Ráda bych chtěla sdělit pár maličkostí.
Na první pohled detaily.
Je to možná zanedbatelný detail, ovšem v maličkostech se skrývají velké věci.
Možná jste si povšimli, když pan prezident Petr Pavel šel v sobotním vysílání telefonovat polskému prezidentovi, procházel chodbou, že se sklonil,
zvedl svetr a pokračoval dál. V ten moment jsem řekla, že toto jsou ty činy, které jsou nad všechna slova.
Vím, že zvednout svetr ze země je samozřejmost. Jenže svět se posunul tak daleko, že tyto samozřejmosti přestaly být normální. Možná se tak stalo příklady, které k nám přicházely. Proto doufám, že se příkopy mezi lidmi nebudou prohlubovat, nýbrž zasypávat.
Další věc, kterou mám na srdci, je přátelství.
Uplynulých 14 dnech v mém virtuálním prostoru facebooku doznalo také změny.
Ubylo nespočet virtuálních přátel, neboť jsem sdílela své názory a postoje v prezidentské volbě.
Na dotaz Kačky, jestli mi to není líto, jsem odpověděla, že toto je život. Může mi být líto leccos, ale vždycky je dobré vidět věci z ptačí perspektivy. Je důležité být sám sebou. Jen tak se člověk může podívat sám sobě do očí. I přes jinakost názoru, přátelství zachovávat, pokud to jde.
Odchodem jedněch přátel se otevřely dveře pro jiné. Poznala jsem třeba maminku jedné holčičky, která věnovala paní Pavlové plyšového slona pro štěstí. Její příběh jsem napsala a poslala přes FB dál. Dostal se až tam, kam se dostat měl.
Předně je důležité, že slon přinesl štěstí.
A to přeji v každém detailu všednodenností nám všem.
Ať je to zvednutý svetr ze země nebo věnovaný dárek pro štěstí nebo sdílení,
které se dotkne tisíce srdcí.
Ať je to třeba úsměv, pohled, slovo nebo samotná naděje ...
