Velikonoce ...

Když jsem byla malá, psala jsem všem příbuzným pohledy.

Obrázky Josefa Lady a na nich rituály koledy.

Lepila na ně padesátihaléřové známky

a házela do plechové schránky.

Dnes píši „pohled“ tady vám všem,

že Velikonoce nejsou jen obyčejným dnem.

není to jen svátek v kalendáři,

kdy se dobře peče, jí a vaří.

Je to svátek Boží.

Oslava života … a všeho co žije.

Všeho, co má srdce, které den co den bije.

Pro krásy tohoto světa …

přichází i moje věta

„ přeji vám požehnané Velikonoce“

♥

Dnešní den jsem prožila s láskou a pokorou v přírodě. Naslouchala větru, zpěvu ptáků, bzukotu včel…Naslouchala slovům své dcerky a mé mámy. Vyšly jsme si ( my tři generace ) do přírody.

 ♥

S foťákem na krku jsem se dotýkala míst tak dávných. Míst, kde jsem jako dítě běhala a prožívala hezké chvíle. K potoku,  který se line lesem, jsme šly celou věčnost. Je daleko a na mě je ta dálka ještě delší. Ale ta fotka jediné podléšky uprostřed lesa, ta mi za tu únavu stála.  Za všechny ty kroky a kilometry. Objevila jsem ji jako poklad mezi všemi bledulkami a sněženkami. A mě v ten moment připomněla moji babičku. A také básničku , kterou jsem  ji věnovala v knížce MÁMA.

Holka od podléšek

♥

Tolik krásy je na světě

♥

 Ještě před několika lety, by bylo pro mě prioritní, mít v tyto dny hodně napečeno a navařeno. Naklizeno, umyto. Nabarveno a nastrojeno. Večer bych seděla unavená v křesle v obýváku …tak, jako dnes. Jsem unavená, sedím v křesle v obýváku, píši pár slov, které za chvíli poletí internetovou sítí…

♥

Pár slov, které oslavují krásy světa. Pár fotek, které ukrývají můj obdiv k přírodě. To jsou pro mě letošní Velikonoce. Poklidné a pohodové, jak bývá předtištěno na pohledech. Je to mé sklonění hlavy před Ježíšem. Protože o něm jsou svátky velikonoční. Na lesní cestě, kterou jsme šly domů, jsem myslela na tolik věci a lidí…na krásu tohoto světa… a že jí je…

♥

dotek jara v prstech

♥

potok mého dětství

 ♥

... tolik je krásy na světě ...tolik

 ♥

z jednoho dvorku blízký mému srdci

♥

... můj Peťan řezal u kolny prkýnka. Kam až dolétly piliny ? Do sítě ...
♥

Brouzdáním přírodou…lesem … stezkami …nás kroky dovedly, až sem…místo, které hledám už tolik dní. (psala jsem o tom zde)

S pokorou jsem sklonila hlavu…poděkovala … za všechno. Udělala pár snímků a ucítila jsem pohodu a klid. Přesně tak, jak se píše na pohledech. 

 ♥

A stihly jsme i nabarvit pár vajíček v cibulové slupce. Beránka upečeme zítra a že nemám umytá okna ? No, nemám. Ale prožili jsem krásný den. Pak, co je víc ?

♥

Přeji všem krásné dny velikonoční

Věrka s rodinou

♥