... u nás našito ...

… paní učitelko, hlásím, že u nás našito. Pinglík s hlavou kočičí (jako trám) i zástěrka ze zbytků starých džín (taťkových a historických) …

♥

... dnes se tomu říká recyklace ... ze starého nové ...

 ♥

…a když jsem svoji hlavu skláněla pozdě do večera nad šicím strojem, vzpomínala jsem na šití mé babičky i mámy … na nádherný klapot šlapací Singerovky, její zvuk se mi vpil do myšlenek a to tak, že navždy. Moji vzpomínku si opravdu zaslouží a tak jsem o něm vzpomínala v knize Máma. Vůně kolomazu, který voní jenom tak v mém dětství a babiččin šicí stroj…

♥

… klubíčko z čehosi  v něm moře barevných hlaviček špendlíků …malý dřevěný šuplíček plný špulek … roztáčecí kolečko, které toho tolik, tolik najelo a našilo … Vzpomínám, jak máma kdysi dávno šila cejchy …a jak jsme pak sypky plnily pravým husím peřím, které babička po večerech v zimě nadrala… a já si pak našla alergika a výbava byla ta tam… Dnes plním pravým husím peřím polštářky, na které tisknu motivy a posílám je do světa. Vždy sedím v podkroví půdy, ani nedýchám, v tom tichu poletují pírka a já vzpomínám na dávné časy …

♥

…a jak mi máma šila do školy kapsář. Měla jsem ho ráda ještě spousty let po té, co dosloužil … Místo modelíny, nůžek, štětců a nepořádku všeho výtvarného druhu, jsem do něho dávala hřebeny a šminky … Měla jsem ho ráda…

♥

... v těchto gatích randil můj taťka s moji mamkou ...

… je zvláštní, jak si člověk udělá až citovou vazbu k obyčejným věcem. A já při večerním klopotu šicího stroje si představovala, že šiji srdeční záležitost pro moji nejmladší dcerku. Obyčejný pytlík na cvičební úbor s kočičkou jako trám… Vše ze starých džínů, v kterých jsem poznala jejího tátu. Ze starých Wildcatek. Měl je také tak moc rád, že jsem mu je ustřihla na kraťasy, když dosloužily…a teď, když už byly samá díra a nenositelné i jako kraťasy … jsou školní pomůckou naší Carolinky…

♥

... kus džínů zbylo i na kočičku na pytlík s cvičebním úborem ...

 ♥

…dnes se tomu říká recyklace. Moje babička by pro to nevymýšlela ani složitý výraz. Prostě a jednoduše zužitkovala vše. Dříve se skoro nic nevyhazovalo a když, tak to bylo skoro hřích. Kolikrát si říkám, že svět by se měl alespoň na pár dnů vrátit zpět…

♥

... dvě moje kočky ... J

 ♥

A protože to nejde, tak alespoň úplně obyčejně vzpomínám …pro sebe…pro vás…pro hezkou chvíli s názvem teď.

♥

Věrka

... malinové variace ...

… když jsem byla malá, babička i máma každou sobotu pekly. V neděli byla čerstvá snídaně v podobě buchet či koláčů. Doslova jsem milovala okraje jablečného štrúdlu. A tak jsme dnes s Carolnkou také sobotně pekly. Malinový koláč dle naší fantazie…

♥

… vždycky jsem zbožňovala malinový koláč, kterému můj táta říkal německý koláč. Bůh ví proč … prý tak onomu koláči říkala už i jeho máma a asi i máma mé babičky …

♥

… a my si dnes ke klasickému těstu ještě vymyslely variaci s řeckým jogurtem a malinovou přesnídávkou. Navrch sběr letošních malin. Maliny mám tuze ráda už od útlého dětství…

♥

… vlastně všechno červené ovoce … jahody, třešně, meloun, rybíz …ale maliny u mě vedou. Pro jejich nádhernou vůni, sladkokyselou chuť, pro krásu jejich tvarů … pro krásu léta…pro jejich jedinečnost …

♥

… moc ráda jsem je vždycky sbírala u babičky do plecháčku. Plecháček bylo babiččino oblíbené nádobí. Na kávu z melty, vždycky se postavil na okraj kamen, aby se dala raz dva ohřát.

A když babička loupala uvařené vajíčko, vždy skořápky dávala do plecháčku …

Do plecháčku se také sbíralo drobné ovoce. Vzpomínám si na měsíční nebo-li zahradní jahody. Byly tak maličké, drobounké a babička je sbírala do plecháčku. A pak mi z nich mačkala kašičku se smetanou a nebo jsem je jedla jen tak …

♥

…a mě se u toho rozjímání nad plecháčkem, zrodil v hlavě nový nápad. Určitě se o něj v brzkých dnech s vámi podělím…

♥

Krásné dny vám všem

Věrka

...poslední prázdninové dny ...

… než začneme ořezávat tužky, šít pinglíky na bačkory a těšit se na první školní den, užily jsme si závěr prázdnin v Praze. A to tak, že velmi…

… a to tak, že se všemi dětmi … včetně vnoučka Jeníka …

... teta Carolinka se synovcem Jeníkem  ... mají k sobě velmi blízko ... zrovna tak, jako jejich maminky ...

... mám moc ráda obyčejné trhy ...

… a vnouček, jako správný rodilý pražák, nás protáhl  krásami Prahy …

... Carolinku vedeme k samostatnosti ... sama nakupuje ...

 A babička nedělala nic jiného, než si to se vší parádou se všemi dětmi užívala… Myslím, že dnes, po několika hodinovém třídění fotek, není třeba příliš slov…

... na trhu jsem zahlédla i zářící nevěstu ...

...dlouho jsem nevyfotila všechny tři naše děti po kupě ... věřte mi, je to velké umění ...

...za to ti nejmenší pózují velmi rádi a pořád ...

... sousoší na Kampě přitahuje hledáčky fotoaparátů permanentně ...

... nezapomenutelný zážitek ...pro nás obě ...

... parkem se lnula víc než kouzelná hudba...hudba šikovného kluka, který hrál na sklenice s vodou. Carolinka stála a jen tiše hleděla. Viděla jsem v jejich očích ten úžas, údiv a zároveň i touhu. Požádala jsem šikovného kluka, zda by ji dovolil též zahrát na tento zvláštní hudební nástroj. Dovolil...a rád...hned si padli s Kačkou do oka, utřel ji prstíky ...ukázal, jak se kouzlo tvoří a naše Carolinka měla své první veřejné vystoupení. 

Tak se snáší modré z nebe

♥

...a přidala se i mamka ...

... pro tento výraz očí, bych udělala cokoliv na světě ...

... a pražské labutě jsou jiné  ... ty pražské se vůbec nebojí ...

... a kvůli pohádkám, kvůli Večerníčkovým 50.narozeninám nás kroky zavedly do Prahy. Nakonec nás v Praze nadchlo mnohem víc zážitků, než výstava Večerníčka. Mě zážitek z karlínského kostela o který jsem se s vámi podělila v minulém příspěvku a Carolinku hra na sklenice s vodou ...Jo, v životě to tak většinou chodí, že neplánované akce bývají nejlepší ...něco, co nečekáme a je to tu...a má to táááákovýhle rozměr...

♥

 ... a nebylo by to správné dítko, které by nezatoužilo po něčem hmotném, co by si z Prahy mohlo odvést domů...dříve jsme tomu říkali, něco na památku ... Naše Carolinka si vybrala motýlí vílu ...celou modrou, jako naději ...

Usíná s ní, vstává s ní a její Modřenka je teď její střed vesmíru.

Nejprve jsem ji koupit nechtěla, protože její cena mě přikovala k zemi...ale když jsem viděla, jak se Kačka ještě na konci trhu otáčí za stánkem s vílami, aniž by slova řekla ...bylo rozhodnuto. A já dnes, když jsem odpoledne popíjela kávu a pozorovala malou Carolinku a poslouchala její rozhovor, který vedla s vílou Modřenkou ...ucítila jsem spokojenost a štěstí ...

... někdy moc, znamená ještě víc ...

 ♥

... moje holky ...

...a celou tu pohodu jsme umocnily dobrým obědem ...

 ♥

..a ve sklenici s vodou se mi podařilo vyfotit kus Prahy ...

... Ahóóó j prázdniny  ...
Pomalu odplouvají ... vzdalují se a zůstanu vzpomínky na krásné, slunné dny

Věrka a kupa dětí

♥

...kniha za knihu ...

... o dnešní zážitek se musím s vámi podělit chcouc nechcouc. 

Včera jsme přijely do Prahy, abychom konečně zhlédli 50 narozeniny Večerníčka na Kampě. Dopoledne jsme však navštívily překrásný kostel v Karlíně, o kterém jsem zde před operací psala. 

Psala jsem o malém - velkém zázraku, jak mě a Carolinku kněz vyzval, abychom za nim po mši přišly. Dal nám tenkrát medailonek a příslib, že bude za mne sloužit mši. Bude se modlit, aby se mi vrátilo zdraví.

... jak prozaický název ... stejný, jako mé pocity ...

 ... dnes, pár měsíců po operaci, naše kroky nás zavedly opět do překrásného kostela v Karlíně. V rukou jsem svírala knihu Máma, jako poděkování za modlitby pro 92 letého kněze s obrovským srdcem, pro pana Bohumila Koláře. Přijel na vozíčku a jeho paní asistentka mu má slova říkala  velmi nahlas přímo do ucha, před oltářem. Slova i opakovala a velmi nahlas,aby pan kněz všem porozuměl. Celým tím obrovským chrámem se nesla slova " paní tu byla v zimě, měla rakovinu a vy jste se za ni  modlil. A přišla Vám dnes poděkovat za všechno...a prý je snad už zdravá ..." Zavřela jsem oči...tu větu paní asistentka opakovala, ještě jednou a ještě jednou. A já ucítila sílu těch slov v překrásném chrámu ...

... skanula mi slza dojetím a otočila jsem se...uviděla jsem tři lidé v předních lavicích, jak vytahují kapesníky i je zaskočilo dojetí...

A stařičký pan kněz sáhl opět do kapsy a vyndal medailonek...jako tenkrát...Tento je však větší a starší a odřenější. Jak mystické...jako mé já ...jako mé já, které je od operace jiné ...stejně jako totožný medailonek pro zdraví...

... nejkrásnější zážitek mě však čekal na samém konci. Odcházela jsem s dětmi z kostela...mé kroky již byly na prahu , když se otáčím a paní asistentka za mnou běží. Mává , usmívá se, předává mi knihu...kterou mi posílá stařičký pan kněz se slovy " i pan kněz Vás chce potěšit svými řádky ...svoji knihou " 

Mé já vykročilo z nádherného chrámu ven, usmívá se, zrak mám zakalen slzami štěstí a Kristýnka se ptá :
"co se mami stalo?"

odpovídám:

" všechno je v pořádku ...svět je prostě bumerang"

Věrka