Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 28. ledna 2024

Křížaly





 Když jsem byla malá, babička sušila křížaly ve staré troubě, o které jsem nedávno psala.

Měla v ní síta, na která jsme spolu kladly plátky jablek a hrušek. 

Dělaly jsme spolu “křížaly”.







A já se jí ptala, kde je ten křížek, 

když děláme křížaly...







"Krájíme jablíčka na kroužky a tak jsou to kroužaly. 
A to slovíčko se scvrklo na slovo křížala. 
Stejně jako ten plátek, co držíš v ručičce," odpověděla babička.





Vzpomněla jsem si na tento rozhovor dnes, když jsem navlékala na provázek křížaly.

Jo, a těm z hrušek říkávala “štěpány”.

A možná tyhle vzpomínky vložím také do knížky…

❤️




čtvrtek 25. ledna 2024

Návštěva v Nebi

 


V minulém příspěvku jsem slíbila, že vám povím víc… 

Tak jo.



Možná si vzpomínáte na můj rozhovor v Českém rozhlase v závěru roku. 

Rozhodla jsem se mj. poodhalit žitou realitu u nás v “Nebi”. 

Slova o tom, jak tenká linie dělí nebe od pekla. Co lidská zloba dokáže udělat s osudem jedné rodiny. Jak se zlu nikdy nesmí ustupovat. Jak je vždy důležitá naděje.  Jak se žije na samotě u lesa. Jak zastavit se ve víru života …

To o čem mj. bude i kniha “klíč k nebi”, kterou právě píši.



Pravda měla, má a bude mít vždy sílu.

 ❤️



Za pár dnů poté jsem obdržela zprávu z Českého rozhlasu. 

Byla mi položena otázka,  zda bych souhlasila s natočením našeho příběhu pro pořad 

“neobyčejně příběhy obyčejných lidí…”



Kývla jsem. 

Myslím, že tenhle svět potřebuje příběhy o naději, lásce a odhodláni. 

Takové, ve kterých je i bolest, pravda a slzy. 

Život, až na dřeň.

 ❤️



Nejprve to u nás doma vypadalo na rozvod. 

“Musíš dodělat chodbu a věšák a tohle… a tamto…”

“Á dost!”


Tohle je život! Takhle u nás v “Nebi” žijeme.



I přes nedodělanou chodbu … bez elektřiny, kterou si děláme sami, přes “stovky”  restů a nedodělků dnes u nás v kuchyni voněl pečený čaj a hřejivá atmosféra byla cítit celým domem. 


Český rozhlas přijel k nám do Nebe.

 ❤️



Rozhovor z našeho Nebe budu ráda s vámi sdílet.

A jak symbolické pro mě je, že bude vysílán 18. února v 18. hodin na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové, 

v den, kdy jsem dostala druhou šanci na život. 

Ze srdce děkuji

 ❤️ 

Věrka


úterý 23. ledna 2024

Pohled do očí…


 Možná to znáte. Řešíte toho tolik najednou, máte pocit, že i kdybyste se rozkrájeli, nestihnete to, co ve skutečnosti chcete.

Do toho se ještě pohádáte...

Honem honem sháníte cosi v počítači.

A pak... Vůbec nevíte proč, ale najdete prastarou fotku, bůhví proč uloženou mezi hledanými dokumenty.

Díváte se sami sobě do očí.

Do těch očí, které o spěchu, chaosu života nemají vůbec ponětí. Vidím holčičku a vzpomněla jsem si na sponku, co chvíli nosila ve vlaskách. Na sponce drobné kopretiny. Máma mi ji dávala do hrníčku ve staré kredenci. Když zavřu oči, přesně vidím to místo. Vidím holčičku, co si přisouvá židli a leze pro ta drobounká kvítka v podobě sponky. Neuměla jsem si jí přidělat. Padala mi... až padla v zapomnění. Skoro. Nebýt této chvíle. 

Prstem pohladím na monitoru tvář. V duchu objímám malou holčičku, která nemá vůbec tušení co jí v životě čeká. Dokonce mám chvíli pocit, jako by čas vzal zpátečku a já to malé stvoření skutečně držím v náručí.

Zazvoní telefon. Během vteřiny mě vrátí zpět. Ale už nespěchám. Není kam...

Tyhle vteřiny uvědomění a zastavení mají tu největší cenu veličiny času.

Tak o tomhle budu zítra vyprávět... 

Vám všem...

❤️


pátek 19. ledna 2024

Pečení sobotní




Má babička vždycky o sobotě pekla, aby bylo v neděli co na snídani. 

Na stole musela být nějaká "buchta".

 A tak už od malička říkám všemu sladkému, co trouba dá "buchta".







Babička měla úžasnou multifunkční troubu značky Mora. 

Někdy v ní pekla, jindy sušila křížaly a někdy i boty.

Jindy houby a když dopekla, 
otevřela její dvířka a teplo sálalo světnicí. 

Tenhle zvyk s dvířky mi zůstal.
 U nás dnes voní "buchta" v podobě štrúdlu. 

Jo, o něm taky píši v knize




A taky snad v každé mé knize píši o starých kamnech kaborkách, které ve staré chalupě mé babičky zůstaly dodnes.

 A díky nim se umím přenést časem... a tak vznikají knihy plné vzpomínek, které v hektické době umí lidé zpomalit
 a pohladit na duši. 

Člověk si mnohdy řekne, co dokáží za ohromné kouzlo obyčejná kamna…

❤️




Pohodovou sobotu všem  

❤️

pátek 5. ledna 2024

Makronky

 


Už je to dávno, co mi dcerka položila otázku:

“Mami, a kam by ses chtěla někdy podívat? 

Myslím v zahraničí, jako ve světě?”

“Asi bych si chtěla dát kafe a pravou 

makronku v Paříži…”



Nedávno se mě Carolinka ptá, 

jak by mohla nasekat nebo namlít mandle? 

To, co upekla mě posadilo na zadek.

“Nejsou pravé, jako v Paříži, 
ale jsou ode mě …”

❤️




Tyhle chvíle jsou nad všechny sny, 

přání a výlety třebas kolem světa.

❤️

A opět mě napadá, jak důležitá jsou slova…



❤️



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...