat, téměř každý advent děláme rádoby „ zabíjačkové“ hody. Venku zatápíme pod kotlem, při štípání dřeva se zahříváme kořaličkou, vaříme ovar, peču jitrničky, gulášek a domácí koláče k tomu. A dalším důvodem  tohoto krásného obřadu jsou narozeniny, které mám s  moji drahou polovičkou téměř ve stejný den ...

♥

… je krásné a kouzelné, když se v čase shonu, šílených nákupů, praštěného uklízení a nervozity… naši přátelé sejdou, nic neřeší, hezky pojíme a popijeme a pobudeme… o tom ten advent má hlavně být… o soudržnosti, o sdílení, o radosti a o tom být … být s druhými rád…

... a toto je už jiná vesnice  (jak se praví v Mrazíkovi) ... tato je maminčina ... a tak trochu Ladovská ...
♥

… tak moc se těším na čas adventní… na tvoření … na pentlení … na těšení …na radost…to jsou pro mne ty největší dárky. Ty v balícím papíru s pentlí jsou na druhém místě…

♥

... ticho,  vůně, světlo svíček ... slyšíte?  Už ťuká na dveře ten překrásný adventní čas ...

♥

... všem přeji nádherné těšící dny ...
Věrka

... Svatomartinské koláče ...

… když jsem pracovala pro Němce, bylo pro mne po tolika letech největším překvapením, že nemají v kalendáři jména. Neslaví svátky jmen. Slaví své patrony a liturgické svátky, myslím, že dokonce víc, než kde jaký jiný národ, ale na jména svých  blízkých nějak zapomněli... Do té chvíle jsem si myslela a říkávala, že svátky jsou  fajn jen pro děti do 10 let. Ale v ten moment jsem si uvědomila, jak je pěkné, že každý den někdo slaví své jméno. Že každý den někdo dostane sms, pohled, kytičku, bonboniéru nebo úsměv … Ten dnešní patří všem Martinům a Svatému především…

... Vše nej ...

♥

… a kdyby přijel na bílém koni nebo jen tak pěšky a zaťukal by na naše dveře… pozvala bych ho dál a nabídla svatomartinské koláče…

♥

Babiččin recept : 1/2 kg hladké mouky, 3 žloutky, 10 dkg cukru, 1/2 lž. soli, 1/4 l mléka, + kvasnice a máslo

… dolíčky do koláčů dělala malým ranečkem v plátně, co měla uvnitř plátýnka, nevím… je to její tajemství, které mne tenkrát nezajímalo a dnes už se ho nedozvím. Za to mé děti ví, čím dělám dolíčky do koláčů  já… štamprletem… (to je moje inovace babi  J ) …

♥

... babi, to je ta moje inovace ...
♥ 

 … koláče, které kdysi dávno pekla moje babička, říkala jim posvícenské. Recept je stoletý a já nedělám jiné. Poctivé s máslem , drobenkou a tvarohem se žloutkem a rumem … Vždy voněly po celé sednici, jak babička říkávala kuchyni, až do chodby. Plnila je tvarohem, mákem či povidly, která vařila na okraji kaborek  v nízkém, širokém hrnci. Dokonce povidla používala jako lepidlo. Díky za ty všechny dny a vzpomínky…

♥

... upečeno... cítíte to? ...
♥

... tato ošatka už také něco pamatuje ... mám ji moc ráda...
♥

 … a když jsem u těch inovací, nastříkala jsem skleněnou láhev od mléka a taky makovice, natřela skleněnou zavařovačku tabulkovkou a taky podnos a mohla bych to nazvat „moje recyklace“. Ale z toho názvu by babička radost neměla. Mluvila česky  s krajovými názvy … nazvala by to „ štětka vzala, co dům dal“ …

♥

 … a protože jsem na babičku skrze Svatomartinské koláčky dnes moc vzpomínala, políbila mě skrze to múza a já vymyslela něco, s čím přiběhnu na blog co by dup …

♥

… přeji dny plné těšení …

♥

P.S. Den poté. ... důkaz , jak koláče mé babičky jsou dobré ... zbyly poslední tři ... Svatý Martině, pospěš si k nám s návštěvou ....

P.S.: vánoční polštářky  jsou tu stále pro vás na prodej
♥♥♥

… Svatý Martin a vánoční polštářky …

 … blíží se den Svatého Martina. K tomuto svátku neodmyslitelně patří dobře vykrmená a upečená svatomartinská husa.  K té se pojí hned dvě legendy. Podle jedné se jí proto, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči. Druhá říká, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupem skrýval v husníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily...

♥

 Dnes vám nabízím též husí produkt a to polštářky z husího peří.  Ručně drané peří rukami stařenky z hor. Peří z hus z domácího chovu. To zašité v sněhobílé sypkovině nejvyšší kvality. Lze zakoupit i bez péřového polštářku, pouze povlak na polštářek. V čase předvánočním motivace milého dárku. Motivy na nich jsem tiskla digitální technologií (na Kornitu) a ta dovolí tisknout cokoli. Pokud chcete na textilii jakýkoliv motiv či fotografii, třeba i vašeho dítka, dokáži to pro vás vytvořit. Stačí mi napsat komentářem či přes vzkazník.

♥

 …k oslavě Sv.Martina neodmyslitelně patří rozsvěcení svatomartinských svítilen připomínajících světlo naděje. Mám ráda světlo, oheň, plápolání svíček celoročně a tak v den svatého Martina nezapomenu zapálit svíčky s pocitem naděje, s pocitem lidské soudržnosti, který tento svět tak moc potřebuje… a proto si myslím, že i tento svět blogů, virtuálních přátelství je jistou symbolikou, dělení se o plášť. Dělení se o radosti a starosti druhých…  ...za to vám všem velké díky ...

♥

... BIO produkt ... z ručně draného peří z domácího chovu hus...
♥

... peří,  jako padlí sníh ...

... sypkovina nejvyšší kvality ...

 … mám ráda práci, co vytvořily ruce …

… mám ráda úsměv, co patří k radosti …

 … mám ráda radost, kterou mohu nadělit …

♥

 … husí polštářky …

… v tom podzimním splínu,

kdy kapka deště maže hlínu

a venku vítr duje,

každý se do sebe chruje …

Pro tento čas přináším husí polštářky vám,

snad v čase podzimním tak radost udělám.

Jsou měkké a hebké, jak pápěří,

nu sáhněte, kdo nevěří…

Váš dům rozsvítí a zútulní v tom nečase,

ať přidá Vašemu domu a Vašim chvílím jen na kráse …

♥

 MADE WITH LOVE

♥

... a co tvořím od zítra ? Soví kolekci  …

♥

... přeji všem dny plné moudrosti a hlavně lásky ...

♥