Tuto
větu už říkávala moje babička a je to svatá pravda. Dnes ráno jsem otevřela oči
a vedle mě byl tác se snídaní. Se snídaní do postele…Celou ji pro nás vytvořila časně z rána Carolinka.
♥
Když
byly děti malé, moc jsem toho nenaspala. Přála jsem si den, kdy bych mohla spát
alespoň do osmi hodin. Toho dne jsem se dočkala. Tak , jako každá z nás…
Přála jsem si určitě i snídani do postele. A určitě nějaká za můj život byla, i když
nejsem ten typ, co by ji vyžadoval. Tu dnešní si budu pamatovat navždy.
♥
Carolinky
výtvor, včetně vzkazu . A když jsem se na tu snídani dívala, napadla
mě věta, že všechno má svůj čas …
Už
delší čas se chystám napsat příspěvek na blog, jak to bylo s rukopisem knihy
Máma. Má nová kniha, kterou píši, velká Máma, to osvětluje hned v samém úvodu.
Ale napadlo mě, že ne každý bude velkou Mámu číst a já bych vám zůstala dlužna
vysvětlení.
♥
A
při pohledu na Carolinčinu snídani do postele, mě napadlo, že je právě
ten pravý čas.
Když
jsem pár týdnů po operaci, nesla knihu Máma, jako poděkování za druhou šanci do
života, panu profesoru Mudr. Jiřímu Vorlíčkovi CSc., Dr.h.c. ( o kterém jsem
psala zde ).
Omlouvala jsem se, že nakonec šel omylem do tisku
rukopis. Pan profesor se usmál a řekl:
„ Všechno je v životě tak, jak
má být. Všechno má svůj důvod. Nic není omylem a náhodou. Všechno je tak, jak má
být. Čas ukáže proč... A vlastně proč se mi omlouváte? Vy, která jste se rvala s rakovinou,
vám vadí překlepy a nějaké chyby? …Prezentujte to jako unikát. Vždyť to je unikát.“
♥
A
život běžel dál … dostávala jsem děkovné emaily, bylo jich moře a jsem za ně vážně moc vděčná. Přišly i kritické, ale těch bylo jen pár.
Knihu
Máma jsem věnovala i mému panu profesorovi ze střední školy, který mě k psaní vedl a podporoval v něm. Dnes má již požehnaný věk a čeština je stále jeho láskou.
Než podepsal 2000 slov v dávné době, byl spolutvůrcem
pravidel českého pravopisu. Zasloužil se o to, aby český jazyk byl na
vysvědčení hned po známce z chování. A zasloužil se i o to, aby rozzářil
mé oči, když jsem od něho četla dopis psaný na psacím stroji.
♥
"Na
slohové a obsahové stránce, bych neměnil ani písmeno."
Děkuji pane profesore, mám
Vás ráda …
A
jak to bylo s rukopisem?
Když
jsem procházela ozařováním a chemoterapiemi v závěru roku 2014 v Masarykově
onkologickém ústavě v Brně, bylo to moc náročné období. Byly jsme spojeni sítí,
já, můj muž Petr, který knihu vydal a tiskárna v Českém Těšíně, grafik.
Bylo sedm souborů, sedm korekcí. První soubor, rukopis se zásadně od sedmé
verze lišil. Hodně jsem upravovala text, vypouštěla a dopisovala. Tak, aby kniha
byla příjemná. Čím byla příjemnější, tím se vzdalovala realitě a skutečné
pravdě.
Jednoho
podvečera mi do nemocnice volal můj Petr, že je zapotřebí napsat dvě stránky. Básničku…cokoliv.
Dvě stánky, aby rozvržení tisku vyšlo lépe. A tak vznikla básnička „Babička s vůní
mýdla“. Básnička napsaná pod opiáty a v bolestech. Uložila jsem ji do souboru
číslo jedna, rukopisu a dala souhlas k tisku.
Světem
létá ta nejčistší a nejopravdovější verze. Pravdivá verze se všemi pocity a
touhami. Neměla jsem odvahu ji dát však mé mámě. Bála jsem se…jako tenkrát …A já
sklízela s knihou Máma jeden úspěch za druhým. Ta překrásná energie mě
stavěla na nohy. Vaše slova díků mě nesly mílovými kroky ke zdraví … A
překlepy, ty tam jsou a zůstanou na věky…Nic to neubírá na kráse , pocitech
něhy a pravdy.
♥
Pro knihu Velká máma mi osud přivedl do cesty skvělou bytost, korektorku Inku K. Budeme se snažit, aby ve vašich rukou bylo čtení, které vás jen a jen potěší...
Vzpomínáte
si na příspěvek s bílými rukavičkami ? Zde
Slíbila
jsem vám, že milou paní, která mě navštívila, vám představím. Ano, všechno má
svůj čas.
Byla to redaktorka jednoho prestižního časopisu, ke které se donesla
zvláštní „náhodou“ zpráva o mé knize Máma. Povídaly jsme si celou věčnost. Bylo
to nádherné setkání. A až přijde ten pravý čas, bude vytištěn článek o knize
Máma. Co je však mnohem víc, ba co je nejvíc…paní redaktorce jsem sdělila se
slzami v očích, že o knize Máma, moje máma neví. Vypnula diktafon, který
ležel na stole, usmála se a řekla : „ jsou vánoce … dejte ji dárek …dejte své
mámě svoji Mámu…Všechny ty pocity, co jste v sobě nosila a nosíte. Už ji
to konečně dejte. Nebojte se…už jste velká…už jste velká Máma…“
♥
Za
pár dnů na to dostala moje máma pod stromeček knihu, kterou napsala její dcera, já.
Knihu - rukopis, knihu plnou pocitů a lásky. Knihu plnou pravdy.
A
jak řekl pan profesor Vorlíček „ všechno je tak, jak má být…čas ukáže, proč jsou věci, jak jsou “
♥
Ještě
v ten večer mi máma volala, poděkovala za dojemný dárek, nádherný kalendář. Knihu za pár dnů přečetla
a řekla mi nejkrásnější pochvalu, jakou mi kdy řekla.
“ Knížka je krásná, za mě
Ti píšu jedničku.“
♥
To
byl ten důvod, proč létá světem rukopis. Proto, aby máma pochopila svoji dceru. A dcera našla konečně pochopení.
♥
A já
dnes ráno, když jsem otevřela oči a viděla nádhernou snídani mé dcerky, ucítila
jsem, že je ten pravý čas, vám tento příběh napsat.
vaše
Věrka
♥
