…
když jsem byla malá, doslova jsem milovala naši poštovní schránku. Nikdy nebyla
zamknutá. A já do ní nahlížela i několikrát za den. Proč? Pro ten pocit, že v ní
objevím psaní. Dopis nebo pohled. Dodnes miluji ručně psané listy a přání. A já
vám všem za všechny ty listy, přání a za všechny ty pocity z nich DĚKUJI.
♥
Vzpomínám
si na paní pošťačku, která jezdila na starém kole, na kterém měla háčkovaný
potah na sedadle. Na nosiči koženou brašnu a v ní noviny, psaní i
telegramy. Jezdila i v sobotu a moje babička se těšila, že ji veze sobotní
noviny s přílohou. A já na její zemědělské noviny, na okraje novin
kreslila inkoustovou tužkou své představy. Dětské obrázky … domečky jedním
tahem …zvířátka a zkoušela i písmenka.
♥
Ty,
z kterých jsem zakrátko skládala básničky a dnes spousty vět pro vás.
Mám
vás ráda.
Má ráda tento blog,který nese jméno mé nejmladší dcerky…mám ráda tento prostor, kde se sdílíme, jak za starých
časů. Kde si přijdeme pokecat, zavzpomínat, předat myšlenky a nápady. Kde se
všichni tak nějak zastavíme. Za všechny komentáře a slova DĚKUJI ...
♥
Dnes
jsem vám přišla poděkovat za všechny dny, kdy mě čtete. Kdy mě sdílíte. Kdy mi
pomáháte. Kdy mě inspirujete. Kdy mě učíte a nasloucháte.
A já
jsem vám za to dnes přinesla pár poskládaných slov k sobě. Sepsala jsem je
jako tenkrát na kousku papíru…
♥
Psaní
Tobě …
...
když malé dítko zkouší první krok,
zrovna
tak začíná Nový rok.
Nejistě,
nově a s velkým odhodláním,
S přesvědčením
a velkým přáním.
I já
přeji jen samé důležitosti,
zdraví
a lásku dosti.
Kus odvahy,
aby ten krok nebyl váhavý,
kus štěstí,
aby ten rok nebyl strádavý.
Kus
chutě dát druhým sebe,
a aby
toto přání potěšilo Tebe.
Tak,
jako moje kniha Máma, co světem létá,
přeji
Ti krásný rok a dlouhé léta.
Věrka
♥