oheň v kamnech

 

Od horkého čaje třídím fotky plné mrazu a sněhu z našeho Nebe.

Život na horách, na samotě u lesa, v Nebi je z fotek velmi půvabný. 

Každá mince má dvě strany. 

Je také náročný. 

Někdy pro nesjízdnost cest se člověk nedostane vůbec nikam.

Bílá tma všude...

A v té chvíli, sněhem zaváté, přijde do kuchyně Kačka, 

která voní, jako uzenka a říká:

"Tak jsem zkusila zatopit. 

Rozdělat oheň. 

Až budeš stará babička a taťka starý dědeček, kdo by to dělal? 

Kdo by vám pomohl?

Musím se to naučit..."

A to jsou chvíle, které dokáží člověka doslova přikovat k zemi.

Objala jsem svého Anděla bez křídel a přičichla k jejím vlasům od kouře z kamen...

Některé chvíle si člověk zapamatuje navždy...

A někdy takové chvíle jsou podobné dárkům, které se vryjí do srdce.

Třeba jako hrníček, který jsem našla pod stromečkem...

A tak si tu třídím fotky ...

a třeba někoho z vás potěší stejně,

jako hrníček a nebo roztopená kamna a oheň v nich...

Protože mnohdy stačí detail...

milé slovo... úsměv ...

dobrý skutek ...

slunce na nebi ... nebo oheň v kamnech

a získáme TOLIK...

Mějte krásný start do nového týdne.

Jo a pro radost naleznete  knihy s duší 

s poštovným ZDARMA 

ZDE

Věrka

prostě radost

 

Původně jsem chtěla dnes psát o tom, jak fotím Nebe.

Jak si češu myšlenky a představy o dalším

Mámině kalendáři - každý den je dar

když ..

Když v tom přijde zpráva, o jednom vysílání v Českém rozhlase,

kde je hostem senátor JUDr.Jan Holásek.

ZDE

A já se dozvídám, o návrhu novele zákona 

o které usiluji už nějaký čas,

se rozhodne ve čtvrtek...

Napětí tedy stoupá...

A myslím, že tu radost, 

kterou zpráva o výsledku přinesla,

přinesla úsměv na tváři i našim čtyřnohým přátelům...

Moc ráda sdílím tuto zprávu

Senát schválil novelu zákona z dílny senátora

Jan Holásek - senátor za Hradecko

s názvem Stoma karta.

Novela ulehčuje občanům se stomií život

po léčbě rakoviny, například umožňuje využít

parkovací stání vyhrazené pro osoby se zdravotním postižením

nebo zastavit vozidlo na zákazu stání.

Karta osobám se stomickým postižením neposkytuje

žádný nárok na dávky nebo příspěvky a nevytváří tak žádný nárok na státní rozpočet.

Máme velikou radost, protože tato novela

výrazně zjednoduší život přibližně 8000 lidí.

(citace Senát 21)

-----------------------------------

A můj pocit?

Prostě radost

špacír

 

Od dob, kdy tento blog je blogem, 

velebím procházky a toulky přírodou.

Jak říkávala moje babička

"špacíry".

Je to ten nej lék...

Pro tělo i pro duši.

Je to terapie a radost.

Od doby, kdy máme doma čtyřnohého přítele,

obr plyšáka,

je tato činnost ještě větší radostí.

Tolik čerstvého vzduchu do plic si člověk dopřeje...

I to je to nejlepší pro tělo i pro duši.

A v té kráse na světě si člověk tolik uvědomí ...

Vždyť to nejdůležitější nosí každý z nás v sobě.

Žít teď a tady...

Nehnát se jako s větrem o závod za tím či oním...

Ono si to najde cestu k nám samo.

A když ne, pak nám to není souzeno a nikdy nám to nepatřilo.

Je důležité jít štěstí naproti, 

ale nikdy se za ním hnát.

Mohlo by nás to doběhnout...

Kačka se vzdalovala se psem v dáli

a já vnímala tu myšlenku tak silně...

TEĎ a TADY

A v tu chvíli k nám přijde něco,

 

jako úplně obyčejná radost z právě prožívaného okamžiku.

Při těchto chvílích, špacírech, se člověk nejen zastaví...

Tolik si toho uvědomí...

A někdy si říká, komu zavolat, aby se jen tak poradil...

Někdy sepne ruce a šeptá modlitbu...

Jindy zvedne hlavu k nebi a posílá vzpomínku...

To jsou ty telefonáty Bohu.

A když něco cítíme srdcem, intuicí,

to ON volá nám...

A všechna ta slova, ať v duši, duchu, vyřčená, napsaná 

anebo zatelefonovaná do samotného nebe...

Všechna, ať jsou od srdce...

Věrka

kakaový koláč s jablky

 

Když jsem si listovala svým blogem,

zjistila jsem,

 

že skoro každý leden vkládám recept.

Začínám něčím k  snědku...

Tak i letos, je tu koláč.

Vymyslela jsem si ho v cukuletu.

Takže odvažování a měření nepřicházelo v úvahu.

Přiměřeně cukru / třtinového/

přiměřeně mléka, oleje.

Přiměřeně kakaa.

2 vajíčka, vanilky, prášku do pečiva na lžičku.

Přiměřeně rumu a jablíček.

Navrch drobenku.

Smíchat a vylít do formy.

V mém případě do remosky.

Nač se těšíme, je trouba.

Trouba bez elektriky je sci-fi.

Ale i zde jsme našli alternativu.

Plynová trouba. Jen to má háček ventilátory se musí točit

na pohánění vzduchu uvnitř.

Už to však vypadá na spadnutí.

Můj kutil na tom pracuje.

My s Carolinkou si zatím plánujeme, co vše upečeme.

Člověk si najednou uvědomí, 

kolik věcí bral dřív, jako samozřejmost.

A když pak hledá jiné cesty, najednou se mu odkrývají obzory.

Pak i obyčejný koláč s jablky a kakaem chutná i voní úplně jinak...

Dobrá zpráva také je, že konečně si do Nebe našel 

cestu tak trochu zatoulaný balík s dotiskem 

Mámina kalendáře - každý den je dar

Můžete ho objednávat 

ZDE

A já pomalu a jistě začínám přemýšlet 

nad konceptem dalšího 

Mámina kalendáře - každý den je dar 2023.

♥

Také koketuji s myšlenkou 

diáře - každý den je dar, do kterého bych vložila fotky i povídání.

A nebo spatří světlo světa malovaný Kouzelný kalendář?

Mějte krásné dny

Věrka

Tři králové a jeden příběh...

 

K † M † B †

Dlouho jsem si myslela,

že toto označení nade dveřmi domů znamená iniciály

křestních jmen Tří králů.

Dříve se uvádělo i C†M†B†

Tři křížky a poslání " Bože žehnej tomuto domu".

Při odchodu z domu při pohledu na cedulku K+M+B si vždy řeknu:

" K klíče. M mobil. B brýle."

A taky si prostě a jednoduše přeji v domě

i na cestách života

štěstí.

A dnes mám pro vás ještě jeden příběh...

Někdy, když se člověk zastaví a otočí se,

vidí někdy až neskutečné souvislosti.

Říkáme tomu "věci mezi nebem a zemí"...

Začátkem léta jsem byla "zastavena".

Chytla mě záda takovým způsobem,

že jsem nemohla dělat vůbec nic.

Tedy SKORO vůbec nic.

Rozhodla jsem se v tom vedru a horku vytvořit novoroční PF.

Vyndala jsem štětce a barvy a začala malovat péefko

pro mentora projektu "Sad nadějí",

který tento motivační projekt pro onkologické pacienty podporuje.

Bylo v to době, kdy jsme řešili místo, lokalitu, vhodnost pro tento projekt, pro vysazení prvního Stromu naděje.

Namalovala jsem holčičku v lese a symbolickou zář, jako světlo, jako NADĚJI.

Za nějaký čas jsme místo pro první Strom naděje nalezli.

Poutní místo Rokole u Bohdašína.

Místo, které je skutečně kouzelné, už kvůli svému původu.

Když jsme si po jednání s řádovou sestrou Václavou podali ruce,

vložila mi do nich krabičku.

V krabičce byly oplatky, tzv. Rokolky.

Doma jsem si uvařila kafe a rozbalila výborné oplatky.

Popíjím kávu, přikusuji oplatku a čtu z druhé strany krabice legendu o tom,

jak vzniklo poutní místo Rokole.

Příběh o malé holčičce, která zabloudila v lese.

O místu, kde jí samotné světlo v podobě zjevení vyvedlo z lesa a na onom místě vytryskl pramen ozdravující vody.

Té, která pomáhá i lidem v onkologickém onemocnění.

Nebylo by na mém obrázku nic divného,

kdybych v době, kdy jsem ho malovala, věděla,

že první Strom naděje bude právě zde, na tomto místě.

A tak si říkám, že jsou nejen věci mezi nebem a zemí,

ale že je fajn se také zastavit a nebo být zastaven?

A že naděje je to, co nikdy nesmí pohasnout...

Věrka